



[1]:
Proč nemáš odvahu? :) Tyjo, to by mě taky zajímalo, jestli někde nezůstali. Chtěl jsem těch svých "padesát dva" rozmístit letos, jenže jsem měl nervy z maturit a potom jsem na to zapomněl. Takže mám poslední šanci 4.6., kdy se bude rozdávat vysvědčení :)
(Už skládám další, takže tam snad nebudu ani muset dávat padesát dvojku, pokud to nebudu chtít udělat :) )
Já bych řekl, že ve výšce možná i zůstali... Pokud tam teda neleze uklízečka :)
[2]: No, je to divné, lézt na místa, kam už nepatřím, jako do studovny a k tělocvičnám... Myslím, že jich ten den nebylo ani 10, ale zrovna tihle dva byli nejvýš a nejnenápadnější, tak možná! Podle mě tam uklízečka neleze, i když při její náruživosti nevím...:
U: Ta tabule musí zůstat zavřená, my to tak máme předepsaný.
MY: No ale tohle oznámení na Halloween si musejí všichni přečíst, takže kdyby byla zavřená, nikdo to neuvidí. Fakt, to nevadí, panu řediteli to taky nebude vadit, on to pochopí, protože sotva si to všichni přečtou a bude Halloween, zase to smažeme a zavřeme.
U: No. Ale ta tabule musí zůstat zavřená. My je musíme zavírat.
MY: Ale jenom dneska! Věřte nám, tohle nikomu nebude vadit. Je to jenom vzkaz, není to nic proti vaší práci.
U: Hm. Ta tabule má ale bejt zavřená.
...vzdáváme to...
...odcházíme...
...vracíme se...
...tabule je zavřená a vzkaz není vidět.
Ale to je vedlejší! Prostě: Na vysvědčení vůbec nebudeš mít čas, protože tam už jste jen na chvíli, takže si to koukej užít a zkus třeba jen jednoho a neřeš to, nestresuj se tím, že musíš najít místo pro tolik jeřábů, to nemá smysl, naopak ten 1 by měl víc smyslu než všichni.
[3]:[4]:
Budu mít čas chvíli předtím, přijdu tak o dvacet minut dřív, oběhnu všechna patra a dám jeřáby na parapety. A pak až zazvoní, tak to všichni uvidí. Doufám, že kvůli tomu nebude nějaký problém, to by mi bylo líto. Mít na každém parapetu dva jeřáby...
Mimochodem, nepřijde ti chlapeček v tom videu autistický? Někdo v komentářích na youtube píše, že tak vypadá, ale na mě vůbec autisticky nepůsobil. Tedy ne že bych někdy viděl autistu (jen Rainmana), ale prostě mi přišlo... já nevím... že na tom, co dělal, nebylo vůbec nic divného, že to bylo přesně to, co by lidé dělat měli... tyhle kouzelné drobnosti, které se rodí v hlavě, převádět do skutečnosti.
Jednou (v zimě) jsem hrozně moc chtěl vzít jeřáby a pověsit je na strom. Někdy v noci, aby ráno všichni viděli až hotovou práci. Ale bohužel jsem to neudělal, to mě mrzí. A teď v létě už jen a stromech listí, takže to nemá tolik cenu, protože by to jen kazilo tu přirozenou olistěnou krásu.
Že ho chceš adoptovat mi přijde úplně normální... je hrozně sladkej a roztomilej. Skoro až neskutečnej :)
[5]: No, vidíš, tak teď jsi na to přišel: Autisté většinou dělají přesně to, co by lidé dělat měli. Jenže většina lidí je za to odsuzuje. Viděla jsem několik autistů, ale zas tak úplně bych se neodvážila říct, že se to na nich nedá poznat. Problém je, že chodíme a diagnostikujeme, a tak by to být nemělo - nejdřív bychom se měli snažit někoho pochopit, než ho vrazíme do nějaké umělé škatulky. Těžko říct, zda ten komentář na YouTube byl poklona, nebo urážka (o=0... Možná byl autista, možná nebyl, ale to je jedno, protože na tom nestojí smysl toho videa. (Mně spíš přišlo podezřelé, že je tam sám.) Myslím, že "normální" člověk (téma týdne) by to asi nedělal, ale o to smutnější to je. Proč pak být normální, když je to tak pusté? Ten kluk je zkrátka Žolík. ♥
Heeej! To ještě udělej, příští zimu budou stromy také bez listí, takže máš moji plnou podporu. (A koukej pak poslat fotku!)
Jak to dopadlo s těmi jeřáby ve škole? Já myslela, že jsi měl v tu dobu přijímačky...
Dobrý večer.
Mohu se zeptat, proč zrovna padesát dva?Narazila jsem na Tvůj blog při jednom z mnohých hledání významu toho čísla a jeho symbolického odkazu.Proto Tě prosím, má-li to číslo zde konkrétní obsažnost (bláhově nemyslím, že je to nahodilé), o její objasněni.
Děkuji za odpověď.
Aněs
[7]: Obávám se, že tě zklamu. Skládal jsem papírové jeřáby a když jsem přestal, měl jsem jich padesát dva. Žádný symbolický význam to tedy nemá.
Dodnes jsem ani nevěděl, že číslo padesát dva může mít i symbolický význam.
Přeji hodně štěstí s dalším hledáním a omlouvám se, že jsem neposkytl žádnou žádanou odpověď.
Děkuji za odpověď, i když je škoda, že šlo jen o pouhou náhodnou shodu (ale ani náhody nejsou nahodilé).
Číslo padesát dva, princip padesát dva má symbolický význam, který přesahuje celé mé lidské i básnické chápání. Do dlaní se nevejde, ale dá se obejmout, nikdy ho není možno shlédnout celý, ale i ty fraktály, co postupně se zjevují, zaberou celé zorné pole. Stále otáčím hlavu, kloním ji a všude, kam pohlédnu, nacházím kus z něho. To básníkovo zrcadlo cizích očí. Chuť vlastního dechu, co druhý čechrá do vlasů. Malý rozkvět jara, co vplétá vlasy do trávy. Ženská voda šumí pod nohama. Ryby o kotníky se třou. Mužská prsa jak dvě dlaždičky, když sedím na zemi s koleny ve výšce podbřišku, čtu si a čekám na cestu. Tichý sten za přivolání luny. Princip ve vysvětlení veškeré zamilovanosti (bláhová, že hledám původu), když hlava dětská, poblouzněná tančí dvaceti šesti brvami řas na každém oku. První spatření Jeho očí ve škvírce mezi mraky: ty dva delfíni, co se třou, pruh bílého světla. Se sklopenýma očima hleděl na mne, smál se bělomodrýma očima. Po chvíli se sesuly dolů a během půl hodiny usnul, mraky se stáhly. Čtyřlístek fialky mezi padesátou druhou a padesátou třetí stránkou. Geneze ze semene padesáti dvou Kolářových Návodů k upotřebení a vajíčko vlastní roztoužené smutné něhy. A kvete a roste. Kvete jak ucha na knihách z Štyrského snu. Třeba až vyrostu o padesát dva Jeho úst. Lingua sile, non est ultra narrabile quicquam. Snad bude tak možná až zpětně, jak hledět na svoje dítě a své cítění. Své dílo po potopě světa.
Možná může mít každé číslo nějaký symbolický význam. Nevím. Rozhodně ale jako poukaz svede zavést až k výšinám, k okraji propasti lidské imaginativní schopnosti. A to číslo stane se vodítkem ke spatření veškerého půvabu. Bůh rozhodí ruce, usměje se a řekne: „Tvořte si dál.“ Zdlouhavější budu Bohu; ne sedm dní, ale padesát dva. A v padesátý třetí lehnu si nahá do plodného klína další myšlenky a obleču se do světa. Pak už mne nikdy nikdo nesvlékne.
Tome, ty jsou krásné...
Předposlední den školy loni v květnu jsem po budově rozmístila několik jeřábů, kteří mi od Tebe ještě zůstali, dokonce i do výšky, tak by mě zajímalo, jestli to tam někteří z nich ještě vydrželi, třeba bez povšimnutí... Jen nemám odvahu se jít na ta místa podívat. (o=0