Hvězdy... téměř vždy mi ji připomenou. Letní Bouři.
Ano, už to není tak dokonale bouřlivé a intenzivní, ale pořád to je.
Je to a... (bolí? ne...) ...prostě to je.
Je to nějak živé. A nějak vybledlé, zesláblé... pasé.
Je to vtipné - co jediné nám brání být spolu?
Jen a jen její vůle... Jen to, že ona nechce.
Láska i hory přenáší... kdyby to bylo tisíc jiných věcí, dalo by se to snést.
Ale není to ani jedna z těch tisíců, je to snad ta jediná, nebo jedna z té trochy věcí, které láska nepřenáší.
Lidská vůle.
Proč si vlastně nikdy nepředstavuji nás dva spolu? Letní Bouři a Podzimní Désť pohromadě?
Je to tak nemožné? Vážně je naše partnerství tak nemožné? Jsme opravdu tak neslučitelní?
Já a Letní Bouře... Dnes poprvé jsem si představil ji a mě spolu.
Necítím bolest. Jen zvláštní pocit chvění ze vzrušení.
Už není dokonalá. Ztratila svou jedinečnou zář.
Přesto ji chci.
Nebo chci něco, co má?
Chci jí? Nebo ji chci milovat?
A není to jedno. Její vůle pronesla jasný rozsudek.
Nikde jinde není psáno, že nám není společná budoucnost přána. Jen v její vůli. Ona to určila. A kdybych stejnou věc určil já, nebylo by zbytí.
Nejsmutnější je, že přes sebe stejně ani nevidím Ji. Že ona mi je mým sobectvím skryta.
Proč by nemohla být šťastná? Proč by neměla mít nárok na štěstí, které si chci nárokovat já?
Jak malou daní je cizí smutek za vlastní štěstí! Snad kdyby tohle viděl každý a pořád, byl by svět lepší. Ale proč ochuzovat sám sebe o štěstí ve vlastním životě jen proto, abych se neměl líp, než někdo jiný?
Ano, Letní Bouře... je čas nechat vody plynout... a vody plynou a plynou a pomalu odnáší bolest, sobectví, utrpení, strast, jizvy a všechno to, co mi Tvé kapky, blesky a vánky nadělily.
Věřím, že budeš šťastná. A věřím, že i já budu šťastný, i když sám.
Sám? To těžko! Vždyť se mnou jde sám život! A jak blízko mám v srdci ke hvězdám! A větru! A vodě! A luně!
Ale stále nějak sám... sám se sebou... bytostně sám se sebou a sám sebou...
Budu žít. Budu ŽÍT!
Co víc, už žiju!
Jak silná je lidská vůle! V něčem silnější a mocnější než cokoliv jiného... jen pár věcí nemůže překonat.
Je čas jít dál...
Sbohem, Letní Bouře.
Letní Bouře byla jen jednou z mnoha kapitol, třeba byla dlouhá, ale přečíst jsi ji musel. Sbohem, Letní Bouře.