close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Melancholie ztracené mysli

25. června 2012 v 21:53 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Je mi smutno. Zvláštně smutno.
Vzpomínám na Gray, Ivet a Brno, na ty pohodové, příjemné časy, které jsem naplnil nesmysly o svých (ne)milostných trablích.
To zvláštní, úlevné tlachání mi tolik chybí. Od kdy vlastně nedokážu mluvit na rovinu a zatěžovat lidi svými hloupě intenzivními pocity? (A proč tolik nadužívám slovo intenzita?)

-Hlavně eliminuj kritiku!-


Ráno píšu co mi přijde na jazyk, bez té zvláštní pseudopoetické cenzury, které užívám tady. Cenzury, která má zabránit, aby jisté věci vyšly na povrch. Ta potřeba cenzurovat se mísí s touhou sdílet tajemství a tím vzniká hra náznaků, které jsou zjevné a přesto nečitelné - snad proto, že nikdo neví, že je má číst.

A svět... který už prostě nezvládám... mě mate. Nechci tu být, nechci se účastnit té hry relevantních náznaků a znaků. Já mohu mluvit v těch tajných metaforách, které nechávají jen malý prostor pro šanci jim porozumět, protože nejsou relevantní pro cizí životy. Ale venku se skrývá svět, ve kterém chce každý něco říct a zároveň to skrývá. Nikdy jsem těm náznakům nerozuměl, stejně jako vůbec nerozumím básnickým metaforám a mám jen pramalou schopnost najít v jakémkoliv textu hlubší smysl. Slova pro mne jsou vždy jen to, co říkají. Mohou mít atmosféru, ale hlubší význam je pro mne neproniknutelný.

Tak trochu se vrací to, co bylo před rokem. Jen doufám, že v letošních prázdninách nebudou mít tak velkou roli nože. To by nebylo dobré znamení... i když je tak úlevné nemít za své pocity zodpovědnost.

Chtěl bych, aby šly ven a nedusily mne. Vždyť i nádech bolí!

Nejbolestivější je však moje neschopnost.

Myslím, že by bylo dobré stanovit si datum. Co třeba 31.10.2012? Nebylo by to skvělé? Skvěle šáhlé?
Do té doby bych musel stihnout jedinou věc...

Ale nebylo by to tak, jak jsem si vysnil. Ostatně jako nic v mém životě.

Jen ať to odejde, prosím! Nic, nic nedává smysl! Poslední smysluplná věc byla láska k Letní Bouři - a i ta se zdála některým absurdní... a nereálná.

Chci brečet. Je to vážně jediná dobrá věc, kteoru teď můžu udělat... lepší než psaní truchlivých slov o zpackaném životě, kterých budu litovat - a to nejen proto, že si je přečtou lidé, ale i proto, že jsem je pouze vypustil z úst.

Proč ale?! Proč prožívám tu samou bolest, ale nic z ní nevzchází?!
Cítím se tak zbytečně. Až moc zbytečně než abych se mohl považovat za lidskou bytost...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama