close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Pár slov...

3. ledna 2013 v 0:48 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Ztratila se ve své pozorovatelně.
Post-rockové písně mají opravdu fenomenální názvy. Napadlo mě, že bych mohl udělat nějaký článkový "seriál", kde bych každý týden publikoval několik post-rockových písní. Nevím ale, jestli by to k něčemu bylo, ani jestli bych dokázal každý týden něco přispět nuceně. Co si o tom myslíte vy, laskaví čtenáři?

Dnes vlastně není co psát. Včera jsem si udělal novoroční maraton Pána Prstenů (rozšířených edicí, samozřejmě). Bylo to úžasné. Ze Středozemě se jen stěží vychází. Stejně ve mně navždy bude ta touha spatřit Valinor ještě za dob světla dvou stromů, Laurelinu a Telperionu.

Zajímavé je, že post-rock mě vždy vracel do minulosti, ale dnes mě vytrhl ze vzpomínání způsobeného poslechem Joanny Newsom. Vrátil mě sem. Do reality. Do podivně "sladkobolné" reality. (Lilie a bolehlavy...?)

Stejně je ze všech těch věcí - ze snů, ze vzpomínek, z fantazie, z obav a strachů - nejpodivnější právě to reálné "tady a teď". Dnešek. Zítřek. Reálné povinnosti, nevysněný život. Někdy právě v něm jsou ty největší bizarnosti. A bylo by jich mnohem více, kdybychom na tenhle svět již nebyli zvyklí, kdyby jsme nemuseli té bizarnosti čelit každý den a brát ji jako něco samozřejmého, normálního.
(O co je náš svět skutečnější, než Středozem? O co je naše lidskost lidštější než lidskost lidí v knihách, mýtech a příbězích? O co je naše skutečnost skutečnější než skutečnost neskutečného?)

Po dlouhé době se v tom netopím. Můžu to říkat a sám si nebýt jistý, zda to tak skutečně vidím, či zda jen přemítám abstraktní výtvor mé mysly. Protože se slovy můžete udělat spousty věcí, které ve světě nejsou. Ale zároveň jimi nemůžete popsat drtivou většinu toho, co ve světě je.

Slova jsou mocná a slabá zároveň. A mocnější snad jsou, když si uvědomují svou slabost. Slabší, když na slabost zapomínají a příliš přeceňují svou moc. Protože slova nikdy nebudou jen mocná. Nikdy bychom ale na moc slov neměli zapomínat. Nikdy. Protože i šrámy způsobené jimy mohou bolet jako rány nožem. Protože to často mohou být slova, která donutí člověka dělat určité kroky. Často jsou to slova, která vedou břitvu napříč zápěstím, která drtí prášky, která otevírají několikátou lahev alkoholického nápoje, která zapalují cigarety. Často jsou to slova a s nimi i myšlenky, které je rozvíjejí.

Slova jsou jed.

Dnes nejsem v tom světě. Dnes jsem více méně v realitě. Dnes jsem v tom světě, kde jsou slova slovy a myšlenky myšlenkami a kde se říká jen to, co se říká. Žádné metafory a složité výrazy, žádné skryté významy a čtení mezi řádky. Fakta.

Ale to není můj domov.

Možná dnes píšu jen abych něco napsal. Možná to dává i víc smyslu než kdy jindy. Bůh ví, mně je to jedno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama