When new things come...
7. března 2012 v 19:26 | Grey.t Dreamer | Zážitky a událostiKomentáře
Chtěl bych Ti poděkovat, že díky Tvému komentáři na mém blogu jsem mohl objevit tyto úžasné stránky, které mě ihned zaujaly a hned první článek, který jsem si přečetl mě rozplakal krásou a hloubkou člověka, který ho napsal. Už teď vím, že právě sem se budu velice rád vracet, protože tam, kde je krása a hloubka, tam je vždycky mé malé srdce. Je neuvěřitelné, že Wágnerovu hudbu slyším vůbec poprvé ve svém životě a ta neuvěřitelná vznešenost, ty emoce z té hudby mě až zaskočily. Nečekal jsem takovou sílu a hloubku ducha, jenž ve mně ta hudba vyvolá. Ó, jaké štěstí, že jsem nezemřel dřív, než jsem měl možnost vyslechnout si Wágnerovu hudbu. Ale tak, jako se zmiňuješ ve svém článku, i já se ptám sám sebe, jestli je můj poslech dostačující a zda-li neznesvěcuji tuto Božskou hudbu svým nedokonalým poslechem?
V umění jsou určitě upřímnější. Ty si snad dovedeš představit, že by to bylo jinak? Vlastně, ano, představy nejsou omezené než duchem, ale vskutku, v životě jen neradi odkrýváme to, co leží pod povrchem a vespod. V umění nás ukolébává do bezpečí pocit, že to nejsme tak úplně my, co odhalujeme světu, a že ten, kdo se stane jeho svědkem, to nemusí pochopit... A většinou to nepochopí, ale většinou jsme to my, co vystavíme ven.
A dlužím Ti čokoládu, pokud tedy opravdu zvládáš i tak hořkou, že už není ani sladká (já ne). Promiň, dnes jsem na ni zapomněla...
[2]: U poslechu je myslím nejdůležitější, když ho člověk prožívá a ty (doufám, že vám nevadí tykání?) jsi Wagnera určitě prožíval velice silně :)
A neděkuj, já jsem rád objevil tvé stránky, nemůžu se dočkat, až si udělám chvilku, abych si přečetl tvůj další článek :)
[3]: Čokoládu? Proč?
Mrzí mě, že jsem si tě ve škole nevšiml dřív. Zrovna jsme navíc byli v hudební třídě, mohla sis zahrát na klavír (já jsem si zahrál). Ale byl jsem už trochu zmožený, tenhle týden nebyl zrovna moc dobrý.
Já ti dlužím vánoční dárek, z tvé povídky jsem pořád unešený :)
Wagnera miluju, miluju vážnou hudbu. Dodává takový klid... Žádné tuc tuc tuc. Jsou v ní emoce a poznáš z ní děj skladby, který nynější písničky musí doplňovat slovy.
Umělci jsou upřímnější ve svém díle. Život každého je přetvářka..
Sakra sakra sakra.. Zase mě něco přerušilo.. Ráda bych dopsala komentář, ale musím jet pryč.. Snad ho dopíšu, až se vrátím. :|
Greyi! Smazal jsi článek! Příště tě za to ukamenuji!
No ano, vypadal jsi nějak zničeně, celkem dost, tak jsem se o Tebe bála. Čokoládu, jen tak, protože jsem ji prostě měla s sebou, ale vzhledem k tomu, že jsem vlastně šla s matikářkou, tak jsem se nemohla zastavit na moc dlouho. A moc mě to mrzí. Chtěla jsem Vás navštívit na delší dobu, ukecávat Lucku a tak... Ale v ten pátek, i když jsme stihli spoustu lidí, tak s některými to taky nevyšlo. Stejně chci ještě někdy přijít na návštěvu. Mám volné pátky a cítím se skvěle, když se tam vracím.
Jé, to je škoda... No, neměla bych hrát, když hrát neumím. (o=0 Zvláštní zkušenost je, když kamkoli přijdu a vždycky narazím na piáno, které je rozladěné. Jedno jediné nebylo, ale ještě než jsem stačila zahrát první fis, tak mi to ta paní přišla zase zakázat. Dost mě to tenkrát strhlo a bylo mi to líto po zbytek dne. Ale člověk by to neměl tak prožívat...
Ne, tak na to zapomeň! Nic mi nedlužíš! Na Vánoce se vykašli, i když mají 2 termíny, oba už jsou pryč, a hlavně nic nepotřebuji a nic nechci a vlastně nemám ráda, když mi někdo dává dárky, protože se tomu nedá bránit, a tohle jsem Ti dlužila, protože jsem Ti naopak nic nedala loni, a vůbec, Tys mi nikdy nic nedlužil a já Ti dlužím ještě tu čokoládu... No a vůbec, už zase moc kecám.
Tak někdy příště... Měj se krásně!
Mozky ničím velmi ráda. :) Článek si přečtu hned zítra, až přijdu ze školy, momentálně nemám moc času, už se těším, až si tě zas počtu. :P Nyní se však loučím, ahoj.:)