Bezvlasá a slepá kavalérie

24. března 2012 v 23:18 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Je zvláštní být doma opět sám. Mít volno ale být zahlcen povinostmi. Nebaví mě psát o životě v ČR, o zelených a velkých issues... Cítím se neschopně.

Tam moc jsem chtěl pojednávat o sebevraždách, ale nakonec jsem se rozhodl, že to není dostatečně velký problém. Vlastně jsem o něm ani nechtěl mluvit, protože by si ostatní mysleli, že to není dost velký problém.

Velký není, ale je osobní, nepředvídatelný, nevýjimečný a každého se týká.


Znám lidi, co nesnáší řeči o sebevraždě. Neříkám jim to, ale vytáčí mě to. Mám tak trochu pocit, že kdo nedokáže soucítit s nimi, může jen těžko soucít se mnou. Možná nemám klinickou depresi ani zvýšené riziko suicidálního jednání, ale mám pocit, že právě té zvláštní hranici mezi životem a smrtí jsem se už několikrát přiblížil. Jednou až moc blízko, ale pořád ne dost.

Vždycky bych se jich moc rád zastal. Těch, co tu hranici překročili úmyslně. Nesnášim lidi, co říkají, že to je sobectví. Možná to tvrdí proto, že si nedokáží připustit, že možná právě oni tohle mohou zavinit. A možná že si nepřipouští, že i oni by toho byli schopni.

Jsme tak otevřená doba a stejně nic nevíme. Nevíme, jak jednat s lidmi a zvlášť s takovými.

Včera jsem viděl film. Mulholland Drive. Režisér David Lynch.
Mám pocit, že mi zarazil kůl do reality. Tak zvláštně pohnutý film jsem neviděl. Byl tak trefný, i když byl úplně mimo. Melancholia, kterou jsem nikdy úplně nepochopil, je proti Mulholland Drive opravdu pohádka. Lynch se nebojí jít na věc z ostra. A vážně nešetří ubohého neurotického diváka, který se i den potom cítí tak nějak divně.

Je pozoruhodné, že se stále něco děje. Stále se něco mění a nakonec celá ta směs dává dohromady nepopsatelný pocit jednoho březnového večera. Jednoho jediného, nepopsatelného, jedinečného. Plného rozvrácenosti, zvrácenosti, neurotičnosti, úzkostnosti, chvění, křičení a samomluvy. Samomluvy o sobě a o své dokonanosti a sterilitě. Samomluvy o vlastní nemoci...

Nemoc. Ano, to přesně to je. A ve středu to řeknu Jí. Psycholožce. Řeknu jí, že je to nemoc.
A i kdyby přišel kdokoliv sebedokonalejší, nedokázal bych nemilovat Letní Bouři. Ta groteskní ubohost je tak hořce patrná...

Musím se smát. Celé to divadlo... co jiného to je? Jen iluze před sebou samým. Lež, která mě má na chvíli uklidnit. Oltář a modlitby místo činů. Ale... vlastně proto, že nevím co činit.

A na druhou stranu... jsem šťastný. Sice tím groteskně ubohým, patetickým a směšně roztesknělým, úzkostným způsobem, ale jsem. Otázka je, jestli s tolika adjektivy zůstává substantivum substancí... Nebo jestli se substance, neměnná podstata, změní. Protože hrnek rozbitý na střeby už také není hrnkem.

Surrealismus. Možná že právě tohle slovo vystihuje občas mé vnímání. Jakoukoliv absurditu připisuji snům, ale následně zjišťuji, že ze snů nepochází. Pochází z lidských úst. A stejně působí právě svou absurditou tak silně.

Otázka je, jestli sní Snílek málo, nebo až moc. Všeho je najednou tak málo a nejméně je času. Už jen chvíli a bude to za mnou. Pak budu mít celý život, abych se s tím vyrovnal, pokud se to stane. Prostě to buď udělám a nebo neudělám... život půjde dál. I když bez maturity půjde patrně pod vlak. (Mimochodem, víte že v Japonsku je sebevražda skokem pod vlak oblíbená a vlakové společnosti vymáhají na rodinách peníze za poškození?)


Vzpomínám na ty časy s Joannou. V lese, v metru... a kdekoliv jinde.

Nejkrásněji ale v lese. Svobodný, vidoucí a svůj.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sinsi Sinsi | Web | 25. března 2012 v 9:26 | Reagovat

Mám ráda tvé články, i když ani nevím, co k nim napsat. A tak většinou nepíšu, jen si je přečtu a nechávám je na sebe působit...
Mimochodem, jednou se mi stalo že jsem seděla ve vlaku, pod který někdo skočil, byla z toho tříhodinová zácpa... nic příjemnýho.

Na hranici života a smrti jsem taky často stávala, a vždy me to stáhlo zpět do života při jediné myšlence:
Může být líp.

2 Alétheia Alétheia | 28. března 2012 v 23:49 | Reagovat

Ach, Ty víš, jak moc do krve bych se s Tebou o tomhle hádala! Mám s tím začít? )o'=

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama