close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Každodenní mdla nad šálkem čaje

2. června 2012 v 23:55 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Je to již více než rok, co znám Karla Hlaváčka skrze jeho básně, které mě okouzlují svou anemicky mdlou atmosférou. Nálady básní se snad nedají popsat jinak, než jeho vlastními slovy. Těmi slovy, které člověka dojímají k pláči, přestože ví, že jejich hloubce ani nejhlubší zármutek nedosáhne.

"Neskonalý smutek po něčem nevyjádřeném, co viděl stále unikati, prochvěl mu vždy nervy, když zaslechl slabě zahučeti moře… Smutek, kteréhož vy chápati nedovedete, smutek převzácný a diskrétní, smutek vzdálených pohoří, jichž dosud nepřešel nikdo, smutek nových linií, jehož finessy nemožno zachytiti v hrubých konstrukcích vašich slov a na drsném a špinavém zrcadle vašeho profanního vyjadřování…"

Mdlost pro něj musela být každodenním chlebem. Tím samým, co je pro mě šálek čaje. A on. Protože on je má mdlost. A podobně jako čaj, i Hlaváček excituje. Povznáší do nové roviny, která je plná vizí a úvah. Mdlých, anemických, subtilních, tichých, ponurých, marných a mučivých, úpěnlivých, nervosních a churavých.

"Jdou tmavým údolem dědičné Anaemie,
kde před věky vše vybledlo a vzduch je prořídlý,
kde měsíc morosní, jenž k ránu vzchází, mdlý je,
a kudy ať kdo šel, byl jednou pro vždy rovněž mdlý."

I mne provedl Hlaváček po těch krajích. I já jsem jednou pro vždy mdlý, byť jen z části. Ze srdce tu zvláštní mdlost ale nikdy již nedostanu. A ani nechci, protože je tak krásně uhrančivá, opojná.

Stejně však, jako je mým šálkem čaje Hlaváčkova mdloba, je jím i zvláštní opojení životem, okouzlení a důvěra. Něco, co drží mdlobu na uzdě. Něco, co jí umožňuje mě každý den opájet a uvádět do Hlaváčkova světa plného téměř až smrtelně vybledlých barev. Do jeho veršů, které se, vyslovovány, chvějí hudbou hlubokých a tesklivých tónů.

A tak i díky němu, Karlu Hlaváčkovi, jsem z části básnikem zemdlelým životem, snícím nad svým šálkem čaje... každý den.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 l l | 3. června 2012 v 10:06 | Reagovat

Ahoj, mohla bych tě poprosit aby si se podíala na kámoščin blog ? Děkuju ;)
A promin za reklamu ...
http://alusinka.blog.cz/

2 Lilly Lilly | E-mail | Web | 3. června 2012 v 13:20 | Reagovat

Veľmi inteligentne napísané. Priznám sa, mdlosť neznášam :D

3 grey.t grey.t | E-mail | Web | 3. června 2012 v 18:10 | Reagovat

[1]: Nemáš za co, nepodívám.

[2]: Děkuju. No, abych pravdu řekl, Hlaváčkova mdlost je nečím výjimečná, ale tu obyčejnou také moc nemusím :)

4 Klára Klára | Web | 6. června 2012 v 19:16 | Reagovat

já od něj znám jen tuhle báseň...;) ale líbí se mi moc...

"Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,
hrál vždycky navečer touž píseň mollovou
a aniž nerozžal si ohně pobřežní,
neb všecky ohně, prý, tu zhasnou, uplovou.

Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách,
na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál:
hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj Strach?
Byl tichý Pastevec, či vyděděný Král?

Hrál smutně na hoboj. Vzduch zhluboka se chvěl
pod písní váhavou a jemnou, mollovou...
A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl:
Jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou."

5 grey.t grey.t | E-mail | Web | 6. června 2012 v 19:19 | Reagovat

[4]: Ano, ta je úžasná :) Mě se asi nejvíc líbí její poslední dvojverší... Zní tak... dokonale! :) "A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl:
Jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou."
Mimochodem, najdi si kdyžtak Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji... je to taky krásná báseň :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama