close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Čemu se říkává vzpomínky...

8. srpna 2012 v 1:28 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
...
A tak tu sedím, v hlavě mám jedno jediné slovo, které odmítám říct nahlas, poslouchám Mariu Menu a její Just Hold Me, protože mi hraje v hlavě celý den a pomalu mi dochází, že jsem asi zapomněl vyřešit něco ve své minulosti.

Nenávidět a přestat nenávidět... zjevně to nestačí.


Říká se tomu vzpomínky, ne?

Bylo to nádherné
a já se obávám
že dál nám jen zbyde
strach, a že budu sám.

Už tehdy jsem psal poezii. A už na začátku, na úplném začátku, jsem věděl, že jediná odpověď na tento vztah je "NE".

Nechci tě zbržďovat
nechci se rozjíždět
z touhy zbyl jenom strach
je lásky zbaven svět?

Ach ano... Z touhy zbyl jenom strach. Smutný příběh, když se vaše sny o lásce promění jenom v strach. A ještě horší je pak zjištění, že to tak ten druhý možná chtěl. Ale to je ještě dobré. Nejhorší je, když nakonec zjistíte, že jste to tak chtěli vy sami, protože nejste schopni udržovat normální vztah.
Tak mě napadá další otázka: Kdy jsem zapomněl, jak milovat?

Sbohem a nashle zas
přátelství vezme ďas
lásku pak zase čas
odjela.,nemá pas.

Zvláštní. Tehdy jsem ani nevěděl, že jsem psal básničku. Našel jsem ji asi po půl roce na své ploše. A pak jsem zjistil, že trpím něčím, čemu se říká "still inlove with your ex". Těší mě, že to už aspoň trochu zmizelo. Ale... ne ta zamilovanost. Ta jen střídá cíle. A vážně... není trochu slepá?

Koukám se okolo
a pořád jenom sním
když se mě pak dotklo
bříško tvého prstu
všechno to opadlo
a z touhy zbyl jen stín.
Stavím si zrcadlo
proti svému nitru.

Abych pravdu řekl, umělecky je to vážně bída. Nelíbí se mi to. Nelíbilo by se mi to, kdybych nevěděl, co se tehdy dělo. Občas se mi stále ještě vybavuje ta hloupá, hloupoučká otázka: Why can't you just hold me?
Vím, že to není tak jednoduché. Nejde to, protože bych nepřežil. Zničil bych se. Otázka je, jestli to bude někdy jinak. Pomalu odkrývám svou tendenci k závislým vztahům a říkám si... vlastně si nic neříkám.

Snad někdy zazáří
světlo na tuhle poušť
snad někdy opaří
chápání tuhle souš.

Za to osvětlení děkuji své zlatovlasé pistolnici. Tehdy jsem pochopil to nejdůležitější, to nejakutnější. Naléhavost "ne" překonala toužebnost "ještě ano!".

A můj největší strach? Nebyl z ničeho jiného než z milování. Hloupé, trochu, ne?

Bojím se o sebe
že se ti odevzdám
bojím se o sebe
že v tobě lásku mám.

Stále dokola se ptám: vážně jsem věděl, že mě to zničí?
Proč já hlupák, proč? A stejně... stejně jsem do toho šel. Navzdory zdravému rozumu, kartám, Bohu, přátelům i zlatovlasé pistolnici jsem tehdy zapomněl na své "ne" a křičel do světa "ano". A věděl jsem, že nemiluji, věděl jsem, že umřu.
Pořád žiju, ale jsem mrtvý. Tehdy zemřelo to, co zemřít mělo. Jenže teď to v sobě znovu mám. Jako kdyby to bylo léto, jen a jen léto, které mě nutí prožívat všechny ty nesnesitelně intenzivní pocity. Na druhou stranu, dnes už můžu říct, že jsem se svým životem spokojený. I když trpím, tak v tu chvíli, kdy jdu pro nůž naprosto přesně vím, že tohle nechci. Před rokem jsem prostě nedokázal říznout. Dnes nechci. Jen se tím občas bavím - tou představou, že by to šlo.
Ale vím, že to neudělám. A to nejen ze strachu, ale i z lásky k životu.
Jen mi je líto, že narozdíl od března už se necítím "k zbláznění živý". Vlastně jsem byl ještě živější, byl jsem k smrti živý. Teď jsem pouze živý, ale i to stačí. Jen mi chybí tolik věcí, které bych měl dělat a nedělám. Kdybych je dělal, asi bych byl mnohem živější, živý k zbláznění a možná i k smrti.

Co když to nezvládnu
co když to není láska
co když ti uteču
můj mozek ve švech praská.

Vtipné. Trefné. Ach a co to? Já brečím? Ne, vážně... já brečím!
Ta otázka je tak... tak nadčasová. Někdy bych se měl asi znovu opít a psát básně. Vážit každé slovo a vybírat je pečlivě... a pak bych po roce zjistil, že jsou dokonale trefná i pro dnešek. Bylo by to zajímavé, ne?
Ale já se nechci opít.

A pak ten závěr, ten rozpolcený závěr...
Snad bych moh zpomalit
já přece nespěchám...

A další... a další... a další.
Tolik jsem toho tehdy napsal?


Teď mlčíš ty
pak mlčím já
otevři rty
ať nemusím já.

Tohle se mi vážně líbí.
Tak si nějak říkám... už to je fakt rok... a je to divné. Rok. Rok. Rok.
Zní to jako hrozně dlouhá doba a přitom jako by to svým způsobem bylo všechno včera. A najednou cítím tu svíravou, nekompromisní touhu, která prostě musela mít to, co chtěla. Jako malý, rozmazelný fracek na mě křičela a já neměl šanci zaprotestovat, dokud jsem ji nepostavil před vytoužený cíl. A ona? Rozplynula se a nechala po sobě jen strach? A vracela se vždy jen ve chvíli, kdy nemohla být naplněna.

A najednou... to ne!
Prosím, jen to ne!
Ne, neříkej to nahlas.

Uf, je to pryč.

A znovu zbylo jediné slovo?
Dvě slova.
"Sbohem/Neodcházej"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fronesis Fronesis | 8. srpna 2012 v 23:28 | Reagovat

Jakýpak nůž?!? Nejdřív bych Ti jednu vrazila, a fakt pořádně, a potom bych před tebou zamkla všechny ostré věci a klíč schovala tak vysoko, že bys na něj nedosáhl, což se dělá před tříletými dětmi a je to ironie vzhledem k tomu, že jsi tak dvakrát větší než já a doteď si živě vzpomínám, jak jsi sundaval z výšky ty klávesy...
Chtěla jsem Ti jen s politováním oznámit, že jsem na své oblíbené stránce ty Tvé noty na The Eternal Vow nenašla. Objevila jsem jen stránku - určenou přímo pro housle - ale myslím, že je to tatáž, o které jsi mi říkal, první stránka viditelná, druhá nedosažitelná. Někdy to zkusím znovu, už jsem na hledání not mnohem šikovnější než před půl rokem, ale teď nemůžu, tolik mě pálí oči a všechno moc svítí, takže půjdu spát, než mě únava přejde a zase prokleju sama sebe do noci.
A pořád nevím, co to je Vow.
Co když je to VŠECHNO jenom vymyšlené a má to vyděsit lidi?
Ani jsem tu písničku neslyšela.
Jeden nebo druhý, kdo z Vás je šikovnější, když jste tolik stejní?

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 9. srpna 2012 v 8:37 | Reagovat

[1]: Nůž... Normální. Ale to bylo před rokem, když mi úplně hrabalo. Brečel jsem každých pět minut třeba i proto, že v kuchyni není zameteno. Nebo proto, že tam zameteno je. A před dvěma dny to bylo jen proto, abych viděl, jak jsem tenkrát asi musel vypadat.
Vidíš, já si nikdy neuvědomil, že jsi menší a já větší. Teda... vím to a přijde mi to samozřejmě, ale nikdy jsem si to asi... no nepřemýšlel jsem nad tím.

To je v pohodě, já to nějak přežiju. Taky chvílemi hledám a buď najdu, nebo nenajdu.

Taky nevím, co je vow.

Vymyšlené? Co má být vymyšlené? Ten článek? Není. Ale pochop, s těmi noži to ber trochu s nadsázkou. Šlo spíš o zkoušku. Jak to vypadá, jak se u toho budu cítit a jestli bych to pořád chtěl udělat. Nechtěl - a to je dobře, ne?

3 Alétheia Alétheia | 10. srpna 2012 v 0:02 | Reagovat

Zapomněla jsem dodat, že to je přesně to, o čem mluvím.
Ale jsem ráda, že už Ti nehrabe. Doufám, že je to nejen díky Tvojí psycholožce, a že Ti nezačne hrabat znovu, až psycholožka nebude. To s tím zametením je totiž dost drsné - proč i když zameteno bylo?
Jak to? Je to docela dost vidět! (o=0 Všichni jsou větší než já - a skoro všichni taky menší než Ty. A asi to ani není nic, nad čím by bylo potřeba přemýšlet. Dokud dosáhneš na klávesy, tak je to dobré, a dokud já dokážu zdrhnout z davu lidí před jedním nebezpečným člověkem, který může být dokonce ještě menší, tak také.
Já to nechci vzdát. (o=0 Jen nemám buď čas, anebo myšlenky na to to zkoušet.
Vow je přísaha nebo slavnostní slib. Jinými slovy třeba takový slib, který dáš v říjnu Univerzitě Karlově na imatrikulaci. (o=0 Jo a prosím, nikdy ho neporušuj, já jsem to totiž tak trošku udělala a teď se kvůli tomu budu už vždycky cítit mírně bledě.
Já nevím, co má být vymyšlené. Někdy mi připadá, že je vymyšlené úplně všechno, třeba kromě oken. Něco je vymyšlené určitě, jen nevíme, jak to rozeznat. Nemyslím, že by sis vymýšlel nůž, ale rozhodně bys na něj neměl ani myslet.

4 Alétheia Alétheia | 6. září 2012 v 13:31 | Reagovat

... A tahle stránka taky nepomůže, že ne?
(http://www.justsheetmusic.com/sheet-music/tan-dun-the-eternal-vow/)
Asi jsem tak nějak v koncích. Ale našla jsem něco úplně jiného. Nevím, zda stojí za to o tom psát. Každopádně jsem to s Eternal Vow nezkoušela moc dlouho, to znamená, že to tam možná někde je, jenom jsem blbá, protože patche k The Sims 2 jsem taky našla až při hlubším průzkumu. (o=0 (Ale zrovna ty dva, co hledám, tam nebyly. Tome, nemáš náhodou teleportační kytku a obraz, kterými se ovládají simíci, kteří nepatří do rodiny? Potřebovala bych je poslat, lol...)
Každopádně nic z toho bych asi hledat neměla, protože se teď musím učit, ale už 4. den to nedokážu, takže jsem zase tam, kde jsem byla, a všechna moře před sebou.
Zatím!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama