Let, vize, život, svět.
24. srpna 2012 v 10:23 | Grey.t Dreamer | Koutek pro Greye a jeho pocityKomentáře
[1]: Není to nic bezvadného. S tím pocitem, že je to pořád jenom všechno z prášku. A když jsem měl jednu z těch svých "úzkostí", tak mi ten prášek rozhodně nepomohl, naopak to zhoršil. Tak nevím.
Já bych měl podle všeho skončit na Lexáčích taky (bere/brala je půlka rodiny a já mám taky tu úzkost a deprese a nevím, co všechno), ale zatím nemůžu brát žádné prášky, protože to mám v sobě všechno pok...ocourkované.
Ale někdy bych se chtěl cítit lehčí než vzduch. Lehčí než všechno. Momentálně mě tíží cosi uvnitř, nejspíš láska, a taky pocit viny. A i kdyby ne, tak jsem se tak ještě nikdy necítil. Kdyby to tak šlo i bez prášků...no, stejně by se mi to nepovedlo. Budu si muset počkat na umření a pak se budu vznášet do aleluja. To zní celkem fajn...
[3]: Pokus se na nich neskončit. Jsou to obyčejná anxiolytika, vzniká na nich při dlouhodobém užívání závislost a tolerance.
A mě osobně to třeba při návalu úzkosti naopak tu úzkost ještě zhoršilo, nemohl jsem několik hodin spát a úplně jsem cítil svírání po celém těle neskutečně intenzivně. Jako kdyby mě někdo skoro rozřezával.
Buď rád, že nemůžeš brát prášky.
Prý jsou lepší antidepresiva. Jako míň návyková a podobně. Na druhou stranu ti prý mohou změnit osobnost a spousta lidí s nimi má špatné zkušenosti. Nejlepší je psychoterapie, ale ta neřeší všechny problémy a na depresi je prý většinou krátká. (Pokud je tedy deprese psychóza).
Láska a pocit viny jsou docela velké kameny. Ten první znám... tedy - zamilovanost, ne lásku. Pocit viny mě snad netíží, ale zamilovanost... a je jako balvan, úplně mě stahuje.
Necítil? To je škoda. Určitě se tak někdy cítit budeš. Já se tak cítím při zamilovanosti. Ale jen při určitém druhu zamilovanosti.
Bez prášků to jde taky. Ale... taky bych to chtěl bez prášků. Jenže je to běh na dlouho trať.
Otázka je, jestli po smrti je nějaké vznášení se.
("A dřív než zítra vzejde den
v to pusté nic jsem uveden.")
[4]: Já se snažím do ničeho už nepadat. Do žádných závislostí. Léky mi podělaly úplně všechno, tak si dávám teď pozor. S blbou horečkou musím do nemocnice, aby mi na to něco píchli.
Chodil jsem k psycholožce, prostě si o všem pokecat a tak...a moc líp jsem se nikdy necítil. Spíš jsem se bál s ní mluvit. (Zase bych mohl tisíckrát napsat, jak jsem divný.)
No, při zamilovanosti aspoň táhneš jen svůj balvan. V lásce táhneš i balvan toho druhého, který by ti s oběma měl pomoct, ale ne vždy je ten druhý takový, že by to dělal. Ondra je naštěstí moc hodný...
Věřím, že se nám to někdy bez prášků povede:), ani nevím, kde se ve mně tento optimismus bere...
[5]: Já chodím k psycholožce a pomáhá to spíš chvilkově než dlouhodobě. Ale pořád nechápu proč. Každopádně plánuju chodit dál a dál. Ono možná jde právě o to se jí otevřít, pak už by to šlo o trochu lépe. Možná. Ale co já vím. Stejně není moc způsobů, jak ti může psycholog pomoct.
Ale můžu ti doporučit internetový program Žlutá sova. Je to za osmdesát korun, ale jsou tam občas docela dobré rady, jak zvládat depresi (a úzkost). Vlastně tam máš jakoby čtrnáct dní a v každém dni ti něco napíšou, ty něco napíšeš a podobně. Napsal jsem o tom článek cca před rokem, někde tu asi bude. Každopádně mi to moc nepomohlo, ale některé ty rady byly fajn - dechové cvičení, ledové sprchy a tak podobně.
Když nejsem ani zamilovaný, tak táhnu svůj a je mnohem lehčí, než když se mi po*erou hormony.
To je pravda, láska je v tomhle horší, ale to břímě by se mělo (a v tom "mělo" je problém, protože to tak prostě ne vždy chodí) rozložit na oba.
Optimismus je zvláštní věc :) Ale jo, zvládneš to. Spousta lidí to zvládla :)
[6]: U mě je problém se otevřít u kohokoliv. Ani u sestry mi to nešlo, natož u nějaké cizí ženské. Fuj.
Kouknu se na to, ale až bude moje mozková aktivita zase trochu vyšší než je teď.
Jo, znám to..furt si pamatuju, jaké to bylo, když jsem se cítil zamilovaný, ale druhá strana to tak nějak neopětovala. Už bych to táhnout nechtěl.
Jsem rád, že u mě to rozložené je :).
Tak třeba jo:)
Lexaurin?? To bych do tebe neřekla...;)
Ale podle toho, co píšeš, mě začíná taky lákat...na následující dva týdny by se mi asi hodil ;))