Jitřní
28. října 2012 v 23:40 | Grey.t Dreamer | Koutek pro Greye a jeho pocityA co?
Nic.
Adorables, formidables.
Měl bych přestat sledovat Imaginární lásky. Měl bych je přestat prožívat. Vzpomínat na ně. Znovu je tvořit. Prostě všechno.
A najednou padají lidé. Z těch jejich výšin. Tříští se o zem, o realitu. Jak se asi cítí? Cítí se jako já, když takhle spadnu?
Asi nemá cenu se pokoušet vytvářet tu nějaký smysluplný text. Budu prostě plivat všechny ty divnosti.
Divnosti.
Francouzské disco je dost podivné. Ale tak trochu se to hodí k té bizarní náladě. K tomu bizarnímu všemu.
Poslechnout rozum...
Když napadl sníh, vrátil jsem se o rok zpět... o necelý rok. Do té chvíle, kdy "walk in regret" od i am the architect byla ta nejúžasnější skladba. A poprvé po té době zněla opět tak reálně. Jako kdyby část jí roztála se sněhem a s ním se zase vrací.
Bílo, bylo bílo. Všude. Úžasně.
A já dělal ve spodním prádle andělíčky ve sněhu. Šílel jsem zimou.
Měl jsem je dělat déle. Zimní šílenství je vždycky to nejlepší šílenství.
I'm laying down eating snow
My fur is hot, my tonge is cold.
Kam se to všechno podělo? Jako by něco zmizelo, jako by to bylo pryč.
Všechno... něco... možná nic. Možná je všechno na stejném místě a já to jen nevidím.
imaginární lásky
Cigarety. Mám tak nutkavou potřebu si zapálit. Nikdy jsem nekouřil. Vždycky mi to hrozně vadilo. A najednou...
Kouř... dým... jak hezky stoupá, jak se krásně rozplývá.
Ten rytmus je pěkný.
Stačí tak málo.
Skořápky tak lehce praskají...
... a sníh tak lehce mizí
A přicházíte s věcmi, kterou jsou mi ukradené.
Kdybyste s nimi i tak lehce odcházeli...
...tak lehce, jak mizí sníh.
A rozum nesmíme rozsypat. Protože ho rozsypávají skoro všichni.
To já musím být ten chytrý. Protože jen já dokážu správně vzít v úvahu své pocity.
Jeden nikdy neví. A dva také ne. Nevědomost se sčítá.
Nikdo nikdy neví.
Nic.
Někdy věci začínají hezky. Nevinně. A pak se to prostě vyvine tak, že víte, jak to skončí.
Nemá cenu se bránit.
"Je to jako nechat si useknout hlavu ve zpomaleném záběru..."
Ve skutečnosti je to mnohem horší.
Ale když začne zpomaleně stříkat krev, musí to být fajn. Aspoň pro vnějšího pozorovatele. Jen ta bolest...
Že prý se zblázním z filosofie. Dřív se zblázní ona ze mě.
Je mi trochu smutno. Je mi trochu divně. Je mi trochu letmo a bolno a bělmo.
Mám pocit, jako bych se vařil v kaši. Někdo se mnou míchá. A občas tu kaši zředí. Občas zahustí.
Dal bych si krupicovou kaši. A spoustu kakaa k ní.
Všechno je tak vodové. A tečné, tekoucí, fluidní, plynoucí, nesmyslné, absurdní, proměnlivé, smysluplné... ale hlavně tečné...
Bude mi chybět sníh.
A chtějí mě zbavit mé bundy. Mé pět let nošené bundy. Mé milované bundy, která pamatuje vše.
Can he play?
Ne.
Nemůže.
Tenhle smutek je subtilní. A jitřní.
Komentáře
Pokud se komentář číslo 1 vztahuje k té chuti na cigaretu, tak nechápu, k čemu tolik povyků. :)
Pchá, k čemu překonávat mámení krásných slečen cigaret? ![]()
[5]: Já nevím... asi je to jedna z těch dobrých věcí, u kterých můžu začít. Všechno souvisí se vším.
[6]: A s tím začít to nechápu, takže s tím nezačínej, jinak s Tebou doopravdy skončím, protože nemůžu nechat své přátele, aby se zabíjeli zaživa. !!! Je to tolik racionálně-selektivní, já vím, ale jinak to asi nejde.
Ty...! Jestli to uděláš, tak už s Tebou nikdy v životě nepromluvím!