kde před věky vše vybledlo a vzduch je prořídlý,
kde měsíc morosní, jenž k ránu vzchází, mdlý je,
a kudy ať kdo šel, byl jednou pro vždy rovněž mdlý."
Veľmi inteligentne napísané. Priznám sa, mdlosť neznášam ![]()
já od něj znám jen tuhle báseň...;) ale líbí se mi moc...
"Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,
hrál vždycky navečer touž píseň mollovou
a aniž nerozžal si ohně pobřežní,
neb všecky ohně, prý, tu zhasnou, uplovou.
Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách,
na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál:
hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj Strach?
Byl tichý Pastevec, či vyděděný Král?
Hrál smutně na hoboj. Vzduch zhluboka se chvěl
pod písní váhavou a jemnou, mollovou...
A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl:
Jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou."
[4]: Ano, ta je úžasná :) Mě se asi nejvíc líbí její poslední dvojverší... Zní tak... dokonale! :) "A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl:
Jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou."
Mimochodem, najdi si kdyžtak Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji... je to taky krásná báseň :)
Ahoj, mohla bych tě poprosit aby si se podíala na kámoščin blog ? Děkuju ;)
A promin za reklamu ...
http://alusinka.blog.cz/