close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Můj výlet do Brna

19. srpna 2012 v 23:22 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Čtyři hodiny v Praze... a už se mi stýská. Myslím, že stejně jako když jsem byl v Brně poprvé.
Ani netuším, co je na něm tak hrozně skvělého, ale já se tam prostě cítím úžasně. Možná bych tam měl za rok jít na školu. Do toho krásného, klidného a vzpomínkami neposkvrněného města.

Je tak skvělé se někde procházet a nemít na každé místo deset vzpomínek. Myslím teď ty ne moc dobré vzpomínky. Nebo třeba i ty dobré, které ale upomínají na to, že to dobré už skončilo.
Prostě je skvělé být v Brně.
Říkal jsem si, že o tom musím napsat. Že musím napsat hotovou ódu na Brno.

Ale kde začít? Co vlastně opěvovat?
Ono jde nakonec spíš o ten zvláštní, abstraktní pocit než o cokoliv jiného. O ten pocit, že jdu na "Špilas", vidím kozu (s ohromnými vemeny mimochodem), že jsem tam s někým, koho mám rád, že tam budu ještě dva dny a jsem daleko od všeho toho špatného, hektického... pokud nechci, nemohu být zastižen (což mi připomíná, že příště si zapnu mobil na režim letadlo, bude to užitečnější).
Cítil jsem se neskutečně svobodný. Tak nějak... nezávislý. Nemám pro to slov. Jako kdybych byl nějaký cestovatel a jenom se na pár dní zastavil v jednom městě. Naprosto bez organizace.
Nedokážu to popsat, vážně ne. Jen miluju tu atmosféru, kdy jsem v Brně, mezi přáteli, bavím se a všechno ostatní je tak hrozně daleko...

Bože, chci zpátky.

A zapomněl jsem sbírat zapomnění. Vtipné.

Ale dost sentimentu a abstrakce.
Byl jsem v Brně. Jak to všechno probíhalo?


V pátek jsem si koupil lístky. Sobota v 9:30 odjezd, příjezd na AN u hotelu Grand ve 12:15. Neděle odjezd z AN u hotelu Grand v 15:00, příjezd na Florenc v 17:30. 420 kč. Cesta se Student Agency.

Přijel jsem domů a rodiče už byli pryč. Na chalupě.
Udělal jsem si guláš a sledoval New Moon. Po setmění jsem si pustil na opakování třetí část sonáty pro cello od Zoltána Kodály a cítil jsem se trochu jako v hororu. Koupal jsem se do půl jedné. Potom jsem šel pomalu spát. Asi v jednu. A po probuzení jsem vyrazil. Ještě jsem si musel zabalit, ale nakonec jsem všechno stihl.

V 9:30 jsem nasoupil do autobusu Student Agency a do srdce se mi zahryzl úžasný pocit. "Jedu do Brna!" kričel jsem radostí v duchu. Za okny míjela má oblíbená místa a mě bylo trochu líto, že opouštím Prahu. Najednou jsem si uvědomil, jak moc ji mám rád. Je to můj domov.
Václavské náměstí...Pavlák...Nuselák...Vyšehrad... a najednou jsem byl uprostřed přírody.
Na cestu jsem si pustil v té malinké televizi Breaking Dawn a měl jsem chuť vrhnout na sebe hořký úsměv.
Cesta utekla celkem rychle. Najednou přišel ten okamžik. Přijížděl jsem do Brna.
Hlavou se mi mihlo, že je to přesně jako tehdy, jako v prosinci. Nejen stejná trasa, ale hlavně úplně stejný pocit. Takové zvláštní vzrušení, rozechvění. Mimo domov, v cizím městě.

Tentokrát jsem ale měl plán. Věděl jsem, co chci vidět, než se odevzdám do víru společenského života. Gray mne vyzvedla (a já jsem jí nesmírně vděčný) a prošla se mnou několik mnou vybraných míst.
Z "Hlavasu" jsme se vydali na Petrov, tedy ke katedrále svatého Petra a Pavla postavené v novogotickém (aspoň myslím) slohu.

Cestou jsem si vyfotil trolejbus, potom jsem si vyfotil "schodopád" (můj originální název pro tu vodu tekoucí po schodech). Katedrála byla moc velká, než aby se mi podařila vyfotit z blízka. Takže se šlo na Špilas, kde jsme viděli spoustu zeleně a kozu. (A Gray viděla, jak se ve mne probudilo dítě křičící na celé Brno "Jééé, koza! Tady je vážně koza! A jaký má velký vemena! Kozičkááááá!"). Potom jsme se vydali konečně na můj vytoužený hřbitov. Navštívil jsem hrob pana Skácela, jehož básně se mi velice líbily, hrob pana Mendela jsem nenašel a před odchodem jsem si vyfotil ohromné krematorium. A pak následovala cesta zpátky. (Jak jsme docela bloudili, jak z nás tekly potoky potu, jak jsme zastavovali všude, kde se dalo sedět a vůbec všechny těžkosti si domyslete sami).

Potom jsem byl odveden na Svoboďák, kde jsem se měl najíst. Několikrát jsem si musel vyfotit Brněnský falus a rozhodl jsem se, že zítra v jedenáct si přijdu pro kouli.

Večer přeskočím, protože se netýká ani tak Brna, jen dodám, že jsem nemohl neobdivovat Ivet za její úžasnou výzdobu "sklípku".

V jedenáct hodin jsem kuličku nevybojoval, falus již byl obsypán několika lidmi, kteří do něj nadšeně zastrčili ruce a půl hodiny (od půl jedenácté a možná ještě déle) čekali, až vypadne kulička. Zvědavě jsem to pozoroval.

Potom jsem opět bloudil po Brně a cítil jsem se hrozně volně. Jen tak si vykračovat, nevědět, kam dojdu... Bylo to úžasné. Nikde nic, prostě jen já, odkázaný sám na sebe. Došlo mi, jak hrozně moc nechci odjet. Jak hrozně moc bych byl rád, kdyby nikdy neskončila sobota a já si mohl věčně užívat ten pocit... Ani nevím jaký, prostě pocit.

A pak jsem odjel. (Hádejte, co jsem se pokoušel sledovat cestou zpět? Breaking Dawn. Nakonec jsem to vzdal a poslouchal písničky od skupiny Kryštof.)
Ani nevím proč, vážně se mi hrozně líbí. Hlavně textem.

Najednou jsem přijížděl do Prahy a cítil jsem se doma. Brno jako by nikdy ani nebylo. Skoro jako bych se probral z nějakého snu, vrátil se zase do reality. Najednou byl konec. Konec toho dvoudenního výletu. Hurá zpátky ve světě, hurá zpátky ve vlastním životě! Jen to "hurá" je vysloveno dost sarkasticky.

"Slova jsou jen kapky deště..."
Zajímavé.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Andrew Ryan Black Andrew Ryan Black | Web | 20. srpna 2012 v 22:29 | Reagovat

Jak jsem nad tím přemýšlel, tak mám raději Brno jen v tom, že je tu větší klid jak v Praze, tam ty spousty lidí...to jediné mi nedělá moc dobře. Stejně bych k vám zas chtěl^^

Takže ta koza tam furt je..dobré vědět xD, ale já z ní tak nadšený tedy nebyl, tady u nás na vesnici vidím kozy a podobné celkem často, takže to nějak moc neprožívám.
Chvilku jsem přemýšlel, proč sis fotil zrovna troleják, ale potom mi došlo, že u vás vlastně nejezdí, ne? (Já je stejně nemám rád xD)..Ale "schodopád" je super..po běhání jsme si v něm s Ondrou máčeli nohy (a já jím taky proběhl, jak jsem mu zdrhal - bosky přes Brno je to fakt super xD)

Petrov se mi taky moc nedařilo vyfotit..asi nejlepší snímky, které se mi celkem "povedly" (jako spíš nepovedly) a byly zblízka jsou tyhle - http://www.imagebam.com/image/bf64d5206874453 (nevšímej si toho strašného přepalu a ničeho moc xD) a http://www.imagebam.com/image/161081206874679 (taky ne zrovna dobrá fotka xD), ale to je jen pro ukázku..

Takže jste byli na Ústředním hřbitově? Tam je to celkem pěkné, ale Židovský je možná i lepší:)...v tomto vedru by se mi ale nechtělo vůbec nic, zvlášť po městě, kde bývá ještě větší teplo, dokážu si představit, jak jste byli vyřízení.
Boje o kuličku jsou dobré :D, když jsem ten na Svoboďáku tak často, tak to můžu sledovat a bavit se tím.

Když jsem měl ještě víc volna, taky jsem se vždycky toulal jen tak po městě nebo jezdil z jednoho konce Brna na druhý a bylo mi skvěle. Teď ale díky tomu, že trávím většinu času s Ondrou, to volno zmizelo...a já bych klidně zas jezdil, ale už vidím, jak se na to "nadšeně" tváří. S ním by to navíc ztratilo asi to kouzlo. Nebyl bych sám, nemohl bych jen tak přemýšlet a koukat z okna. Jak mi to někdy chybí...

Páni, obchodníka s deštěm jsem dlouho neslyšel...ale když jsem byl menší, tak jsem tu písničku doslova žral xD, teď mám v hlavě plno toho amerického rocku, screama a podobných. Na ty české jsem časem tak nějak pozapomněl..škoda.

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 21. srpna 2012 v 1:32 | Reagovat

[1]: Jo, myslím, že ten větší klid Brna u mě měl asi dost velký vliv na celkový dojem. Přeci jen... v přelidněné Praze si člověk moc relaxu a odpočinku od stresu neužije.

Koza je bezva. Já jako malý kozu měl. U babičky na vesnici. Měli jsme kozu Lízu a kozlika Matěje. Teď už máme jenom slepice a králíky. Vlastně tam možná nikdo už kozy nemá. Ale jsou tam ovce.

Trolejbusy bohužel v Praze nemáme. Ale máme metro, ve kterém je v létě dost příjemně :D
Na máčení nohou musí být ten 'schodopád' bezvadný.

Na fotky se podívám, až se dostanu k počítači. Jsem zvědavý :)

Hřbitov byl celkem fajn, ale až moc velký, než aby se dal nějak rozumně rychle projít. Nikdy jsem nebyl na žádném Židovském hřbitově, ale pořád si plánuju, že zajdu na ten pražský. V tomhle mám vlastně výhodu, protože bydlím kousek od Želivského, kde je těch hřbitovů několik -Židovské, Olšanské, Vinohradské a možná i další. A kousek je Krematorium Strašnice... :D
Mě trochu štvalo, že jsem nebyl účastník souboje.

No, já podobně občas jezdím metrem. Je fakt, že být v tu chvíli s někým, asi by to nemělo vůbec ten správný efekt.

Jo, obchodník s deštěm je fajn. Některé ty starší české písničky mi připomínají dětství. Poslouchal jsem prostě co hráli v radiu, žádný výběry oblíbeného žánru atd. Byloto fajn...:D

3 Andrew Ryan Black Andrew Ryan Black | Web | 22. srpna 2012 v 13:46 | Reagovat

[2]: To věřím, i u nás bývá někdy rušno.

Jak jsme včera byli na tom výletě, tak tam byly taky kozy, dokonce jsme si je mohli pohladit, takže jsem z toho byl nakonec nadšený...zvlášť, když jsme pak viděli i prasata^^. Nevím proč, ale čuníky mám hrozně rád. Přijdou mi roztomilí. Tady u nás má králíky víc lidí, k jednomu chlapovi jsme se chodili dívat na ty ňuňáky (to je slovo no xD), potom mi jich bylo líto, když jsem věděl, že půjdou na plech...

Někde jsem slyšel, že prý v Brně metro třeba být nemůže, protože je to tu pod zemí celé rozkopané a tak. Nevím, co je na tom pravdy, ale je to dost možné a taky to je škoda. Nějaká rychlejší doprava by tu celkem bodla...

Já ten hřbitov taky nikdy neprošel celý, ale chodili jsme tam zapalovat svíčky, když jsem byl menší. Tedy, ty se máš...já bydlím jen kousek od místního vesnického, který máš prošlý za pět minut...Taky tu leží půlka naší rodiny.

Já už snad nikdy nebudu mít klid. Jsem 24 hodin denně pod dohledem, nemůžu si vybírat.

Ano, přesně:)...já si většinou pouštím ten svůj mix na youtube, než abych zapnul rádio, trochu mě tam děsí ty dnešní hity totiž xD

4 grey.t grey.t | E-mail | Web | 23. srpna 2012 v 11:02 | Reagovat

[3]: Já prasata moc rád nemám. Jsou zvláštní. Ale dřív je babička s dědou taky chovala, k jídlu jim dávali šťouchané brambory a mě hrozně bavilo ty brambory šťouchat. Bylo na to takové šťouchadlo a bylo to... hrozně zábavné. Takový zvláštní pocit, když se to šťouchadlo zastavilo o nějakou bramboru a já musel přitlačit.
Dědeček králíky zabíjel, ale nikdy nechtěl, abych u toho byl. Později mě to chtěl naučit - jak zabít králíka, stáhnout z kůže a tak. A já hrozně nechtěl. Ale náš pes vždycky dostal očíčka a pacičky.

Možná nemůže, no, nevím. Ale v létě je to nejpříjemnější dopravní prostředek, protože pod zemí je chladno a tak.

Vesnické hřbitovy jsou podle mě nejhezčí, protože jsou menší a... no nevím jak to popsat, prostě jsou takové přirozenější, krásnější, romantičtější, ponuřejší... A většinou se na noc nezamykají.

Myslím, že když si dupneš... Nebo mile poprosíš, třeba by to šlo. A nebo si vezmi někoho s sebou a popros ho, aby mlčel. Třeba by to pak šlo. On člověk prostě potřebuje mít někdy čas jen pro sebe a své myšlenky.

Na frekvenci 1 ještě hrají docela dobře, řekl bych. Jinak ale rádio moc neposlouchám... on třeba post-rock se nehraje skoro nikde, Joannu Newsom taky neuslyším, Wagnera taky ne. Ať žije youtube a mp3.

5 Sarsorika Sarsorika | Web | 23. srpna 2012 v 14:18 | Reagovat

Člověk si musí čas od času vyrazit z kopýtka. Ve mně cestování vždy rozhýří tu kouřovou clonu, za níž se skrývá mé utisknuté dětské já

6 Andrew Ryan Black Andrew Ryan Black | Web | 24. srpna 2012 v 16:32 | Reagovat

[4]: Vždyť jsou krásná^^ taková super růžová^^ a ty rypáčky^^..no nic, klid. Já zas rád strouhám...vždycky mrkve nebo i brambory...to jsme jednou ve škole dělali halušky xD.
Bože, chudáčci králíčci...zvlášť, když mám jednoho doma.

Ten u nás se nezamyká, párkrát jsem jím procházel i v noci, samozřejmě málem podělaný strachy, jinak bych to nebyl už já...

Já si dupat nemůžu, bohužel, ale za to si tak nějak můžu sám. Možná budu mít klid, když budu dostatečně dlouho hodný, ale to taky neposuzuju já, ale Ondra, takže se snažím si to nekazit, i když to občas moc nejde. Však já si vždycky "utrhnu" chvilku pro sebe v noci, když už všichni okolo spí.

7 grey.t grey.t | E-mail | Web | 25. srpna 2012 v 13:00 | Reagovat

[6]:
Ale jo, roztomilá trochu jsou. Ale... když se válí v bahně, chrochtají a perou se u koryta, tak mi už roztomilá nepřijdou. A jedí slepičáky. Fuj.

Mrkve a brambory? Já nerad škrábu, je to otrava. Šťouchání mi přišlo mnohem zábavnější. Ale pak už taky ne. Ale rád vylizuju misky od těsta na bábovku.

Ten soucit s domácím zvířectvem chápu, ale... já už jsem si zvykl, nějak jsem "vyrostl" z toho: "Chudáčci zvírátka, my je tu vraždíme, je to bolí, žereme je tak bezcitně." Teď to beru prostě jako maso. (Asi je to ale i tím, že nemám rád vegetariánství, neschvaluju ho).

Hřbitov v noci musí být úžasně strašidelný. já se bojím rád... tedy rád - je to takové masochistické uspokojení.

Nemůžeš? To je škoda. Dupání je legrace. Tak držím palce, ať jsi hodný co nejdéle. Já bych nebyl a asi bych udělal nějakou scénu. Teda po čase. Nesnáším, když musím někoho poslouchat. Ale někdy mi to zase nevadí.

To je dobře, že si trháš i chvilky pro sebe. Ale v noci... no nevím. Ale procházky v noci jsou samozřejmě úplně nejlepší, třeba. Protože ve dne svítí sluníčko a vidí tě lidi. V noci můžeš chodit třeba tři hodiny kolem sídliště (jako někdo) a utápět se v sentimentu.
A všichni spí. Mám rád lidi, co spí. Nemluví.

8 Andrew Ryan Black Andrew Ryan Black | Web | 25. srpna 2012 v 20:30 | Reagovat

[7]: Mně přijdou roztomilá i v bahně, no, asi jsem divný...no ne asi, ale určitě.

To já zas nikdy nevylizoval. Nějak jsem tomu nepropadl, spíš to hrozně nemám rád a přijde mi to...já nevím, takové až neslušné olizovat mámě nebo komukoliv misku nebo i talíř. Stejně tak nesnáším, když mi někdo sahá na jídlo, to bych vraždil.

Já nejspíš vyrostl napůl. Nevadí mi, že se vraždí kuřata, prasata, krávy, ale jak to má být králíček, tak začnu fňukat. Asi je to tím, že už mám v pořadí čtvrtého, tak k nim mám nějaký citový vztah. A hlavně já moc maso nejím, jenom když mě nutí...nějak jsem mu nechutná, není to, že by mi těch zvířat bylo extra líto.

Jo, strašidelný. Když jsi ještě šikovný jak já, tak i někde ve tmě zakopneš a rozbiješ si hubu.

No, můžu, ale nejspíš bych tím všechno zhoršil. Dneska jsem "zazlobil" a pěkně se mi to vymstilo. Kocour mě nechal. To protože jsem odmítl poslouchat na slovo a taky protože jsem projevil náznak vlastní vůle a dovolil si jít ven pročistit hlavu bez toho, aby to věděl. Měl strach a naštval se. Jenom doufám, že ho to brzy přejde a vrátí se. Raději už budu fakt poslouchat.

Trhám, ale stejně je trávím tak, že v posteli počítám ovečky nebo přemýšlím. Nyní se už ani v noci nedostanu sám ven. Předtím jsem chodíval po vesnici, třeba pětkrát jsem ji obešel i v zimě...a měl jsem klid. Nikde nikdo. Jenom jsem se taky občas bál, jinak to nemělo chybu. Ach jo...

9 grey.t grey.t | E-mail | Web | 27. srpna 2012 v 1:32 | Reagovat

[8]: Proti gustu žádný dišputát.

Máma mi to sama dává. Není to přímo vylizování, vytřu to takovou gumovou špachtlí.

Aha. Tak pokud máš prostě blízký vztah ke králíkům a cítíš se s nimi spřízněn, tak, přestože se mi to zdá bizarní, to chápu. Mě zase provokuje vaření psů. Sice se to moc nedělá, ale kdykoliv někdo začne o tom, že jedl psa, mám chuť tomu člověku uřezat končetiny a k obědu mu uvařit jeho vlastní mozek.

Tak tím pádem to vypadá, že jsem šikovný jako ty.

Aha, tím pádem se to dupání nevyplácí vůbec. Nechal? Doufám, že se vrátí a že se dá všechno do pořádku.

Já nepočítal ovečky ani nepamatuju. Právě teď (půl druhé v noci, proboha!) si zkouším psát nějakou trapnou povídkovou slátaninu, jejíž postavy jsou až moc podobné postavám z Murakamiho Norského dřeva. A přitom jsem to původně ani nezamýšlel.
Já bych to nepřežil. I když... kdy já se naposledy procházel? Jsem oběť své závislosti na lidech a na počítači.
Přemýšlení v posteli je fajn a bylo by ještě lepší, kdyby se u něj neusínalo - i když s tím ty asi problém nemáš, když musíš počítat ovečky.
Já si před spaním občas čtu. Teď čtu nějaký Portrét svůdce a je to hrozně divný. Taková nějaká asi humorná knížka, ale po Paní Dallowayové od Woolfové působí tak hrozně primitivně. Ale líbí se mi. Něčím. (Jinak doporučuju před spaním číst Descarta, ten uspává. Nebo jinou filosofii či odbornou literaturu).

10 grey.t grey.t | E-mail | Web | 27. srpna 2012 v 1:33 | Reagovat

[5]: To věřím. Cestování rozvíří úplně vše :) Ale ne každé. Já se uvolním právě jen když cestuju sám někam... a můžu být trochu víc sám se sebou (a sám sebou).

11 Andrew Ryan Black Andrew Ryan Black | Web | 27. srpna 2012 v 21:52 | Reagovat

[9]: Při špachtli jsem si vzpomněl na keramiku...jako kroužek, do kterého jsem kdysi chodil. Krásné časy, to jsem ještě ležel ve škatulce "normální děti".

Já mám celkově rád zvířata, jsem proti vivisekci (jo, snažím se vybírat líčení a vše od značek, které netestují, ale občas si úplně jistý nejsem...), jediné, co mi vadí je hmyz. Štítím se toho. Od "roztomilých" berušek po pavouky. To jsou pak scény, kdy ječím na celé kolo, ať mě toho někdo zbaví a dá to ode mě pryč. Při jednom pavoukovi jsem skočil Ondrovi na záda a on ho musel zabíjet i se mnou, chudák (alespoň se se mnou nenudí).

K šikovnosti gratuluju :D, ale tak zle jako já na tom snad nebudeš.

Vrátil se včera. Taky včera nebyl moc skvělý den, ale...hlavně, že je zpátky a všechno jsme si vyříkali. No, skoro všechno...zatím.

Já je počítám dost často. Skoro každý den si jdu lehnout, unavený na umření, ale jakmile si lehnu, nemůžu spát, vrtím se, budím Ondru, přemýšlím nad věcmi, nad kterými bych normálně nepřemýšlel a pak z toho mám akorát tu ponurou náladu, až mě to unaví. Nebo si nejdu lehnout, píšu a usnu u toho, což taky není úplně špatné, stejně jako knihy. Takže tvoje psací dýchánky o půl druhé ráno chápu. Nejlepší je psát celou noc a pak jít do školy...(ne, vůbec jsem to nepraktikoval  v II. pololetí skoro každou neděli/pondělí xD).
Jde o princip, ty, i když hodně vyhledáváš lidi a pc, tak se můžeš rozhodnout, že teď prostě půjdeš a pročistíš si hlavu. Já ne. Já bych musel podstoupit hodinovou přednášku o tom, co  (si) mám a nemám dělat...a nakonec by to  při mém štěstí stejně krachlo.
Taky jsem si kdysi četl před spaním. Teď ale nemůžu rozsvěcet, protože Kocour u toho neusne, tak si můžu číst maximálně na netu. A to bych raději tedy psal, jenže na to bývám moc unavený. Začarovaný kruh a já nezřídka končím u nějakého sitcomu. Po knížkách se ale kouknu:)

12 grey.t grey.t | E-mail | Web | 27. srpna 2012 v 22:49 | Reagovat

[11]: Na keramiku jsem chodil taky. Vůbec mi to ale nešlo.

Jé, no to já se hmyzu snad moc nebojím. Teda pavouky moc rád nemám a už vůbec ne bodavý, píchavý a kousavý hmyz...
Testování na zvířatech moc neřeším, ale přijde mi to nechutné, pokud se to netýká léků.

No nevím, asi ne, ale jsem taky dost šikovný.

Tak to je fajn, že je zpátky :)

No, co říct k té poslední části? Jsem docela rád, že takové problémy nemám. Na druhou stranu mě vždy hrozně štve, že musím spát a že tím ztrácím čas.
Nemůžeš si číst na záchodě? To by docela šlo, ne? :)
To máš pravdu, já si můžu jít kdy chci kam chci. Nedokážu si představit, že bych nemohl, ale asi bych to nějak vydržel. S vypětím sil. Většinou když nemám čas pro sebe, tak si ho udělám tím, že prostě nekomunikuju s ostatními a přemýšlím si o vlastních věcech. Ale to je dost neslušné.
No... Descartes není zrovna moc dobrá četba, je to filosof a... nemám ho zas tak rád. Lepší je Platón. Zato Woolfová, to je kvalita! Ale je asi trošku náročnější, usínal jsem u ní. Resp. utíkaly mi myšlenky a byl jsem trošku ospalejší.
Sitcomy jsou taky fajn.

Třeba když se o tom budete bavit nějak déle - o těch procházkách, mohl bys po čase dosáhnout svého. Nebo prostě choďte na romantické procházky, během kterých budete mlčet, to by nešlo? :)

13 Andrew Ryan Black Andrew Ryan Black | Web | 28. srpna 2012 v 0:46 | Reagovat

[12]: Mně to celkem šlo, spíš mě to po čase přestalo bavit... Furt mám doma ty svoje slavné výrobky :)

Já se taky nebojím, jen se toho štítím. I když vyvádím jako bych se toho bál...
Tak já se tím také většinou moc nezabývám, není to téma, na které by člověk myslel denně.
Lepší pořádný spánek. Stejně když jsi unavený, tak ten čas pořádně nevyužiješ.
Na záchodě si občas čtu...tedy ne v noci, ale vždycky tam doma máme třeba Epochu, tak se začtu a pak přichází ty trapné dotazy jako "ty tam rodíš nebo co?" - samozřejmě, rodím...Dalo by se to snad ale zvládnout, i když pohodlí postele mi záchod nenahradí.
Tak já to nevydržel, no. Samozřejmě jsem tím hromadu věcí podělal, ale s tím už se u mě musí počítat:). Já mám zas výhodu v tom, že tolik lidí nemá zájem se mnou jakkoliv komunikovat, tak se nemám jak cítit blbě, když je ignoruju...
Ok, snad to nezapomenu...neměl bych.

Všechno závisí na tom, jestli budu hodný. Bavili jsme se o tom, ale nějak jsme se ničeho moc nedobrali, snad příště. Jo, procházky by byly fajn :), akorát Kocour není typ člověka, co by mlčel déle jak půl hodiny...kdybych mu to tedy nezakázal jako teď.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama