close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Internet - vrah lásky

31. května 2012 v 20:38 | Grey.t Dreamer |  Myšlenky a pseudofilosofie
Dnes, potom co jsem si odpoledne dopřál spánek o délce jednoho spánkového cyklu (jednoho jen nedobrovolně), probleskla mi hlavou myšlenka. Napadlo mě, jestli internet nepoškozuje vztahy. Nemyslím tím teď jen internetové seznamování, ale samotnou možnost takzvaného IM - instant messaging. Vzpomněl jsem si na známého, který o své drahé polovičce mluvil, jako by byla s ním, i když z kontextu vyplynulo, že jsou spolu jen "virtuálně".

Jak moc internet poškozuje vztahy a jejich vývoj?


Já sám nemám se vztahy moc zkušeností a rozhodně se nemohu nazývat vztahovým odborníkem. Přesto mi tahle otázka nyní nedá pokoje.

Dnešní možnosti komunikace nám otevírají dveře ke sdílení životů. Díky SMS, IM a podobným službám můžeme sdílet s někým každý svůj zážitek. Je nám smutno a můžeme si o tom popovídat s kamarádem, aniž bychom se sešli. Je to svým způsobem lék na samotu. Problém je, že člověk pak ztrácí schopnost se se samotou vypořádat sám. Můžeme s lidmi trávit čas, aniž by kdokoliv opustil čtyři stěny svého pokoje. Jsme od sebe izolovaní, ale zároveň jsme spojení. To přináší mnoho nového i do (partnerských) vztahů.

Partneři mají díky internetu možnost spolu trávit i čas, který by spolu v dřívějších dobách trávit nemohli. Všichni víme, že když se zamilujeme, toužíme být s tím druhým co nejdéle, nejlépe stále. Naše myšlenky se ustavičně vracejí jen a jen k naší lásce, věnujeme jí celou naši pozornost, netoužíme téměř po ničem jiném, než s ní být. Dříve bychom takovou možnost neměli. Dva lidé by se mohli sejít jednou za čas, dle svých možností. Třeba každý den a třeba také jen jednou týdně. A to by byl téměř veškerý čas, který by spolu trávili. Dnes můžeme okamžitě sdílet pocity, zážitky a názory s drahou polovičkou, můžeme komunikovat, aniž bychom vyslovili jediné slovo. Můžeme spolu sdílet život do nejmenších podrobností, můžeme spolu trávit téměř každou chvíli - díky telefonu, počítači... díky technice. Není to ale na škodu?

Dnes se můžeme do lidí zamilovat, aniž bychom je skutečně potkali. Stačí fotka a pár vyměněných slov přes facebook, ICQ nebo nějakou seznamku a může se zrodit silná náklonnost. I člověk, který má problém prohodit se svou láskou pár slov, může nyní komunikovat. Nemusí totiž mluvit, stačí, že bude psát. O tom, že tento typ komunikace snižuje stydlivost a zábrany, asi není pochyb. Pro takové lidi se může zdát internet velice výhodným - mohou se snadněji seznámit. Kámen úrazu je pak v živém setkání. Jednou k němu pravděpodobně dojít bude muset a dost možná to pro stydlivého člověka může být velmi těžké. Z upovídaného, sdílného a milého kluka se pak může stát zamlklé trdlo, které přes knedlík v krku nevypustí víc než jednoslovné odpovědi, které stále hledí do země a uvnitř se sžírá svou neschopností. Pro jeho dívku je to pak velkým zklamáním. Pokud je rozumnější a pokud opravdu věří, že jejich vztah může mít budoucnost, může se pokusit chlapce rozmluvit. Často ale bude vidět v chlapci jen to neschopné trdlo a rande utne. V tu chvíli se najednou zdá být výhoda internetu zbytečná, protože dříve nebo později stejně přestane hrát roli. Dlouhodobější výsledek této výhody pak může být přímou nevýhodou, protože stydlivá osoba se nenaučí jednat s lidmi, oslovovat je a bavit se s nimi otevřeně. Bude to na obtíž v běžném životě, v práci, ve škole, všude.

Jak jsem již řekl, internet nám umožňuje sdílnost. S partnerem pak může člověk sdílet téměř vše. Dříve by ale sdílnost v takové míře nebyla možná. Proto může být dnes škodlivá.
Myslím, že právě to, že lidé nemohli být tak sdílní, umožnilo delší trvanlivost vztahu. Přestože spolu chtějí dva lidé být, obvykle potřebují společné téma. A čím déle spolu jsou, tím méně témat zbývá. Za nějaký čas opět témata naberete, můžete probrat novinky. Neztrácí se ale tato možnost, když jste stále ve spojení? Vše sdílíte ihned, o veškeré novinky ve společných zájmech se můžete podělit v tu chvíli, kdy jste si jich všimli.

Pamatuji si jednu chvíli, kdy jsem se sešel s kamarádkou. Pozval jsem ji na prodlouženou. Když jsem se jí zeptal, co je nového, odpověděla zcela upřímně: "No za ty dvě hodiny co jsme si nepsali vlastně nic." V tu chvíli to bylo vtipné, při hlubším pohledu se v tom ale jeví jistá tragédie současnosti. Lidé jsou stále ve spojení, mohou sdílet vše, aniž by spolu skutečně byli. Jejich setkání se pak mohou stávat prázdnějšími.

Snažím se dostat k důležité otázce: Co když právě to, že se lidé nemohli stýkat tak často, bylo cestou k lepšímu vztahu? Nemožnost jiné než osobní komunikace rozhodně poskytuje výhodu v tom, že lidé do rozhovoru přinesou spoustu témat a zážitků, protože neměli jak jinak je probrat. Delší odloučení partnerů mohlo mít svůj dobrý důvod. Vztah, který začíná, nemá být podobný manželství. V začínajícím vztahu se možná nemá sdílet celý život do všech jeho detailů a intimností. V dnešní době je nám to ale umožněno a tato možnost, ve spojení s téměř nepřekonatelnou touhou zamilovaného po přítomnosti své lásky, vede k uskutečnění takové situace. A právě taková situace může být škodlivá. Neustálá sdílnost vede k pomalému vyčerpávání témat, dokud se nevyčerpají úplně. Potom se milenci snaží najít nová témata, nevyčerpaná, plná, která by do vztahu vnesla novou jiskru. Začíná sdílení intimních pocitů, soukromých věcí a irelevantních zážitků typu "právě po okně leze beruška".

Vztah vyhasíná jen díky tomu, že mu bylo umožněno tak hodně plát. Veškeré jeho krmivo se stalo spáleným a oheň již nemá dál čím hořet.

Myslím, že aby lidé dokázali sdílet život do takové míry, do jaké nám to umožňuje internet, museli by mít již silný a rozvinutý vztah, který by dokázal ustát i absenci společných témat. To často nedokáže ani dlouhotrvající manželství. Aby ale vůbec mohl vzniknout tak silný vztah, musel by mít možnost nerozpadnout se hned během svého začátku. Neustálá přítomnost jiné osoby ve vašem životě vám ze začátku může přijít naplňující a uspokojující, později vám však začne brát klid a soukromí.
Její náhlé zmizení pak může ale vést k pocitu prázdnoty, protože najednou není nikdo, kdo by s vámi sdílel své nitro a s kým byste byli neustále ve spojení.

Tímto způsobem může tedy revoluční metoda ve spojování lidí vést mnohem více k jejich rozdělování. A není to jediný způsob - internet také umožňuje mnohem větší nazírání do soukromí vašeho partnera, čímž může vést k mnohem větší žárlivosti, k odhalení věcí, které zatím odhaleny být neměly.

Internet je zkrátka dobrý sluha, ale špatný pán. (A myslím, že tuto jeho vlastnost pocítil v různých oblastech života asi každý.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Václav L. Václav L. | 1. června 2012 v 17:29 | Reagovat

Zcela náhodou jsem zabrouzdal na tvůj článek a zrovinka mi mluví z duše. Sám prožívám něco podobného jen s tím rozdílem, že jsme se potkali v reálu, ale většinu vztahu udržujeme neustálými SMS a IM. Souhlasím v podstatě se vším, co jsi napsal. Hlavně s tím spalujícím pocitem prázdnoty, když se druhá strana z nějakého důvodu neozve.

Ale vyzdvihl bych ještě jeden fakt - přes IM se velmi těžko přenášejí emoce. Chybí jakákoliv gestikulace, výrazy tváře, pohyb rukama, hlavou... Odeslaný ":)" nemůže nahradit skutečný úsměv a ";)" poctivé lišácké mrknutí. Navíc v různých situacích věta bez gest může znamenat něco úplně jiného a pak dochází k nedorozuměním a v nejhorším časem ztratíš víru v upřímnost toho, co vám přes IM chodí.

Je to úžasná věc, pokud se lidem stýská, ale pro skutečný vztah je to dvousečná zbraň.
VL

2 Kikulka Kikulka | Web | 2. června 2012 v 11:52 | Reagovat

Tvůj článek mám sám o sobě pravdu. Vztah přes internet posoudit nemůžu, přesto vím jak to dopadá když si většinu odpoledneme proskypuju s kamrádama. Potom člověk příjde do školy, nebo je na druhý den uvidí a nemáme si co říct. trapné mlčení naplňuje většinu času.
Tato komunikace je dobrá když člověk potřebuje hned něco vědět, nebo kdžy daného člověka dlouho neviděl, ale jinak mi připadá hodně neosobní. KOlikrát by člověk chtěl napsat jak se tvaří, nebo vidět jakou to v člověku zanechalo reakci (hovory přes webku nemám ráda) ale napsat se to prostě nedá.
Nutno podotknout, že jak osobní setkání tak internetová komunikace má sovji výhodu. Mírně řečeno při kamarádství to pouto až tak nenarušuje, ale normální vztah si takto představit nedokážu. Myslím že potom by to ztratilo veškerou podstatu.

3 seraphia seraphia | Web | 2. června 2012 v 17:09 | Reagovat

Greyátore můj drahý, v něčem musím souhlasit, v něčem ale ne. Krásně jsi rozebral problematiku vztahů přes internet z vlastní vůle, kdy člověk (možná) raději sedí doma zavřenej a chatuje, než aby šel ven a mluvil naživo. Problém nastává s té situaci, kdy je  internet jediná možná forma komunikace mezi partnery, a proč? Protože dálka. Nejvíc mě dostává, když někdo se slzami v očích naříká, že má vztah na dálku s tím, že ta dálka pro daného člověka znamená padesát kilometrů. To nedokážu pochopit. Jelikož jsem permanentně vzdálená od svého přítele i kamarádů o pár těch zemí na jih, tak internet (a teda telefon) zůstávají jedinou možností, jak zůstat ve spojení s blízkýma lidma, takže spíš než ten "vrah" lásky to je provaz, který ten vztah udržuje.
Takže tak.
(PS: Za tu disertačku se kterou jsi mi pomáhal jsem dostala 15. Takže pokud nedopadnu jako bezdomovec, co se financí týče, tak máš u mě sushi. ^^)

4 grey.t grey.t | E-mail | Web | 2. června 2012 v 17:46 | Reagovat

[3]: Můj drahý Xenine, já ti s tou disertačkou ale přeci nepomohl, napsala sis ji sama! :D
Vím, že internet může mít i pozitivní aspekty a rozhodně netvrdím, že je to vynález k ničemu, ale jak jsem řekl, je to dobrý sluha, špatný pán. Někteří lidé, jako třeba ty, ho ve vztahu prakticky využívat "musí" ale zachází s ním opatrně. Mnohem více lidí ale bere internet jako možnost přiblížit se tomu druhému až extrémně, což je pro začínající vztah (a mnohdy i pro dost pokročilý) podle mě smrtící... Ale máš pravdu, že pozitivní aspekty internetu jsem vůbec nezmínil, což není správný postup :P

[1]: Děkuji za doplnění, na to jsem úplně zapomněl. Mě osobně to nikdy nezpůsobilo žádný závažný problém, ale vím, že někdy jsem musel dovysvětlit, jestli jsem svou SMS myslel ironicky. A dokážu si představit, že někdy to může vést i do svízelné situace.

[2]: Děkuji. Ano, máš pravdu, v přátelství to tolik nenarušuje ten vztah, může to být i tím, že v přátelství necítí člověk tak velkou potřebu sdílet svůj život. Je to svým způsobem střídmější vztah.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama