Hra, která ničí
17. března 2012 v 19:34 | Grey.t Dreamer | Myšlenky a pseudofilosofieAnketa
Jaký je váš názor na mou úvahu?
| Souhlasím s tebou. | 70% (7) | |
| Souhlasím jen s něčím. | 10% (1) | |
| Nesouhlasím s tebou. | 20% (2) |
Komentáře
Nějak nevím, jak se k tomu vyjádřit. Nicméně s tvým názorem souhlasím.
Článek se mi hrozně líbil. nejdřív jsem se zalekla jeho délky, ale píšeš hrozně čtivě a přelouskala jsem to až na konec.
nevím, jaký mám zaujmout postoj k tomu, že člověk musí přizpůsobovat své chování podle společnosti, kde se zrovna nachází. Někdo totiž říká, že je to omezování osobnosti, mně se ale zdá, že právě ta pravidla, která se musíme naučit vnímat, respektovat a dodržovat, z nás dělají lidi. A že i když se může zdát, že nás ta pravidla omezují, čím bychom byli bez nich? Byla by nějaká motivace k sebezdokonalování, k pohybu kupředu, kdyby na nás nebyly kladeny nároky?
Ego je moc hezká věc :) je to jedna z věcí, které nás popohání a nutí stát se lepším než ostatní, nebo alespoň tak dobrý, jak sami po sobě vyžadujeme.
A jak tak koukám, můj komentář nějak není k tématu...safra ![]()
Lidé používají masky především, aby se schovali sami před sebou. Nenarážím pouze na potlačené nitro, také však na teorii, ve které jsou druzí lidé našimi zrcadli.
Potlačení své pravé podstaty je podle mě problém celé moderní doby. Protože normální ideál je ta osobnost, která je poddajná, přetvařuje se, má neuvěřitelný počet masek a zapadá přesně do role, v jaké ji okolí zrovna potřebuje mít.
Trefil ses přesně do mých úvah, které jsem měla během posledních týdnů :) Otázka je, kam bysme to bez masek dotáhli. Myslím, že moc daleko ne. Maska je totiž podle mě něco jako společenský oděv do divadla. Forma chování pro určité situace. Norma.
Souhlasím s tebou a možná je můj komentář značně mimo mísu, ale podstatu máme doufejme stejnou :))
Jednou jsem napsal krátký článek s názvem - Maska nepoznání -
_____________________________________
Jsem lidský, protože cítím. Lidé však říkají, že nemám citů. Skrývám své city. Mám strach z odhalení toho, že má duše je tak jemná. Proto nosím masku nepoznání. Pod ní se ztrácím odhalení, ale ne svým citům. V té tmě pláču, ale mou maskou je úsměv. Nedovolím lidem, aby mi hleděli do očí, protože tam svůj smutek neskryji. Lidské oči se nedokážou přetvařovat. Ústa se mohou smát, i když srdce pláče. Ale oči nikoliv. V očích se zrcadlí skutečnost, zrcadlový obraz duše. Proto nedovolím svým očím, aby otevřela svá tajná zákoutí. Bojím se odhalení.
___________________________________
Myslím si, že každý jeden člověk má mnoho masek, mnoho tváří, mnoho různých Já, za kterými se skrývá a každá ta jeho maska je tou opravdovou a jedinou pravdou, kterou potřebuje projevit v tu či onu chvíli. Určitě jsi viděl film Maska, kde hraje hlavního představitele Jim Carrey. Myslím si, že tento znamenitý komediální snímek říká přesně to, co ty. Někdy prostě chceme být jinými než jsme. Ale už jen to, že chceme být jinými znamená, že tím už jsme. Znamená to, že i to je již jedním z našich mnohých Já.
Jinak opravdu znamenitý článek! Výborné filosofické zamyšlení a neuvěřitelná hloubka, ze které mě až jímá závrať! Myslím si, že ještě žádný svůj článek se mi nepodařilo napsat s takovou hloubkou a zamyšlením, jako se to podařilo právě Tobě v této brilantní úvaze.
[1]: Je to pravda, že často sami před sebou skrýváme to, co nechceme vidět, ale někde hluboko to víme. A tím se sami sobě odcizujeme. Raději se zaprodáme honbě za kariérou a neosobním cílům, než abychom museli hledět na vlastní nitro...
[2]: Děkuji. Tvůj komentář k tématu je a máš pravdu - opravdu potřebujeme mít společenské masky, musíme být schopni navzájem soužít, jinak bychom ani nemohli jako společnost fungovat. Na druhou stranu je tu otázka, do jaké míry se máme maskovat.
A máš pravdu, jak společnost, tak ego nás pohání k tomu, abychom zdokonalovali sebe sama :)
[3]: Máš pravdu :) Projekce je bídná věc :)
[4]: Nejsi mimo mísu, naopak :) Shoduje se s tím, co říkala eM, myslím. Opravdu masky potřebujeme.
[5]: Ach. Vážně nemám slov. Jsem dojatý, prostě dojatý. Vážím si tvé "pochvaly". A "Maska nepoznání" je úžasná a fascinující. Nevím, jak reagovat :)
Mám odpovědět na všechno?
0. Ta písnička mě uchvátila... Tenkrát, když jsem to přišla číst poprvé. Stáhla jsem si ji. A dnes už na ten původní pocit ani zdaleka nedosáhnu. Každopádně Ti děkuji. Za tohle celé...
1. Je možné ty masky nemít? Myslím tím vůbec žádné... Napadlo mě, že i když se člověk snaží tomu vyvarovat, možná pořád nějakou má - zkrátka nevědomě. ...?
2. Podle mě je na vině vždycky JÁ, ať už to nazveš egem nebo čímkoli jiným. Vlastně by to mohlo být spíš nevědomí, pokud se maskou nechceme bránit aktivně, ale přeci nemůžu z falešnosti vinit někoho jiného!
3. Egoismus... Chápala bych ho jako sobectví, takže bych řekla, že si snad člověk může vybrat, zda bude či nebude sobecký. A takhle povrchně se to zdá snadné, jenže jsem už taky zjistila, že i když se sobeckosti bráním, vždy ji u sebe najdu znovu. (Jen takovou komplikovanější.) Když to vezmeš podle Kanta, i vstřícné činy děláme pro sebe, protože chceme slyšet cizí "děkuji", vidět ten úsměv, mít pocit, že jsme hustý, uspokojuje to. Ale mně se ta myšlenka nelíbí, příliš dehonestuje dobro. Myslím, že altruismus existuje, jenže by neměl být měřen v poměru k sobeckosti, ne... Sobectví může být nakonec také nevědomé. A čím víc jsem se ho snažila zbavit, tím víc jsem chápala i ty skrytější, mazanější vrstvy sobectví. Teď se zdá, že možná jsme sobecké bytosti už od základu - a asi to platí pro každého živočicha - zkrátka k samotnému přežití. Pak by to nebylo nic špatného ani dobrého, prostě by to jen bylo.
To vlastně nesouvisí s článkem, takže jsem smazala takový hrozně dlouhý příklad a jsem ráda.
4. To zaměření k individuálnosti oproti kontextu se mi líbí. Možná je to totéž jako zaměření dovnitř a navenek, jen v obecnějším měřítku... Není ale možné si ten úhel pohledu měnit? Asi jsem to nepochopila správně, to si člověk nemůže vybírat... Nebo ano?
A s tím chápáním Boha... Já si naopak myslím, že Bůh je kontext. Nebo takhle, může být distancovaný od světa, jako jeho příčina, ale zároveň je přeci ve všem. Spíš bych ho pochopila tady v té komplexně fungující dokonalosti, než jako nepopsatelné jsoucno s dalekohledem vysoko nad námi... Je to samozřejmě jiné, ale svět je s ním neodmyslitelně spojený. I když i na to je hodně pohledů... O tomhle se vlastně lidé hádají donekonečna. Možná trochu zbytečně... Proč nepřijmout obojí, když se to týká Boha?
5. A to nejdůležitější - samozřejmě, že poznáváním sebe sama strháváme masky. Nebo bychom alespoň měli. Ale je důležité si takové své chyby uvědomit; to, že se někdo zabývá sebou, není ani divné, ani egocentrické - nemusí být a může, záleží na tom, jak se to projevuje v jeho jednání.
6. Společnost pokládám za viníka docela ráda. Dost nás mění k horšímu, můžeme to nazvat třeba konformitou nebo skupinovým myšlením, ať se to projeví jakkoli... Společnost má na nás obrovský vliv, kterému se většina lidí bojí utéci. Záleží na tom kam - je dobré nevraždit lidi, ale taky je dobré nezavírat oči před pravdou...
A možná to ani nemusí být postup, jen se prostě bojíme být z ní vyloučení. To je zase ta konformita, jak já ji nesnáším... Prostě stádo ovcí, z nichž každá tupě zopakuje to, co již bylo řečeno, ačkoli ví, že je to lež. A to je přesně to, co nikdy nechci dělat, a právě proto jsem doufala, že žádnou masku nemám. (alétheia...)
... A to je zase totéž: Dokud se nechováme tak, jak nám připadá správné, nežijeme náš vlastní život. Je to ze všeho nejdůležitější. Pokud víte, že byste se měli zastat někoho ponižovaného, ale držíte jazyk za zuby, jen abyste nevybočili z toho, že to tak dělají ostatní, tak je mi líto, ale to je právě ta chyba. Žít nesprávně.
Ale tlak společnosti je opravdu příliš velký... Myslím, že z jiného důvodu masky ani nenosíme. Vždy chceme působit jinak, než jak to o sobě subjektivně soudíme.
7. S tím odstavcem, kde "hnijeme", souhlasím úplně nejvíc.
8. A s těmi dalšími až po "Je totiž tak sladce jednoduché vidět chyby všude okolo, jen ne na sobě" taky. Právě proto, že mi to na ostatních vadí, se toho nejvíc obávám sama u sebe. Tolik a tolik projekce...
9. To s nalháváním ubohosti mě nikdy nenapadlo, ale těmi dvěma odstavci jsi mi docela otevřel oči. Takže s tím taky souhlasím úplně nejvíc a jsem ráda, že jsi to napsal.
10. Takže jsem klikla na "Souhlasím s tebou.", protože souhlasím s většinou věcí, co jsi napsal, a přijde mi to blíž, než že "Souhlasím jen s něčím."
[7]: Katko... na tohle se nedá neodpovědět :)
1. Není možné je nemít, v tom máš pravdu. Ale je důležité si uvědomovat to, že je máš. Tedy, pokud zrovna nejsou nevědomé. Ale introspekcí zase můžeš mnoho masek odhalit, ne? :)
2. Já nerad viním své Já. Je pravda, že nebýt Já, nemohlo by se stát asi nic špatného. Ale nebýt Já, nemohlo by se stát ani nic dobrého, ne? Protože by člověk nebyl schopný vnímat sám sebe a jednat autonomně... (?)
3. Egoismus - sobectví je evolučně výhodné, zajišťuje přežití jedince. Ale myslím, že ho můžeme mít nějak pod kontrolou.
Nezapomínej ale, že Kant se snažil dokázat i nepodmíněný imperativ, tedy že uděláš dobro i když ti z toho ani neplyne libost, ani tím nepředejdeš nelibosti. Námitku, že máš dobrý pocit z vlastní morality vznesl až Schelling (to je ten Němec, co se nedá číst :P) Ale ta námitka byl... oprávněná. Na druhou stranu myslím, že právě to, že máš radost z dobrého skutku je vlastně morálka. Jinak bys tu radost ani mít nemohla, ne? Co když právě ta radost pochází od morality? Pomůžu staré babičce a budu mít radost. Ale nepomůžu jí abych měl radost, tu radost mám až za odměnu... (hm?)
4. Máš pravdu, je to asi totéž, svým způsobem. A s tím Bohem ses trefila. Ale Bůh není jen ve všem a vším, Bůh je i nad vším a je jediný a svébytný.. absolutistický. Boha ale vlastně můžeš zkoumat pomocí obou pohledů a asi lépe právě tím kontextovým. (Ale řekl bych, že se mnohem častěji vnímal právě tím "středovým" způsobem). A člověk si samozřejmě může vybírat :) Asi jen do určité míry, ale může se pohybovat k oběma pólům :)
5. Zabývat se sebou můžeš vlastně tak, že se zkoumáš, ale i tak, že se uspokojuješ. A to je sobectví - slepé sebeuspokojování, tedy... myslím :)
6.Společnost tlačí, ale my můžeme být do velké míry autonomní... Jako Nietzsche... mít panskou morálku! :)
8. Ano, projekce se taky bojím. Je to jeden z největších bubáků :) Ale aspoň víme, že to tak může být :P
7,9,10 - Děkuju :)
(aaah, cítím se filosoficky uspokojený
až budu mít po maturitě, musíme někde rozvést plodnou diskusi... ale já moc naživo diskutovat neumím
)
Krásný psychologický rozbor..:) O psychologii se chci v budoucnu zajímat (a už tak nějak začínám), proto jsem celý článek hltala jedním dechem. Řekla bych, že tato hra, tuto masku nosíme vlastně kvůli tomu, abychom potlačili bolestnou pravdu, kterou nechceme vidět (vědět). :) Toť můj názor..:)) A ještě jednou, krásný článek :)