Březen 2012

Když se sen Ticha stane skutečným

28. března 2012 v 21:38 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Závislost na hudbě... do pondělí zůstavalo jen u slov.
Pak se objevilo dvojverší slečny Joanny Newsom a trochu děsivý nápad:
"Never get so attached to a poem
you forget truth that lacks lyricism"

V pondělí ráno padlo rozhodnutí. Nápad zakořenil, ale nebyl jsem schopný vyjít bez sluchátek na uších. V autobuse jsem si pustil píseň En Gallop a přetočil jí ke třetí minutě. Ozval se Joannin sladký hlas.

Nastalo ticho.

Sluchátka vypnutá.

A dnes je to třetí den. Třetí den v tom napůl mučivém, napůl povznášejícím tichu.


Píseň slz

27. března 2012 v 22:46 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Chodím a nasávám vůně.
Představuji si, že spočívám v náručích jejich nositelů.

Jen jedna vůně mi stále uniká. Vůně Letní Bouře.
Jakoby samotná její esence byla tak dokonale nezachytitelná... jako je ona sama pro mě.

Tak spočívám v náruči vůně vlhké půdy a výfukových plynů, v náruči vůně Prahy, a oddávám se svým naivním snům.

Jeden sen o Světě

25. března 2012 v 18:10 | Grey.t Dreamer |  Myšlenky a pseudofilosofie
Jsem Bohem své vlastní země. Země snů, země bolestí, země nadějí... země všeho, co potřebuji vyjádřit, ale tento svět mi to neumožňuje.

Má země je snem,
má země je láskou.
Je kouzelným dnem
a noční procházkou.

Svěží jak vzduch
po koupeli deště,
mrazivá, temná...
(Jaká je ještě?)


Bezvlasá a slepá kavalérie

24. března 2012 v 23:18 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Je zvláštní být doma opět sám. Mít volno ale být zahlcen povinostmi. Nebaví mě psát o životě v ČR, o zelených a velkých issues... Cítím se neschopně.

Tam moc jsem chtěl pojednávat o sebevraždách, ale nakonec jsem se rozhodl, že to není dostatečně velký problém. Vlastně jsem o něm ani nechtěl mluvit, protože by si ostatní mysleli, že to není dost velký problém.

Velký není, ale je osobní, nepředvídatelný, nevýjimečný a každého se týká.

Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč...

21. března 2012 v 23:09 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
"Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč," říká se v známé písni Richarda Mullera (nad u si domyslete dvě tečky).
Když jsem tu větu dnes večer slyšel, zaujala mě ještě víc než ráno. Svým způsobem jsem hráč. Jsem na hraně. Jako kdybych vyživoval všechny ty pocity jen abych si mohl užít jejich šťavnatou plnost. Je to požitkářství, ale fantastické. A každou vteřinou hrozí reálné nebezpečí pádu do propasti, kterou si každý z těch pocitů nese. Kdyby tam to téměř smrtelné nebezpečí nebylo, jen těžko by se dalo mluvit o šťavnatosti.

Hraju.
A je to hazard.

Hra, která ničí

17. března 2012 v 19:34 | Grey.t Dreamer |  Myšlenky a pseudofilosofie
Hra na pravdu... tak nějak by se dalo nazvat dění na mém blogu. Netvrdím snad, že to co tu píšu, není pravdivé, ale je to jiné. Lidé, kteří mě znají naživo musí přiznat, že takhle se nevyjadřuji, že jsem jiný, než mé blogové já. Vlastně to opravdu je Hra na pravdu. Články, které píšu jdou ze mně, ale není to přesně to, co se děje. Nechávám zde působit jen část sebe a řekl bych, že je to právě ta část, která v normálním životě na povrch nevynikne.
Tak trochu začínám chápat rozkol mezi Májem a Máchovými deníky. Máchův život byl snad opravdu trochu jiný než jak by člověk usoudil z Máje (a snad i dalších děl), ale to neznamená, že Máj je lež. Je to jen jiná část pravdy, je to taky vlastně Hra na pravdu. Tím nechci říct, že můj blog je to samé jako Máj, ale zrovna v tomhle aspektu jsou si něčím obě "díla" podobná.

Óda na sníh

13. března 2012 v 18:19 | Grey.t Dreamer |  Šuplíček pro tvorbu Šedého
Grey jednou snil za sněžného dne. Koukal z okna a obdivoval krásu sněhových vloček, jako už tolikrát předtím. Venku bylo absolutně bílo, vzduchem létala jedna vločka za druhou, létaly v davech, tančily.... Měl jsem chuť vyběhnout ven a lehnout si do nich a nechat se v té kráse rozpustit. Vyjít na Vyšehrad a nadšeně vzdychat nad tou krásou, nebeskou krásou.
Vyjít jsem nemohl. Léčil jsem se před plesem z nemoci. Touha mi ale nedala pokoje a já věděl, že teď přišel ten čas - čas napsat "ódu" na sníh. Je to jen kratičký text, poeticky prozaického charakteru, lyrického nádechu a myslím, že i ohromného patosu toho, kdo seděl za klávesnicí.
Přeji příjemné počtení. A doporučuji vypnout hudbu a poslouchat nejtišší ticho.

Dno

12. března 2012 v 21:44 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Někdy se cítím jako Dno. Jako kdybych seděl v hlubinách a chytal své padlé přátele a dělal jim odrazový můstek pro jejich nové začátky. Dno, které nemůže být šťastné, protože by na něj nikdo nemohl padat, protože už by bylo moc vysoko na to, aby bylo Dnem.
Chytám lidi.
Ale... jsem Dno?

Grey a šest strun

11. března 2012 v 22:49 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Je zvláštní opět uchopit ten nástroj, který jste tak dlouho nedrželi. Obejmout nalakované dřevo a pohladit tři tenké provázky z kovu a tři ze silonu. A pak začít vyluzovat podivné zvuky a rozhodnout se.
Asi jsem se upsal ďáblu svou neuváženou přísahou, ale pokud splním, co jsem si slíbil, budu umět zahrát na svůj (ne)milovaný šestistrunný nástroj Comptine d'un autre éte z Amelie.
Mnohem pravděpodobnější je, že to vzdám. Už teď mám půlku prstů zlomenou a druhou zamotanou do uzlíku. A s uzlíkem na ruce se hraje špatné, stejně jako s uzlíkem nervů (myslím, že se tomu říká generalizovaná úzkostná porucha, ale nechám se poučit od psycholožky, až u ní zase budu).


Podzemní rande se slečnou Joannou

11. března 2012 v 11:16 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Je zvláštní cítit se osaměle potom, co jste si mysleli, že už jsou tyhle věci za vámi. Ale je to snesitelné, aspoň trochu. Grey se to jal řešit zvláštně a pro něj naprosto specificky - utápěním se v sebelítosti. Paradoxně tahle metoda je vždycky nejúčinnější - smutek je do několika hodin pryč a život se zdá nádherný a poetický (ne snad hravý jako poezie poetismu, ale spíš melancholicky poetický).

When new things come...

7. března 2012 v 19:26 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Chtělo by to jiskru. Ale ve zvlhlém prostředí se jiskra může jen těžko rozhořet v oheň.
Takže by to chtělo nejdřív oheň, který by mě vysušil a pak jiskru, která by mě zažehla.
Nechci toho nějak hodně? Asi jo.

Svět by byl docela pokojný, kdyby středy nebyly tak kontaminované vzpomínkami. Jenže kdyby to nebyla středa, musel by to být nějaký jiný den. A pokud by to nebyl žádný den, pak by ty vzpomínky vlastně zmizely a to nechci. Je dobré si pamatovat to, co nás změnilo.

(Je příjemné si pustit po dlouhé době Tristana a Isoldu a užívat si Wagnerovy hudby).

What a pain!

5. března 2012 v 21:06 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Kdyby to všechno bylo tak jednoduché. Kdyby se všechno dalo vyřešit pouhým rozhodnutím.
Nechápu, kde se to všechno bere. Cítím se stejně, jako dřív. Jako tehdy. Tehdy, když jsem se bál, že snad umírám. Tehdy, když jsem se zadýchal po několika krocích, tehdy, kdy mi srdce bilo jako o závod, i když nemělo důvod.

Svírání... silné. Bolest, která neexistuje a stejně jí cítím? Co to je?!

It's not a question of sadness, it's question of madness.

Už to prostě není zdravé, nejde o to, jestli jsem šťastný, nebo ne, tohle už je bláznovství!
Je vůbec možné takhle pokračovat? Kromě toho, že už jsem vlastně blázen, můžu zešílet a skočit pod metro. Vlastně bych se sám sobě nedivil. Kdyby to šlo aspoň ovládat, ale ono si to dělá co chce. A kdy chce. Skoro jako kdyby to na mě kydalo nevědomí při jakékoliv sebenší asociaci. Test z fj, středa, cokoliv.... A pak to přijde, ale já nechci, aby to přicházelo. Jenže co zmůže vědomý rozum proti celému tomu nevědomí? Můžu se pokusit nezešílet a já se pokusím. Jenže pokud tohle bude trvat dlouho, tak zešílím stejně. S trochou štěstí až po maturitě a po přijímačkách. Pak si budu moct dát tři měsíce ve cvokárně.

Vím, co by mi mohlo pomoct, ale to je ta stejná věc, která mě k tomuhle přivedla.

Jak trapný je celý lidský život, jak hloupě nesmyslné jsou všechny ty věcí, které člověk podstupuje, když dojde na lásku! Pak jsou všechny zkušenosti irelevantní a rozum se ze svého majestátu zmenší na politováníhodnou bezmocnou figurku.
Jestli něco stojí mimo dobro a zlo, mimo rozlišování správného a nesprávného, jestli je něco jedinečné a nepochopitelné, něco, co člověk nemůže poznat ze všech aspektů, tak je to, kromě života samotného, láska.
Když vezmu v úvahu, kolik lidí je šťastných z lásky a kolik lidí kvůli ní trpí, když vezmu v úvahu vlastní nepatrné zkušenosti, musím přiznat, že v běžném lidském životě není nic tak katastrofálně fatálního a nepopsatelného.

Ať to skončí! Celá ta komedie, která mě přivádí k šílenství...

Je to tak odporně lidské...

Kletba zlatého květu

4. března 2012 v 20:32 | Grey.t Dreamer |  Hudba, knihy, filmy
Už dlouho se mi po filmu nechvěly ruce a nestahovalo hrdlo úzkostí. A nemohl jsem tušit, že po zhlédnutí filmu, který má na http://www.csfd.cz hodnocení pouhých šedesát čtyři procent, se mi to stane. Kletba zlatého květu mě ale překvapila.
Poprvé jsem se na film koukal asi před dvěma lety a nedokoukal jsem ho. Měl jsem náladu na čínský film ve stylu Hrdina nebo Tygr a drak, na obrazovce se ale odehrávalo podivné drama plné nesmyslné okázalosti a podivných intrik. Tehdy jsem nedokázal ocenit nic z toho, co jsem viděl. Když jsem měl dnes náladu na film, vzpomněl jsem si právě na tento titul a rozhodl jsem se dát mu ještě šanci. Nelituji.