close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Rêverie o městu Zapomněnek

14. října 2012 v 0:06 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Nejradši bych se hned teď sebral a jel. Zabouchl dveře. Odjel na Florenc. Koupil lístek. Nastoupil do žlutého autobusu, zamával Vyšehradu z Nuselského mostu, na chvíli se ponořil do té zvláštní melancholie opouštění domova. Krajina by míjela za okny a já bych sledoval nějaký film nebo bych poslouchal hudbu, možná bych si dal i horkou čokoládu. Rozhodně bych měl lístek u okna... a jel bych do neznáma. Neměl bych kde přespat, protože teď v noci se už s nikým nedomluvím. Nevěděl bych, jak dloho zůstanu, bylo by to jako útěk. To všechno by se mi honilo hlavou během jízdy do oázy klidu, do Brna, mého oblíbeného a milovaného.
A pak bych vystoupil a rozhlédl se a byl stejně jako vždy udiven tou zvláštní atmosférou, tím, jak se už na první pohled liší Brno od Prahy - snad proto, že ho ještě neznám, snad proto, že opravdu jiné je, že jeho nádech je tak svěží a tak volný.
A prošel bych se na Špilas a byl bych tam. Seděl bych a užíval si ten pocit.

Chybí mi to. Tolik mi to chybí. Vážně toužím vyrazit a být tam. Tam, daleko od všeho, daleko od svých skutků, daleko od školy a daleko od citů. V bezpečí, na místě, kde bolest nebolí tak silně, na místě, kam Letní Bouře nikdy nedosáhla a kde ani Architekt nemohl pořádně črtat ty své nákresy. Schovaný ve sklepě ve společnosti Ivet a Gray... přátelská atmosféra, souznění, klid. A procházky na hřbitov, kde leží Skácel, na Ústřední hřbitov, kde se dá sbírat zapomnění, jako vůbec všude v tom pro mě cizím městě... Cizím, avšak čekajícím s náručí otevřenou. Asi jsem jediný pražák, který miluje Brno.

Brno jako jedna velká zahrana zapomněnek, jako jedna velká skrýš před poryvy bouří, jako neprůhledná zeď pro ty dva páry očí, co sledují mé kroky. I pro oči, co bodají jak jehly.

Jen se tak chvíli projít... bez domova, sám. Jen se tak projít a říct si to slovo... "Svoboda". A cítit nával vzduchu a vítr pod křídlama a možnost křičet bez ozvěny a mraky pode mnou a hvězdný vesmír se svou někonečností a věčností nade mnou. Let, co nezná konce, let pryč a daleko.

A i když přijdou šoky a údery, nože a jehly, špendlíky a bodající oči, tak se krev vsakuje zpět do těla a maso znovu srůstá... a ostré oči slepnou a já jsem zase celý.

Jak se mi stýská... a přitom by bylo tak jednoduché jet. Nasednout... a být tam. A nikdy se nevrátit... nevrátit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 look-this-inspirations look-this-inspirations | Web | 14. října 2012 v 0:15 | Reagovat

hezký:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama