close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Frozen...

3. května 2012 v 15:52 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Všechno mi vrtá hlavou, všechno ohledně budoucnosti. Je najednou tak příšerně nejistá a záhadná. Nedokážu najít nic, čeho bych se chytil jako jistoty. Tedy nic až na těch pár krásných věcí, které mě drží při životě už rok - déšť, hvězdy, přátelé.

Nelíbí se mi tahle situace. Že si teď mám rozhodnout o vlastní budoucnosti.

Napadá mě otázka - proč studovat filosofii? Copak bych snad mohl něco dokázat? Je jen bláhovým sněním, že někdy napíšu knihu, když dokážu napsat vždy jen část čehokoliv. Nikdy nic neukončím, všechno nechávám otevřené a jak proplouvám životem, mění se mé postoje a měním se já a tím ztrácím schopnost pokračovat v čemkoliv, co jsem napsal dřív.

Kdybych měl napsat knihu, musel bych ji napsat během měsíce. Jinak bych riskoval, že ji nenapíšu nikdy.

Housle jsem taky pustil. Vlastně pouštím všechno proto, abych se mohl věnovat Kantovi a maturitě... a stejně se jim nevěnuju. Dělám všechno, jen ne to, co mám. Vlastně nedělám vůbec nic, jen zabíjím čas. Nic neměním, nic netvořím, nad ničím nepřemýšlím. Prostě jdu a věci stojí. Všechno stojí.

A opět se mi vrátila má drahá přítelkyně úzkost.

Nejhorší je, že nemám žádný plán, co budu dělat, pokud se nedostanu na žádnou školu. Sice mi všichni říkali, že na VŠCHT se dostanu, ale... spíš se tam nedostanu. A s psychologií počítat nemůžu, protože tam se nedostane skoro nikdo. Na filosofii se dostane přibližně 30% uchazečů, což taky není hodně, na biologii se dostanu jen pokud si nějak přesunu přijímačky z filosofie a psychologie. A pokud ne, mám v plánu jít za svým snem...

Začínám nesnášet 12.6. Tři přijímačky. V jeden den. Tzn. nemůžu je všechny stihnout. Takže si to musím nějak zařídit. Přesunout. A pokud to nepůjde, musím něco vypustit. Pravděpodobně biologii, přestože tam se dostanu spíš než na filosofii. Ale jsem rozhodnutý jít za svým snem. Myslím, že jsem si někdy zvolil takový život. Běh za sny, pryč od jistot. Problém je, že nemám žádnou zálohy. Nic, co by mě mohlo zachránit, pokud selžu. Jen naději, že to nevzdám a budu to zkoušet dál.

Otázka je - co když mě život zlomí? Co když to už nezvládnu? A já vím, že pokud se nedostanu na žádnou školu, že to nezvládnu. Bude to jako atomová bomba pro mé sebevědomí. Nemohl bych se podívat do zrcadla, nemohl bych se podívat sám sobě do očí... Nedokázal bych se dívat na svět. Cítil bych se zbytečně, neschopně a nízce. Nechutně nízce. Znám jen pár lidí, kteří nemají VŠ a nechtěl bych být ani jako jeden z nich. Jsou až pozoruhodně primitivní. Ale možná je lepší nemít VŠ, než studovat jisté technické obory, protože jejich studenti jsou ještě primitivnější.

I když... možná to bude tím, že velká část lidí, se kterými se bavím, je svým způsobem primitivní. Proto se s tou částí lidí vlastně už moc nebavím. Aspoň se o to snažím. Raději mám ty příjemně cáklé lidi, co mají úplně jiný pohled na životní priority. Myslím, že mají ten správný pohled.

A teď se půjdu pokusit dělat něco užitečného. Pokud ne číst Kanta či učit se maturitní otázky, tak aspoň hrát na housle, na které jsem už dva týdny nesáhl. Nejvíc mě mrzí, že před dvěma týdny jsem uměl vše, co jsem umět měl... jenže pak přišla matika, stres a spousta hodin počítání za poslechu vážné hudby z první poloviny dvacátého století a druhé poloviny století devatenáctého. Některé věci jsou opravdu divné.

Tu nejdivnější nyní přikládám. Je od skladatele jménem Gosta Nystroem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Adelaide Adelaide | Web | 3. května 2012 v 16:16 | Reagovat

Pokud by ses náhodou nedostal teď první rok na vš, neznamená to, že se tam nedostaneš nikdy. Je těžké to dělat všechno v jednom roce a málo lidí to zvládne bez toho, aby se úplně sesypali nebo prostě něco vypustili. Pokud by ses nedostal, nemusíš zoufat, mohl by ses rok věnovat sobě a tomu oboru, co bys chtěl dělat :-)Mnohdy to člověku i pomůže... ale chápu na druhou stranu tvůj pocit. Taky se toho bojím a lehko se mi to říká, když tím neprocházím... Příští rok se mi budeš smát :-) Každopádně věřím, že zrovna ty to zvládneš a vezmou tě všema deseti ((: Co se týče toho, že všechno vypouštíš a nic netvoříš, to se mi stává vždycky, když jsem pod tlakem a mám toho hrozně moc nad hlavu. Uvidíš, že až se tahle šílená maturita a všechno přežene, budeš se cítit líp :)) A pokud ne, tak ti koupím čokoládu ((:

2 Fronésis Fronésis | 6. května 2012 v 22:18 | Reagovat

Souhlasím s Adelaide, ztratit rok života se mi jevilo jako katastrofa, ale za prvé ten rok není ztracený (pořád by člověk mohl mít odklad / přežít smrtelné zranění a být rok v kómatu / vycestovat studovat do zahraničí apod. a vyšlo by to nastejno) a za druhé - ten rok vůbec není ztracený, protože je nakonec docela hodnotný, a ať jsi kdekoli, pořád se tam něco děje. Něco, co Tě změní, něco, co budeš milovat, něco, co Tě naučí mnohem víc než cokoli jiného kdekoli jinde... Čas je vzácný. Neznamená to, že ztratíš rok; znamená to, že 1 rok využiješ jinak a později se Ti to bude hodit na cestě k moudrosti.
Na rozdíl od jiných lidí, kteří na všechno kašlou a myslí si o sobě, že stojí na schodech do nebe, Ty to rozhodně zvládneš a jsi dál než oni. Jenom - jak mě v pátek poučil Michal ♥ - musíš si víc věřit. Jako my všichni. A je to pořád tentýž problém dokola. Já se o Tebe nebojím, Tome, protože vím, že to dopadne dobře. Spíš bych se o Tebe bála proto, že Ty se budeš bát, že to dobře nedopadne.

... A dál...

Životně důležitý spam: Opusť okamžitě tohle místo, jinak se ztraceným časem ztratíš i možnost stát se skutečným filosofem, a Ty to moc dobře víš! Prosím, obětuj zahazování toho nejvzácnějšího na později, kdy to nebude tolik vzácné.
A budu Tě varovat pořád.

3 malé srdce malé srdce | Web | 8. května 2012 v 0:08 | Reagovat

Nejsi Ty náhodou moje dvojče? Úplně stejné pocity, jako jsem měl i já ve Tvém věku:-) Na VŠ není těžké se dostat, těžší ji je dostudovat. Mimochodem, já nemám VŠ, i když jsem to zkoušel dvakrát, ale neměl jsem na to nervy a trpělivost, takže jsem s tím dvakrát praštil a nyní mám jen maturitu:-)Tak snad se budeš bavit s primitivem, jako jsem já:-)))

4 grey.t grey.t | E-mail | Web | 8. května 2012 v 10:29 | Reagovat

[3]: Aj, to se omlouvám za svá slova. Ty nepatříš mezi ty primitivy. Nakonec to asi nebude mít souvislost s VŠ, ale s jejich osobností.
Já nevím, myslím, že je těžké i se tam dostat. Pokud to není VŠCHT, tam se dost možná dostanu a určitě neudržím :)

5 Alétheia Alétheia | 13. května 2012 v 18:38 | Reagovat

[3]:To není tak docela pravda. Záleží na oboru vysoké školy, který chce člověk studovat. Někam je snadné se dostat i udržet se tam (tam jsem teď) a naopak jsou školy, kde je nejtěžší zkouškou ze všech právě ta přijímací, (tam pořád chci a nic) takže ti šťastlivci, kteří ji zvládnou, už se na ní udrží až do konce.

6 Shav Shav | Web | 17. května 2012 v 13:02 | Reagovat

Připomíná mi to osudné tři dny, kdy jsem dělala přijímací zkoušky právě na tu mou, taktéž vysněnou školu.
Vzpomínám si, že mi bylo zle, že jsem nemohla jíst, ale co bylo nejhorší, tak to neoblomné přesvědčení uvnitř mne.
Tohle přesvědčení mi tvrdilo, že nemám šanci, už předem mi určovalo mou budoucnost, věčnou mizérii.
Třídenní přijímačky utekly, polovina kamene ze srdce spadla a nyní nade mnou visel Damoklův meč v podobě rozhodnutí o přijetí.
Po týdnu jsem zjistila, že jsem mezi deseti lidmi, kteří mají to štěstí. Mají tu šanci stát se režiséry animovaných filmů. (Teď jen odmaturovat a pak si mohu tančit v dešti a zpívat si Gene Kellyho)
Chci tím říct, ač to zní jako klišé - nic není ztraceno. Ač to možná vypadá nedosažitelně, není to tak vysoko, jak se zdá. A ano, běž si za svým snem.

7 grey.t grey.t | E-mail | Web | 22. května 2012 v 19:36 | Reagovat

[6]:
Je skvělé, že jsi se tam dostala, gratuluji :)
Já vím, že se tam dostat můžu a že nic není ztraceno. Hlavně mám pořád ještě tři týdny, během kterých bych mohl svou šanci na přijetí velmi ovlivnit. Ale rád si připouštím i tu horší možnost. Chci na ni být připraven. Nejsem zastáncem názoru, že když si to připustím, tak se to tak stane. Nevěřím, že když budu myslet "pozitivně", tak všechno bude lepší. Protože vím, že když nebudu ignorovat i tu horší možnost, tak s ní budu alespoň trochu počítat.

Právě jsem udělal maturitu, takže už vím, že ten ohromný, děsivý démon zas tak ohromný a děsivý není. Navíc už jsem přijatý na VŠCHT, takže mám aspoň malou zálohu. Ale stejně se bojím té možnosti, protože tu je a vždycky bude.
Děkuji :) Půjdu za svým snem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama