Věrnost sobě samému
10. května 2012 v 21:17 | Grey.t Dreamer | Myšlenky a pseudofilosofieKomentáře
Zaujímavé :)) Ona je originalita podle mě jen takovou snahou o nadechnutí, takové marné tempo v proudu, které stejně nezachrání. Podle mě snad ani neexistuje. Protože ten proud je moc silný :) Jak vím, že můj čin je originální? Kolik lidí na světě už to udělalo? A myslím, že nelze vytvářet něco z ničeho, prostě tam musí být nějaká inspirace z okolí :) Už jsem moc unavená, takže pletu písmenka... Hezké sny :)
[2]: Vadilo by ti, kdybych jako reakci na tvůj komentář publikoval článek? :) Přišel mi podnětný a původně jsem na něj chtěl reagovat komentářem, který je ale dost dlouhý, dokonce tak, že vydá i na článek. Neboj se, nejde o žádný útok, ale snažím se svým způsobem "obhájit" své tvrzení a zároveň odpovědět na tvé otázky :)
"orignialita je svým způsobem věrnost sobě samému" moc hezky řčečeno, musim se přiznat že jsem o tom taky trochu přemýšlel, ale dost věcí jsi tam super vypíchnul...
Ono se stačí s tím jen kouknout na meme komixy, protože ty, s skuztečně dějí všem... neznám nikoho, kdo by se v tom neviděl... :)
myslím si, že za každou cenu být originální muže i škodit věci, jednou věcí je inspirovat se stylem a uměním, jiným je to vykrást, a zas jiným je udělat protipol... zvlášt v dnešní době, kdy se za originalitu nebo někdy i proti ní, bojuje i zákonem.. (pipa, acta, sopa atp)
ono je to do jisté míry taky dusledek toho že si člověk uvědomuje svoji smrtelnost, a ten čerstvý betůnek prostě svádí do ěnj zabořit xicht a nechat tu za sebou originální otisk sama sebe... o to víc se člověk vzteká, když se z toho stane běžná praxe, i když smíření s tím "já poslochual Adele ještě než byla populární" moc lidskou duši neuklidnuje
hezký článek :)
Velmi pozorně a s potěšením jsem si článek přečetl a opět mě zaujal u mladého člověka svou neobvyklou hloubkou. Já bych k tomuto článku dodal jen pár myšlenek. Myslím si, že každý se rodíme jako jedinečný a naprosto originální, ale svou originalitu ztrácíme v okamžiku, kdy přijmeme hru celku a kdy se podřídíme zaužívaným normám. Je to jednoduché. Když přijmete hru, kterou hraje matrix, potom ztrácíte sebe a tím pádem ztrácíte i věrnost sobě samému, protože se nemůžete svobodně projevit, tak jak byste chtěli a co je vaším přirozeným právem. A pokud toto matrixové uvěznění trvá již delší dobu, tak vaše schopnosti být jedinečným zakrňují ve smyslu toho, že rezignujete a přijímáte hry matrixu. Matrixová hra je vyloženě špatná! Ale 90% lidí ji hraje a těch zbývajících 10% mocných se na tom jen směje a pro ně samé je to hra, kdy mohou hrát svou vlastní hru, která je odlišná od té většinové. Ale přestat hrát tu jejich hru je nesmírně těžké i pro ty, kteří se probudí a najednou zjistí, že v matrixu žijí už tak dlouho, že uniknout z toho falešného sevření je téměř nemožné! Hovořím z vlastní zkušenosti toho, který se probudil, ale kterému se nedaří začít hrát svoji hru a přestat hrát tu jejich.
LOL... To jsem čekala. Originalitu si člověk přeci neodpustí, pokud na ni má dost fantasie. Já jsem neměla... A teď Ti píšu trávení, ale nějak mě zalehla kočka, takže jsem si dala pauzu a jdu si to tu přečíst.
Jé, děkuju moc :)
Já mám strach, myslím, že se prostě nenaučím rostliny, protože je nechápu. Vím že jsou tam tracheje a tracheidy, vím, že jsou tam stromata, vím, že je tam kořenový vztlak... ale to je všechno, co vím. A nevím, jestli si s tím vystačím na patnáct minut. Ale zpracoval jsem spolužákovi život a smrt, čímž jsem se jí naučil a konečně vím, jak o těch dvou úžasných věcech pojednat :)
θάνατος ♥
A mám za sebou přijímačky a před sebou jen dva dny na to, abych se naučil zbytek biologie a celou angličtinu, což logicky nedám, takže možná... možná... no nevím, co si počnu, pokud to nedám. Myslim, že se za sebe budu stydět tak, že se vykopu hrob a zatančím si danse macabre.
Ale to je jedno.
Pff... jdu na kytky, pak na primitivní druhoústé, pak na celomové prvoústé, pak na morfogenezi a pak... do školy?
Pěkný článek k zamyšlení.