Mám pocit, že všechno splývá. Minulost, současnost... možná i budoucnost.
Vše se rozostřuje.
Náhody neexistují.
Možná bych se mohl začít bát. Bát, že pokud vážně přijmu fakt, že náhody neexistují, tak musím uznat, že má cesta vede i jinam, do míst, kterých se snažím tak moc vyvarovat!
A přesto do míst, která ve mně stále žijí. Do míst víry.
Nejhorší je, že splývá i čas. A že všechno pomalu splývá do irelevance.