Možná je to tím místem. Možná, že galerie vážně dokáže dodat trochu uměleckého ducha i čmáranici. I lidskému životu. Galerie - neutrální prostředí vytvořené pro umění. Prostředí, které má nechat vyniknout umění. Má ho nechat působit nerušeně.
Možná je to tím místem.
Neutrální zóna. Možná že tam vážně dostávají i obyčejné věci nějaké kouzlo. Galerie. Zní to tak vznešeně.
Rád bych řekl, že už nemůžu dál. Ale mám příšernou hrůzu z toho ,že by to mohla být jen další lež. Další malá lež do schématu. Lež sobě. Jen další podkopávání křehkosti.
Ale možná skutečně nemůžu dál.
Repetitivní smutek. Existuje něco krásnějšího?
(Existuje něco zkázonosnějšího?)
Sebeutápění v sebelítosti. Je sebelítost lítost, která lituje samu sebe - tedy lítost? Nebo je to lítost, kterou člověk projevuje vůči sobě samému? A nestává se tím ten člověk sám lítostí?
(Není krásné být lítostí?/Není ubohé být lítostí?)
K čertu se strachem z ubohosti. K čertu.
Já chci ven.
Ven.
V tom nejhlubším a nejširším smyslu toho slova. (Pokud může být vůbec něco hluboké a široké zároveň).
Tahle je pro tebe, jestli sem ještě chodíš.
(Protože bych lhal, kdybych řekl, že mi nechybíš...)
(Ubohé.)
(Směšné.)
(... očekávatelné, naprosto a dokonale předvídatelné.)
(Že by mě snad má předvídatelnost nepřestávala překvapovat?)
Lacrimosa...
(Protože nemůžu brečet.)
Tisíc závorek.
Všechno uzávorkujeme.
Tadá, máme tu "epoché".
(Dobře, na komentář pod videem je to až moc dlouhé.)
(Inu, berme to jako jistou uměleckou manýru.)
Uměleckou...
A teď nějakou větu na závěr.
"Věta na závěr."
(...závěr...)