close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Řeka...?

17. února 2013 v 1:36 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Co bude potom? Co dál?
Život.
Život je vždycky dál.

Zapomněl jsem, jak je krásné číst knihy. Zapomněl jsem toho tolik. Zapomněl jsem na zapomnění, které dávají stránky. Na kouzlo bytí někde jinde, někým jiným... Zapomněl jsem, jak úžasné je nebýt omezeným pitomcem.

Zapomněl jsem, že to není na dlouho.

Cynismus. Někdy je to ta nejlepší věc, která může člověka potkat.

Jsem jeden z nejhorších lidí tohoto světa. Andělský úsměv a důvěra... Co může být zrůdnějšího? Mohl bych dělat tak hrozné věci a nikdo by mi to nikdy nedal za vinu.

Zapomněl jsem, jak příjemný pocit je megalomanství. Ten omamný sebeklam, droga většiny lidí - že jsou výjimeční, že jsou jedineční, že něco změní. A věří tomu i když vědí, že nezmění vůbec nic. Jedinečnost genetického kódu neznamená jedinečnost člověka. Jedinečnost není jen odlišnost.

Vody se čeří. Vody se uklidňují.
Zapomněl jsem na krásu utonutí. Zapomněl jsem na barvitost symbolů a sílu živlů. Zapomněl jsem na tvar slov a na proud... velký proud řeky. Proudí vůbec? Jsem ještě na živu?

Slepota. Jiná, než cenná. Slepota srdce, ne očí. Slepota, která mě rozpouští jako vosk.

Zelená zahrada je prázdná. Stromy, živý plot, nádherný trávník. A Nikdo. Nikdo v celé zahradě. Nic. Všude. Samota, ticho...

Dlouhý a něžný pád. Kdy se pád změní v let? Kdy se pád změní v dopad? V první chvíli, kdy se předmět začne dotýkat země, nebo až tehdy, kdy na ní nehybně leží?
Kdy umírá člověk, který padá?
Kdy umírá člověk, který letí?

Kde končí otázky?

"některých sebevražd si nikdo
ani nevšimne"

Kdy skončila Letní Bouře?

Zabít se láskou...
nenávistí

Kde končí ostří nože a začíná vzduch?
Pocity můžou být stejně ostré. Pocity můžou mít stejně tajemnou hranu.
Pocity můžou pořezat.

Řeka... Jedna široká, hluboká a celkem klidná řeka. Krásná řeka. Utopit se sám v sobě... Něco nádherného. Něco strašného.
Tisíc druhů slepoty. Tisíc druhů světla.

"We are constantly on trial
it's a way to be free"

Skutečně sním o chladné řece. Je to tak nádherné. Mohla by být šedá a na pobřeží by bylo kamení. Kolem několik stromů a voňavé bláto. Takové skoro už suché, ale pořád voňavé a říční. Bláto, po kterém stále dokáže sklouznout noha, ale do kterého už se nezaboří. A já bych ji nechal sklouznot... a spadl bych do toho chladu, do té šedi, do toho ticha a šumu. Koukal bych na nebe. Kolem by byly stromy, značily by hranici mé cesty. Nikde žádné živé duše. Jen ta má... a duše řeky. A mám pocit, jako by tam začínala. Přímo tam, mezi těmi stromy. A přesto je tak široká. Ale ještě u pobřeží je vidět kameny pod vodou u kraje jejího koryta. Není špinavá. Je jen šedá a neprůzračná. Nese mě. Nese nás všechny. Daleko. A nikdo jí neodolá. Nežná, krásná a chladná. Tak krásně chladná, jako sám život, jako sněhové vločky, jako dotek milující ruky. Tak chladná, jako osvěžující vánek. Není den ani noc. Nebe je šedá jako ta řeka. Všechno je vlastně tak trochu šedé. Kmeny stromů - všechno jsou to jehličnany a mají zvláštní tvary - jsou šedohnědé, jejich jehlice šedozelené. Nikde nezáří žádna barva. Nic nevytrhává svět z té letargie, ve které je. Všechno plyne. Vše je jak má. Na hladině mě nikdo nedrží. Nikdo a nic. A já pomalu klesám. Naložil jsem si do kapes balvany. Od nebe mě odřízla voda. Vše je stále šedé.
Vše je stále krásné.
Voda se dýchá lépe než vzduch. Je tak osvěžující. A já jsem tak hluboko, že ani nevím, kde to jsem. Nic nevím, nic nevidím, ničemu nerozumím. Věci se prostě dějí.

Řeky nemají dno.
Sny nemají dno.
Lidé nemají dno.

Všichni plaveme.

Je krásné se topit.
Všechno je tak krásné. Když to člověk nechá být krásné.
Vše dokáže být tak odporné, když to člověk chce.

Smrt je tak krásná, když je bez předsudků. Sebevražda je tak poetická, když je bez odsuzování. Sex je tak krásný, když je bez nechutností.

Za vším je krása, ale před vším stojí ohavnost.

A kdo se topí, klesá ke kráse.
Kdo se topí, klesá hlouběji.
Kdo se topí, nedýchá.

A co bude potom? Co bude dál?
Život...
Život je vždycky dál.

Životy nemají dno.

V životě nikdo nedýchá.

Kdo plave? Kdo se topí?
Kdo je v suchu?

Jsem sám v řece. A kolem už jsou skály. Vše je tak krásné. Tak krásné.
Nechci se vrátit.

Život je ale vždycky dál...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Slovanka Slovanka | Web | 17. února 2013 v 19:36 | Reagovat

Někdy se cítím stejně...

2 Veritas Veritas | 18. února 2013 v 21:32 | Reagovat

Ááá, ještě nádhernější...

"Řeky nemají dno.
Sny nemají dno.
Lidé nemají dno."

- Můžu někdy citovat Tebe?

3 grey.t grey.t | E-mail | Web | 18. února 2013 v 21:52 | Reagovat

[2]: Rozhodně můžeš :)

[1]: Ach... Jsem rád, že nejsem sám... :)

4 Alcië Alcië | 23. února 2013 v 13:26 | Reagovat

krásně napsané

5 malé srdce malé srdce | Web | 25. února 2013 v 20:41 | Reagovat

Tvá slova, myšlenky... to všechno má v sobě úžasnou hloubku a prostor! Pro mě osobně jsi tím nejlepším spisovatelem na celém širém světě. Kdybys cítil to, co cítím já ve svém srdci, když čtu Tvé texty. Ta zvláštní energie, která se mi v něm točí! Když čtu například tento tento Tvůj text, srdce mi jde přímo explodovat! Mám Tě moc rád ( jako člověka )- Pane spisovateli!

6 bludickka bludickka | E-mail | Web | 28. června 2014 v 13:17 | Reagovat

Asi to tady zahltím svými komentáři. Nemůžu tě přestat číst!

7 grey.t grey.t | E-mail | Web | 9. července 2014 v 10:59 | Reagovat

[5]: Moc děkuji za tak nádherná slova.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama