close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Zamyšlení o dvou světech a pocitovém rozpoložení

25. ledna 2012 v 23:04 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Jsou dva světy. Jeden v ordinaci a jeden mimo ní. Aspoň tak to vidím. Během normálního dne mám pocit, že mi hlavu drtí tisíc věcí, o kterých bych mohl mluvit u psycholožky. Ale když se posadím v čekárně, mám pocit, že to je nic. Pak přijde paní s milou tváří a tmavými vlasy v drdolu, usměje se, podá mi ruku a já vejdu do ordinace.
Člověk by nevěřil, jak složité je vyklopit všechny ty věci. Většinou s tím bojuji, ale dnes jsem to udělal. Mluvil jsem co nejotevřeněji o Letní Bouři, snažil jsem se o ní mluvit co nejpřesněji to šlo. A najednou se to všechno jevilo jako normální.


Všechny ty slzy a špatné nálady, řev i smích... po pár slovech paní psycholožky jsem měl pocit, že je to prostě přirozená reakce. A vůbec všechno, co si někdy tak hrozně vyčítám je přirozené, normální, zdravé. Najednou mám pocit odlehčení, problémy se zdají být vyřešeny...

Jenže když odejdu, všechno je opačně. Vejdu do toho druhého světa, do světa, kde slzy, řev a smích jsou špatné, kde směšná láska pociťovaná a neopětovaná láska k jednou jedinkrát živě spatřené osobě, se kterou jste akorát ve virtuálním kontaktu, je projevem hlouposti.
Dřív jsem se smál těm třinácti až patnáctiletým holčičkám, co tragicky prožívají lásku ke svému idolu a zaplaveny zoufalstvím z neopětované lásky se chtějí podřezat... Teď je, divno to říci, chápu. Ano, divno to říci... protože nikdy dřív bych si to nedokázal ani představit. Já chápu slečny, kterými jsem pohrdal. Snad jediné mě od nich liší, a možná ani to ne - trvalost té "lásky". Tři měsíce jsou pro mě dlouhá doba. A nekončí to, ani to nevypadá, že by to mělo končit.

Jediné mi dává naději, že nejsem blázen - tvrzení, nejspíš pravdivé, že neopětovaná láska vydrží navždy.
A to samé tvrzení mi bere naději na to, že jednou budu dýchat čistý vzduch bez šrámu na srdci. Už teď je jasné, že z toho nemůžu vyjít čistý a nepoškozený. Jenže některá zranění se zhojí a jizvy po nich nezůstanou. Bohužel... je skoro jasné, že tohle zranění bude v tom lepším případě z těch, které nechávají jizvy, v tom horším případě jedno z těch, které se nezahojí vůbec nikdy.

Hodina je málo. Hodina na jedno sezení? Je to málo. Tolik jsem toho neřekl. Tolik toho ani říct neumím!!!
Děsí mě to.

Ale zpět k tématu. Dva světy. To mě mate. Dokud sedím v tom pohodlném křesle a rozebírám svoje pseudo problémy s psycholožkou, dostávám se k závěru, že je to naprosto přirozené. Když vyjdu, čelím světu, kde je to proti pravidlům.
Tolik rozkolů v životě... Jak to teda je? Je přirozené prožívat a chovat se takhle? Nebo je to "špatné"?

Jsem ubulené děcko, nebo prostě zraněný člověk, co to zdravě projevuje?

Kéž by na to byla jasná odpověď... u Ní se cítím zdravý, ale jakmile vyjdu ven, přijdu si jako ten největší šílenec...


grey.t
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 A. A. | 25. ledna 2012 v 23:28 | Reagovat

Nedávno jsem četla v nějaké knížce, že své pravé pocity smí upřímně odhalovat jenom blázen. Je to přirozené a přesto odsuzované, člověk hned není normální. Myslím, že osobně raději budu ten blázen. Každopádně, i jizva se může zavřít jako kostlivec do skříně. Ať tě to nebolí. Měj se krásně a pěkné sny, snad ti příště něco i poradím :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama