Podzemní rande se slečnou Joannou
11. března 2012 v 11:16 | Grey.t Dreamer | Zážitky a událostiKomentáře
[1]: Můžeš jezdit autobusem, prý je to taky krásné :) (Ale řekl bych, že kvůli vrčení motoru se tam hůř poslouchá hudba... i když v metru je hluk taky ohromný).
A proč vlastně ne? Klidně se zajeď podívat jen na otočku, bylo by to trochu podobné mému bezcílnému cestování metrem :) Přijedeš, koukneš, odjedeš... jediný problém je s jízdenkami...
Ale určitě se sem do Prahy jednou dostaneš a v nočních šatech jí uvidíš (abych pravdu řekl, někdy bych byl opravdu rád, kdyby vypadl proud v celé Praze... byly by líp vidět hvězdy :) )
[2]: To u nás zas o hvězdy není nouze, já bydlím na kopečku, kousek zamnou začíná les, je to pěkné, ale někdy mi velkoměsto chybí, chybí mi ten pocit, že je tam někdo, koho neznám, tolik lidí! To tady, kde bydlím, tady znám každého. Chybí mi taky to, že Praha je staré město, načichlé historií a podobnými pěknými věcmi, ikdyž je tam třeba víc nebo míň věcí, ze kterých se chce člověku zvracet, ale to asi v každém velkoměstě. Zajedu si tam. Udělám si kasičku pod názvem 'Praha - cesta tam a zase zpátky.' A do ní si budu vkládat peníze. :P
[3]: Hvězdy jsou nádherné :) Vždycky se těším na léto, kdy jsem třeba do jedné do noci u babičky na zahradě a koukám na hvězdy. A na perseidy :)
Nevím, jestli by mi bylo příjemné znát všechny lidi. U babičky je neznám, ale všichni znají mě a to příjemné není.
Praha je nasáklá různými věcmi, nejen historií... ale je pravda, že přes všechny hrůzy velkoměsta je nádherná (ale to je Brno taky... Ostrava... nevím).
Kasička je dobrý nápad :)
[4]: To s tou babičkou, to máme stejně. Je to jako na pohřbu, kam přijdu a jsou tam desítky lidí, říkají mi něco ve stylu: 'Hele! A tebe jsem viděla jen jako malou. Ty jsi ale vyrostla.' A já přemýšlím nad tím, zda je mám pozdravit slovem Ahoj nebo slovy Dobrý den...
Melancholickošťastné smutky. Taky to mám ráda. Jentak si jezdit. Když je nálada. Nebýt se svýma myšlenkama tak úplně sama.
[5]: Nesnáším, když řeknu dobrý den a lidé mi vynadají, že jim mám tykat. Neznám ty lidi a oni neznají mě. Necítím k nim žádnou blízkost. Je to tak divné...
[6]: A nebo s nima být sám víc než kdy jindy... Být odříznutý od internetu, od signálu. Být odkázaný jen na ty lidi kolem - na lidi, kteří jsou pro mě tak trochu prázdní, protože nevím, co je uvnitř.
Smazal jsi článek jen proto, abys napsal verš. A tak přišel v niveč můj komentář. Pěkné, napíši ho znovu.
Je pěkné a inspirativní, to co jsi napsal. Ráda bych si to někdy zkusila, jenže problém je v tom, že jsem od Prahy zhruba 450km vzdálená a je to pro mě menší problém. Chtěla bych vidět Prahu v nočních šatech, ale to se mi splní za dlouho. Někdy bych si třeba mohla zkusit zajet tam... jen tak tam skočit vlakem, podívat se a pak zase zpět, ikdyž je to možná hloupé. Nejbližší metro je já ani nevím kde a do začuzené hnusné Ostravy se mi jezdit nechce. Doh.