Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč...

21. března 2012 v 23:09 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
"Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč," říká se v známé písni Richarda Mullera (nad u si domyslete dvě tečky).
Když jsem tu větu dnes večer slyšel, zaujala mě ještě víc než ráno. Svým způsobem jsem hráč. Jsem na hraně. Jako kdybych vyživoval všechny ty pocity jen abych si mohl užít jejich šťavnatou plnost. Je to požitkářství, ale fantastické. A každou vteřinou hrozí reálné nebezpečí pádu do propasti, kterou si každý z těch pocitů nese. Kdyby tam to téměř smrtelné nebezpečí nebylo, jen těžko by se dalo mluvit o šťavnatosti.

Hraju.
A je to hazard.


Momentálně je ve hře Čas. A také Láska. Melancholie. Smutek. Extáze. Čistá Intenzita. Chaos.

Hraju o Život a o Budoucnost.

Hra je potěšením, přestože může přinést Smrt.

Ale o čem by byl Život bez Smrti?

Čas hraje téměř jistě proti mně. Láska také. Melancholie stojí na mé straně spolu s Extází a Intenzitou. Chaos a Smutek jsou neutrální. Hra nabírá obrátky. Čím déle hraju a čím míň jsem si jistý vítězstvím, tím konkrétnější podoby nabývá Budoucnost, jedna z hlavních cen.

Intenzita je jako nůž pro masochistu. Když víte, jak a kam se bodnout, můžete si způsobit spoustu bolesti a tím spoustu potěšení, ale neublížíte si skutečně. A stejně tak když víte kdy už přestat, můžete se nechat unášet divokými Láskami, utápět se ve Smutcích, Zoufalstvích a Melancholiích. Pak totiž přestanete, ale vychutnali jste si šťávu. Riziko je v opojnosti. Když začnete, jen těžko můžete přestat. Chcete víc a víc a najednou jste už tak hluboko, že netušíte, kde je nahoře a kde dole.

Teprve tam ochutnáte tu úžasně hořkosladkou šťávu života.
Jak je opojná!
Jak je chutná!
Jak je... jedovatá...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sionnach. sionnach. | Web | 22. března 2012 v 17:30 | Reagovat

Už vážně nevím, jak mám komentovat tvé články. :D Tak nějak... tak nějak se k nim neumím vyjádřit, poslední dobou a zdá se mi, že jsem to neuměla nikdy. Koukám na článek, ve kterém je toho tolik a pak kouknu do své hlavy, kde je toho tak málo, až je mi z toho špatně a jsem v rozpacích z toho, že v ní neumím najít slova a věty potřebné na to, okomentovat tvůj článek. Je to jako vaření. Vím, co uvařit, ale nemám suroviny.

Takže tě jen odbydu pěti hvězdami.:D
*****
Tvá Sionnach.

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 24. března 2012 v 11:42 | Reagovat

[1]: Děkuji. Znám ten pocit, kdy toho chci hodně říct, ale vůbec nemám slov... :)

3 Alétheia Alétheia | 24. března 2012 v 22:44 | Reagovat

Úplně souhlasím se Sionnach. Jenže já už to nezvládám delší dobu. (o=0 Tohle je moc zajímavý článek, takový krátký... A to bylo dnes hezké počasí, že ano? No a tak.... (o=0

4 grey.t grey.t | E-mail | Web | 24. března 2012 v 22:52 | Reagovat

[3]: Ano, vskutku krásné... takové příjemné k psaní maturitních otázek z angličtiny :D
(Nesnáším Big Issues)

5 malé srdce malé srdce | Web | 25. března 2012 v 17:21 | Reagovat

Opravdu, udělal jsem dobře, že jsem si Tvůj blog zařadil na svém blogu mezi vzácné stránky, protože myšlenky, které píšeš, jsou myšlenky, nad kterýma se prostě musím zamyslet. Velmi mě překvapuje, že ve Tvém mladém věku jdeš až do takové hloubky filosofování. Je v tobě hloubka a rozměr a ta mě u lidí vždycky přitahovala. Zároveň jsi ve svých úvahách naprosto originální, s čímž se na internetu potkám jen vzácně. A nyní k Tvému článku. ( Snad jen trochu na doplnění )

Jak říkají různé filosofické okruhy, život je hra a my jsme hráči. Hrajeme tu hru, která přináší radost i bolest a vůbec vše to, co známe, co máme rádi, i to, čeho se obáváme. Ale všichni hrajeme tu hru, protože tak to v sobě cítíme. A kdo tu hru hrát nechce, tak většinou spáchá sebevraždu, ale tehdy se prohřeší vůči zákonům Vesmíru, protože i když má člověk svobodnou vůli, přesto je tu ještě jedna vůle a ta je nadřazená svobodné vůli člověka. Když někdo tuto hru vědomě odmítne, potom se také vědomě vyčlení z této hry. A když někdo přestane hrát hru, nemůže ji ani dohrát a proto zůstává zaseknutý mezi tímto a tamtím světem. A i když i tento stav má svá řešení, vždycky je to tragédie, která přináší mnohé neblahé důsledky tohoto rozhodnutí. Jednou větou, duše je tehdy uvězněná mezi svou vůlí a vůlí Vesmíru. To jen tak k možnému doplnění Tvého článku.

Dále mě ve Tvém článku zaujala věta: "Hra je potěšením, přestože může přinést Smrt."

K tomu bych chtěl říct, že každá tato hra přináší smrt a každý touto branou prochází. Důležité ovšem je, zemřít ještě před svou smrtí. Tehdy je smrt opravdu branou k věčnému životu, kdy hra může přejít do dalšího setu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama