Snad kdybych křičel... hodně hlasitě, tak by mě někdo slyšel. Pokud bych do toho dal všechny pocity... pak by se možná někdo otočil.
Ale má cenu křičet a hlasitě na sebe upozorňovat, když by si vás stejně nikdo nevšiml nebýt vašich výkřiků?
Asi těžko.
A stejně neumím křičet a každý výkřik vede jen k dalšímu ujištění, že pokud zrovna nekřičím, jsem neviditelný.
"Co by jsi udělal, kdybys byl neviditelný?"
"Já už neviditelný jsem..." aspoň svým způsobem...
"Já už neviditelný jsem..." aspoň svým způsobem...
Stejně je to zvláštní pocit. Ale snesitelný, protože vím, že jsou tu lidé, kteří mě vidí. A nemusím křičet. Pro ně tu jsem.
"Contantement, what contantement? I am bold and impotent! Is that what it's about? Oh honey, honey, shut your mouth!"
Něco mi to připomíná...
Jak bych žil, nebýt přátel?