close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Co mi dala Letní Bouře

29. února 2012 v 14:00 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Letní Bouři
Pouhé sbohem nestačí, zvlášť ne, když už to sbohem jsem říkal s vědomím, že napíšu článek, který shrne všechny ty věci kolem Letní Bouře.

Dala mi toho hodně, ale nikdy jsem o tom moc nemluvil. A jak se lépe rozloučit, než pojednáním o Jejích přínosech.


Všechno to začalo 17.10. Už to datum napovídá něco velkolepého. Kdyby to snad mohla být náhoda, ale jak bych mohl věřit, že se sešlo tolik prostých náhod, hm? Vysnil jsem si ji, s jejím jménem a jejími vlastnostmi. A když se objevila, ty vlastnosti splňovala. A byla obklopena podobnými symboly, se kterými jsem ji stvořil v mysli.
Stalo se vám někdy, že jste narazili na někoho, koho jste si jen vysnili? Někoho, kdo sice nebyl přesný, ale byl až moc podobný vašemu snu? Bylo to doprovázeno extází a radostí. Nebylo možné se nezamilovat, nebo si držet jakýkoliv odstup.

Dva dny stačily, abych uvěřil - získala si mou důvěru. A sešli jsme se. 19.10. byl přece jen velmi pozoruhodný den. Den plný změn. Nebo zkázy?
Zhroutilo se tehdy všechno, čemu jsem věřil a v co jsem doufal. Letní Bouře byla dokonalá při osobním setkání. A jak by se dokonalost mohla spokojit s obyčejnou lidskostí? Dobře, možná nebyla dokonalá, letní bouře totiž dokonalé nebývají. Ale byla... až moc jiná. Přesně jak říkala.
A tak se naděje proměnila v sen. Vzdálený, ale velmi krásný sen.

A já jsem doufal. Nic jiného mi nezbylo, protože jsem přišel i o cenu útěchu - o hmyz.

Snil jsem. A nevzdal jsem se, dokud mi Letní Bouře nedala najevo marnost mého doufání až příliš jasně. Ať už to byl kdokoliv, hodí se k ní. Asi... Přinejmenším ho miluje, což bych mohl brát jako důkaz jeho dostatečnosti... I když pochybuji, že si Letní Bouři vysnil.

Tehdy to začalo - probrečené dny, dumání o lásce, časté chvíle beznaděje. Ale to stále není její přínos.

Jestli se se mnou dělo něco zjevného, bylo to zoufání... velmi časté zoufání.

Ale jaký je její přínos?

Musím jít ještě dál, než k sedmnáctému říjnu, abych vysvětlil, kde jsem byl. Můj život byl jako stojaté hluboké černé vody. Nebyl snad chudý na myšlenky, ale rozhodně neoplýval radostí a štěstím. Všechno se usazovalo a pomalu zahnívalo. A tak se za těch několik neveselých let, přerušených krátkou přestávkou, nashromáždilo opravdu hodně věcí a pocitů, které se potřebovaly uvolnit. Byl jsem jako řeka, která se zastavila, ale k životu a ke štěstí potřebuje téct. Řeka přehrazená kamennou hrází. Přesně jak se mi o ní zdálo.

A Letní Bouře byla tím, kdo hráz zbořil. Bylo to bolestivé, ale všechno se uvolnilo. Všechna ta bolest i radost posledních let. A všechno neslo Její chuť.

Byl jsem rozvířen, stal jsem se divokou řekou. Všechno bylo naprosto nezvladatelné, divoké a nebezpečné. Ale bylo to živé, živější než kdy jindy. A roztrhalo mě to. Roztrhalo to mé staré já, abych se mohl znovu zrodit, živější a lepší. Stejně jako v mém snu.

To byl Její první přínos.

Pomohla mi také najít směr. Protože jen Filosofie dokázala uklidnit hluk, která Bouře a má divoká řeka působily. A tak bylo jasné, co budu dělat dál. Nejen, že to uklidňovalo, ale dokonce mě to i bavilo.

Přinesla ještě víc...
Naučila mě cítit mnohem silněji a psát o tom mnohem lépe. A to se hodí. Oživila můj blog. A zachránila mi zdravý rozum. Protože ta hmyzí cena útěchy by nebyla jen cenou útěchy, nebýt Letní Bouře.

Také jsem se naučil porozumění. Už nikdy se nebudu smát lidem, kteří vyvádějí kvůli tomu, že někoho milují a nemohou ho mít. Naopak, už je budu chápat. Budu vědět, jak se cítí.

Poslední přínos, který zmíním, je ideál. Tedy... ideál Letní Bouře, který existuje i bez ní samotné. Něco živého a krásného, co můžu najít i sám v sobě, byť ne tak silné a osobité. Přece jen jsem Podzimní Déšť, a ten má k Letní Bouři daleko. I tak ve mně ale je. A to je důležité objevení. Už vím, co chci. Říct, že chci někoho, jako je Ona, je směšné. Ale vlastně to tak je.

A také už vím, že nejde jen o mě. Že stejně musí chtít i ta druhá strana. Protože zamilovanost, nebo láska, přenáší sice spoustu překážek (třeba hory), ale na lidskou vůli nestačí. Jen stěží můžete překonat milováním to, že milováni nejste.

Nakonec... vím, že šťastný můžu být bez Ní.

A tak po čtyřech měsících můžu nechat odejít to, co se k ní váže a začít opět psát svůj vlastní život, přestože už jsem jiný, změněný. Lepší.

Zůstane mi krásná, láskyplná vzpomínka na čtyři živé měsíce a Letní Bouři v jejích zelenozlatoprůzračných šatech.

Teď už Ti můžu dát opravdové sbohem, Letní Bouře. Odteď už budeš jen Jménem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alétheia Alétheia | 29. února 2012 v 23:20 | Reagovat

Páni, fakt? To je docela hustý! Že jsi ji 2 dny poté potkal... Člověk by řekl, že to není možné.
A co myslíš tím hmyzem? Mravence?
Řeka je uklidňující metafora. Musím Ti o ní někdy napsat...
Ono to právě nikdy nechtějí obě strany. Proto je pochopitelné se těm vyvádějícím lidem smát i dál. Protože by s tím měli počítat... A nespadnout příliš hluboko do toho patologického druhu naděje, která není...
Ale i kdyby to byla jen píseň obdarovaná duší... Tak existuje štěstí za štěstí.
A napsal jsi to nádherně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama