Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč...
21. března 2012 v 23:09 | Grey.t Dreamer | Koutek pro Greye a jeho pocityKomentáře
[1]: Děkuji. Znám ten pocit, kdy toho chci hodně říct, ale vůbec nemám slov... :)
Úplně souhlasím se Sionnach. Jenže já už to nezvládám delší dobu. (o=0 Tohle je moc zajímavý článek, takový krátký... A to bylo dnes hezké počasí, že ano? No a tak.... (o=0
[3]: Ano, vskutku krásné... takové příjemné k psaní maturitních otázek z angličtiny
(Nesnáším Big Issues)
Opravdu, udělal jsem dobře, že jsem si Tvůj blog zařadil na svém blogu mezi vzácné stránky, protože myšlenky, které píšeš, jsou myšlenky, nad kterýma se prostě musím zamyslet. Velmi mě překvapuje, že ve Tvém mladém věku jdeš až do takové hloubky filosofování. Je v tobě hloubka a rozměr a ta mě u lidí vždycky přitahovala. Zároveň jsi ve svých úvahách naprosto originální, s čímž se na internetu potkám jen vzácně. A nyní k Tvému článku. ( Snad jen trochu na doplnění )
Jak říkají různé filosofické okruhy, život je hra a my jsme hráči. Hrajeme tu hru, která přináší radost i bolest a vůbec vše to, co známe, co máme rádi, i to, čeho se obáváme. Ale všichni hrajeme tu hru, protože tak to v sobě cítíme. A kdo tu hru hrát nechce, tak většinou spáchá sebevraždu, ale tehdy se prohřeší vůči zákonům Vesmíru, protože i když má člověk svobodnou vůli, přesto je tu ještě jedna vůle a ta je nadřazená svobodné vůli člověka. Když někdo tuto hru vědomě odmítne, potom se také vědomě vyčlení z této hry. A když někdo přestane hrát hru, nemůže ji ani dohrát a proto zůstává zaseknutý mezi tímto a tamtím světem. A i když i tento stav má svá řešení, vždycky je to tragédie, která přináší mnohé neblahé důsledky tohoto rozhodnutí. Jednou větou, duše je tehdy uvězněná mezi svou vůlí a vůlí Vesmíru. To jen tak k možnému doplnění Tvého článku.
Dále mě ve Tvém článku zaujala věta: "Hra je potěšením, přestože může přinést Smrt."
K tomu bych chtěl říct, že každá tato hra přináší smrt a každý touto branou prochází. Důležité ovšem je, zemřít ještě před svou smrtí. Tehdy je smrt opravdu branou k věčnému životu, kdy hra může přejít do dalšího setu.
Už vážně nevím, jak mám komentovat tvé články.
Tak nějak... tak nějak se k nim neumím vyjádřit, poslední dobou a zdá se mi, že jsem to neuměla nikdy. Koukám na článek, ve kterém je toho tolik a pak kouknu do své hlavy, kde je toho tak málo, až je mi z toho špatně a jsem v rozpacích z toho, že v ní neumím najít slova a věty potřebné na to, okomentovat tvůj článek. Je to jako vaření. Vím, co uvařit, ale nemám suroviny.
Takže tě jen odbydu pěti hvězdami.
*****
Tvá Sionnach.