Rêverie o vznešeném jménu
22. června 2012 v 23:27 | Grey.t Dreamer | Koutek pro Letní BouřiKomentáře
[1]: Můžou, ale... můza je trochu jako životní láska... když odejde, tak to místo po ní se prostě zaplní smutkem
I poušť je živá, ale svým fascinujícím, tichým a tíživým způsobem. Použil jsem metaforu s louží proto, že pro sebe používám občas metaforu s podzimním deštěm. Přišlo mi to příhodné :)
Myslím, že nejsi poušť. A je úžasné, že jsi napsala článek o sebepoškozování. Já plánoval hrozně dlouho napsat tu článek o sebevraždě, ale nakonec jsem nenašel odvahu.
[2]: Určitě na její místo přijde nová můza ;)
Jsem poušť, akorát se snažím tvářit, že to tak není, takže možná jsou vidět umělý rostliny nebo lesy, ale to je jen persona O:). Pod tím vším je poušť.:/
Díky :) No, chystám se napsat i o sebevraždě ;D.
A co ti bránilo napsat ten článek? měl jsi strach, že by si o tobě lidi mysleli něco špatnýho?
[3]: Nene, jen strach, že si to přečte nějaký sebevrah, nepomůže mu to a někde pak řeknou, že jako poslední navštívil moje stránky nebo něco takového :-/
Můzy přicházejí a odcházejí. Chvíle, ve kterých u nás nejsou, nám ale můžou dát něco stejně přínosného, i když se to na první pohled nezdá :). Ale chápu tě.
Nemyslím si, že jsi louže, ale i kdybys byl, pořád je to aspoň nějaký život :). Stačí číst tvé texty, aby by mi bylo jasné, že nejsi poušť jako já, že k poušti máš hodně daleko.