Chladná bestie

26. července 2012 v 23:39 | Grey.t Dreamer |  Šuplíček pro tvorbu Šedého
Každý večer seděl sám na lavičce. Za zády měl les a před sebou svah. Tu lavičku tam již před dávnou dobou donesl sám. Vlastně to nebyla lavička, jen trošku upravený špalek.
Celý lidský svět s jeho umělými krásami mu večer přišel k smíchu. Vždy když koukal na ten podle něj největší zázrak. Žil pro ty chvíle, když neměl už žít pro co jiného. Pro chladný vzduch a lehký večerní vánek, pro vůni lesa i lučního kvítí, které v létě obsypávalo celý nikdy neupravovaný svah. A nejvíce pro tu krásu nad hlavou. Pro jemnou a čistou záři Měsíce, kterému mnohem raději říkal Luna, protože mu přišel tak feminně křehký a pozoruhodně nesměle krásný. Nikdy jindy si tolik neuvědomoval vlastní dech, tlukot svého srdce a drahocenost svého života. A nebyla žádná jiná chvíle, kdy by mu po tváři tekly slzy. V jeho představách se zářením vznešené Luny měnily v křišťál a dopadaly na zem zmrzlou chladem té nebeské nádhery. Nebyly to pro něj jen nepravdivé vize, byl to pro něj celý život a celý svět. Ten zvonivý zvuk, který křišťálová slza vydávala při kontaktu s ledem dlážděnou podlahou, byl dokonalý. Vlastně bylo dokonalé úplně vše. V její záři...


Byl si vědom nedosažitelnosti Luny, ale co na tom, že nikdy nepadne do náruče královny, která neexistuje. Vládla noci, ale nebyla nikdy ničím jiným než přirozenou družicí Země. Mezi ním a Lunou leželo tedy až moc překážek - její nedosažitelnost sama o sobě a ještě její neskutečnost navíc. Neexistovala. A i kdyby existovala, nebylo by možné být jejím skutečným milencem.

Přesto se každou noc oddával imaginárnímu milostnému aktu. Nahý se dotýkal její záře a cítil, že je jí dotýkán. Nechával se pohltit její ledovou krásou, nebo spíš tím, co mu z ní nabídla. Dával jí své tělo, dokud ho jeho vzrušení nezbavilo vědomí. A snad i potom jako náměsíčný tančil tanec lásky se září Luny, nechával svou pokožku hladit jejímy paprsky a své srdce rozdírat do krve její mrazivou lhostejností.

Mráz, světlo, čistota a láska. To všechno a mnohem víc byla ta slečna v bílém šatu, která každý večer navštěvovala nebe a jako děvka rozdávala svou krásu každému, kdo k ní zvedl hlavu. A on byl jejím nejvěrnějším milencem a zákazníkem.

Každé ráno se budil zničený. Měl v srdci její jed - a věděl, že srdce je jen sval a Luna jen vesmírné těleso. Ten jed, to byla nedosažitelnost a nereálnost. Ta chladná bestie každou noc předstírala doteky a uváděla ho v iluzi rozkoše a orgasmu. On se jí dával celý a dával jí ještě víc, než kolik mohl dát - a ona hladově brala, jak jen ona mohla brát. A přesto se každý den probudil a vše z toho, co odevzdal, bylo opět jeho. Dny byly plné utrpení. Bez pohledu na ní věděl, jak moc ho zabíjí, jak moc má srdce zničené. A kdykoliv mohl, hleděl na ni znovu a oddával se tomu imaginárnímu aktu spojení.

Jednou za dvacet osm dní ho opouštěla a jednou za tu dobu se mu naopak dávala celá. A přesto se mu nikdy nedala ani ho nikdy neopustila. Svědky jejich aféry byly hvězdy a tiše se smály jeho naivitě.

Miloval ženu, která nikdy neexistovala a odevzdal se celý své iluzi, ke které se nemohl ani o krok přiblížit. A dříve, než si uvědomil fatální dopady jeho posedlosti, zbavila ho ta neexistující kráska života.
On sám se zabil svou láskou k ní.


***

Jen taková menší... povídková óda. A možná i něco k zamyšlení...
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Otrávenej skřet Otrávenej skřet | Web | 27. července 2012 v 2:28 | Reagovat

Působivá práce.
Neochvějným způsobem mne láká ta naivita, to rozkošné a tak snadno zničitelné. Líbí se mi popis celé atmosféry, neboť to překrásným způsobem vláká do příběhu, do středu dění, a jako bludičky pak bosýma nohama s nezájmem zadupe všechno, co mělo přetrvat.

2 Thalia Contostavlos Thalia Contostavlos | Web | 27. července 2012 v 9:08 | Reagovat

Budu opakovat slova nade mnou, když řeknu, že povídka je působivá. Líbí se mi ta zoufalost, která čiší z každé věty. Je to opravdu dobré k zamyšlení nad lidskou naivitou, možná je lepší stát nohama pevně na zemi.

3 Veritas Veritas | Web | 28. července 2012 v 0:07 | Reagovat

Proboha, to je tak hrozné! Samozřejmě, že jsi to také napsal krásně, ale je to něco příšerného! Oo=

4 Lirka:) Lirka:) | E-mail | Web | 28. července 2012 v 15:58 | Reagovat

Bože.. Bože, Bože, Bože. Překrásné! Překrásné..

5 Alcië Alcië | Web | 29. července 2012 v 18:41 | Reagovat

Krásné...:)

6 Camelia Camelia | Web | 30. července 2012 v 14:49 | Reagovat

Vážně nádherné!

7 grey.t grey.t | E-mail | Web | 31. července 2012 v 11:44 | Reagovat

[1]: Děkuji za velmi zajímavý komentář. Od někoho s takovým blogem, jako máš ty, si toho nesmírně vážím.

[2]: Zoufalost bylo paradoxně to, čemu jsem se snažil vyhnout. Nepovedlo se mi to. Děkuji.

[3]: Proč myslíš, že je to hrozné? Nebo spíš... jak to myslíš? :)

[4]: Děkuju Lirko :)

[5]:[6]: Děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama