close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Blábolení...

27. srpna 2012 v 11:31 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Občas to chci říct. Na rovinu.
Ale ono to nejde. Nemá to smysl.
Řekl jsem to už tolikrát.
Nemá to smysl.

"Že marno vše. - Že nevzroste nic. - Že nic nevzeplá."

Nemá to smysl.

Nesnáším lidská rozhodnutí.
A blíží se nenávist.

(Nechci, aby kdokoliv rozuměl. Je to jako tajemství. Někdo ví, někdo neví. Ale kdo neví, nemá vědět.)

Chtěl bych to říct. A prostě to nejde.

Už mám zase úzkost. Ne, samozřejmě to není opravdová úzkost. To potěšení mi prostě život neudělá, on to všechno bude udržovat ještě na hranici normy, abych byl pro ostatní blázen, ale pro doktory pořád ještě normální. Ale já to mám. Bolí to a ničí to život.
Je to jed.
"Ten jed co vjel mi pod kůži..."

"Mlha za tebou, mlha před tebou, ještě ty z mých snů se ztrať..."

"Čtu a nevím co..."

Vždycky je to stejné. Úplně stejné. Pořád ta jedna písnička. To mám tak ráda.

(A co, že je to sračka...)

Stýská se mi a je to sentimentální. Přehnaně sentimentální. A na to slovo - sentimentální - narážím už také na každém kroku. Začnu ho nenávidět. Začnu nenávidět všechno a všechny a přebarvím realitu opět na černou.
A pak mi budou moct všichni políbit prdel.

Proč mám být věčně smutný a proč kvůli tomu, že lidé jsou hloupí?
Jako by to snad byla moje chyba...
Prostě si to moc beru.

Jsou chvíle, kdy je mi dobře. Když se začtu do knihy, pořádně. Když čtu a vím co. Potom na chvíli zapomenu a pak je mi dobře.
A někdy je mi dobře i celý den.
Jsem jen prostě nemocný. Tak nějak divně nemocný. A nechci poznávat nové lidi, nechci se s nikým bavit, chci být sám. Chci mít prostě chvíli klid. Jen tak si číst a snít a myslet a poslouchat hudbu.
Mít klid.

A furt ho nemám, pořád na mě něco čeká.
A čekanky vadnou. Schnou.

Je to tím stresem. Že se nedokážu smířit s časem. A všechno tak rychle letí a stejně se vůbec nic nemění a... a.. a.
Samé "a...".

Je tak příjemné se ze všeho vypsat.
A vyspat.

Jen kdyby se mi pořád nezdály divné sny.
Dnes jsem vlastně snad poprvé žádný divný sen neměl. Přinejmenším si ho nepamatuji.

Bojím se. Bojím se běhu času a všech změn - a toho, že se nic nezmění. Už je to hrozně vyčerpávající, čelit světu.
Začínám být zase tak pokleslý, depresivní, hloupý (protože to s tím souvisí, je přeci hloupé mít deprese, že...), nevyrovnaný. Začínám, nebo jsem to jen nějakou dobu dobře maskoval?
Asi prostě jen znovu začínám. Doufám, že znovu začínám.
"Who you were
was so beautiful
remember who, who you were."

A zase je všechno v pořádku. Na chvíli. A pojedu na filosofickou školu v přírodě a budu filosofovat o čase a zase se tvářit jako naprostý outsider. Tedy pokud pošlu přihlášku. Slíbil jsem to babičce. Musím to udělat. Ale nechci. Tak hrozně nechci mezi cizí lidi, protože se pak cítím ještě hůř. Všechno bolí víc, protože cizí lidé mě nezabaví. Nezajímají mě, skoro nikdy. Bojím se jich, mám strach z jejich názoru na mě, z toho, co budou dělat. Co mi budou dělat.
Vždycky je tak snadné dělat něco sentimentální trosce.

Lidé pak jen nechtějí nést zodpovědnost, když se ta troska zhroutí.

Ale to je jedno. Nic mi neudělají, samozřejmě. Vezmi si Hlaváčka. On mě ochrání. Vždycky mě před vším ochrání, tvoří neproniknutelný závoj z černých nálad. Tak skvěle teskný...

"Jsou ohně marny jsou..."

Kdo může spáchat víc, když jsou ohně marny? Když vždy zhasnou, uplovou? Pak je mé srdce nedotknutelné. I má duše. Protože ohně jsou marny a kdo šel s dědičnými Anaemiemi tmavým údolem byl jednou pro vždy mdlý. Tak co chcete? Abych se bál?
Hlaváček mě ochrání. Stejně je marno vše a nevzroste nic a nic nevzeplá. Proč si vlastně dělat hlavu?

On všechno vystihl.

A já si přečtu stepního vlka, protože prý jsem stepný vlk.
Odjedu do Irska na deset dní a budu tam bojovat a nebo zapomínat. To už je jedno. A před rokem jsem touhle dobou byl tak nesmírně zvráceně šťastně nešťastný a miloval jsem, nebo jsem si to aspoň myslel. Odjížděl jsem s myšlenkou na polibek, vracel jsem se s myšlenkou na polibek.
Těším se na devatenáctého října. Ten den musím oslavit. Hodně oslavit. Bude to přesně rok. Přesně rok, co skončili mravenčí hysterie a začaly Letní Bouře. Rok, co jsem nebyl milován. Není to hodné oslav? Přežil jsem rok. Přežiju cokoliv.
A nechci, aby kdo rozuměl. Pokud je snad někdo tak troufalý a chápe, nechť ráčí zapomenout.

Bože, jak uboze sentimentální jsem...
Prý... "tvůj deštník když jde ulicí"
A chtělo by to už konečně myšlenku, nápad. Něco smysluplného. Tohleto tlachání, rozpouštění se ve vlastním žalu...
Ale jak je to příjemné! Snad to i pomáhá. Pomáhá to řece plout. A já pak mohu dýchat. A smrt existuje a s ní i život a potom je už vše zase v pořádku. Když vidím to plynutí.

Vlastně - a teď to bude znít asi vtipně - jsem šťastný. Hlavně v úterý a pak včera... Tomu se snad i dá říkat štěstí... V tu chvíli totiž neexistují čekanky, je jen teď.
Žádné možná, ale teď.

Vždycky to tak prožívám. Přesně tak. Úplně stejně. Není třeba dělat si hlavu. Musím nechat plynout.

Blábolení... jak mě baví blábolit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Myšák Myšák | Web | 27. srpna 2012 v 13:10 | Reagovat

Zvolil jsi tedy nakonec filozofii místo biologie ? ;-)

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 27. srpna 2012 v 17:11 | Reagovat

[1]: Přesně tak. Ale ještě pořád si můžu nechat přeložit zápis na biologii na náhradní termín. :D al3 téměř jistě půjdu na filosofii.

3 J. J. | Web | 27. srpna 2012 v 21:40 | Reagovat

Ty pocity ohledně letícího času a touhou být sám, znám taky. Tak snad si život zařídíš tak, aby Ti vyhovoval, a ty jsi byl šťastný. Držím palce. Zajímavý styl psaní.

4 Andrew Ryan Black Andrew Ryan Black | Web | 27. srpna 2012 v 21:55 | Reagovat

Upřímně bych chtěl rozumět, ale chápu, že nemůžu...Jsem prostě zase zvědavý.
Co ti k tomu napsat? Myslím, že filozofii jsi zvolil dobře :), nemůžu se zbavit pocitu, že na tebe prostě sedí.
A čas nám utíká všem. Však jen na těchto prázdninách to jde dost vidět.
Buď rád, že blábolíš poutavě. Já blábolím taky rád, ale pak se to nedá číst/poslouchat.

5 grey.t grey.t | E-mail | Web | 27. srpna 2012 v 22:28 | Reagovat

[3]: Snad ano a možná taky ne. Uvidím, co bude v mých silách :) A děkuji :)

[4]: Já ti to třeba jednou vysvětlím, třeba až se vrátím z Irska. Většinou prostě píšu, co mi přijde na mysl a pokud to zrovna napsat nemůžu přesně, tak to trochu cenzuruju.

Nojo, utíká. Je to příšerný. :(

No, já tvé články čtu rád, takže to není určitě tak hrozné. I když podle některých lidí mám hrozný vkus, takže to není moc směrodatné. Ale čtu je rád.

6 Andrew Ryan Black Andrew Ryan Black | Web | 27. srpna 2012 v 23:56 | Reagovat

[5]:Jo, Irsko ti závidím...i když bych raději Anglii. Cenzura je prostě občas potřeba, mám to stejně jako ty.

Každý má jiný vkus, nikdo přeci nemůžeš říct, který je ten správný... A já jsem rád, že je čteš rád :), protože tvoje čtu taky rád.

7 grey.t grey.t | E-mail | Web | 28. srpna 2012 v 0:46 | Reagovat

[6]: Nezáviď. Já se momentálně vůbec netěším, jsem z toho spíš nervózní. Anglie byla minulý rok (Cornwall a Devon).
Cenzura je nejlepší.

No... vkus je vkus, ale kvalita se nedá hodnotit jen vkusem, ne?

8 Andrew Ryan Black Andrew Ryan Black | Web | 28. srpna 2012 v 0:55 | Reagovat

[7]: Stejně ti závidím...z čeho jsi nervózní?

Kvalita se spíš hodnotí nějakými danými měřítky, řekl bych.

Bože, omlouvám se za všechny chyby a překlepy, co jsem tu kdy nasekal :D

9 Alétheia Alétheia | 2. září 2012 v 22:11 | Reagovat

Tohle se toho článku vůbec netýká, ale chtěl jsi vynadat za ten alkohol. Tak schválně: Co myslíš, kolikrát se na Tvém blogu vyskytuje slovo "Whiskey"? No, já Ti to řeknu, abys ho nemusel hledat. Osmkrát. To je hodně, viď? Tak, pokud jsi stejného názoru, existují takové terapeutické skupiny....
(o=0 Tak dobře, to nebylo vynadání, ale vtip. Na nic lepšího se asi nezmůžu. Protože číst znovu ten článek o tom alkoholu se mi fakt nechce, abych nemusela odvozovat mínění o Tobě z dřívějšího jednání. Protože už třetí den mám problém s tím, že u někoho k tomu mám zrovna sklon a nevím, zda se jím nechat unést a být zlá a neodpouštějící, anebo to neřešit a být dál idealizující idiot (ale spolehlivý). Tak co je lepší, když jsem kamarádka? Odpouštění, že jo? Zvlášť proto, že ten alkohol, o kterém píšeš, není hnusné jednání vůči ostatním, ale jen hloupost vůči vlastnímu tělu, která už se Ti dost pomstila sama o sobě, takže proč Ti nadávat ještě dál, když se stejně stačí tvářit jako "Já jsem ti to říkala"? A teď ten komentář smaž, ať Ti tady nepřekáží, ale měla jsem pocit, že Ti ho ještě dlužím kvůli té SMSce. Jen s tou záležitostí prostě nechci mít nic společného, stejně jako u všech ostatních mých oblíbených živých tvorů, kteří udělají stejnou chybu klidně i víckrát a jeden pohled "Já jsem ti to říkala" už jim samotným skoro ani nic neříká.
Asi toho vypili tolik, že už si nepamatují, co jsem jim říkala...

10 Alétheia Alétheia | 2. září 2012 v 22:15 | Reagovat

To je dobřeee!
(Jen mě ještě napadlo komentovat článek samotný, ale vztahuje se to jen k 1 větě, kterou stejně nenajdeš. Uklidnila mě, protože už si nepřipadám tak blbá, že sem pořád ještě lezu.) Jo a poslední věc - Irsko Ti taky závidím! A to už je co říct, protože já nezávidím nikdy nikomu nic a nijak a vůbec, jen v dávno-výše uvedeném případě, ale jinak vůbec, ale u Tvého Irska jsem přesně cítila tu hranici závisti, protože když jsi mi poslal tu SMSku, klášter mě nadchnul, a jak jsem ji dočetla, tak jsem si řekla: "Svině." A tímto se Ti moc omlouvám, že mě něco takového vůbec napadlo, ale pochop, že jsem naštvaná, že mě o Irsku nikdo neinformoval, dokud mohl, že-jo-můj-spolužáku-z-vysoké-školy-kdo-se-mnou-sedíš-každý-týden-na-Histologii/Cytologii-ale-hlavně-že-jsi-tam-jel-s-blonďatou-přítelkyní-i-když-... No to je fuk. Každopádně ještě jednou promiň, ale tady vidíš, že jsem zlá úplně přirozeně a jen se tomu bráním tak, že to neřeknu nahlas, a když už o tom teď tak otevřeně píšu, tak to klidně zase smaž, aby Ti to nepřineslo nějakou újmu nebo zklamání. (o=0 Komentáře jsou od toho, aby se mazaly.

11 Alétheia Alétheia | 2. září 2012 v 22:20 | Reagovat

... A pokud mi ještě někdo někdy řekne, že "Sny jsou od toho, aby se plnily", tak si splním sen a dám mu pěstí do nosu a nepůjčím mu papírové kapesníčky na utírání prudce tekoucí krve, protože Irsko bylo jeden z největších snů a dokonce slibů mezi mnou a Ivou - a vidíš, jak to dopadlo.
♥Irsko 4-EVER!♥ (Klávesová zkratka pro čtyřlístky není.) Vlastně moment:
♣Irsko 4-EVER!♣ (Aspoň něco.)
Někdy Ti o tom budu vyprávět, týká se to mě a Ivy a jedné knížky.... (o=000
Těším se až přijedeš, protože pak Tě budu tak dlouho otravovat, dokud mi neukážeš a nepopíšeš úplně všechny fotky, které jsi na Irské půdě, jak píšeš, udělal.
Dobrou noc a sladké lucidní sny, které se mi až do Irska nikdy dohnat nepodařilo. )o,=

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama