22. prosince 2012 v 3:11 | Grey.t Dreamer
|
Chtěl bych napsat ty akordy. Ten pár ohromných akordů. Tu velkolepost, jakou mohl složit vskutku jen Wagner. Tu velkolepost, jakou bych si i já dal zahrát na pohřbu, byť nejsem Siegfried ani jiný velký hrdina. Chtěl bych napsat celou tu velkolepost konce světa. Ale na velkolepý konec je náš svět až příliš mrtvý. Je až příliš mrtvý, než aby dokázal skončit. Protože smrt náleží tomu, co je ještě živé.
Svět končí v šedi a mrtvolnosti. Se zataženou oblohou a nijakým počasím. A končí tak pomalu a líně, že ve skutečnosti ani nekončí. Není tu, co by mohlo končit. Není tu nic.
Svět skončil v zapomnění. Náš svět je totiž odsouzen k neskončení, protože právě to pro něj bude tím nejhorším utrpením. Náš svět se nechává te své samohnilobě. Člověk by řekl, že věc hnilobou sežraná už nemůže být znovu potravou hniloby. Ne však tento svět. Ten může hnít stále dokola. (A pak přijde Krysař...)
Nikdy to není tak velkolepé, jak si člověk zmámený mýty může myslet. Vždycky se to děje uvnitř. To vnitřní umírání. Umírání vůči konci světa, umírání vůči sobě, umírání vůči snům. A umírá jen ten, kdo není schopný vraždy. Vraždy snů, vraždy sebe.
Asi bych se měl smířit s tím, že má duše neskončí ve věčnosti. A možná o to ani nestojím. Možná stojím o rázné a tiché: "Dost". Možná stojím o to poslední vydechnutí a pak o dokonalé nebytí. Možná právě proto mi tak hrozně schází ten poslední den plný naděje. Den, který by mě zahránil před vlastním životem, před Vánoci, před přáteli.
A nicota působí vždy tak lákavě...(asi jsem příliš dlouho hleděl do propasti... a možná mne vábí má padající píšťala, v níž zpívá vítr).
Nejsou slova, která by popisovala náladu. Tak už to prostě je.
A nikdy jsem neuměl hrát na flétnu. Nikdy mne nenásledovaly krysy. Přesto se cítím být trochu Krysařem. Možná tím, že ho tak miluji. A ještě víc zvuk jeho píšťaly. Zvuk vedoucí do záhuby.
Když píská Krysař, volá mě Bůh. A možná to není Bůh...
"Kdybych pískal plně, ne pouze krysy šly by za mnou."
Těžko se odolává plnému zvuku jeho flétny. Těžko se odolává písni vlastní duše, vlastního srdce. Ještě hůř vlastnímu osudu.
Nikdy nedojdu do země sedmihradské. A ani nechci. Jsem ochotný zemřít za zvuku jeho píšťaly. Jsem ochotný dát mu duši i život i cokoliv, o co si řekne.
Jsou si tak podobní.
"Ano," odpovídal Krysař němé propasti. A také on hledal bránu.
Tak odešel Krysař a ostatní z Hameln; není však známo, došli-li do země sedmihradské.
Není ani známo, dojdu-li tam já. A já vím, že nedojdu. Jsem příliš nečistý pro zemi sedmihradskou. Ale dost čistý pro propast. Jsem možná hluchý, ale ještě slyším dost, abych mohl následovat svůdný zvuk píšťaly. (Zvuk vlastní píšťaly?)
Možná, že svět má skončit zvukem píšťaly...
,,Bůh žádal deset spravedlivých, aby ušetřil Sodomu a Gomoru. Chci býti skromnější boha. Stačí mi jediná žena. Ušetřím Hameln pro tebe, Agnes."