Zloudaná němota

30. července 2012 v 23:38 | Grey.t Dreamer |  Šuplíček pro tvorbu Šedého
Už třetí den nevstal z postele. Donutil se vždy vstát jen když si potřeboval odskočit. To se stalo asi dvakrát. Jednou za čas ucítil v hrdle chladnou vodu. Napadlo ho, že by měl teď pociťovat radost, protože ta voda by měla zhasit žízeň. Jenže on necítil nic. Bylo mu to jedno. Nestaral se, jestli umře. Žízní. Hlady. Rozkladem.
Měl zavřené oči a pod víčky mu probíhaly obrazy. Bylo jich ohromné množství. Byly to jen střípky. Každý něco znamenal - náladu, vzpomínku, myšlenku. Ale byly to prostě obrazy. Dřív by je chtěl nějak vyjádřit. Teď jen pozoroval. Ponořil se do nich natolik, že přestal pociťovat emoce související s reálným světem. Po nějaké době mu byly ukradené i ty obrazy. Staly se nutným doprovodem, stejně jako dýchání.
Kdyby nedýchal, co by se vlastně stalo? Nic. Jen by zemřel. Nebylo by to úplně jedno? Samozřejmě, bylo. Aspoň jemu. Co mu je do jeho života.


Světlušky létaly po obloze. Tančily a tvořily různé obrazce. Když se člověk podíval trochu za ně, viděl hvězdy. Tedy pokud ležel. Kdyby stál, uviděl by za nimi hluboký les. Takový, který by třeba mohl symbolizovat nevědomí. Možná že uprostřed toho lesa je studna a v té studně se někdo topí. Umírá. Pomalu, sám. Na něco myslí. Určitě.
Co se asi takovému člověku honí hlavou? Šlape vodu a chce ven. Jak se asi cítí? Kdy to vzdá? Ztratí naději, nebo bude bojovat, dokud nepadne únavou? Nikdo ho nezachrání, to je jasné. I on vidí hvězdy. Úplně ty samé hvězdy, které vidí osoba, co pozoruje světlušky. Možná se s nimi loučí, protože si uvědomuje, že je vidí naposledy.
Jak se asi cítí světlušky, když létají někomu před obličejem? Nijak, jejich život je jen boj o přežití. A není takový i ten lidský?

Tráva byla hladce posekaná. Z dálky působila spíš jako sytě zelený koberec. Světle sytě, pokud taková barva existuje. Byl to dvůr. Vše bylo dokonale upravené. Dům stál uprostřed, možná trochu blíž k levé straně. Nikde nebyly žádné rostliny. Kromě domu, cesty a trávy byl pozemek úplně prázdný. Působil velmi chladně. Dům byl natřený na zeleno, skoro jako by se snažil schovat v té trávě. Všechno bylo tak jednotvárné, že nešlo celý ten výjev popsat, aniž by se člověk opakoval. Tráva, dům, cesta, zelená, tráva, dům, cesta, zelená. Kdyby trochu zapršelo, možná by se všechno rozpustilo v jeden velký zelený flek.

Na schodech kostela ležel člověk. Křičel. Hrozně hlasitě. Chybělo mu pravé oko a skoro všechny zuby. Páchnul. V ruce měl zaražený nůž. Nikdo ho nelitoval. Ten nůž si tam zarazil sám. A navíc si ho nikdo nevšímal. Nechtěli si ho všímat. Všude chodili lidé, ale jeho řev jako by se prostě neozýval. Když si uvědomil, že pro svět už neexistuje, vytáhl nůž z ruky a zarazil si ho do srdce. Nezemřel, protože měl srdce z kamene. Jen přišel o druhé oko, které se nechtělo dívat na svět, který je sám slepý.

Lidé klečeli na kolenou a prosili Boha o odpuštění. U oltáře stál kněz. Za nádhernými mozaikovými okny bouřilo. Byla vánice, přestože byl teprve začátek podzimu. Všude byl sníh. Kostel byl plný, lidé věřili, že je Bůh spasí. Občas některý z lidí začal své prosby křičet až příliš hlasitě. V tu chvíli se odněkud vynořil muž, popadl křiklouna a vyhodil ho ven z kostela. I tak byl v kostelu hluk, protože všichni odříkávali posvátné verše polohlasem. Kněz se chvílemi tvářil skepticky. Nevěřil, že nějaký Bůh je. Nakonec odešel a nechal Bohu jeho ovečky. Když bude chtít, promluvit k nim může sám, je přeci všemohoucí.

Muž stál na kanálu. Snažil se nenadělat nepořádek, když zjistil, že se rozpouští. Jeho kůže se měnila v slizký hnis a stékala na zem. Nebolelo to, jen to bylo příšerně odporné. Neroztekly se jen oči, které byly až moc zvědavé.

Oheň. Jasný a ohromný. Ani kdyby hořel celý svět, nebylo by tolik ohně. Oheň spaloval i to, co přesahovalo vše a nakonec požíral i sám sebe. Nezbyl ani popel.

Z nebe padaly mraky a tříštily se o zem. Zbyla po nich mlha, ve které se lidé ztráceli. Nevadilo jim to, protože byli stejně již dávno ztracení. Jen si hráli na vystrašené. Chvílemi na sebe volali, ale jen aby se jejich smyslu zbavené duše nenudily.

Na podiu hraje kapela. Nikdo je neposlouchá, všichni se baví mezi sebou. Jen když na chvíli zavládne ticho, jejich ruce instinktivně zatleskají. Melodie jsou falešné. Zpěv tahá za uši. V rohu sedí smutný člověk a kolébá se do dost rozkolísaného rytmu - rozkolísaného jako jeho vlastní duše. Snad by se tomu i smál, kdyby mu to nepřišlo nevhodné. Byl asi posledním člověkem s trochou sebeúcty - vážil si sám sebe natolik, aby se nesmál.
Na svou vážnost by mohl i zemřít.

V jezeru plaval pár, muž a žena. Občas se oba zastavili, jen aby o sebe otřeli své rty. Byli nazí. Na hladině se odrážel svit měsíce, hvězdy vidět nebyly. Vypadalo to, že se zatáhne a vypukne příšerná bouře. Jaká náhoda, že její blesky se trefily zrovna do milenců.

Pětihvězdičková restaurace. Jedl sousto po soustu. Jídla nebylo mnoho. Vlastně to bylo spíš jen jedno sousto, takže nejedl, jen si strčil šéfkuchařův výtvor do úst. Zaskočilo mu a protože všichni byli až moc nóbl, než aby se zvedli a pomohli, udusil se. Někdo ale zavolal sanitku a doktor, který přijel, zpražil hosty pohledem. Hosté zase zpražili pohledem doktora, jehož práce jim přišla zbytečná. K čemu je jezdit pro mrtvého člověka?
Aby se hosté nepohoršili, byl doktor vykázán. Tělo stále hnije pod stolem, pokud ho tedy šéfkuchař nepoužil na své experimenty.

Děti hrají kuličky. Všichni mají jen obyčejné hliněnky. Některé z nich jsou nabarvené glazurou, jiné zůstaly hnědé. Ve výhrách se střídají. Jenže pak přijde chlapec, o trochu menší, s brýlemi. Má skleněnky a ostatní je chtějí. Rádi by si prý vyzkoušeli, jak se s nimi cvrnká. Kluk s brýlemi nechá jednu skleněnku kolovat a nezaujatě pozoruje zbytek kolektivu, jak se dohaduje o tom, kdo si cvrnkne jako první. Když vypukne hádka, sebere všechny hliněnky a nechá tam spratky s jedinou skleněnkou.

Partička puberťáků stojí před panelákem. Přemýšlí, na koho zazvoní. Vyberou si pátý zvonek z hora. Nestačí ho ale zmáčknout, ze dveří vystoupí ohromný muž. Má divný obličej. V ruce nůž. Pohybuje se ale moc rychle, než aby stihl kdokoliv utéct. Nakonec z partičky zbyde jen kaluž krve.

Pršelo a všechno bylo šedé. Na střeše vysoké budovy tančila asi dvacetiletá dívka. Měla dlouhé, rozpuštěné vlasy a užívala si dešťových kapek. Pohybovala se až příliš blízko okraji, než aby mohla nespadnout. Během volného pádu přemýšlela, jestli je rychlejší než kapky. Úvahu vyřešil chodník.

Nad rakví stálo pět lidí. Všichni z rodiny. Nikdo nebrečel. Otec se usmíval, matka byla lhostejná, babička už zapomněla, čí pohřeb se koná. Dva sourozenci se hlasitě smáli při představě, že ta obludná troska přestala dýchat.
Matka zemřela na lhostejnost, děti se zalkly smíchem, otci zmrznul úsměv na rtech, když mu přestalo bít srdce a babička si ani neuvědomila, že je na světě sama. Zbyla jen ona a její odraz v zrcadle.

Kolem ohně sedělo pět lidí. Povídali si, ale po několika hodinách je to začalo nudit. Jeden z nich navrhl, že se mohou upálit. Zbytek nadšeně přikývl. Seděli však dál dokud si je nevyzvedl jejich osud.

Plakali. Všichni plakali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lily Way Black Lily Way Black | Web | 31. července 2012 v 22:29 | Reagovat

Popravdě se mi nelíbí komentovat mimo téma, ale nevěděla jsem, kam jinam ti odpovědět na komentář xD..
Příště se tedy vyfotím v tom zrcadle, udělám nějakou sexy pózičku a ještě to zrcadlo ušpiním, abys neřekl :) nebo bych mohla napsat nějaký super vzkazík rtěnkou, ne?:))
Je fakt, že já chtěla blog v AK, ale...když to znamenalo, že tam jsou nějak kvalitní a autorské blogy, ne tohle. Já jen doufám, že Standovi přeskočí zpátky a Lotty někam zmizí. Pokud možno mimo virtuální realitu.

2 Veritas Veritas | 6. srpna 2012 v 12:15 | Reagovat

Tome, tohle je boží! Nic lepšího jsem od Tebe ještě nečetla. Ten popis se vznáší tak vysoko nad zemí, že člověk ani neví, jak ho chytit. Gratuluji a dál nechápu, ale o tom až jindy...

3 grey.t grey.t | E-mail | Web | 6. srpna 2012 v 12:19 | Reagovat

[2]: Tobě se to líbí? Wow! Díky :) Já jsem si říkal, že si o mě každý, kdo to přečte, řekne, že jsem úplně zvrácený blázen...

4 Alétheia Alétheia | Web | 7. srpna 2012 v 3:28 | Reagovat

Ne ne ne, nechápej to špatně. Tohle jsem si o Tobě myslela, když jsem si přečetla ten článek z předminulého týdne. Ale Zloudaná němota je vážně krutě úchvatná. (o=0

5 Alétheia Alétheia | 20. srpna 2012 v 20:43 | Reagovat

Abych odpověděla na Tvoji otázku, nejspíš je v ní jen málo aspektů, které se mi skutečně líbily, protože nikomu normálnímu se tolik utrpení líbit nemůže, není-liž pravda? Spíš jsem chtěla říct, že to je dobré, možná víc než dobré, ale tohle měřítko často s krásou nemá nic společného, vzpomeň si na objektivní a subjektivní...
A i když objektivní být nemůžu, ocenila jsem - snad nejdříve ze všeho - a ani nevím, jak to mám pojmenovat, snad tolik těch situací najednou. A všechny jsou tak dekadentní! (o=0 Tady vychází najevo pravda - možná že se mi líbí, že je to tak drastické, protože jsem prostě morbidní. Ale nehledíc na tohle si myslím, že jsi to napsal vskutku dobře. Taky bych z toho mohla vypitvávat jednotlivé menší popisy a slovní spojení, ale to už by, myslím, nebylo k ničemu.
Taaakže... Pomohlo Ti tohle k něčemu? Asi ne, co? Tak - kam jsi tu otázku tedy mířil?

6 grey.t grey.t | E-mail | Web | 21. srpna 2012 v 12:36 | Reagovat

[5]: No, ptal jsem se, protože mi někdo říkal, jak hrozně skvělá povídka to je, ale nějak jsem vůbec nepochopil proč. Tak jsem se zeptal tebe, protože jsi asi jediný další člověk, kterému si líbila. Každopádně mi tvé argumenty přijdou mnohem lepší a srozumitelnější. Navíc se ti líbi právě ta zamýšlená dekadentní atmosféra a podobně, což mě těší :)
Určitě nejsi morbidnější než já :D ale říkám si, že nějakému úplně normálnímu člověku se to prostě líbit nemůže, že je k tomu prostě trocha té morbidity potřeba :D

7 Alétheia Alétheia | 21. srpna 2012 v 22:23 | Reagovat

Hih, sázka? ? ? (o=0 (už si dávám na toho proklatého smajlíka pozor - JE hnusný!)
Nooo... Tak to jsem ráda, i když bych rozhodně neřekla, že je to povídka. Povídku - skutečnou povídku - může napsat jen málokdo. I když je to asi slovíčkaření. To, co jsi napsal, dokonce není ani vypravování. (o=0 A víš proč? Státní maturante? (o=0
Mimochodem, právě za tu dekadenci by Ti to možná hooodně zkritizoval náš milý profesor filosofie, takže nakonec se stejně nedá říct, zda je to dobré, nebo ne, tak, aby člověk měl pravdu... I když věz, že on kritizuje hodně věcí, až nechápu jak, a nesmíš se jím nechat podkopat. (o=0 Ale je boží.

8 grey.t grey.t | E-mail | Web | 22. srpna 2012 v 7:56 | Reagovat

[7]: Vypravování to není pravděpodobně kvůli absenci dějové linie, je to spíš líčení, nemám pravdu?
Máš pravdu s tím, že povídka to není, ale jak tomu říkat? Možná by to mohla být taková ubohá, nedotažená a primitivní báseň v próze, ale... bůh ví.

Ano, pan učitel filosofie by mě zkritizoval za mnoho věcí - za mé úvahy o maskách a o "bytí sám sebou", za mé depky, za mé nepovídky, za to, že jdu na filosofii... :P
Na druhou stranu jeho kritiku moderního umění, s tou naprosto souhlasím :)
Nevím, jestli dekadence je úplně nejlepší slovo, prostě mi šlo o ten "rozklad" - jak fyzický, tak psychický, jak jedince tak celé společnosti. Ale taky šlo ještě víc o zachycení subjektivního pocitu, nálady...
("Má to hlavu a patu?" :P)

9 Alétheia Alétheia | 23. srpna 2013 v 16:10 | Reagovat

[8]: Jo, myslím, že přesně proto. A nevím dvě věci (mimo těch nekonečno jiných, ale tyhle dvě souvisejí víc) - za prvé proč by Tě vůbec měl kritizovat, za druhé proč by Tě měl kritizovat právě za ty věci, které píšeš. Já o jeho kritice nic nevím, ale občas se nestačím divit, jak může kritizovat něco, o čem si všichni myslíme, že je to tak dobré. To je to, čím mi nejvíc vyrážel dech, a pak jsem si nebyla jistá, jestli tedy nejsem na tom úplně špatně, když v tom nic špatného nevidím, takže jestli před ním vlastně můžu mluvit a otevřeně říct svůj názor, aniž bych byla považována za úplně blbou. To je mi do dneška záhadou, protože málokoho jsem tolik nepochopila jako jeho - a to je dobře, nebo špatně? Nebo dobře nebo špatně? Možná je to spíš dobře, protože kdyby to bylo špatně, bylo by špatné, že učí filosofii, ne? (o=0
Já vím, jen mám slovo "dekadentní" ráda (tím víc, čím víc si opakuji latinu) a možná je přesnější než "naturalistické", protože to bych sice řekla dřív, ale zase jedna jiná paní profesorka mi vysvětlila, že to, co je naturalistické, musí být naturalistické pro všechny smysly. Takže s tím jsem teď už opatrná.
Určitě to má hlavu a patu. (o=0

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama