close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

On a good day...

11. listopadu 2012 v 0:46 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Hey-hey-hey the end is near
on a good day you can see the end from here

Asi je na čase se smířit. Sám se sebou. Se vším.
Dneska jsem si na to po dlouhé době opět vzpomněl. Myslím do hloubky... na to, co jsem tím myslel. Takže to na chvíli přestala být ta zbytečná, dokola opakovaná fráze.
Poznej sám sebe.

Ale... pak to bylo pryč.

Vzpomínky jsou v tomhle nejhorší... že jsou... a pak už nejsou. Že jsou jenom chvíli. Není jak k nim projít blíž.

Brr... mám tak divnou náladu. A vůbec nevím, co mám poslouchat. Chci něco... (už zase!) šíleného.
Idioteque od Radiohead je dokonalá. A Julien od placeba

slow motion suicide...

Někdy si uvědomíte, že věci už jsou jen prázdné slupky. Jediné, co jim dává hodnotu, je minulost. Ale minulost se nevrátí. Ani když ty věci budete mít sebeblíž, když je poznáte sebelíp, když je rozložíte na malé kousíčky, na molekuly, na atomy, na kvarky a tak dál... a stejně, nikde v nich nenajdete nic z toho, co je tak naplňovalo v minulosti. Nikde to v nich není.
A pak jsou takové věci zbytečné. Když minulost dýchá díky vám a ne díky těm věcem. K čemu jsou? K zahození?
A nebo pořád mají nějakou hodnotu?

A co budoucí minulost? Ta, která vznikne z přítomnost? Ta, která bude dnešek ve vzpomínkách?

Je mlha. Všechno se ztrácí.

Mléko... rozlité mléko... tak zvláštně husté.... horké... nevsakuje se... teče a víří... a pohlcuje.

Popel.

Vzpomněl jsem si teď, jak mě Letní Bouře jednou tahala z depky. Že snílek prý je jako fénix.
Vzpomínky na Letní Bouři chutnají vždycky tak hrozně zvláštně... ani nevím, jestli mám být smutný.
Jedno je jisté. Místo mého geniálního "čistého řezu" jsem ji měl pozvat na rande. Ale co už. Musím už rozlišovat Přítele Koní a Letní Bouři.

Black Widow.
Kdysi má nejoblíbenější a nejposlouchanější. A pak ztratila kouzlo - to kouzlo bylo v minulosti. A dnes... zase... mráz... a pavoučí nožky.

Už ani ne měsíc. Vlastně... (aaa, je 11.11!)... týden... dva... tři? Necelé tři týdny.
Bůh ví, jak to bude. Jak ji uvidím.

K čertu s tím! S touhle pitomou blitkovostí článků! K čertu s těmi výkřiky a vůbec se vším!
Jaký to má smysl? Má to hovno smysl!

Seeking comfort somwhere

A když už ho nemám ani ve vlastní mysli... kde hledat?

And she cries, and she cries, feeling lonely, she is lonely...

Cítím se tak. Někdy jo. Že není už vůbec nikdo. Jen tahle tichá modrobílá stránka, na kterou vypisuji všechno a která to bez řečí přijímá. A kdybych jí řekl, že jsem se týden nemyl, nesoudila by mě. Kdokoliv jiný ano. Je to taková uklidňující chladnost umělé inteligence.
Je tu vždy. A nesoudí.

Vzpomínky...
Erase. And rewind....

Brrrh.
Blahblahblah.

Glob glob.
Glob glob.

Brrrllll.

Put a banana in your ear.

Chaga-chaga-chaga-chaga
chaga-chaga-chaga-chaga
choo-choo!
choo-choo!
(Cause it's a choo-choo-shoe!)

Někdy je těžké nevidět zase ty vesmíry...
Ale v tom divném, rodícím se šílenství... v tom také jsou.

Už to začíná být těžké.
Aspoň někdy.
Hlavně jednat správně.
Dřív jsem to dělal tak automaticky. A teď... toužím po špatném. Jak vůbec můžu?
Dřív to nešlo. To jsem toužil po správném. Zkazil jsem se.
Jsem jako plesnivá mandarinka. Nebo jahoda. Nebo jogurt. Nebo třeba jako plesnivý chleba s máslem.
Nebo jako něco shnilého.

And there's nowhere you can hide

Nikde se neschováš. Před sebou. Ne.
Tvá špína bude už navždy s tebou.
Dokud...

Byl jsem tak rád, když jsem zjistil, že nejsem jediný. Jediný, kdo ví.

The earth is evil. We don't need to grieve for it. Nobody will miss it.
But where will Leo grow up?
All I know is life on earth is evil.
There may be life somewhere else.
But there isn't.
How do you know?
Because I know things. I know we're alone.

Ale to je zas o něčem jiném.
Každopádně by to nebylo na škodu. Že "Life is only on earth. And not for long".

Rozpustit. Rozplynout.
A nechat být.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sarsorika Sarsorika | Web | 12. listopadu 2012 v 16:37 | Reagovat

Placebo, ty já tuze ráda.

Ta pomatená slova mi působí blaho, když zjišťuji, že ve všem tom zmatku kolem jsou mi vlastně těmi nejsmysluplnějšími vjemy.
Děkuji ti, Šedý.

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 12. listopadu 2012 v 16:42 | Reagovat

[1]: I já ti děkuji, Sarsoriko :)

Já si na ně nemohu zvyknout. Líbí se mi některé písničky, ale jiné ne. Ale My sweet prince u mě vede.

3 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 12. listopadu 2012 v 19:57 | Reagovat

Mívám často takové pocity, které by se daly schovat do těch posledních dvou řádků ... a jsou tak zvláštně ... uklidňující a plné míru ... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama