Jeden sen o Světě

25. března 2012 v 18:10 | Grey.t Dreamer |  Myšlenky a pseudofilosofie
Jsem Bohem své vlastní země. Země snů, země bolestí, země nadějí... země všeho, co potřebuji vyjádřit, ale tento svět mi to neumožňuje.

Má země je snem,
má země je láskou.
Je kouzelným dnem
a noční procházkou.

Svěží jak vzduch
po koupeli deště,
mrazivá, temná...
(Jaká je ještě?)



Stvořil jsem již tolik světů, napsal jsem tolik povídek...

Jedním z nejdůležitějších bodů je Dům. Vysoký, tmavý, vznešený. Stojí osamělý a je obklopen hlubokým Lesem. V Domě žije Rosemary s černou duší. Ale stejně jako vše v mé zemi je i tenhle dům nekonečný. Z venku je vidět jen ta část, kde žije Rosie. Zbytek domu obývají různé existence - Snílek Tom, Romantik William, Nina, která žije útočností a cynismem, Mrzout Richard, Mary, která Věří, a Šedá Eleanor, která teprve přijde. A přestože v Domě nežije, provází je Beatrice.
Vede se tam dialog Duše.
Nekdě v hlubokém Lese se schovává Eagle.

Na opačném konci mé země existuje několik světů, které splývají. Ty světy patří elfům, drakům, stínům a magii. V těch světech žije Onyx.

Někde uprostřed Nekonečna vyrostl Hájek Snů. Tam je domov Šedého, který se bojí světla Skutečného Světa. Šedý mluví a stromy si pamatují, ptáci pějí a vzduch nese. Šedý mluví a jeho slova dávají život novým stromům. Přes sto dvacet stromů již vyrostlo ze slov Šedého. A další rostou ještě dál, mimo Hájek, na místech, kam je zanesl vítr.

Veškerý ostatní prostor je vyplněn Nadějemi, Sny, Touhami, Strachy a Fantaziemi.

Mohu nej doufat, že jednou Rosemary najde cestu z Domu, povede všechny jeho podivné obyvatele, projde hlubokým Lesem, kde se k ní připojí Eagle, vstoupí do Hájku Snů a obejme Šedého a povede ho ve svém průvodu Duše po celé mé zemi, dotkne se všech Nadějí, Snů, Tužeb, Strachů a Fantazií a vstoupí do světů, kde vládne Onyx, aby jim zjevila, že Život není daleko.

Pak dojdou ke Středu. K tomu nejúžasnějšímu místu, kde stojí Kámen. A budou Jedním - budou Mnou.

Dějiny Nekonečna píše má Duše a moje země je Šachovnicí, na které se odehrává část bizarní hry Života a Smrti.
Smrt vždycky vyhraje, ale smyslem Života je Hra sama.

V mé zemi Světy a lidé mizí a zase se objevují. Žijí vlastním Životem, hrají vlastní Hry, sní vlastní Sny, doufají ve své Naděje, touží po svých Tužbách, bojí se vlastních Strachů a tvoří vlastní Fantazie. I oni mají své země...

A stejně tak jsou všichni zde součástí jedné země, která je možná jen další zemí něčí Duše.

Prý je vždy něco vyššího.
Snad je vždy i něco nižšího - země duší zemí duší země mé duše.
A každé z toho je nekonečné.


To je jen jeden sen o Světě...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 PJ PJ | Web | 25. března 2012 v 19:00 | Reagovat

To je nádherně vyjádřené! Opravdu. Nikdy se na témata týdne nezaměřuji,ale toto mne zaujalo a tento článek je jeden z nejlepších napsaných!

2 Adelaide Adelaide | Web | 25. března 2012 v 19:23 | Reagovat

Krásné jsi to napsal. Nějak se mě to dotýká v nejhlubších záhybech zase mého světa.
Připadám si malicherně, když si to všechno představím.
Jak jen je ten tvůj svět v určitém pohledu podobný mému.
Děkuji ti za zpestření dnešního večera :))

3 Ta, která zešílela Ta, která zešílela | Web | 27. března 2012 v 21:03 | Reagovat

Píšeš čarokrásné básně, spadá k tobě můj obdiv. Já básně psát neumím, jsem na básně nyní příliš rozpolcena a zdá se - i oslepena pohledem na šedivý svět v mém okolí.
Ráda se na tvůj blog budu vracet.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama