Trocha historie
8. října 2012 v 13:14 | Grey.t Dreamer | Koutek pro Letní BouřiKomentáře
[2]: Lháři... jsou to lháři.
Nejhorší je, když člověku dojde, že to, co prožil ve věčnosti, nemůže zapomenout v časovosti.
[1]: Ztratí i neztratí... ve věčnosti zůstává vše... úplně vše... nejděsivější na věčnosti je, že obsahuje minulé i budoucí... Že obsahuje chvíli, kdy jsem Letní Bouři poznal i chvíli, kdy umře. Chvíli, kdy na ní - možná - zapomenu... tady, ale ve věčnosti nezapomenu.
Je to prostě děsivé... A já se v tom... ztrácím.
[3]: Možná to ani nechce zapomínat. Pohřbívat to, co kdysi bylo důležité. To, kolem čeho se točil náš vesmír. Donutit zapomenout je jako donutit uříznou část sebe - bez té části už nikdy nebudeš kompletní.
[3]:Vlastně, něco na tom je. Věčnost si nese vzpomínku na cokoliv, protože dokonce i iluze časovosti vyšla z věčnosti. Vždyť i neexistence musela vzejít z věčnosti. Už jen to, že to dokážeme nějak pojmenovat, dokonce i neexistenci, už to na nějaké úrovni existuje. Ale jestli jsem i já věčný, bez možnosti rozhodnout se být věčným, o čem je po tom ta má svoboda? Ale zase se říká, že pokud v sobě člověk nezpracuje všechny ty věci, pro které jsme se narodili, například letní bouři, bude s ní stále konfrontován, až nakonec dojde k porozumění, že není důvod zapomínat, dokonce ani na letní bouři. Možná jen stačí ji nechat rozpustit v sobě jako nejvnitřnější část své duše.
Gray, já nevím, jestli to tak je nebo jen tluču hubou nesmysly, já jenom nahlas přemýšlím![]()
Všechno se jednou ztratí v zapomenutí času... Vidím malý lístek podzimu snášet se zvolna k umírání... Ale kde je umírání, tam už je skryté semínko nového zrození... A jaro budoucnosti už čeká nové vzkvétání v tomto křehkém a pomíjivém světě lidských iluzí...