close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Utopeno

16. prosince 2012 v 23:05 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Tóny harfy, voda z celofánu a lehce snové dospívání.
Až uteču, podívám se do Vídně. Na krásný modrý Dunaj.

Smyčce.

Hrozně se mi po tom stýská. Hvězdné nebe a tak. Prostě všechno. Skaliny... pole... láska.
Občas mi připadá, že jsem ztratil všechny iluze. Správně bych se měl v téhle chvíli otočit k minulosti zády a stát se "dospělým". Ale já radši hledím do té černé propasti, ze které se vynořují nahodile vzpomínky a hledám to, co bylo.

Svět byl tehdy víc modrý.

Jsou chvíle, kdy se jen vznáším. A jsou chvíle, kdy se topím.

Nikdy jsem netušil, že alt může být tak krásný.

Chybí mi dny v lese s výhledem na nebe, dny s hrnkem čaje v houpacím křesle, dny plné věcí, které můžu dělat i dnes, ale už nikdy nebudou stejné. Nikdy nebude stejná ani Nauka o snech, ani Joanna Newsom. V dobách nevinnosti bylo všechno tak jiné.

Jednou se naučím vařit.

Jsou lidé, kteří mi chybí.

Ve vodě z celofánu odplula spousta věcí. Hlavně celofán.

Dnes pršelo. Ale mělo pršet v pátek, protože v pátek byl přesně takový den. Takový, kdy mohlo pršet a nebo takový, kdy mohlo svítit slunce. Pátek byl přesně takový den, pro který by se hodilo jakékoliv jiné počasí než jaké bylo. Jakákoliv jiná doba než jaká byla. Pátek byl přesně ten den, kdy za sebou letadlo chvíli ponechalo bílou čáru a ta připomínala letní dny, kdy člověk jen leží a hledí na modromodré nebe a sleduje takové věci. Pátek byl dne, kdy jsou lidé smutní. A den, kdy jsou lidé veselí. Pátek byl den. Pátek byl.

Chtěl bych znovu plavat ve Verdonském kaňonu. Voda pode mnou a nebe nade mnou. Výhled na modrou. A nesla mě modrá. Voda... tak vodová.

A tolik levandule tehdy... a žádné Letní Bouře. Tolik všeho. Tolik smutku a lítosti, tolik radosti.
Možná mám vážně rád Francii.

Stýská se mi po Brně. Snažím se ho vytlačit z mysli, všechny ty jeho krásy a tu dokonalou atmosféru. Ale nejde to. Nikdy to nebude jako poprvé. Ale... je to nádherné.

Stýská se mi po travnatých kopcích, na kterých jsem se mohl kdysi válet. Stýská se mi po letadlech, která malovala na nebi kříže, stýská se mi po divokých prasatech, která mě děsí, stýská se mi po nohách omlácených obilím a po lezení po skále na boso. Stýská se mi po pozorování kousků granátu uvězněných v kameni, po těch rudých žílách skály. Stýská se mi po vzpomínání na to, co se tam kdysi dělo. Stýská se mi po hledání trilobitů a vůbec po všem.

Něco to všechno smylo. Déšť to utopil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama