close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Rêverie o kráse

15. června 2012 v 0:24 | Grey.t Dreamer |  Myšlenky a pseudofilosofie
Slova... jsou tak kluzká, tak nepatrná, tak hebká. Člověk z nich může ušít ten nejkrásnější šat, může z nich skout meče i brnění, může vytvořit látku hrubou jako pytel. Ale jen málokdy vlastně víme, jak je uchopit. Jak chytit takové nepatrné slovo, zachvění vzduchu, jemnou tkáň myšlenek, vět a příběhů?
Rád bych věděl, jak se to dělá, ale jakkoliv se snažím uchopit slovo "Krása", vždy cítím, že mi nějak uniká. Tu ji chápu jako krásnou dívku s divokými černými vlasy, když najednou ucítím, jak hrozně neúplné to chápání je. A potom se snažím to slovo pojmout šířeji, dostat se ke kráse blíž. Chvíli mi naprosto uniká, než se jí opět dotknu. Hledím na to, co svírám mezi prsty a jsem ohromen. Pak si uvědomím, že i toto je jen záchvěv krásy, její příklad, něco, co ji může částečně popsat, ale nikdy vystihnout.
Skoro jako kdyby byla nezachytitelná, nepopsatelná. Nepopsatelná z vlastní podstaty. Nedosažitelná. Ale zjevná. Hledíme na ni každý den a snažíme se ji uchopit. A mnohdy se radujeme, že se jí dotýkáme. Ale skutečně ji pochopit?


Tisíci a miliony příklady můžeme uvést krásu. Můžeme strávit předlouhé chvíle hádkami o tom, co je krásné. Možná se nikdy neshodneme, každý si bude hájit ten svůj příklad krásy.

Občas se říká, že velké "věci" jsou nezachytitelné. Například Bůh, který přesahuje rozum natolik, že ho nikdy nemůžeme uchopit v jeho plném rozsahu. I krása je nezachytitelná. Nekonečně převyšuje lidský rozum. Můžeme zachytit její část a myslet si, že vidíme vše. Můžeme chodit po světě a všímat si všech krásných věcí. Ale ani když projdeme celý svět, nemůžeme ji skutečně pochopit. Nemůžeme říci, že známe krásu. Protože známe jen její projevy. Podobně jako kdybychom obešli všechny věřící a vzali si jejich pochopení Boha. Budeme mít nesmírné množství dat, záznamů, informací. Ale nebudeme mít Boha.

Krása.... v čem je tak fascinující, tak uhrančivá?
Když o ní mluvíme, pořád jen převalujeme to dvojslabičné slovo. Do nekonečna si ho prohlížíme, necháváme ho proklouzávat mezi prsty, ztrácet se a zase vynořovat. Ale stále je to jen slovo. A jeho smysl nám uniká. Přesto máme nějakou abstraktní, neurčitou představu. Něco, podle čeho dokážeme poznat krásné věci. Nějaký vnitřní obraz krásy, ke které vztahujeme vše, co vidíme a čím víc se to podobá, tím víc krásné se nám to zdá. Ale protože krása je nezachytitelná, nemůže ji jeden člověk obsáhnout celou, v jejím nezměrném a nepochopitelném rozsahu. Snad proto máme každý trochu jiný vkus a můžeme tak vést bezvýznamné hádky plné vyprázdněných slov naplňovaných pouhou zlostí o tom, co je krásné a co ne. Je to snad jen věc názoru? Může si každý určit, co je krásné, jen podle vlastního uvážení? Nemusí mít pořád nějaký předobraz krásy? Něco, s čím pracuje, když pracuje se slovem "krása"? Nemusí vycházet právě z toho?

Asi je nemožné něco takového zodpovědět, když se to týká krásy, nezachytitelné a přesto zjevné.

Text o kráse by měl být sám krásný. Jinak se jen stěží může domáhat nějaké hloubky, nějakého pochopení. Vždyť proč psát o kráse odstavce suchých slov, když žádné z těch slov není krásné? Udělá snaha dotknout se krásy z textu něco krásného?
Snad všichni se vzpínají ke kráse a v jejich natažených rukách a toužebných výrazech se zračí jak přání být krásní, tak přání se krásy dotýkat. Smět ji chápat, smět ji dýchat. Ale stávají se tou touhou krásnější? Stává se člověk krásnějším, když chce zachytit krásu? A může člověk ošklivý navenek i uvnitř vůbec kráse rozumět? Stává se krása přístupnější těm, kteří krásní jsou?

Proč po ní vlastně toužíme? Je to proto, že ji nemáme? Nebo proto, že jí chceme mít mnohem víc? Proč tak beznadějně milujeme krásné věci, ať už jsou to diamanty, lidské tváře, zlaté vlasy nebo dobrá srdce?

Je tak mnoho otázek, které se jeví při snaze uchopit krásu; tak málo odpovědí. A pořád jde jen o jediné vlákno slova krása, jen o jediný letmý dotek, byť zachycený s ohromnou snahou.

Skoro bych si myslel, že už ji mám, že už ji můžu zase trochu pochopit, když tu se opět s nevinnou elegancí vyvlékne z mých dlaní. Zbyde jen pocit, lehký a nutkavý. A touha sáhnout si znovu a držet se déle.

Je tak subjektivní, tak nezachytitelná. A přesto jen jediná. Ale my všichni přece víme, co krása je. Víme to, ale chápat to nikdy nebudeme. Rozum nám nedovolí chápat krásu, charakterizovat ji. Nikdy nebude pouhou definicí, dokázanou vlastností hmoty, sérií chemických reakcí v lidském mozku. Nikdy, naštěstí, neztratí svou nespoutanost... svou krásu.

Protože... kdyby byla krása pochopitelná, byla by stále krásná?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anett Anett | E-mail | Web | 15. června 2012 v 10:52 | Reagovat

konečně to napsal někdo jak to cítím,,krása je v oku každého z nás ,ovšem není možné se jí dotknout

2 edithhola edithhola | E-mail | Web | 16. června 2012 v 15:22 | Reagovat

Krásně neuchopitelná krása:-)

3 Ivet Ivet | 18. června 2012 v 18:16 | Reagovat

Nádherný článek, vážně :) I ten závěr.

4 edithhola edithhola | E-mail | Web | 18. června 2012 v 21:56 | Reagovat

Dávám tě do žebříčku na tt

5 grey.t grey.t | E-mail | Web | 18. června 2012 v 22:10 | Reagovat

[2]:[4]: Děkuju, moc si toho vážím :)

[1]: Svým způsobem to možné je... ale jen na zlomek okamžiku :)

[3]: Díky :)

6 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 28. února 2013 v 9:52 | Reagovat

Krása ... je tak krásná, že nám s jemností a lehkostí odvává všechna slova ... abychom mohli nahlédnout na tu její esenci v nás samých ... a přece, když o ní začneme tiše šeptat, na okamžik zazáří ... tam někde, plující a tančící tu ve slovech a tu zas mezi nimi ... a my Víme ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama