close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

The Earth IS a cold dead place

28. února 2013 v 0:28 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Na místě hloubky jen nepatrný střípek prázdnoty. Na místě naděje zavřené oči. Na místě citu propast vedoucí nikam. Místo kauzality jen řetězec špatných rozhodnutí. Místo skutečnosti jen neurčitá, zavalující hromada.

Chtěl bych utéct daleko. Hodně daleko. Tak daleko, že by na to tenhle svět nestačil. Ještě dál, až za to, co je za tímhle světem.
(Vždy je něco vyššího.... a vždy je něco nižšího).

Noc. Přál bych si, aby mě spolkla. Polibek. Objetí. A dlouhý pád. Hluboké nic. Nekonečné nikam.
Černá díra nemá ústa. Černá díra má jen nic.
A přesto umí polykat. Líbat.

Není kam utéct. Není co říkat. Není vůbec nic. Není ani nálada a ani vůle. Nejsou nervy snášet cokoliv.
Je čas se připravit na realitu. Jsem prostě uzlíček nervů.

Problémy zvládám dobře. Nehroutím se. Samozřejmě. Zříceniny se už nehroutí.

Až mě zabijete, nehrajte mi hudbu na pohřbu. Seďte tam půl hodiny v tichu. Bez proslovu. Bez soustrastí. Bez květin. Jen já a vy, tváří v tvář. Tak, jak jste se na mě nikdy nedívali. Jak jsem se já nikdy nedokázal podívat na vás.

Nemám chuť. Nemám nervy. Nemám nic.
Nechci nic.

Nechte mě jít.

Ale já nemám kam jít. Nedokážu jít. Chůze je nesmyslná. Poprvé za život?

Kam dál? Co dál?
Zapomenout.
Na všechno.

Vím, co je správné. A vím, co chci.
A najednou to nechci.
A co je teď správné?

Člověk nepotřebuje relativizaci hodnot k tomu, aby se v tomhle světě ztratil.
Stačí černá díra.

(Nakolik relativizuje smrt?)

Čím končí svět?
Čím končí člověk?
Z přízemí není kam letět.
Všechna světla jsou tak tmavá, tóny hluché.

Všechno je tak daleko. Jako by tu bylo moje tělo. A někde hodně, hodně daleko od jeho vnějšku, někdo hodně hodně hluboko uvnitř, tak hluboko, že už to ani není uvnitř, se třese moje duše. Kolem ní kruhy.
Mizím z horizontu událostí.
Mizím hlouběji.
Hloubka bez hranic.

A pak se zastaví čas... pro okolní svět tu stále budu. Zatímco už jsem zmizel v černé díře.

Bojím se víc toho, že zůstanu, nebo toho, že bych mohl zmizet? Chci, aby mě spolkla. Chci prázdniny. Chci být na čas pryč. V bezvědomí. V bezcitnu.

Tam, kde není ani lítost nad ztrátou citů.

Nic nevoní.
Všechno mizí.

A já o tom nechci s nikým mluvit. Chci to jen psát. Ale nikdy to není dost. Mohl bych psát pořád nová slova, pořád nové věty, pořád nové řádky, články... Mohl bych psát dny a hodiny, ale nikdy nic nezmizí.

Slova jsou jen slova.
Je to jen tvar. Znak.

Nic nemůže ven.
Nic nemá kam jít.

(Absolutizace)

Chtěl bych noc. Skutečnou noc.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Adelie Adelie | Web | 28. února 2013 v 11:36 | Reagovat

kamkoli zmizíš, chci zmizet s tebou. klidně i do té noci, ze které není návratu. do toho ničeho.
zkus jentak jít, aniž bys věděěl kam jdeš. mnohdy se pak někde vynoříš, nebo narazíš na pěšinu v lese...

2 malé srdce malé srdce | Web | 28. února 2013 v 21:40 | Reagovat

Čtu Tvůj článek a pláču při tom! Opravdu mi stékají slzy dojetí po tváři a hladí mou tvář. Tak živé a hluboké jsou Tvé texty! Moc se mi líbí v komentáři od Adelie:

"Zkus jen tak jít, aniž bys věděl, kam jdeš. Mnohdy se pak někde vynoříš, nebo narazíš na pěšinu v lese..."

Velmi hluboké...
Velmi krásné...

Někdy opravdu stačí nechat se unášet tím vírem života... Vynoříš se hned tu a hned tam... Nech hudbu života v sobě proudit a prociťuj její vibrace, jak v Tobě rezonují...

Ani nevíš, kolik toho máme společného! Kdybys jen věděl, jak já kolikrát toužím po skutečné noci, bez třpytu hvězd...

Kolikrát bych se zrodil z té prázdnoty NIČEHO...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama