close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Smoke

17. prosince 2012 v 23:39 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
V kouři zhasnutých sirek vidím, co jsem neviděl tak dlouho. Špetku minulosti.

Ja to dokonalost. Škrtnout sirkou, nechat ji rozhořet a pak... fouknout. Všechno se ztratí, oheň se změní v tenký proužek kouře. A ten se rozletí do všech stran, na chvíli po sobě zanechá obrazec a zmizí. Rozpustí se. A už není.
Jsme všichni trochu jako ten plamen.

Na okamžik se všechno zakalí kouřem. Jen na okamžik vhlédnu do minulosti. Je to trochu jako věštění, akorát se dívám zpět. Ne vpřed.

Není nic. Nic není.
Nic není. Není nic.

Na stole mi leží hromádka ohořelých sirek. Jsou vyhaslé, už v nich nic nehoří. Vždycky byly odsouzeny k zániku, ke smrti, k vyhoření. A co pak? Co potom? Až už nepůjdou zapálit, až budou prostě ohořelé? Kam směřuje jejich život? Co bude s ohořelými sirkami? Když tu tak leží na hromádce, je jich člověku skoro až líto. A přitom jsou to jenom sirky. V jedné krabičce jich je přibližně 36 a jsou určené k tomu, aby je někdo vyškrtal a zapálil s nimi něco jiného.
Svými sirkami jsem nezapálil nic.

Každý sirka jednou dohoří.
Každý člověk jednou dohoří.

A člověkem se mnohem častěji nic nezapálí.

Je tu zima. Fouká tu vítr a chvílemi tu prší. Je tu vlhká zima, možná trochu nepříjemná. Člověku ale ani tak chladná nepřijde. Jen hrozně chladí uvnitř. Na srdci. Na plicích. Na břichu.

Co je to krása?

Proč? Proč vlastně?
Proč jsi... proč jsem... proč to...

Tady v té zimě ohně nehoří. Tady jen prší. A nebo sněží, to záleží...
Na čem?

Jak asi hoří papíroví jeřábi? (V tomhle chladu nijak).

Tyhle stavy, při kterých se topím, mě drží nad vodou. Proč je voda jako klavír?
Proč je voda jako déšť?
(Proč někteří lidé odcházejí?)
Proč je déšť jako pláč?
Proč déšť není jako pláč?

Proč člověk nemůže létat?

Chtěl bych to udělat. Zítra. Vykašlat se na všechno a jet pryč. Ne do Brna. Ne do Vídně. Ne do Budapešti. Prostě... pryč. Třeba i za oceán. Za konec světa. Protože konec světa je světu stále moc blízko.

Pod vodu, pod dno oceánu.

Stejně mě tu nic nedrží. Jaké by to asi bylo, vypařit se? Byl bych jako ten kouř, který se na pár vteřin objeví po sfouknutí sirky. Byl bych a pak bych nebyl. A nikdo by nedokázal říct, kdy přesně jsem zmizel. Kdy tu ještě ten kouř byl a kdy už tu nebyl.

Byl bych pryč.

Proč se stávají některé věci?

Ta cesta, kterou jsem ušel, je dlouhá.

Jedna věc je děsivá. Že sirky nemohou zešílet.

Že už jsou to prázdná slova, to je ta děsivá věc.

Jdu ven. Musím jít ven. Nemůžu teď být doma. Nemůžu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 A. A. | 18. prosince 2012 v 0:06 | Reagovat

Chci odjet s tebou. Někam  do aleluja až do Tramtárie. Kde se dá dýchat.
Krásný článek, v sirkách je takové nějaké kouzlo. Také to dělám... jentak si škrtám a pozoruji

2 Alétheia Alétheia | 18. prosince 2012 v 10:14 | Reagovat

To víš, že drží! My Tě tady držíme. "Nic mě tu nedrží" je ta nejzhoubnější myšlenka, která existuje, takže koukej, ať už Tě to nikdy ani nenapadne! Mě už taky jednou napadla... Chtěla jsem se vysmát všem za to, že na mě zapomněli, ale ve skutečnosti jsem na ně zapomněla já, a to je neodpustitelné. Co bys mi na to tenkrát řekl?
... Takže ano, drží. A nemysli si, že to není důležité...

3 grey.t grey.t | 18. prosince 2012 v 19:16 | Reagovat

[2]: A to je právě otázka. Jestli mě tu držíte. Protože ano i ne. Záleží na jaké úrovni myslíš. Samozřejmě že mě tu drží přátelé, pes, housle, sentimentální vztah k Praze. Na druhou stranu mě tu nic z toho nedrží. Spíš se tu držím já sám kvůli přátelům, psovi, houslím, vztahu k Praze atd. A pokud se tu držím já, tak je to zase jen mé rozhodnutí se tu nedržet. Ale těžko se to vysvětluje.

[1]: Lístek do Budapeště stojí pro studenty 450 korun.

4 Alétheia Alétheia | 18. prosince 2012 v 22:54 | Reagovat

DRŽÍME!!! ...A to je ten důvod, proč nás tolik děsí, že to vůbec píšeš. Někdy se pochopitelně člověk musí držet i sám, ale za vším, co děláme, by mělo stát vědomí, že tu NEJSME sami a že vždycky zůstane někdo, komu na nás záleží... A kdybychom ho opustili, to víš, že by na tom byl zle.

5 A. A. | 19. prosince 2012 v 18:51 | Reagovat

Kdy pojedem? Cena se mi líbí.

6 A. A. | 19. prosince 2012 v 18:55 | Reagovat

Katka má pravdu, kdybys odjel ty bez nás, bylo by nám smutno :-) Na druhou stranu, tohle rozhodnutí opravdu záleží jen na tobě, je lákavé nechat za sebou vše a začít volně dýchat někde jinde. Mám také někdy takovou chuť. Pak si ale vzpomenu na tebe, na Lucku, a na lidi, ze kterých mám radost žít a smát se a uvědomím si, že není důležité, kde žiji, ale ti lidé, se kterými žiji a dělají mě šťastnou. Únik není nikdy dokonalým řešením. Vždy bude něco, co tě na tom či onom místě bude tahat dolů.

7 Alétheia Alétheia | 20. prosince 2012 v 14:46 | Reagovat

[6]: Děkuji Ti, náčelníku, že ses mě zastal. (o=0

8 Alétheia Alétheia | 20. prosince 2012 v 14:47 | Reagovat

[6]: ... Protože tohle je někdy tak těžké vysvětlit? A někdy jsem natolik zahrabaná ve své hlouposti, že už na to ani nedokážu najít vhodná slova. A co se to děje? Něco nedůležitého, co mi brání vysvětlit to důležité. Chjo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama