Květen 2012

Internet - vrah lásky

31. května 2012 v 20:38 | Grey.t Dreamer |  Myšlenky a pseudofilosofie
Dnes, potom co jsem si odpoledne dopřál spánek o délce jednoho spánkového cyklu (jednoho jen nedobrovolně), probleskla mi hlavou myšlenka. Napadlo mě, jestli internet nepoškozuje vztahy. Nemyslím tím teď jen internetové seznamování, ale samotnou možnost takzvaného IM - instant messaging. Vzpomněl jsem si na známého, který o své drahé polovičce mluvil, jako by byla s ním, i když z kontextu vyplynulo, že jsou spolu jen "virtuálně".

Jak moc internet poškozuje vztahy a jejich vývoj?

Je jako sen...

26. května 2012 v 21:20 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Můj pokoj je provoněn vůní jasmínu. Vlastně to ale není jasmín, je to pustoryl, jehož latinský název zní tak neskutečně vznešeně: Philadelphus. Znamená to "bratrská láska".

Je tak zvláštně čistý. A jeho vůně tak nadpozemská.

Jediné místo, kam se mi vešel, byl můj oltář. Dal jsem pryč svíčku. A jeho bílé květy pomalu zasypávají celý oltář. Očišťují ho, povznášejí ho...

I já se cítim čistější. Povznešenější.

Snad to dělá ta vůně. Omamná, jemná a zároveň intenzivní, intimní, vřele chladná, naprosto pohlcující, avšak nenásilně, spíš tím způsobem, že se sami chcete nechat pohltit. Láká a svádí svou čistotou a cudností.

Jak nádherná je vůně jasmínu a bratské lásky... Je jako sen.

Padesát dva...

24. května 2012 v 15:40 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Padesát dva...
...papírových jeřábů
...pokusů zapomenout
Tak nějak to tehdy bylo. V době, kdy jsem byl na pokraji vyhasnutí.

Nikdy jsem se toho nedokázal zbavit, i když jsem už tolikrát chtěl.

Dnes se mi zjevila další část. Další střípek tohoto kdysi tak bolestně prožívaného příběhu.
Mělo to tak být... Pokus o zapomnění se změnil ve vzpomínku.


Padesát dva papírových jeřábu. Padesát dva pokusů zapomenout. Padesát dva střípků vzpomínek.

Padesát dva mých milovaných.



Dekadence?

22. května 2012 v 14:02 | Grey.t Dreamer |  Myšlenky a pseudofilosofie
Vždycky jsem byl přesvědčený, že jsou věci, které prostě jsou špatné. Ano, na všem zlém (nebo téměř na všem) můžeme najít i najěký omluvný aspekt - nepříklad zavraždit člověka je špatné, pokud je to ale v obraně vlastního života, pak to vlastně špatné není.

Není tomu zas tak dávno, co jsme na téma incest diskutovali ve škole. Bylo to v reakci na zprávu o incestním páru, který měl problémy s tím, že jim jejich (překvapivě) postižené děti odebírají. Není to hrozné? Je to hrozné.
Jak si vůbec může takový člověk stěžovat? To se ze světa vypařila i poslední špetka soudnosti? Když už kurva nedokážou udržet svoje city na uzdě, tak ať aspoň nešukaj!

Přijde mi dost zvláštní, že se diskutuje o tom, jestli je incest špatný. A přijde mi opravdu děsivé, že někdo může prohlásit člověka, který incest odsuzuje, za omezeného. Možná je to tím, že jsem nikdy neměl žádného sourozence, takže jsem s ním nemohl ani navázat romantický vztah. Možná, že bych mluvil jinak, kdybych se zamiloval do bratříčka nebo sestřičky.

Otázka zní: proč je incest špatný? Je to jen kvůli tomu, že dochází k hromadění genetických chyb, k inbrední depresi, k degeneraci a podobně? Má to opravdu jen biologické důvody? Nemyslím si.
Jsem pevně přesvědčený, že incest je špatný i z morálních důvodů. A také z psychologických. Pokud někdo romanticky miluje svou matku, pravděpodobně to nebude skutečná láska, ale láska patologická. Věřím, že pokud bratr miluje sestru, je to prostě proto, že nedokáže rozpoznat partnerskou lásku od sourozenecké, nebo možná proto, že si prožil něco, co vedlo ke vzniku takových vztahů. Pokud se někdy stalo, že bratr miloval svou sestru skutečně romanticky, ne z patologických důvodů, ale čistě, pak to je opravdu velmi výjimečný případ.

Co se sexu týče, nepřijde mi to nijak omluvitelné. Ani kdyby bratříček i sestřička byli nadržení jako prase. Protože člověk má jednu zajímavou věc. Říká se jí rozum. A také má něco jako morálku a etiku. A tak když jsou oba nadržení, mohli by přece jen usoudit, že rozdat si to takhle hezky mezi sebou je tak nějak... špatné. I kdyby oba souhlasili, i kdyby jim to dovolili rodiče. Protože když je něco špatné, tak to sice může mít polehčující okolnosti, ale špatné to je stejně. Nevidím důvod, proč by spolu měli bratři a sestry spát. Opravdu nevidím. Pokud mají takovou potřebu, pořád mají ruku.

Rodič a dítě... v žádném případě. Je to ještě odpornější. Jsou to zvrácené vztahy.

Možná je můj názor omezený. Možná ano. Vím, že ho nedokážu podložit žádným přesvědčivým argumentem kromě prohlášení "je to špatné".

Myslím, že v dřívějších dobách by nic takového neprošlo. Něco je z boží vůle špatné, tak je to prostě špatné. Žádná diskuse. Ale dnes jsme zvyklí diskutovat o všem. Argumentujeme svobodou a demokracií - svobodou bez zodpovědnosti a demokracií bez rozumu. Není to většina, kdo určuje, co je dobré a co špatné, co je hezké a co je ošklivé. Není to svoboda, která nám umožňuje, abychom si dělali co chtěli. Je to naše touha zbavit se morálky a oddat se touhám. Zbavit se svědomí, protože někde víme, že děláme špatně. Muži rozsévači argumentují biologií, tím, že je to přirozené. Mám přeci v genech, že mám rozsévat a zplodit co nejvíc potomků. Mám přeci chuť si zašukat. Je to příjemné, tak proč se tomu bránit? Proč je promiskuita špatná? Ne kvůli AIDS, ale prostě z podstaty.
Proč jsou špatné drogy? Ne kvůli závislosti, ale z jejich chápání - dřív byly drogy prostředníkem k mystickému zážitku, k iniciaci. Ale další zážitky si člověk snažil zprostředkovat sám. A pokud ne, pořád měly drogy duchovní smysl. Dnes je to prostě biologie. Stejně jako rozsévačství. A stejně jako incest.

Mám potřebu, něco cítím, tak proč se omezovat rozumem, morálkou, zásadami? Proč si ochudit život, že? Proč se v pátek večer učit, když můžu jít pařit? Proč něco udělat, když to udělat nemusím?

Dnešnímu světu vládne jeden velký bůh jménem Slast. A za tím se slepě ženeme. Není to žádná povznesená, moudrá slast. Je to prostě slepé, pudové uspokojení. Zašukat si, zfetovat se, ožrat se, zhulit se, zapařit si, pobavit se.

Možná proto se může diskutovat o tom, jestli vůbec je incest špatný. Možná proto se mohou objevovat názory, že když se dva lidé mají rádi, tak je to jejich věc. Ano, nemůžeme zakázat bratrovi milovat sestru romantickou láskou. A vlastně... co je na tom špatného? Pokud to bratříček dokáže udržet jen v mezích psychického vztahu, tak ať si jí klidně miluje, užírá se, honí si nad jejími fotkami. Zakázat mu to nemůžeme. Ale možná se může zamyslet - proč vlastně miluje svojí sestru? A miluje ji vůbec? Není to třeba nějaký problém v něm? Nejsou nějaké meze i ve vztazích?

Jen těžko můžu posoudit, jestli je něco takového opravdu špatné. Do hlubin citů rozum pořádně nevidí. Ale vcítit se do takového člověka je pro mně nemožné. To mi ale nedává důvod říct, že odsuzovat takové věci je špatné a že to musíme tolerovat. Vypodívá to jen o jediném - je to pro mně naprosto nepředstavitelné. A ano, odsuzuji to. Možná je proto, že nejsem schopný se odprostit od zaběhnutého názoru, že incest prostě je špatný, možná proto, že jsem omezený... ale odsuzuji to. Hranice psychické lásky by to za žádnou cenu překročit nemělo. A to nejen z biologických důvodů. A i ta psychická láska je podle mě trochu k zamyšlení.

(A pokud je incestní vztah vynucený, pak snad ani nemá cenu o čemkoliv diskutovat, protože to prostě je úchylnost. Ne těch, kdo do něj vstupují, protože ti to dělají nedobrovolně, ale těch, kteří je do toho nutí.)

Vypadá to skoro jako nějaká dekadentní báseň. Bratr se setrou, matka se synem, otec s dcerou, bratr s bratrem, sestra se sestrou, otec s dědečkem, matka s babičkou, dcera s babičkou, dcera s dědečkem, syn s babičkou, syn s dědečkem... Máme demokracii, tak si můžeme dělat co chcem, že?

(A budu rád za nějaké smysluplné názory a argumenty.)

***19:53***
Omlouvám se za omyl, na který mě upozornila v komentářích Ray, uznávám, že ani já, ve vší své šedé velikosti nejsem dokonalý :P (Vtip)

Lhostejnost a apatie

19. května 2012 v 22:13 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Strašili mě "depresí z odbřemenění". Už samotný ten pojem zní děsivě. Člověk, který si ničím takovým dosud neprošel, to asi musí nést hůř... Deprese to nebyla zdaleka, byl to stav mrtvolné lhostejnosti. Temnota bytí, vnitřní zoufalství, rozklad a skutečná apatie, co víc, nechutenství... nic takového se nekonalo.

Maturita... říká se jí zkouška dospělosti. Možná je to spíš zkouška nervů.

Pár vzpomínek...

17. května 2012 v 14:43 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
'What is the point of the world?'
'Where is the meaning in life?'
'What is real?'
'These are the only important questions.'

Růže pro lásku, křížek pro víru, talisman pro štěstí, runy pro neviděné, kameny pro krásu, jeřábi pro touhu, železná kostka na památku, brýle pro viděné a kniha na památku toho, co už jsem zapomněl.

Pár vzpomínek... pár drobností, které znamenají tolik...



Pojďme si zatančit tanec se smrtí!

14. května 2012 v 0:00 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Jedni lidé ji patologicky milují, jiní o ní nechtějí ani slyšet. Přesto chodí mezi námi a nic ji nezastaví. Můžeme ji popírat a ignorovat, ale ona nezmizí. A jednou... jednou nám vezme to, čeho si ceníme nejvíce.
Život.

Odvede císaře i rolníka, odvede bohatého i chudého. A pokud nejste připraveni... vaše chyba. Protože z jejího sevření není úniku.

Ze všech slov ke smrti jako první vždy přiřadím strach. Kdyby to přišlo, nebyl bych připravený.

Tak proč si nezatančit? Protože z toho tance se může zrodit nový život...

Víte, co dává našemu životu cenu? Co nás nutí udělat věci, které děláme? Není to tušení vlastní smrtelnosti?

A stejně... jako bychom o ní nevěděli. Můžeme o ní mluvit... ale kdy nás to opravdu zasáhne? Kdy si skutečně uvědomujeme svoji smrtelnost?

Řekl bych, že možná nikdy...

Smrt nás vybízí k tanci, ale my jsme slepí. Dobrovolně.

A až to přijde... kolik z nás bude připraveno zemřít "dobrou smrtí"?

Nebylo by lepší přijmout tu zvláštní, kostnatou ruku Smrti a nechat se vtáhnout do toho děsivě podivného tance? Protože ten nás změní navždy...

Memento mori, carpe diem.

Protože v tanci s Ní můžeme přijít na to, jak žít.

(Maturitní otázka "Život a smrt" může být velmi inspirující!)

Věrnost sobě samému

10. května 2012 v 21:17 | Grey.t Dreamer |  Myšlenky a pseudofilosofie
Co to znamená být originální? Kde končí a kde začíná originalita? Může se člověk originálním stát, nebo se musí originálním narodit? Lze o originalitu přijít?

Ohledně originality se poslední dobou hodně diskutuje. Každý přeci chce být originální, chce se nějak odlišit. Spousta lidí říká: "Mám svůj styl". Otázka však je, kdo je a kdo není originální? Je originální každý, kdo má svůj styl?

Malá ochutnávka z vážné hudby 20. století

4. května 2012 v 16:06 | Grey.t Dreamer |  Hudba, knihy, filmy
Jak už jsem říkal, během učení se matematiky jsem poslouchal "moderní" vážnou hudbu. Působila na mě velice zvláštně, ale pomohla mi soustředit se. A to se cení :)
Pro ty z vás, které by taková hudba zajímala, přikládám pár odkazů.

Frozen...

3. května 2012 v 15:52 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Všechno mi vrtá hlavou, všechno ohledně budoucnosti. Je najednou tak příšerně nejistá a záhadná. Nedokážu najít nic, čeho bych se chytil jako jistoty. Tedy nic až na těch pár krásných věcí, které mě drží při životě už rok - déšť, hvězdy, přátelé.

Nelíbí se mi tahle situace. Že si teď mám rozhodnout o vlastní budoucnosti.

Napadá mě otázka - proč studovat filosofii? Copak bych snad mohl něco dokázat? Je jen bláhovým sněním, že někdy napíšu knihu, když dokážu napsat vždy jen část čehokoliv. Nikdy nic neukončím, všechno nechávám otevřené a jak proplouvám životem, mění se mé postoje a měním se já a tím ztrácím schopnost pokračovat v čemkoliv, co jsem napsal dřív.

Kdybych měl napsat knihu, musel bych ji napsat během měsíce. Jinak bych riskoval, že ji nenapíšu nikdy.

Housle jsem taky pustil. Vlastně pouštím všechno proto, abych se mohl věnovat Kantovi a maturitě... a stejně se jim nevěnuju. Dělám všechno, jen ne to, co mám. Vlastně nedělám vůbec nic, jen zabíjím čas. Nic neměním, nic netvořím, nad ničím nepřemýšlím. Prostě jdu a věci stojí. Všechno stojí.

A opět se mi vrátila má drahá přítelkyně úzkost.

Nejhorší je, že nemám žádný plán, co budu dělat, pokud se nedostanu na žádnou školu. Sice mi všichni říkali, že na VŠCHT se dostanu, ale... spíš se tam nedostanu. A s psychologií počítat nemůžu, protože tam se nedostane skoro nikdo. Na filosofii se dostane přibližně 30% uchazečů, což taky není hodně, na biologii se dostanu jen pokud si nějak přesunu přijímačky z filosofie a psychologie. A pokud ne, mám v plánu jít za svým snem...

Začínám nesnášet 12.6. Tři přijímačky. V jeden den. Tzn. nemůžu je všechny stihnout. Takže si to musím nějak zařídit. Přesunout. A pokud to nepůjde, musím něco vypustit. Pravděpodobně biologii, přestože tam se dostanu spíš než na filosofii. Ale jsem rozhodnutý jít za svým snem. Myslím, že jsem si někdy zvolil takový život. Běh za sny, pryč od jistot. Problém je, že nemám žádnou zálohy. Nic, co by mě mohlo zachránit, pokud selžu. Jen naději, že to nevzdám a budu to zkoušet dál.

Otázka je - co když mě život zlomí? Co když to už nezvládnu? A já vím, že pokud se nedostanu na žádnou školu, že to nezvládnu. Bude to jako atomová bomba pro mé sebevědomí. Nemohl bych se podívat do zrcadla, nemohl bych se podívat sám sobě do očí... Nedokázal bych se dívat na svět. Cítil bych se zbytečně, neschopně a nízce. Nechutně nízce. Znám jen pár lidí, kteří nemají VŠ a nechtěl bych být ani jako jeden z nich. Jsou až pozoruhodně primitivní. Ale možná je lepší nemít VŠ, než studovat jisté technické obory, protože jejich studenti jsou ještě primitivnější.

I když... možná to bude tím, že velká část lidí, se kterými se bavím, je svým způsobem primitivní. Proto se s tou částí lidí vlastně už moc nebavím. Aspoň se o to snažím. Raději mám ty příjemně cáklé lidi, co mají úplně jiný pohled na životní priority. Myslím, že mají ten správný pohled.

A teď se půjdu pokusit dělat něco užitečného. Pokud ne číst Kanta či učit se maturitní otázky, tak aspoň hrát na housle, na které jsem už dva týdny nesáhl. Nejvíc mě mrzí, že před dvěma týdny jsem uměl vše, co jsem umět měl... jenže pak přišla matika, stres a spousta hodin počítání za poslechu vážné hudby z první poloviny dvacátého století a druhé poloviny století devatenáctého. Některé věci jsou opravdu divné.

Tu nejdivnější nyní přikládám. Je od skladatele jménem Gosta Nystroem.