Bůh a já

7. února 2012 v 22:08 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro víru a duchovno
Na facebooku jsem tichým členem skupiny "Mystic Room", ve které se vedou různé ezoterické diskuse. Občas tam nahlédnu, jestli třeba nenajdu něco zajímavého. Zpravidla se do několika minut naštvu a ztratím veškerou chuť říci na cokoliv svůj názor. Pod některými příspěvky je opravdu láskyplná atmosféra, že by jeden brečel. Představa vyrovnaného a milujícího (nebo tento postoj aspoň předstírajícího) ezoterika je tatam, když uslyším jízlivé a útočné odpovědi na celkem normální dotazy, jako kdyby odpovídajícímu snad odpověď nějak bytostně ubližovala. Někteří lidé tam dokonce mají zajímavá jména. To hlavní, o čem jsem chtěl ale mluvit je, že dnes jsem tam opět nahlédl a narazil jsem na mě celkem nic neříkající dotaz o andělech, archandělech a automatickém písmu, ale celkem zajímavou reakci o bohu. Nebo Bohu, chcete-li. Jistý pan Kopřiva tam tvrdí následující: "...protože kdyby bůh poslouchal každý hlas..asi by se zbláznil."

Je celkem zajímavé, že máme potřebu Boha vnímat jako bytost lidského charakteru. Kdyby byl Bůh lidský, určitě by se zbláznil, to bez pochyby. Dosud jsem si myslel, že většina věřících a duchovně orientovaných lidí nechápe Boha jako trochu namakanějšího chlápka, co lítá na nebi a dělá nám tu počasí a že tento omezený pohled náleží většinou tupému stádu neuvědomělých oveček církve (tím myslím tu neuvědomělou část, nechci tím říct, že každý, kdo následuje církev, je takový, ale že lidem, kteří následují církev a jsou takoví, se toto děje) a materialisticky založeným suchým vědátorům, co nedokáží chápat mytologickou a abstraktní rovinu Boha (ani ničeho jiného, co nejde vědecky podložit).
A ono to náleží i lidem, kteří se věnují duchovnu... Chtěl bych se zamyslet nad Bohem a nad tím, jak ho chápu.



Poslední dobou mi pojem Bůh přestává dělat takové problémy, které jsem s ním měl dřív, za svého "pohanského" období. Přece jenom při představě, že pod jménem Boha vám byli upáleni souvěrci, se jeho jméno nedá brát moc dobře. Od té doby, co moje pohanství upadá a co se snažím být věrný svému srdci více než názorům a interpretacím jiných lidí, se mi pojem Bůh neprotiví. Proto se ho můžu taky zastat. Ne že by to snad Bůh potřeboval, myslím, že naše názory jsou mu značně lhostejné, ale i přesto bych chtěl obhájit svoje pojetí, které vnímám jako méně omezené.

Boha nevyznávám, ale myslím, že ten pojem (snažím se vyjmout slovu "bytost"), se domáhá něčeho víc, než jen omezeně smýšlející bytosti (právě proto). Bůh by měl prostupovat vším. Bůh stvořil vesmír. Bůh je tedy něco, co bylo v době, kdy ještě nic nebylo. Slovem stvořil světlo. Byl, je a bude. Věčně. Rozhodně si nemyslím, že tu je proto, aby poslouchal naše věčné nářky a aby nám pomohl ke všemu, co si vymodlíme. Dokonce nevěřím ani v jeho nekonečnou lásku, už pro pochybnost toho pojmu, který má i bez "Boží lásky" až nechutně široký rozsah. Nebráním se pojmu extáze, protože to je podle mě mnohem lépe vystihující pocit. A nebudu popírat, že se velice podobá zamilovanosti, té extatické úžasné zamilovanosti, kterou pociťujeme, kdykoliv pomyslíme na osobu, kterou milujeme - vzrušení, mravenčení v břiše a podobně. Proto se přímo nabízí pojem "Boží láska". Jenže "Boží láska" není stejná jako normální láska. Musím přiznat, že jsem značně ovlivněný svým dřívějším pohanským vnímáním a přemýšlením a i svou četbou, která se týkala pohanské tématiky (např. Živá tradice druidů od Emmy Restall Orr, která sama tvrdí, že nekonečná vesmírná/boží láska je blbost, pokud jsem to tedy dobře pochopil). Starozákonní Bůh se nebál žádat smrt. Bůh udělal potopu a zabil spoustu lidí. Přesně ten Bůh, který nás později už jen miluje a odpouští nám. (To díky Ježíškovi a troj-jedinosti Boha). A proto si myslím, že Bohu nenáleží jen láska, ale i zloba a nenávist. Nenávist, která je ale trestem za nevěru Bohu! Boha tedy neuznávám jako čistě milující bytost nebo dokonce jako čistou lásku.
Co ale je (pro mě) Bůh, když ne bytost a když ne láska? Nedokážu popsat jeho podstatu tak, aby byla dostatečně neomezená. Apeiron? (=Neomezené). Bůh je nekonečný a věčný, je nedosažitelný a přesto velice blízký. To on stvořil svět, on stvořil hmotu, on stvořil nás. A stvořil nás k obrazu svému - máme svobodnou vůli a můžeme tvořit. To, že něco dělal, ale neznamená, že má lidskou podobu, že má podobnou podstatu jako člověk. Ve své tvořivosti a svobodě ano, ale téměř v ničem jiném! Bůh je sám podstatou a tvořitelem všeho! Aristotelovsky nehybným hybatelem. Je mimo čas a mimo prostor a přesto se vyskytuje v každém zlomku času i prostoru. Je naprosto mimo možnosti konkrétního lidského chápání nebo popisování. Je mimo rozum, jen srdcem, duší, se můžeme přiblížit aspoň trochu jeho podstatě. Je víc mýtem a abstrakcí, než něčím reálným, ale přesto je tím nejreálnějším ze všeho, protože bez něj by nebylo nic (tedy kromě něj).

Z toho také vyplývá to, že Bůh může poslouchat hlas všech lidí na světě, aniž by se z toho zbláznil. Není to bytost, aby měl vědomí, které by nám v tomhle bylo podobné, ne? Netrpí žádným omezením, kterým trpí lidé. Přesto tu ale není od toho, aby nám pomáhal ke všemu, nevím proč, ale cítím to tak. Nevnímám Boha jako něco, co by tu bylo prostě proto, aby nám udělalo dobře. Ano, je to možná jen můj názor a má představa, kterou si tu možnost splnění všech snů beru, ale můj svět takhle prostě nefunguje. Bůh ale slyší a když si to zasloužíme, pomůže. Nechám otevřené, co znamená "zasloužit si". Možná to znamená jen si usilovně přát, možná to znamená něco pro to dělat, možná to znamená správně žádat, možná to znamená věřit v Boha... Já to nevím. Ani nevím, co je Bůh, tohle je jen můj názor, který ale vnímám, cítím jako správný.
Bůh nás slyší. Nezapomeňte, že je ve všem, je vším ale je i něčím víc!

Tolik k Bohu.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 seraphia seraphia | Web | 8. února 2012 v 16:14 | Reagovat

Bůh. Víra. Všechno je to tak komplikované. Mám kamaráda žida, praktikanta, se kterém se občas bavíme o náboženství a rozdíly mezi nima. Většina lidí si pod pojmem "Bůh" představí křesťanství. Křesťanství ráda nemám a to vlastně z důvodů, které jsi napsal ve článku (Tyranie dělané pod jménem boha) ale také, protože mi to nepříjde vůbec, ale vůbec radionální. Ale zpátky k tomu mému židovskému kamarádovi - jeho otec je filozof, původem z Belgie, k judaismu se přidal před ne moc dlouhou dobou a už jen tento fakt, že člověk, který se celý život věnuje filozofii vybral zrovna toto náboženství mi nedává spát. Ale když poslouchám to, co mi vypráví ten můj kamarád, tak žjišťuji, že zrovna "jejich" náboženství je vlastně možná zrovna to nejracionálnější ze všech. Ale to jen tak bokem. :)
Já osobně se klasifikuju jako ateista. Ale ne v tom čistém slova smyslu - dle mě tam, nahoře MOŽNÁ něco je. (Zdůrazňuji to možná, protože je to klíčové slovo.) Možná jsou to UFOni, možná je to "Bůh", možná je to nějaká neviditelná síla, co má občas chuť si pohrát s liskými osudy. (Sims, hah.) Každopádně dokud mi ti, co tedy "věří" neukážou toho jejich "Boha", tak odmítám poslouchat argumenty o nebi, peklu, zázracích či o růžových jednorožích.

2 Crystallin Crystallin | Web | 16. března 2012 v 21:55 | Reagovat

http://www.nakridlechandelu.cz/node/953  :-)
Bůh jak je vykreslený v bibli- to není bůh jakožto zdroj, stvořitel, ale jako bůh pomstychtivý - ikdyž riskuju, že budu za blázna - sympatizuju s myšlenkou, že tehdy přistáli mimozemšťané a začali si hrát na našeho boha,a bible jen měla podporovat strach z nich a jejich moc...

3 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 7. ledna 2013 v 11:12 | Reagovat

Je to poprvé, co někde slyším názor, že Bůh nutně nemusí být láska ... a překvapivě mi až zas tak proti srsti není. Možná na tom něco je. Pokud by totiž byl jen láskou, odkud pak pochází zloba a nenávist, když on stvořil vše? A kdo ví, co je za vším? Můžeme se jen domnívat ... ale proč popisovat Boha jako nám příjemný výsek reality (lásku), že. Zajímavé ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama