close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

When new things come...

7. března 2012 v 19:26 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Chtělo by to jiskru. Ale ve zvlhlém prostředí se jiskra může jen těžko rozhořet v oheň.
Takže by to chtělo nejdřív oheň, který by mě vysušil a pak jiskru, která by mě zažehla.
Nechci toho nějak hodně? Asi jo.

Svět by byl docela pokojný, kdyby středy nebyly tak kontaminované vzpomínkami. Jenže kdyby to nebyla středa, musel by to být nějaký jiný den. A pokud by to nebyl žádný den, pak by ty vzpomínky vlastně zmizely a to nechci. Je dobré si pamatovat to, co nás změnilo.

(Je příjemné si pustit po dlouhé době Tristana a Isoldu a užívat si Wagnerovy hudby).



Stejně je zvláštní, že poslouchám operu. Nevím, jestli je to spíš manýr, nebo jestli mě to opravdu tak moc baví a také nevím, jestli můj poslech je dostačující. Ale uklidňuje mě to a to je hlavní. Občas to vnímám jako takové objetí. Ve chvíli, kdy se chvěju návalem pocitů stačí pár tónů z Wagnera a mám pocit, jako kdyby někdo ty pocity stlačil a uklidnil - nedělá právě tohle přátelské objetí?

Měl bych si ale přestat dělat přátelské vztahy s mrtvými skladateli, působí to docela divně a ven s nimi půjdu jen těžko. Vlastně je to vztah k jejich hudbě, skrz kterou je poznávám.

Zajímalo by mě, jestli je umělec víc upřímný ve svém díle, nebo v životě. Je o mě pravdivější to, co vtisknu do svého díla, nebo to, co o sobě tvrdím normálně?
Řekl bych, že u mě je to psané slovo, moje "umění". Pokud můžu tedy své povídky, články a básničky považovat za umění... (a stejně... k čemu to vlastně je, když to nepublikuju?)

Myslím, že už jsem dlouho neviděl Melancholiu. Bylo by krásné jí zase vidět. Otázka je, mám-li na to čas a náladu...

Za poslední dny se toho vlastně hodně stalo a vždy jsem o tom chtěl napsat. Nejdřív jsem chtěl napsat o sushi a wasabi, pak o Xenin, o operách, o maturitních otázkách, o baletu, o posedlosti vážnou hudbou, o čajovně Šamance, o... co to tu voní? Myslím, že večeře bude výborná!
Hmm! Kuřecí minutka! Právě se smaží!

O... galerii, baroku a broskvích, o Jeleních příkopech, zpěvu a vegetariánských restauracích....

a o spoustě dalších věcí... především o pocitech.

Už dlouho nepršelo, to je trochu tristní (slovo smutné zdá se mi být už opoužívané).

Tristan und Isolde od Wagnera je krása krásoucí a dechberoucí, nemůžu si pomoci, je to tak :)
(Myslím, že je čas napsat další báseň).

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 little fox. little fox. | 7. března 2012 v 20:17 | Reagovat

Mozky ničím velmi ráda. :) Článek si přečtu hned zítra, až přijdu ze školy, momentálně nemám moc času, už se těším, až si tě zas počtu. :P Nyní se však loučím, ahoj.:)

2 malé srdce malé srdce | Web | 8. března 2012 v 1:51 | Reagovat

Chtěl bych Ti poděkovat, že díky Tvému komentáři na mém blogu jsem mohl objevit tyto úžasné stránky, které mě ihned zaujaly a hned první článek, který jsem si přečetl mě rozplakal krásou a hloubkou člověka, který ho napsal. Už teď vím, že právě sem se budu velice rád vracet, protože tam, kde je krása a hloubka, tam je vždycky mé malé srdce. Je neuvěřitelné, že Wágnerovu hudbu slyším vůbec poprvé ve svém životě a ta neuvěřitelná vznešenost, ty emoce z té hudby mě až zaskočily. Nečekal jsem takovou sílu a hloubku ducha, jenž ve mně ta hudba vyvolá. Ó, jaké štěstí, že jsem nezemřel dřív, než jsem měl možnost vyslechnout si Wágnerovu hudbu. Ale tak, jako se zmiňuješ ve svém článku, i já se ptám sám sebe, jestli je můj poslech dostačující a zda-li neznesvěcuji tuto Božskou hudbu svým nedokonalým poslechem?

3 Veritas Veritas | 9. března 2012 v 16:47 | Reagovat

V umění jsou určitě upřímnější. Ty si snad dovedeš představit, že by to bylo jinak? Vlastně, ano, představy nejsou omezené než duchem, ale vskutku, v životě jen neradi odkrýváme to, co leží pod povrchem a vespod. V umění nás ukolébává do bezpečí pocit, že to nejsme tak úplně my, co odhalujeme světu, a že ten, kdo se stane jeho svědkem, to nemusí pochopit... A většinou to nepochopí, ale většinou jsme to my, co vystavíme ven.
A dlužím Ti čokoládu, pokud tedy opravdu zvládáš i tak hořkou, že už není ani sladká (já ne). Promiň, dnes jsem na ni zapomněla...

4 grey.t grey.t | E-mail | Web | 10. března 2012 v 17:11 | Reagovat

[2]: U poslechu je myslím nejdůležitější, když ho člověk prožívá a ty (doufám, že vám nevadí tykání?) jsi Wagnera určitě prožíval velice silně :)
A neděkuj, já jsem rád objevil tvé stránky, nemůžu se dočkat, až si udělám chvilku, abych si přečetl tvůj další článek :)

[3]: Čokoládu? Proč?
Mrzí mě, že jsem si tě ve škole nevšiml dřív. Zrovna jsme navíc byli v hudební třídě, mohla sis zahrát na klavír (já jsem si zahrál). Ale byl jsem už trochu zmožený, tenhle týden nebyl zrovna moc dobrý.
Já ti dlužím vánoční dárek, z tvé povídky jsem pořád unešený :)

5 little fox. little fox. | Web | 10. března 2012 v 17:22 | Reagovat

Wagnera miluju, miluju vážnou hudbu. Dodává takový klid... Žádné tuc tuc tuc. Jsou v ní emoce a poznáš z ní děj skladby, který nynější písničky musí doplňovat slovy.
Umělci jsou upřímnější ve svém díle. Život každého je přetvářka..

Sakra sakra sakra.. Zase mě něco přerušilo.. Ráda bych dopsala komentář, ale musím jet pryč.. Snad ho dopíšu, až se vrátím. :|

6 little fox. little fox. | Web | 11. března 2012 v 11:16 | Reagovat

Greyi! Smazal jsi článek! Příště tě za to ukamenuji!

7 grey.t grey.t | E-mail | Web | 11. března 2012 v 11:21 | Reagovat

[6]:
Je jen přesunutý (přiřazený k TT, trklo mě, že se k tomu hodí)
Promiň! :)

[5]: a máš pravdu, vážná hudba je úžasná a kouzelná na rozdíl od některé populární hudby... Ale zase třeba Cranberries ve mně rozpouštějí stres :)

8 Alétheia Alétheia | 11. března 2012 v 22:37 | Reagovat

No ano, vypadal jsi nějak zničeně, celkem dost, tak jsem se o Tebe bála. Čokoládu, jen tak, protože jsem ji prostě měla s sebou, ale vzhledem k tomu, že jsem vlastně šla s matikářkou, tak jsem se nemohla zastavit na moc dlouho. A moc mě to mrzí. Chtěla jsem Vás navštívit na delší dobu, ukecávat Lucku a tak... Ale v ten pátek, i když jsme stihli spoustu lidí, tak s některými to taky nevyšlo. Stejně chci ještě někdy přijít na návštěvu. Mám volné pátky a cítím se skvěle, když se tam vracím.
Jé, to je škoda... No, neměla bych hrát, když hrát neumím. (o=0 Zvláštní zkušenost je, když kamkoli přijdu a vždycky narazím na piáno, které je rozladěné. Jedno jediné nebylo, ale ještě než jsem stačila zahrát první fis, tak mi to ta paní přišla zase zakázat. Dost mě to tenkrát strhlo a bylo mi to líto po zbytek dne. Ale člověk by to neměl tak prožívat...
Ne, tak na to zapomeň! Nic mi nedlužíš! Na Vánoce se vykašli, i když mají 2 termíny, oba už jsou pryč, a hlavně nic nepotřebuji a nic nechci a vlastně nemám ráda, když mi někdo dává dárky, protože se tomu nedá bránit, a tohle jsem Ti dlužila, protože jsem Ti naopak nic nedala loni, a vůbec, Tys mi nikdy nic nedlužil a já Ti dlužím ještě tu čokoládu... No a vůbec, už zase moc kecám.
Tak někdy příště... Měj se krásně!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama