Můj výlet do Brna
19. srpna 2012 v 23:22 | Grey.t Dreamer | Zážitky a událostiKomentáře
[1]: Jo, myslím, že ten větší klid Brna u mě měl asi dost velký vliv na celkový dojem. Přeci jen... v přelidněné Praze si člověk moc relaxu a odpočinku od stresu neužije.
Koza je bezva. Já jako malý kozu měl. U babičky na vesnici. Měli jsme kozu Lízu a kozlika Matěje. Teď už máme jenom slepice a králíky. Vlastně tam možná nikdo už kozy nemá. Ale jsou tam ovce.
Trolejbusy bohužel v Praze nemáme. Ale máme metro, ve kterém je v létě dost příjemně
Na máčení nohou musí být ten 'schodopád' bezvadný.
Na fotky se podívám, až se dostanu k počítači. Jsem zvědavý :)
Hřbitov byl celkem fajn, ale až moc velký, než aby se dal nějak rozumně rychle projít. Nikdy jsem nebyl na žádném Židovském hřbitově, ale pořád si plánuju, že zajdu na ten pražský. V tomhle mám vlastně výhodu, protože bydlím kousek od Želivského, kde je těch hřbitovů několik -Židovské, Olšanské, Vinohradské a možná i další. A kousek je Krematorium Strašnice...
Mě trochu štvalo, že jsem nebyl účastník souboje.
No, já podobně občas jezdím metrem. Je fakt, že být v tu chvíli s někým, asi by to nemělo vůbec ten správný efekt.
Jo, obchodník s deštěm je fajn. Některé ty starší české písničky mi připomínají dětství. Poslouchal jsem prostě co hráli v radiu, žádný výběry oblíbeného žánru atd. Byloto fajn...![]()
[2]: To věřím, i u nás bývá někdy rušno.
Jak jsme včera byli na tom výletě, tak tam byly taky kozy, dokonce jsme si je mohli pohladit, takže jsem z toho byl nakonec nadšený...zvlášť, když jsme pak viděli i prasata^^. Nevím proč, ale čuníky mám hrozně rád. Přijdou mi roztomilí. Tady u nás má králíky víc lidí, k jednomu chlapovi jsme se chodili dívat na ty ňuňáky (to je slovo no xD), potom mi jich bylo líto, když jsem věděl, že půjdou na plech...
Někde jsem slyšel, že prý v Brně metro třeba být nemůže, protože je to tu pod zemí celé rozkopané a tak. Nevím, co je na tom pravdy, ale je to dost možné a taky to je škoda. Nějaká rychlejší doprava by tu celkem bodla...
Já ten hřbitov taky nikdy neprošel celý, ale chodili jsme tam zapalovat svíčky, když jsem byl menší. Tedy, ty se máš...já bydlím jen kousek od místního vesnického, který máš prošlý za pět minut...Taky tu leží půlka naší rodiny.
Já už snad nikdy nebudu mít klid. Jsem 24 hodin denně pod dohledem, nemůžu si vybírat.
Ano, přesně:)...já si většinou pouštím ten svůj mix na youtube, než abych zapnul rádio, trochu mě tam děsí ty dnešní hity totiž xD
[3]: Já prasata moc rád nemám. Jsou zvláštní. Ale dřív je babička s dědou taky chovala, k jídlu jim dávali šťouchané brambory a mě hrozně bavilo ty brambory šťouchat. Bylo na to takové šťouchadlo a bylo to... hrozně zábavné. Takový zvláštní pocit, když se to šťouchadlo zastavilo o nějakou bramboru a já musel přitlačit.
Dědeček králíky zabíjel, ale nikdy nechtěl, abych u toho byl. Později mě to chtěl naučit - jak zabít králíka, stáhnout z kůže a tak. A já hrozně nechtěl. Ale náš pes vždycky dostal očíčka a pacičky.
Možná nemůže, no, nevím. Ale v létě je to nejpříjemnější dopravní prostředek, protože pod zemí je chladno a tak.
Vesnické hřbitovy jsou podle mě nejhezčí, protože jsou menší a... no nevím jak to popsat, prostě jsou takové přirozenější, krásnější, romantičtější, ponuřejší... A většinou se na noc nezamykají.
Myslím, že když si dupneš... Nebo mile poprosíš, třeba by to šlo. A nebo si vezmi někoho s sebou a popros ho, aby mlčel. Třeba by to pak šlo. On člověk prostě potřebuje mít někdy čas jen pro sebe a své myšlenky.
Na frekvenci 1 ještě hrají docela dobře, řekl bych. Jinak ale rádio moc neposlouchám... on třeba post-rock se nehraje skoro nikde, Joannu Newsom taky neuslyším, Wagnera taky ne. Ať žije youtube a mp3.
Člověk si musí čas od času vyrazit z kopýtka. Ve mně cestování vždy rozhýří tu kouřovou clonu, za níž se skrývá mé utisknuté dětské já
[4]: Vždyť jsou krásná^^ taková super růžová^^ a ty rypáčky^^..no nic, klid. Já zas rád strouhám...vždycky mrkve nebo i brambory...to jsme jednou ve škole dělali halušky xD.
Bože, chudáčci králíčci...zvlášť, když mám jednoho doma.
Ten u nás se nezamyká, párkrát jsem jím procházel i v noci, samozřejmě málem podělaný strachy, jinak bych to nebyl už já...
Já si dupat nemůžu, bohužel, ale za to si tak nějak můžu sám. Možná budu mít klid, když budu dostatečně dlouho hodný, ale to taky neposuzuju já, ale Ondra, takže se snažím si to nekazit, i když to občas moc nejde. Však já si vždycky "utrhnu" chvilku pro sebe v noci, když už všichni okolo spí.
[6]:
Ale jo, roztomilá trochu jsou. Ale... když se válí v bahně, chrochtají a perou se u koryta, tak mi už roztomilá nepřijdou. A jedí slepičáky. Fuj.
Mrkve a brambory? Já nerad škrábu, je to otrava. Šťouchání mi přišlo mnohem zábavnější. Ale pak už taky ne. Ale rád vylizuju misky od těsta na bábovku.
Ten soucit s domácím zvířectvem chápu, ale... já už jsem si zvykl, nějak jsem "vyrostl" z toho: "Chudáčci zvírátka, my je tu vraždíme, je to bolí, žereme je tak bezcitně." Teď to beru prostě jako maso. (Asi je to ale i tím, že nemám rád vegetariánství, neschvaluju ho).
Hřbitov v noci musí být úžasně strašidelný. já se bojím rád... tedy rád - je to takové masochistické uspokojení.
Nemůžeš? To je škoda. Dupání je legrace. Tak držím palce, ať jsi hodný co nejdéle. Já bych nebyl a asi bych udělal nějakou scénu. Teda po čase. Nesnáším, když musím někoho poslouchat. Ale někdy mi to zase nevadí.
To je dobře, že si trháš i chvilky pro sebe. Ale v noci... no nevím. Ale procházky v noci jsou samozřejmě úplně nejlepší, třeba. Protože ve dne svítí sluníčko a vidí tě lidi. V noci můžeš chodit třeba tři hodiny kolem sídliště (jako někdo) a utápět se v sentimentu.
A všichni spí. Mám rád lidi, co spí. Nemluví.
[7]: Mně přijdou roztomilá i v bahně, no, asi jsem divný...no ne asi, ale určitě.
To já zas nikdy nevylizoval. Nějak jsem tomu nepropadl, spíš to hrozně nemám rád a přijde mi to...já nevím, takové až neslušné olizovat mámě nebo komukoliv misku nebo i talíř. Stejně tak nesnáším, když mi někdo sahá na jídlo, to bych vraždil.
Já nejspíš vyrostl napůl. Nevadí mi, že se vraždí kuřata, prasata, krávy, ale jak to má být králíček, tak začnu fňukat. Asi je to tím, že už mám v pořadí čtvrtého, tak k nim mám nějaký citový vztah. A hlavně já moc maso nejím, jenom když mě nutí...nějak jsem mu nechutná, není to, že by mi těch zvířat bylo extra líto.
Jo, strašidelný. Když jsi ještě šikovný jak já, tak i někde ve tmě zakopneš a rozbiješ si hubu.
No, můžu, ale nejspíš bych tím všechno zhoršil. Dneska jsem "zazlobil" a pěkně se mi to vymstilo. Kocour mě nechal. To protože jsem odmítl poslouchat na slovo a taky protože jsem projevil náznak vlastní vůle a dovolil si jít ven pročistit hlavu bez toho, aby to věděl. Měl strach a naštval se. Jenom doufám, že ho to brzy přejde a vrátí se. Raději už budu fakt poslouchat.
Trhám, ale stejně je trávím tak, že v posteli počítám ovečky nebo přemýšlím. Nyní se už ani v noci nedostanu sám ven. Předtím jsem chodíval po vesnici, třeba pětkrát jsem ji obešel i v zimě...a měl jsem klid. Nikde nikdo. Jenom jsem se taky občas bál, jinak to nemělo chybu. Ach jo...
[8]: Proti gustu žádný dišputát.
Máma mi to sama dává. Není to přímo vylizování, vytřu to takovou gumovou špachtlí.
Aha. Tak pokud máš prostě blízký vztah ke králíkům a cítíš se s nimi spřízněn, tak, přestože se mi to zdá bizarní, to chápu. Mě zase provokuje vaření psů. Sice se to moc nedělá, ale kdykoliv někdo začne o tom, že jedl psa, mám chuť tomu člověku uřezat končetiny a k obědu mu uvařit jeho vlastní mozek.
Tak tím pádem to vypadá, že jsem šikovný jako ty.
Aha, tím pádem se to dupání nevyplácí vůbec. Nechal? Doufám, že se vrátí a že se dá všechno do pořádku.
Já nepočítal ovečky ani nepamatuju. Právě teď (půl druhé v noci, proboha!) si zkouším psát nějakou trapnou povídkovou slátaninu, jejíž postavy jsou až moc podobné postavám z Murakamiho Norského dřeva. A přitom jsem to původně ani nezamýšlel.
Já bych to nepřežil. I když... kdy já se naposledy procházel? Jsem oběť své závislosti na lidech a na počítači.
Přemýšlení v posteli je fajn a bylo by ještě lepší, kdyby se u něj neusínalo - i když s tím ty asi problém nemáš, když musíš počítat ovečky.
Já si před spaním občas čtu. Teď čtu nějaký Portrét svůdce a je to hrozně divný. Taková nějaká asi humorná knížka, ale po Paní Dallowayové od Woolfové působí tak hrozně primitivně. Ale líbí se mi. Něčím. (Jinak doporučuju před spaním číst Descarta, ten uspává. Nebo jinou filosofii či odbornou literaturu).
[5]: To věřím. Cestování rozvíří úplně vše :) Ale ne každé. Já se uvolním právě jen když cestuju sám někam... a můžu být trochu víc sám se sebou (a sám sebou).
[9]: Při špachtli jsem si vzpomněl na keramiku...jako kroužek, do kterého jsem kdysi chodil. Krásné časy, to jsem ještě ležel ve škatulce "normální děti".
Já mám celkově rád zvířata, jsem proti vivisekci (jo, snažím se vybírat líčení a vše od značek, které netestují, ale občas si úplně jistý nejsem...), jediné, co mi vadí je hmyz. Štítím se toho. Od "roztomilých" berušek po pavouky. To jsou pak scény, kdy ječím na celé kolo, ať mě toho někdo zbaví a dá to ode mě pryč. Při jednom pavoukovi jsem skočil Ondrovi na záda a on ho musel zabíjet i se mnou, chudák (alespoň se se mnou nenudí).
K šikovnosti gratuluju
, ale tak zle jako já na tom snad nebudeš.
Vrátil se včera. Taky včera nebyl moc skvělý den, ale...hlavně, že je zpátky a všechno jsme si vyříkali. No, skoro všechno...zatím.
Já je počítám dost často. Skoro každý den si jdu lehnout, unavený na umření, ale jakmile si lehnu, nemůžu spát, vrtím se, budím Ondru, přemýšlím nad věcmi, nad kterými bych normálně nepřemýšlel a pak z toho mám akorát tu ponurou náladu, až mě to unaví. Nebo si nejdu lehnout, píšu a usnu u toho, což taky není úplně špatné, stejně jako knihy. Takže tvoje psací dýchánky o půl druhé ráno chápu. Nejlepší je psát celou noc a pak jít do školy...(ne, vůbec jsem to nepraktikoval v II. pololetí skoro každou neděli/pondělí xD).
Jde o princip, ty, i když hodně vyhledáváš lidi a pc, tak se můžeš rozhodnout, že teď prostě půjdeš a pročistíš si hlavu. Já ne. Já bych musel podstoupit hodinovou přednášku o tom, co (si) mám a nemám dělat...a nakonec by to při mém štěstí stejně krachlo.
Taky jsem si kdysi četl před spaním. Teď ale nemůžu rozsvěcet, protože Kocour u toho neusne, tak si můžu číst maximálně na netu. A to bych raději tedy psal, jenže na to bývám moc unavený. Začarovaný kruh a já nezřídka končím u nějakého sitcomu. Po knížkách se ale kouknu:)
[11]: Na keramiku jsem chodil taky. Vůbec mi to ale nešlo.
Jé, no to já se hmyzu snad moc nebojím. Teda pavouky moc rád nemám a už vůbec ne bodavý, píchavý a kousavý hmyz...
Testování na zvířatech moc neřeším, ale přijde mi to nechutné, pokud se to netýká léků.
No nevím, asi ne, ale jsem taky dost šikovný.
Tak to je fajn, že je zpátky :)
No, co říct k té poslední části? Jsem docela rád, že takové problémy nemám. Na druhou stranu mě vždy hrozně štve, že musím spát a že tím ztrácím čas.
Nemůžeš si číst na záchodě? To by docela šlo, ne? :)
To máš pravdu, já si můžu jít kdy chci kam chci. Nedokážu si představit, že bych nemohl, ale asi bych to nějak vydržel. S vypětím sil. Většinou když nemám čas pro sebe, tak si ho udělám tím, že prostě nekomunikuju s ostatními a přemýšlím si o vlastních věcech. Ale to je dost neslušné.
No... Descartes není zrovna moc dobrá četba, je to filosof a... nemám ho zas tak rád. Lepší je Platón. Zato Woolfová, to je kvalita! Ale je asi trošku náročnější, usínal jsem u ní. Resp. utíkaly mi myšlenky a byl jsem trošku ospalejší.
Sitcomy jsou taky fajn.
Třeba když se o tom budete bavit nějak déle - o těch procházkách, mohl bys po čase dosáhnout svého. Nebo prostě choďte na romantické procházky, během kterých budete mlčet, to by nešlo? :)
[12]: Mně to celkem šlo, spíš mě to po čase přestalo bavit... Furt mám doma ty svoje slavné výrobky :)
Já se taky nebojím, jen se toho štítím. I když vyvádím jako bych se toho bál...
Tak já se tím také většinou moc nezabývám, není to téma, na které by člověk myslel denně.
Lepší pořádný spánek. Stejně když jsi unavený, tak ten čas pořádně nevyužiješ.
Na záchodě si občas čtu...tedy ne v noci, ale vždycky tam doma máme třeba Epochu, tak se začtu a pak přichází ty trapné dotazy jako "ty tam rodíš nebo co?" - samozřejmě, rodím...Dalo by se to snad ale zvládnout, i když pohodlí postele mi záchod nenahradí.
Tak já to nevydržel, no. Samozřejmě jsem tím hromadu věcí podělal, ale s tím už se u mě musí počítat:). Já mám zas výhodu v tom, že tolik lidí nemá zájem se mnou jakkoliv komunikovat, tak se nemám jak cítit blbě, když je ignoruju...
Ok, snad to nezapomenu...neměl bych.
Všechno závisí na tom, jestli budu hodný. Bavili jsme se o tom, ale nějak jsme se ničeho moc nedobrali, snad příště. Jo, procházky by byly fajn :), akorát Kocour není typ člověka, co by mlčel déle jak půl hodiny...kdybych mu to tedy nezakázal jako teď.
Jak jsem nad tím přemýšlel, tak mám raději Brno jen v tom, že je tu větší klid jak v Praze, tam ty spousty lidí...to jediné mi nedělá moc dobře. Stejně bych k vám zas chtěl^^
Takže ta koza tam furt je..dobré vědět xD, ale já z ní tak nadšený tedy nebyl, tady u nás na vesnici vidím kozy a podobné celkem často, takže to nějak moc neprožívám.
Chvilku jsem přemýšlel, proč sis fotil zrovna troleják, ale potom mi došlo, že u vás vlastně nejezdí, ne? (Já je stejně nemám rád xD)..Ale "schodopád" je super..po běhání jsme si v něm s Ondrou máčeli nohy (a já jím taky proběhl, jak jsem mu zdrhal - bosky přes Brno je to fakt super xD)
Petrov se mi taky moc nedařilo vyfotit..asi nejlepší snímky, které se mi celkem "povedly" (jako spíš nepovedly) a byly zblízka jsou tyhle - http://www.imagebam.com/image/bf64d5206874453 (nevšímej si toho strašného přepalu a ničeho moc xD) a http://www.imagebam.com/image/161081206874679 (taky ne zrovna dobrá fotka xD), ale to je jen pro ukázku..
Takže jste byli na Ústředním hřbitově? Tam je to celkem pěkné, ale Židovský je možná i lepší:)...v tomto vedru by se mi ale nechtělo vůbec nic, zvlášť po městě, kde bývá ještě větší teplo, dokážu si představit, jak jste byli vyřízení.
, když jsem ten na Svoboďáku tak často, tak to můžu sledovat a bavit se tím.
Boje o kuličku jsou dobré
Když jsem měl ještě víc volna, taky jsem se vždycky toulal jen tak po městě nebo jezdil z jednoho konce Brna na druhý a bylo mi skvěle. Teď ale díky tomu, že trávím většinu času s Ondrou, to volno zmizelo...a já bych klidně zas jezdil, ale už vidím, jak se na to "nadšeně" tváří. S ním by to navíc ztratilo asi to kouzlo. Nebyl bych sám, nemohl bych jen tak přemýšlet a koukat z okna. Jak mi to někdy chybí...
Páni, obchodníka s deštěm jsem dlouho neslyšel...ale když jsem byl menší, tak jsem tu písničku doslova žral xD, teď mám v hlavě plno toho amerického rocku, screama a podobných. Na ty české jsem časem tak nějak pozapomněl..škoda.