close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Výkřiky ne-moci

15. dubna 2012 v 19:58 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Jsem nemocný?

Velice častá otázka posledních dní. Uvnitř mě se odehrává spousta dramat. Drama rozporu Lásky a Nenávisti pociťované k sobě samému, drama lenosti a aktivity, drama chtění a nechtění, smyslu a nesmyslu...
Bojuji, dalo by se říct, o holé přežití.

Chvílemi převládá pasivita a odevzdanost. Jsou okamžiky, kdy mám pocit, že to přichází. Jsou chvíle, kdy to přijde bez varování. Občas se ve mně zvedají vlny zvláštní, zoufalé agrese. Jako kdybych byl tak zdrcen svou "ne-mocí", že se pokusím zobrazit svou "moc". Jenže i výkřik moci postrádá opravdovou "moc", pokud pochází z "ne-moci". Je to jen zoufalá pomoc, která mě má zachovat při naději, že ještě něco zmůžu. Zpravidla přichází v těch chvílích, kdy mě na kolena sráží bezmoc. Není jen psychická, je to podivně chvění a svírání. Mé prsty jakoby vychladnou a ztratí schopnost se dovírat. Všechno se to sice odehrává v mé hlavě, ale projevuje se to na tělu.


Zoufale křičím. Někde uvnitř. Navenek mám dost starostí s dýcháním.

Děje se to v situacích, kdy mi něco připomíná jisté chvíle, osoby a pocity. Fiktivní chvíle, osoby a pocity. Tím je to směšnější. A zoufalejší.

Snažím se tomu předcházet. Obnáší to sice spoustu strachu z toho, že ta chvíle přijde, ale díky tomu podezřívavému strachu dokážu odhadnout situace, které by ve mě mohly vyvolat ty pocity. Už jen to vědomí, že vím, že mohou, mě uklidní natolik, aby nade mnou ty pocity nepřevzaly kontrolu.

Přijdu si trochu jak rozladěné housle. Vnitřní dysharmonie zní děsivě kakofonicky a projevuje se to nadmíru nezdravě. Ne-mocně.

Také si přijdu jako vyšťavený pomeranč. Najednou není o čem psát. A když je o čem, nevím jak o tom mám psát. Jakoby se mi pod rukama ztrácela atmosféra - ta kouzelná, nočně poetická atmosféra, kterou jsem na svém blogu občas zachytil. Občas se nezmůžu jen na nostalgické pročítání starých článků. Svých. Přestože cizí články jindy čítám rád...

Je fascinující, jak se některé věci proplétají, jak mění své poměry, takže někdy vystoupí jistá situace a zdá se, že souvisí se spoustou dalších věcí, načež se ta samá situace začne jevit s úplně jiným kontextem. A potom vystoupí a jeví se nezávisle. Ano, všechno souvisí se vším, ale ne tak, že by každá věc měla se vším ostatním trvalé souvislosti. Jen se některé souvislosti objevují a jiné souvislosti mizí, vznikají sítě souvislostí a vše se jeví tak komplexně propojeně, že se tomu nedá říct jinak než "všechno souvisí se vším". Vlastně je to trochu teorie chaosu v osobně zakoušené praxi. (Mimochodem, víte, že teorie chaosu se objevuji i v neuronových sítích? Celé bytí vlastně stojí na chaosu, fascinující!) Malou změnou v jedné části svého Já mohu změnit něco, co se toho zdánlivě netýká - přes všemožné souvislosti, zpětné vazby a bůh ví co ještě.

Možná že někde v tom chaosu vlastní osobnosti se zrodila ta "ne-moc", kterou jsem pojmenoval stejně jako jednoho z Architektů - Světle bledě modrá. Teď už jí tak neříkám. Její barva se ztratila... chodí nepozorovaně. Na druhou stranu si můžu užívat nádhernou modř nebe, aniž bych při tom pociťoval nechutné svírání.

Přes to všechno mám pocit smysluplnosti a správnosti víc než kdy jindy. Přes veškerou tu rozladěnost se pocity zášti vůči sobě, sebeurážející monology a další věci minimalizovaly a objevují se jen občas... Otázka je, není-li to prostě projev jejich potlačení a nasazení uklidňující, ale lživé masky před sebou samým... Je trochu děsivé, že se mohu cítit líp prostě tím, že můj rozklad už postoupil do takové fáze, že ho nevidím...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 malé srdce malé srdce | 17. dubna 2012 v 18:27 | Reagovat

Velmi rád pročítám Tvé články, ale to Ti snad už ani nemusím psát:-) Domnívám se, že je to proto, protože máme mnoho společného. Ve Tvých článcích často čtu, to, co i já mnohdy prožívám. Bohužel, mým vnitřním stavům dokáže porozumět jen málokdo. A kolikrát to nedokážu ani já sám, natož někdo jiný.  Pronikám do Tvých článků a objevuji v nich tak často mé malé srdce. Přál bych si, abys nikdy nepřestal psát. Nicméně, občas přijdou chvíle, kdy nebudeš schopný napsat ani řádku, ale až ta vlna odezní, zase se rozepíšeš. Jsou to úplně přirozené vlny.    A ještě něco mám rád na Tvých článcích -   jdou do velké vnitřní hloubky a to mám moc rád:-) Ale málokdo Ti asi porozumí, tak jako i mně málokdo rozumí. Ale co už... S tím nic nenaděláme:-)

2 Veritas Veritas | 17. dubna 2012 v 18:59 | Reagovat

Životně důležitý spam: Opusť okamžitě tohle místo, jinak se ztraceným časem ztratíš i možnost stát se skutečným filosofem, a Ty to moc dobře víš! Prosím, obětuj zahazování toho nejvzácnějšího na později, kdy to nebude tolik vzácné.
A budu Tě varovat pořád.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama