Podzemní rande se slečnou Joannou

11. března 2012 v 11:16 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Je zvláštní cítit se osaměle potom, co jste si mysleli, že už jsou tyhle věci za vámi. Ale je to snesitelné, aspoň trochu. Grey se to jal řešit zvláštně a pro něj naprosto specificky - utápěním se v sebelítosti. Paradoxně tahle metoda je vždycky nejúčinnější - smutek je do několika hodin pryč a život se zdá nádherný a poetický (ne snad hravý jako poezie poetismu, ale spíš melancholicky poetický).


Tentokrát jsem byl rozhodnutý udělat si zvláštně smutný večer - nastoupil jsem na Můstku do metra a jel jsem. Na Zličíně jsem přestoupil a jel jsem zpátky. Na Černém mostu jsem si dal pauzu. Celou cestu jsem totiž poslouchal album Have One On Me od Joanny Newsom, mé milované zpěvačky a harfenistky. A svou srdeční písničku - Go Long - jsem nemohl poslouchat jen tak ledabyle v metru. Proto jsem vyšel na nadchod nad silnicí a koukal jsem se na kouzelnou Prahu v noci. Vlastně jen na Černý most v noci. Ale ta světla...
Poslouchal jsem a třásl jsem se zimou, bylo to nádherné. Po tváři mi tekly slzy z dojetí. Byl to zvláštní večer, hodně rekapitulační - připomněl jsem si všechny tři - Světle Bledě Modrou, Mravence i Letní Bouři. Nejvíc jsem si připomínal Mravence.
Potom jsem opět nastoupil do metra a na Florenci jsem přestoupil na červené. Jel jsem na Letňany (údajně metro pro sysly - a vskutku je to stanice metra mezi poli). Bylo to příjemné se takhle projet a koukat na lidi. Jak vystupují a nastupují... jak se chovají.
Žebrákovi jsem dal deset korun a cítil jsem se dobře. Je úžasné, jak levně si člověk může koupit pocit vlastní dobroty. Smál jsem se sám sobě.

Bylo zvláštní sedět v tom osvětleném vagonu a sledovat tmu všude okolo. A bylo to tak kouzelně, krásně melancholické, když k tomu zpívala Joanna.

Jsem rozhodnutý si to jednou zopakovat - nastoupit v sobotu odpoledne do metra a jezdit. Sem, tam, sem, tam... Tak trochu bez cíle... protože cílem by byla opravdu jen a jen cesta. Cítit se napůl sám a napůl... jak to říct? Nesám. Úžasně živý, přestože okupován úzkostí, smutkem, steskem a touhou.

Pod zemí s Joannou... sám i když mezi lidmi... vším a zároveň ničím... melancholicky šťastný.


It's a beautiful town
with the rain coming down
blackberry, rosemary,
jimmy-crack-corn.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 little fox. little fox. | Web | 11. března 2012 v 11:20 | Reagovat

Smazal jsi článek jen proto, abys napsal verš. A tak přišel v niveč můj komentář. Pěkné, napíši ho znovu.
Je pěkné a inspirativní, to co jsi napsal. Ráda bych si to někdy zkusila, jenže problém je v tom, že jsem od Prahy zhruba 450km vzdálená a je to pro mě menší problém. Chtěla bych vidět Prahu v nočních šatech, ale to se mi splní za dlouho. Někdy bych si třeba mohla zkusit zajet tam... jen tak tam skočit vlakem, podívat se a pak zase zpět, ikdyž je to možná hloupé. Nejbližší metro je já ani nevím kde a do začuzené hnusné Ostravy se mi jezdit nechce. Doh.

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 11. března 2012 v 11:24 | Reagovat

[1]: Můžeš jezdit autobusem, prý je to taky krásné :) (Ale řekl bych, že kvůli vrčení motoru se tam hůř poslouchá hudba... i když v metru je hluk taky ohromný).

A proč vlastně ne? Klidně se zajeď podívat jen na otočku, bylo by to trochu podobné mému bezcílnému cestování metrem :) Přijedeš, koukneš, odjedeš... jediný problém je s jízdenkami...

Ale určitě se sem do Prahy jednou dostaneš a v nočních šatech jí uvidíš (abych pravdu řekl, někdy bych byl opravdu rád, kdyby vypadl proud v celé Praze... byly by líp vidět hvězdy :) )

3 little fox. little fox. | Web | 11. března 2012 v 11:28 | Reagovat

[2]: To u nás zas o hvězdy není nouze, já bydlím na kopečku, kousek zamnou začíná les, je to pěkné, ale někdy mi velkoměsto chybí, chybí mi ten pocit, že je tam někdo, koho neznám, tolik lidí! To tady, kde bydlím, tady znám každého. Chybí mi taky to, že Praha je staré město, načichlé historií a podobnými pěknými věcmi, ikdyž je tam třeba víc nebo míň věcí, ze kterých se chce člověku zvracet, ale to asi v každém velkoměstě. Zajedu si tam. Udělám si kasičku pod názvem 'Praha - cesta tam a zase zpátky.' A do ní si budu vkládat peníze. :P

4 grey.t grey.t | E-mail | Web | 11. března 2012 v 11:35 | Reagovat

[3]: Hvězdy jsou nádherné :) Vždycky se těším na léto, kdy jsem třeba do jedné do noci u babičky na zahradě a koukám na hvězdy. A na perseidy :)
Nevím, jestli by mi bylo příjemné znát všechny lidi. U babičky je neznám, ale všichni znají mě a to příjemné není.

Praha je nasáklá různými věcmi, nejen historií... ale je pravda, že přes všechny hrůzy velkoměsta je nádherná (ale to je Brno taky... Ostrava... nevím).

Kasička je dobrý nápad :)

5 little fox. little fox. | Web | 11. března 2012 v 11:48 | Reagovat

[4]: To s tou babičkou, to máme stejně. Je to jako na pohřbu, kam přijdu a jsou tam desítky lidí, říkají mi něco ve stylu: 'Hele! A tebe jsem viděla jen jako malou. Ty jsi ale vyrostla.' A já přemýšlím nad tím, zda je mám pozdravit slovem Ahoj nebo slovy Dobrý den...

6 bludickka bludickka | E-mail | Web | 26. června 2014 v 12:41 | Reagovat

Melancholickošťastné smutky. Taky to mám ráda. Jentak si jezdit. Když je nálada. Nebýt se svýma myšlenkama tak úplně sama.

7 grey.t grey.t | E-mail | Web | 9. července 2014 v 10:54 | Reagovat

[5]: Nesnáším, když řeknu dobrý den a lidé mi vynadají, že jim mám tykat. Neznám ty lidi a oni neznají mě. Necítím k nim žádnou blízkost. Je to tak divné...

[6]: A nebo s nima být sám víc než kdy jindy... Být odříznutý od internetu, od signálu. Být odkázaný jen na ty lidi kolem - na lidi, kteří jsou pro mě tak trochu prázdní, protože nevím, co je uvnitř.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama