close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Sněžení o snění

19. března 2013 v 1:06 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Sněží. Sním o chladných řekách. O křišťálově šedé vodě. O těch podivných horách, které se mi usídlily v mysli. Sním o dálkách, které nejsou, o světě založeném na vnitřku. O světě, který není. Kolik kroků zbývá do pekla?
Kolik sněhových vloček umí měři čas?

Lidské životy jsou podivuhodně křehké. Minulost je podivuhodně nezapomenutelná. Budoucnost podivuhodně neurčitá.

(Její jméno je Calla)

Pocity se hrnou ven v iracionálních shlucích slov a já nevím, jak je psát. Já je nechci psát. Chci uvolnit nějaké řetězy, ale tím se jen nořím hlouběji do nicoty. Může rok trvat sekundu? Není cesty ven. Nutnost, která nemá možnost.
Ale v Bohu je možné všechno.
A tolik řádků zbývá nedočtených.
(A tolik nedopsaných).

Chuť psát dokáže zabíjet. Chuť zabíjet nedokáže psát.
Přidejte olej.

Mám hrozný strach. Ze zítřka. Z každé minuty.
Mám hrozný strach usnout, protože vím, že se probudím.
Jsou věci křehké a jsou věci nedotknutelné.

Uvnitř. Hluboko. Hladina se zčeřila. Spolkla mě řeka. Nechci ven. Chci jen hlouběji. Ztratit se v iracionalitě pocitů a slov a ticha.
Je cesta ven cesta dovnitř?

Na co se vlastně ptám?
Na chladnou krev. Na chladné řeky. Na dlouhou trávu. Na sny bez křídel. Na zrak bez očí. Na vůni bláta. Na zelené listí. Na vítr a déšť. Ptám se na chlad a na jeho lásku. Ptám se na tichou ukolébavku zimy.
Koho se ptám?
Sněhových vloček? Ticha? Vás? Sebe? Boha?
Proč se ptám?
Protože nevím. Protože nemám zdání a přesto cítím.
Protože není dost zima. (Protože okna jsou zavřená.)

Vůně zimy. Nádherná. Čistá.
Nechci už myslet. Nechci už nic. Protože se nikdy nic nezmění. Protože všechno bude stejné. Čeká mě jen jedno velké bezcestí.
A není tohle všechno jen omluva pro mou vlastní lenost?
Je tak snadné zpochybnit smysl a nic nedělat. Nic neudělat. Jen se utápět v utápění.

Nevím co chci.
Stromy mají bílé větve.

Ztrácím se ve své pozorovatelně. Není cesta ven.
Není cesta dovnitř.

Miluju nonsens, ale všeho moc škodí.

Slova neplují jako řeka, kapají jako kapky deště.
Neprší jako letní bouře. Jen... padají.
Sem tam se nějaké zjeví.
Sem tam nějaké zmizí.

Prosím! Pryč!
Donuťte mě někdo něco udělat, nebo shniju. Přísahám, že shniju!
Jsem zrůda, jsem troska, jsem plíseň a hniloba. Jsem nejlínější lenost, jsem jak smrt a rozteklost. Jsem obětí sebe sama.

Jsem jako nečištěný bazén. Zanesený špínou.
Kde není energie, vzniká entropie.
Neblížím se chaosu, blížím se rozpadu.
Hrníček přestává být hrníčkem, akcident převládl nad substancí kvantitou.
Dezinformace převládla nad informací.

A ať cokoliv, budu číst Skácela.

(Nechal jsi mě umřít a moc dobře to víš. Nejsi jiný.)

Jehly a špendlíky... A...
(Táhlé ticho - scénická poznámka)

Chtěl bych být jako ty stromy. V něčem jim závidím. Netuším v čem. Jsou tak dokonale bílé. Tak dokonale přikryté. Tak dokonale upřímné. Tak dokonalé.
Jsou plné dřeva a života. Jsou plné moudrosti.

Kde uvízl spánek?

Kam půjdu spát?

Závidím jim chlad.

Ten dokonalý klid. Člověk by až toužil po smrti. Jako by sníh a zima říkaly: Takováhle je. Tak tichá. Tak čistá.

Něco umřelo.
(Chci taky?)

Není to nádhera? Zimní noc. Přímo vybízí, aby si člověk lehl do sněhu. Přímo láká k táhlé, pomalé procházce.

V zírání na sníh je něco čistého.

Nepřetržitý proud všeho. A světlo plné kouzel. A ta křišťálová čistota. Bělost. Krása. Tak hmatatelná. Tak intenzivní.
Vše je tak dokonale chladné. A nádherné. Dokonale čisté. Sněhobílé. Sněhočisté.

V příštím životě budu sněhová vločka.
Nebo sněhová bouře.

I will never lose the starlight in my eyes.
A nikdy neztratím sníh v srdci a vítr v duši.
Nikdy neztratím svou vlastní zimu. Svou - vlastní - dokonalou - zimu.

Nezabiju.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 adélie adélie | Web | 19. března 2013 v 13:15 | Reagovat

tvá slova... dechberoucí... dokonalá. mrazící, ale zahřívají na duši. nejsi lenoch. jsi teď jako já. nepoznamenán systematičností a rezignující na všechno kolem, neboť je to vskutku zbytečné.
chybí nám všem nějaká jiskra. nějaký plamen. asi to bude tou předlouhou zimou.
ať už přijde jaro!

2 Alcië Alcië | 19. března 2013 v 18:47 | Reagovat

nádherný článek...!:) A úplně souzní s mojí dnešní náladou...;)

3 Alétheia Alétheia | 20. března 2013 v 19:37 | Reagovat

Když jsem to četla, jímala mě husí kůže... A kromě těch prvních vět, které mě uchvátily, by mě zajímalo, co se děje zítra - co se dělo včera...? Ráda bych Tě k něčemu donutila, ale nejde to na dálku... Nebo jde? Kde jsi? A co se děje? Ty poslední věty mě uchvátily stejnětak. A bylo mi úplně jedno, že to slovo neexistuje. (Teď už jo.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama