close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

To Be Free..

17. srpna 2012 v 15:38 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Občas se cítím jako vězeň. Vězeň reality. A vlastní nálady.

Někdy se prostě špatně probudím. Asi to nejde říct jinak. Prostě vstanu do dne, který stojí úplně za hovno i když se nic špatného neděje. Jenže i ty drobnosti... mi prostě zkazí náladu. A nechci nic. Nechci dělat vůbec nic, nemám na nic chuť.

Pojedu do Brna. Včera jsem z toho byl nadšený, protože Brno je bezva (i když vím, že asi jenom proto, že jsem tam poprvé jel, když jsem měl v Praze spoustu problémů a Brno pro mě bylo takovou oázou klidu...). Dneska jsem z toho naštvaný, protože... realita.

Nesnáším plány. V mé hlavě vypadá všechno tak dokonale! Ideálně a jednoduše. A pak, když se to opravdu stane, stojí všechno za houby. Když jdu do cukrárny, tak všechny ty dortíky prostě vypadají tak hrozně chutně, že dokážu o jejich chuti snít. Jenže ta lahodnost se změní v docela normální čokoládovou chuť, když se do toho dortíku opravdu zakousnu. A k čemu to pak je? Otravuje mě to.
A když jsem plánoval Brno, těšil jsem se, jak to všechno klapne. Ale ono je to zase úplně jinak a tak tam pojedu možná až v sobotu večer a v neděli odpoledne zase odjedu. (A to se mi nechce).
Kdybych aspoň věděl, kam jít a co si prohlídnout, mohl bych přijet ráno a udělat si půlku soboty kulturně obohacující. Ale já nevím vůbec nic. A tak prostě půlku soboty strávím v Praze čekáním na odjezd do Brna. (Proč tam znám jen čtyři lidi, z nichž nikdo nemá čas?).

Vtipné je, že jsem ve stejném rozpoložení jako před půl rokem, když jsem odjížděl do Brna poprvé. Jen mi chybí úzkost.

A všechno je divné. Prostě divné. Nesedne mi žádná hudba, nemám chuť na žádné jídlo, nevím, o čem se mám bavit a nevím o čem psát (ale samozřejmě mám to grafomanické nutkání). A rodiče mi včera oznámili, že se jim nelíbí, s jakými lidmi se stýkám. Prostě se jim nelíbí mí přátelé. Čekal jsem několik desítek minut, kdy mi řeknou něco na způsob: "už se s nimi nebav". Měl jsem chuť na ně začít křičet, že jim asi úplně jebe, ale... byl jsem unavený a stejně by to nikam nevedlo.
Ještě lepší bylo prohlášení, že se jim zdá zbytečné jezdit do Brna jen proto, že tam jedu navštívit přátele. Zbytečné. Samozřejmě jim vůbec nepřijde zbytečné, když jdu s nějakými přáteli ven v Praze, to je totiž úplně normální.
A pak ten vrchol večera, kdy mi oznámili, že takové poznámky budou mít po zbytek svého života. (Nemám nějak tušení, že by babička říkala mámě, kam má jezdit a kam ne a s jakými lidmi se má bavit...)

Všechno je tak hrozně... divný.

Iracionální. To je to slovo. Přesně to je moje myšlení v posledních dnech. Iracionální. A najednou jsem si uvědomil, jak hrozně moc spěchá to rozhodnutí "Biologie/Filosofie". A já pořád nevím. Uvědomil jsem si jedinou věc - že mě ani jedno z toho nebaví. Bavilo, ale teď... právě teď, v tuhle chvíli, tady a teď? Nic. (Celý tenhle svět je tak hrozně zbytečný. Všechno, úplně všechno... je k ničemu.)

Muzejní noci jsou taky divné. Během jedné jsem před přáteli utekl do druhého vagonu tramvaje. Prostě mě chytla depka a tak jsem... utekl. A zavolal Zlatovlasé pistolnici (proboha, zase moje posedlost kýčovitými krycími jmény). A taky jsem se zabouchnul.
Během druhé muzejní noci... jsem se cítil jako debil. Nikam jsem neutíkal, prostě jsem jen zpomalil a ostatní utekli mě. Jednoduché, že? A já se cítil jako vyděděnec, věděl jsem, že tam nepatřím. Nakonec jsem odešel. Sám, samozřejmě. S dojmem, že je asi špatně, když nevnímám tři čtverce jako umění. A před odchodem mě napadla taková krásná myšlenka. Jaké by to asi bylo, kdybych z toho nejvyššího patra skočil dolů, na místo, kde se lidé snažili předvádět moderní umění? Vyfotil by si někdo to tělo? Došlo by vůbec někomu, že tohle není umění, ale mrtvola? Bylo příjemné se hlasitě zasmát tomu, jak... ubozí ti lidé jsou. Tehdy mi to přišlo vtipnější. A pak jsem šel. Protože už nemělo smysl trávit tam víc času.

A doma se mi zdály krásné sny. Byl jsem na té samé výstavě v noční košili a bylo to zajímavé.

Někdy se cítím hrozně sám. A vím, že je to správný pocit, že bych se tam měl cítit pořád.
All is loneliness

To nám to ale krásně sněží...
You died out long ago

Začínám být mrzutý.

Grey:

PS: Pokud někdo víte, co se dá dělat v Brně přibližně šest hodin, uvítám radu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Andrew Ryan Black Andrew Ryan Black | Web | 18. srpna 2012 v 1:35 | Reagovat

Ty špatné dny osobně znám. Jeden z posledních jsem takový měl a Ondra zkrátka nechápal, proč mám blbou náladu, když se nic neděje. Myslel jsem, že takové dny mají asi všichni, ale on je důkazem, že ne.

Takže míříš k nám do Brna...za sebe bych řekl, že není o co stát, ale to je nejspíš tím, že jsem v Brně vyrůstal, teď tu chodím na školu a během několika dní se sem i přestěhuju, (bohudík) ne s rodinou. (Právě jsem v Brně, ale bydlím kousek za Brnem, abych to objasnil xD.) Nebo je to možná tím, že nesnáším tady ten brněnský slang, kdy každý jezdí šalinou, jen já tramvají a ortodoxní Brňáci mě za to nemají rádi...stejně tak jako za to, že nefandím Kometě, nelíbí se mi ten šulínek (ehm chci říct ty nové hodiny na nám. Svobody), co "stříká kuličky" v jedenáct dopoledne.
Rád bych ti poradil, kam tu zajít, ale mám takový neodbytný pocit, že Brno je hodně zmenšená a zaostalá Praha. Můžeš si oběhnout památky (třeba Špilberk, můžeš podle všeho potkat i kozy xD), ale ani to by nejspíš nezabralo celých šest hodin.
Hlavně si ale dávej pozor na nádraží, krade se tam o sto šest (a kde tady v republice taky ne, že?).

Tvoji rodiče budou asi podobní, jak moje mamka (tátu jsem ke svému štěstí neviděl a neslyšel x let). Ta má zase pořád problémy s Ondrou. Je proti němu úplně vysazená a to chudák toho provedl asi tolik, jako tvoji kamarádi. Jen prostě žije. Kdyby věděla, že nějaké kamarády vedu jinde v republice, asi by taky vyváděla. Tak ji nechávám žít v domnění, že jediný můj kamarád je moje ségra. Někdy je lepší, když některé věci rodiče prostě neví.

"Biologie/Filosofie"? Měl bych otázku...hlásíš se na vysokou? Nebo proč se rozhoduješ? (Jo jo, jsem hrozně zvědavý..) Sice ti neporadím, ale cítím se v tomto dost podobně. Autorita na mě tlačí, ať si začnu vybírat školu zrovna teď, v momentech, kdy mě baví tak maximálně zírat do zdi nebo mlátit hlavou do stolu nad tím, že mě nic nebaví a v zásadě ani nenaplňuje.

Kamarády musíš mít hodně všímavé, když jim nevadilo, že jsi nějak zmizel. Ale ten pocit, když tě přepadne jen tak najednou depka, znám. Mám to štěstí, že mě pravidelně chytá ve škole..já jen doufám, že teď už to bude lepší. Třeba bych se mohl zbavit nálepky podivína, ale to se asi nestane.
Upřímně mi taky některé umění není moc blízké. Dokážu si představit obrazy na motiv těch čtverců, jak jsi psal. Nad tím se vždycky pozastavím tak vteřinu a jdu raději dál, protože to nechápu.
Kdybys z toho okna skočil dolů, všichni by tě minimálně měli rádi. Byl bys na pár hodin terčem obdivu a soucitu, než by se zase stalo něco jiného. Protože člověk se ostatním zavděčí snad jen smrtí. Dokud žije, je to nuda, skoro pořád ho vidíš, můžeš mu znepříjemňovat život, což smrtí tak nějak končí. Lidé jsou hrozní pokrytci.

Jen tak mimochodem, zmínkou o čokoládě jsi mi totálně zkazil chuť na po-půlnoční svačinku. Díky xD.

Chtěl jsem se zeptat ještě na pár věcí, ale budu se krotit, protože je půl druhé ráno (taky je to na tom komentáři dost vidět) a navíc snad není všem dnům konec. Hlavně tě ale nechci otravovat všetečnými otázkami...jsem příšerný. Omlouvám se za ty nesmysly, které jsem tu zplodil... Chtěl jsem zkrátka napsat, že tak nějak chápu to, jak se cítíš (nebo ses cítil při psaní článku).

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 18. srpna 2012 v 8:22 | Reagovat

[1]: Myslím, že se na to často používá příklad s kyvadlem. Každý má takové kyvadlo nálad, ale jsou lidé, kterým se vykyvuje víc, takže se jim ty nálady střídají extrémně. A pak jsou i lidé, kterým se třeba vykyvuje víc na jednu stranu. A taky se to kyvadlo může rozbít a vykyvovat se hrozně moc a to je pak bipolárně afektivní porucha... Takže svým způsobem to tak má každý, ale každý v jiné míře.

Jojo, mířím. No, je stát o ty přátele. Navíc mě se tam líbilo. Falus na náměstí Svobody, pravda, je trochu podivný, ale... I tak je Brno fajn. Prý tam je hrozně velký hřbitov, takže se chystám tam vyrazit. Naštěstí se kamarádka uvolila, že se trhne z výletu a půjde se starat o mě, takže nebudu bloudit po Brně on my own.
Navíc v Brně jsou rozjezdy. Rozjezdy jsou bezva :)

Matky jsou matky, k tomu se asi nedá nic dodat. Vždycky mají starosti a vždycky strkají nos do věcí, do kterých jim vůbec nic není.

Ano, půjdu na vejšku, v září mám zápis. Ale pořád se nemůžu rozhodnout.
U mě to ale není z tlaku autorit, na filosofii i na biologii chci já, rodina samozřejmě chce mít syna biologa, protože u nás není nikdo moc humanitně zaměřený (a vlastně v rodině není žádný vysokoškolám, ehm...)
Já si vybral školu až v průběhu maturitního ročníku. Myslím teď filosofii. Ale ve chvíli, kdy tě nic nenaplňuje, není moc dobré dělat taková rozhodnutí.

Tak oni to byli spíš (ne)známí... Ti kamarádi v tramvaji si všimli, ti na výstavě ne, protože jsme se ani skoro neznali. Já měl depku vždycky až po skončení výuky, bylo to docela zajímavé.
Řeknu ti jedno - i když přestaneš být "divný", tak si tě tak lidé budou pamatovat. Mě začli mít někteří spolužáci za poslední dva roky rádi, ale "magor" mi říkat nepřestali :D

To mě mrzí, rozhodně jsem nikomu nechtěl kazit chuť :D

Nene, dnů bude ještě spousta, zdá se :) Mně otázky nevadí, klidně se ptej. Můžeš na to použít i mail :D
Za nic se neomlouvej, jsem rád za komentáře, hlavně za dlouhé komentáře k tématu :)

3 Andrew Ryan Black Andrew Ryan Black | Web | 18. srpna 2012 v 10:42 | Reagovat

[2]: Svoje kyvadlo bych fakt vidět nechtěl :D...ale Ondrovo klidně..to se nerozhoupe, dokud mu někdo nedá nějaký podnět. (Což jsem většinou já, protože údajně zlobím :D)

Každý má jiný vkus, no. Většina lidí ani nepochopila, jak z těch hodin zjistit čas, to jsem zase nepochopil já, protože jsem s tím neměl žádný problém. Každopádně mě to vždycky rozesměje, ale mě to přejde, když teď budu bydlet skoro hned vedle toho. Opakovaný vtip není vtipem...
Asi kdybych byl někdo jiný, divil bych se, že míříš zrovna na hřbitov, ale vzhledem k tomu, že naše poslední návštěva Prahy obsahovala zastávku na Olšanském hřbitově, kde jsme jedli jahody (barbaři), tak se tomu ani nedivím...
Takže dopadneš nejspíš dobře:), i když ty brněnské rozjezdy jsou bezva za předpokladu, že zrovna nejedeš s partou ožralých pubescentů, potom to za moc nestojí.

Kdybych si měl z tvého výběru volit já, neváhal bych ani minutu, protože k biologii nemám vůbec žádný vztah, ale tak věřím, že se rozhodneš dobře, bez ohledu na to, co chtějí rodiče. U nás taky nikdo nemá vysokou, takže my se sestrou máme být první, tak nás do toho máma právě tlačí, abychom si vybírali dřív a ona věděla, co ji čeká a co z nás bude. Furt mi ale cpe do hlavy, že něco "normálního". Bohužel třeba filozofii za "normální" nepovažuje. A hlavně nechce, abych psal. Dobré je, že mám dost času na rozhodování se, špatné, že jsem si jistý tím, že to nechám jako obvykle na poslední chvilku, budu panikařit a vyberu si nějakou úplně příšernou školu, která mě nebude vůbec bavit. Trošku jako při výběru střední :D, jenže já už si na ten svůj přístup zvykl.

Aha, tak to se potom tolik nedivím.
Depky po škole ti závidím. To na tebe každý nekoukal tím stylem, že si myslí, že ho chceš zabít. Akorát nikdo z nich tam ve škole neví, že bych neublížil ani mouše (protože před nimi spíš utíkám xD).
Proč magor?:D Ale magor je ještě docela dobré, klidně bych měnil :D. Jak nad tím tak přemýšlím, tak je to ale asi pravda. Na člověka jako jsem já se asi těžko zapomíná, když je to "ten, co furt chodí v černé" nebo "ten, co nemluví", horší přezdívky jsem na střední zatím nevyfasoval, naštěstí. Některé holky si dokonce uvědomily, že je fajn mít za kamaráda "toho, co nemluví", protože jim logicky neskáče do řeči...a tak jsem se dozvěděl víc drbů jak z Blesku, i když se nedá říct, že bych o to nějak výrazně stál.

To je dobrý, aspoň se mi třeba nebude zvětšoval Ali (špek na břiše :D), když nebudu v noci žrát. On mě to naučil Ondra, takže teď mívám ty půlnoční svačinky docela často. Snad to ve školním roce zas přejde xD

Já teď budu muset obětovat dnešek a nejspíš i zítřek chatě...ne, že by se mi to nějak líbilo, prostě musím. Setkání s celou rodinkou...kdo by o to nestál?

Chtěl jsem se zeptat na tu Zlatovlasou pistolnici a ostatní. Já totiž nikdy nevím, co si pod těmi jmény mám představit. Pochopil jsem, že to jsou lidi (doufám, že správně), ale jako kamarádi nebo...známí?
Taky mě ještě zajímá, co máš za střední...

No nic, musím končit a jít sestře žehlit vlasy :D, to je tak na půl dne...

4 grey.t grey.t | E-mail | Web | 18. srpna 2012 v 19:38 | Reagovat

Já zkusím odpovědět nějak stručně, mám tu jen mobil, takže budou nějaké překlepy a tak.

Falus na náměstí svobody mám vyfocený a je super. V Praze rozhodně nic takového nemáme. Ale o Brnu možná napíšu celý článek, vážně se mi tu hrozně líbí.
Co se těch jmen týče, většinou ty přezdívky používám, abych skryl identitu těch lidí. U Zlatovlasé pistolnice to je třeba jen vrtoch, ale například Letní Bouře je úmyslné 'krycí jméno'. Ale rozebírat, kdo je kdo, to by asi nebylo vhodné do komentáře, je to takové soukromější.
Střední mám gympl :)

Páni, ty máš pojmenovaný špek? To je hezký :D

Já mám poslední dobou dny s rodinou i rád. Tím myslím širší rodinu - babičky a podobně. Většinou pak nemyslím na některé věci a je to fajn.

No, já bych magora neměnil :D
A černá je nejlepší! Drby jsou taky fajn, já je slyšel vždycky rád :D

Snad je to vrámci možností vše.

Brno je vážně super!

5 Andrew Ryan Black Andrew Ryan Black | Web | 20. srpna 2012 v 21:04 | Reagovat

Já se sem dobral až tak nějak teď no xD..

Dobře, krycí jména jsou mi už jasná..

Tak jasně, přeci nebudu pokaždé říkat, že můj špek má hlad xD, raději řeknu, že Alex..to zní líp xD

Jo, tak já to taky přežil, i když jsem z toho nebyl nějak na větvi, zítra zas jedeme s rodinkou někam na výlet, tak si to zas moc užiju..

Nevím, co má každý proti černé xD...

Jdu komentovat článek o Brně :D

6 bludickka bludickka | E-mail | Web | 28. června 2014 v 14:20 | Reagovat

Na muzejních nocích bývá příliš lidí. Umění nerozumím. Nápady o skocích mívám. Někdy se jim směju. Někdy před nima radši utíkám. Co kdyby...

7 grey.t grey.t | E-mail | Web | 9. července 2014 v 11:19 | Reagovat

[6]: Muzejní noci jsou zvláštní. Je to pro mě chvíle, kdy se sejdu s přáteli a děláme něco kulturně uvědomělého. Přijde mi to hezké. Přestože taková muzejní noc se konala jen jednou. Druhá byla spíš něco jako rande a žádná další se už asi nekonala...

8 bludickka bludickka | E-mail | Web | 18. července 2014 v 12:35 | Reagovat

Davam prednost min hektickym akcim :) Asi spis Noc kostelu,tam jsem byla trikrat. Na muzejni jednou ci dvakrat,dalsi rok uz jsem nesebrala odvahu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama