close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kletba zlatého květu

4. března 2012 v 20:32 | Grey.t Dreamer |  Hudba, knihy, filmy
Už dlouho se mi po filmu nechvěly ruce a nestahovalo hrdlo úzkostí. A nemohl jsem tušit, že po zhlédnutí filmu, který má na http://www.csfd.cz hodnocení pouhých šedesát čtyři procent, se mi to stane. Kletba zlatého květu mě ale překvapila.
Poprvé jsem se na film koukal asi před dvěma lety a nedokoukal jsem ho. Měl jsem náladu na čínský film ve stylu Hrdina nebo Tygr a drak, na obrazovce se ale odehrávalo podivné drama plné nesmyslné okázalosti a podivných intrik. Tehdy jsem nedokázal ocenit nic z toho, co jsem viděl. Když jsem měl dnes náladu na film, vzpomněl jsem si právě na tento titul a rozhodl jsem se dát mu ještě šanci. Nelituji.


Příběh se odehrává asi devět set let před naším letopočtem ve staré Číně za dynastie Tang, děj je posazený především do císařského paláce. Zlaté a duhová výzdoba v sobě schovává intriky a hnilobu, což je divákovi naservírováno prakticky hned na začátku. Jediný pohled na císařovnu (v podání Li Gong) napovídá, že v paláci něco nehraje. Postupně se rozkrývají (většinou pokřivené) vztahy hlavních postav - pravděpodobně ukončený poměr císařovny s koruním princem, který není její syn, vztah prince Jaie a císařovny, poměr korunního prince a dcery císařského lékaře, vztah císaře a císařského lékaře a tak dále. Docela nevyjasněné jsou vztahy mezi císařem a císařovnou a úplně stranou stojí nejmladší z princů, který vypadá skoro jako pouhá primitivní usměvavá loutka. Netrvá to moc dlouho a divákovi je jasné, že císař chce císařovnu otrávit a lékař mu v tom pomáhá, císařovna sama už nejspíš něco tuší a celým honosným palácem se táhne odporná pachuť nenávisti a prázdnoty. Přestože se to zdá nemožné, císařská rodina stále hraje pro své poddané divadlo dokonalého harmonického soužití. "Dokud budu já císařem a vy císařovnou, budeme své role hrát dokonale," říká císař císařovně. Naprosto pragmatické soužití.

Nejsympatičtější a nejzajímavější postavu mi přišla císařovna, a to i přesto, že podvádí svého manžela s jeho synem a že její chování je chladné, teatrální a povýšené. Není to zrovna kladná hrdinka, přesto mi byla ze všech nejsympatičtější. Když zjistila, že císař jí nechává do léku přidávat perský černý kořen, který člověka do několika měsíců připraví o rozum, rozhodne se jednat. Dokonce je rozhodnuta ještě dřív. Chystá se donutit svého manžela abdikovat. Nejsilněji ze všech dává najevo emoce, někdy ale může divák pochybovat, jestli není vše jen součástí nějaké její manipulativní hry.

Jejím hlavním nepřítelem je císař, její manžel. Pokud mezi nimi kdy byla jakákoliv láska, teď je pryč. Královna bojuje o holý život, zatímco král táhne za pomstu. Až ke konci filmu je rozkryto, že král ví o vztahu jeho syna a své ženy a právě to je možná motivací k tomu, aby ji chtěl zprovodit ze světa. Chow Yun-Fat, který ho hraje, říká, že jde o dobrého otce a dobrého císaře. Já v něm viděl člověka, který nedokázal nepodlehnout své nenávisti. Snaží se udržet rodinu pohromadě, ale přesto pomalu zabíjí císařovnu jedem. Zdá se, že je velmi pyšný na své syny, chová se ale rezervovaně. Sám říká, že nejraději má svého prvního syna - korunního prince. Ten ho ale žádá, aby svým nástupníkem jmenoval jeho mladšího bratra. Nejmladší z princů opět zůstává mimo hru. Král vyhoví.
Na jednu stranu je citlivý, na druhou stranu se nebojí dělat rázné kroky, ráznější, než je lidské. Dá zabít císařského lékaře i s jeho rodinou.

Nejstarší císařský syn, korunní princ Wan, zažívá menší tyranii ze strany macechy, která není schopna unést ukončení jejich poměru a jeho lásku k dceři císařského lékaře. Sám je postaven mezi své rodiče jako mezi mlýnské kameny a musí se rozhodnout, na čí stranu se přidá. Spousta věcí mu je zatajena a když se dozví o povstání, které chystá jeho macecha, je rozhodnutý zasáhnout a navštíví císařovnu. Ta se vůbec nezmíní o tom, že je jí podáván jed a řekne svému bývalému milenci, že by byla ráda, kdyby byl mrtvý. Zde se projeví síla jejich na oko ukončeného vztahu. Korunní princ si pod rameno zabodne nůž, ale lékař ho zachrání. Vše prozradí svému otci, který se může dobře připravit. Karty se ale mají v plánu pořádně zamíchat.

Druhý princ, princ Jai, má velice blízko ke své matce. Je dobrým bojovníkem a zdá se, že miluje spravedlnost. Ani on ale neví o všem - vztah císařovny a jeho staršího bratra mu zůstane zatajen. Když se dozví o tom, že se císař snaží otrávit jeho matku, váhá, jak bude jednat. Císařovna ho požádá o pomoc, ale on odmítá - otec je otec. Rodina pro něj hodně znamená, ale když vidí svou matku pít jed, rozhodne se, že se otci postaví a bude stát v čele královniných vojsk během Chryzantémové slavnosti.

Třetí princ - Yu - vypadá jako naivní děcko, které o intrikách netuší nic. Vše skrývá za milým vlezlým úsměvem, ale postupně zjišťujeme, že ví všechno o poměru své matky s Wanem i o chystaném převratu. Přál by si něco dokázat a hledá své místo v rodině. To místo tam ale pro něj není. Skoro jako by byl pro ostatní vzduch, syn do počtu. Pod jeho jemnou zženštilou tváří bují nenávist a touha projevit se.

Film na mě zapůsobil především svou napjatostí. Jde o dramatickou, napjatou atmosféru, kontrast mezi honosností císařského paláce a všech ceremonií a rituálů a skutečných vztahů postav, které jdou jen stěží vylíčit slovy. Nakonec se příběh trochu podobá Hamletovi a vůbec divadelní tragedii, je zaměřený na vyostřené rodinné vztahy, na vnitřní pohnutky a na to, jak pomalu, ale jistě vytváří tragicky šílenou budoucnost císařské rodiny. Skoro to vypadá, jako kdyby za těmi zdmi ze zlata člověk přišel o veškerou lidskost a podléhal nějaké chorobě, která ho pomalu ale jistě užírá.

Všechno končí opravdu velkolepě a naprosto hořce. Tak hořce, že jsem si nemohl pomoci od úzkostného svírání v hrdle a třesoucích se rukou.

Pokud máte rádi čínské filmy zaměřené na bojové akce, tak film nedoporučuju, protože boje jsou zde většinou spíš jako nutná součást příběhu než jako hlavní tahoun a opravdu, alespoň z mého úhlu pohledu, jde více o emoce, city a psychologii.

Film se může zdát přehnaně velkolepý, vše bylo dovedeno až na hranici kýče a je jen na divákovi, jak to bude vnímat. Já to jako kýč nevnímal, spíš jako dokonalý kontrast. Všechny ty barvy paláce, všechny ty rituály, všechno to zlato a kostýmy proti hnilobě císařské rodiny, která je v tom dokonale skryta, ale nakonec prostě musí vyjít na povrch.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama