close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

They Are The Architects

20. ledna 2012 v 8:39 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Letní Bouři
Venku něco padá. Možná je to sníh. V pondělí jsem si sníh užil. Rozbrečel jsem se totiž, protože každá sněhová vločka je jedinečná a já si to uvědomil, když jsem je viděl padat, ale taky jsem si uvědomil, že roztají. Všechny ty vločky roztají a už nikdy taková vločka asi nebude.
O čem vlastně chci psát? Samozřejmě - chci si stěžovat, opět. Ale... je to vůbec stížnost? Je to spíš melancholické žvatlání...
Měl bych změnit vzhled blogu. Na světle modrou... na "světle bledě modrou". Bohužel pořád nedokážu zachytit ten správný odstín. Ten vražedný odstín.

Chtěl jsem si postěžovat na Architekty svého života... a přidat písničku, která mě dostává do kolen už od začátku prosince.



Připomíná mi jednoho z těch Architektů. Toho nejhoršího. Architekti.... to jsou lidé, kteří něco... jak se tomu říká? No prostě jsou to vlastně takoví módní návrháři, ale navrhují domy. (To slovo ale není navrhovat...) No... tak zrovna TIHLE Architekti navrhují můj život. Ne, oni ho vlastně nenavrhují, oni ho spíš boří. Demolitionmani. I když... prostě jsou to lidi, který jsem si pustil do života, i když bych neměl.

Je to sníh.

Organizují mi život. Dokonale. Všechno se totiž točí kolem nich a když už si myslím, že jsem z toho venku, tak se nenápadně připlíží, zaťukají mi na rameno a ozvou se: "jsme pořád tady!!!"

První z nich je skoro nejhorší. Úplně nejhorší vlastně není jen proto, že o něm vím, že je svině. Říkám mu Mravenec. Mravenec mě tahal za nos přibližně měsíc a půl a já se za nos nechal tahat, protože jsem mu věřil a říkal si, že přátelům se věří. Opak je pravdou. Nikdy nikomu nevěřte!
Právě Mravenec je postava, ke které se váže písnička s názvem "I don't think about you anymore but I don't think about you anyless" Jsem přesvědčený, že to má být any more a any less. Pak to totiž bude znamenat "Nemyslím na tebe o nic víc, ale nemyslím na tebe o nic míň. Výstižné. Zvlášť když si to uvědomíte uprostřed iluze, že na Mravence nemyslíte, protože Svině vám za vaše myšlenky nestojej.

Další zajímavou postavičkou je Letní Bouře. Letní Bouře je... něco jako velká láska. Akorát velice blbá láska. Architektka Letní Bouře totiž zaujala moje srdce natolik, že se moje srdce (bez svolení mého vědomí, které ale Letní Bouři svým nerozvážným činem otevřela) rozhodlo, že jí bude milovat.
Letní bouře je okouzlující svými barvami a svým životem. Byla to ona, kdo mě vytáhl z deprese, když jsem přišel o Mravence.
Letní bouře má také svojí písničku. Ta písnička je samozřejmě léto od Vivaldiho. Do nedávna krásná čistá skladba plná deště, slunce a zeleně. Teď něco, co mě rve na kusy, ale nějakým způsobem i uspokojuje. Letní bouře... to kvůli bouři z Vivaldiho léta...


Letní Bouře mě ale k sobě nevpustila. A tak jsem bloudil a již dva Architekti chaoticky črtali budoucí rysy mého života a dělali mi v hlavě pořádnej guláš. Pak přišel třetí a na chvíli to byla úleva. Člověk si říkal - konečně někdo.
Ano, přišla jedna z nejhorších věcí. Nejhorších, protože jsem jí neznal. Přišla "Světle Bledě Modrá". Můžu vůbec něco říct o Světle Bledě Modré, aniž bych neopakoval, co jsem už napsal ve své "povídce" (která není povídkou, ale vyznáním).

Světle Bledě Modrá mě dostala přesně tam, kde teď jsem. Ale... jak to říct lépe než tím, co jsem napsal.

Jsem slabý. Slabý a unavený. Sotva udržím zvednutou ruku. S vypětím sil přežívám den a s úlevou ulehám v noci. Chtějí po mě, abych se učil, chtějí po mě, abych něco dělal. Už nemám sílu. Těžké je i vstát z postele. A žít po návratu domů? Dělat něco navíc?
Ne... nemůžu.
Ach, má drahá bolesti, ach, ty slečno ve světle modrém šatu. Jsi tak nedotknutelná a tak omračující. Drásáš mé nitro a já padám k tvým nohám, kdykoliv tě vidím, protože kdybych ti čelil byť jen sekundu, mé oči by vyhasly.
Ach, má drahá, tvá světle modrá mě zabíjí. Tvůj hlas, který jsem nikdy neslyšel, a snad za to děkuji Bohu, tvé oči, které jsou uhrančivé, tvé rty, širší, než by měly být, ale stále krásné a skvěle vyřízlé, tvé vlasy, světlejší než nesvětlejší světlo Luny, všechno, co na tobě vidím, mě přivádí k šílenství.
Světle modrá krásko, jak kdybys ani nebyla z tohoto světa. Ničíš mě.
Světle modrá krásko, nikdy ses mne nedotkla, jsi tak odtažitá a přesto tě cítím v hloubí svého rudého tlukoucího srdce. Srdce, které kdysi bylo plné života, ale teď umírá láskou k tobě... láskou k ledu.

Padesát dva papírových jeřábů, padesát dva pokusů zapomenout v různých barvách.

Ztrácím sílu, ztrácím teplo, ztrácím krev. Jednou... a nebude to za dlouho... vyhasnu.

Tvoříš světy, tvoříš věci. Jsi velkolepá, plná mlčení. Nikdy nespíš a sílíš s únavou. To jen já slábnu.
Slábnu každým nádechem, každých výdechem. Slábnu každou myšlenkou na tebe a každá myšlenka na tebe bolí jak ledové ostří procházející vnitřnostmi od břicha nahoru. Jak ledové jehlice bodané do těla. Tvá světlá modř mi vysává myšlenky, tvá světlá modř je jediné, co je. Ach, umírám v ní a žiji v ní. Tvá světlá modř, světlejší než nejsvětlejší nebe a přece hlubší a tmavší než půlnoc.
Utopím se. A odejdu.

Ač jsi tak daleko, jako by se mne tvé ledové ruce dotýkaly, jakoby se sápaly na můj život.

Ach, slečno Světle Bledě Modrá, paní Smrti, paní Lásko, paní Bolesti, paní Lítosti. Nechte mne jít.

Protože já vím, kdo jste...

Toliko k Světle Bledě Modré. I k ní se váže písnička, ale ta písnička mi pomáhá. Tu písničku mám rád. Protože se váže jen časově a ne emocionálně. Naštěstí. Ale tuším, že se jednou objeví písnička, která bude vyjadřovat přesně to. Možná už to dělá ta první, která to dělá i u Mravence.

Právě zde se poprvé objevilo pojmenování Architekt, původně bylo jen pro Světle Bledě Modrou, ale teď už je pro všechny tři Architekty mého života, které pomalu ale jistě odsunuju ze své hlavy, přestože to bolí. Můj život to vyžaduje, ale mé srdce to bolí. Přece jen... svým zvláštním způsobem opravdu miluji Letní Bouři, Světle Bledě Modrou i Mravence.

Venku je všechno světlejší. Asi tím sněhem a nebo tím, že je později. Vyrazím...

grey.t
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 little fox. little fox. | Web | 20. ledna 2012 v 8:56 | Reagovat

Zamilovala jsem se do tvého článku. Možná, že je to tím, že já teď prožívám podobné věci.. Jen se snažím netruchlit i ve článcích, tak jako ty.. Vdechnul jsi do mě takovou impozantní melancholickou náladu, čekám, že tenhle den bude o ničem, ale přesto ti za tu náladu děkuju. Tvé články budu číst, protože doteď jsem nevěřila tomu, že někdo dokáže pouhými písmenky stvořit něco tak krásného a plného emocí.

Odteď Tvá věrná čtenářka.

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 20. ledna 2012 v 20:29 | Reagovat

[1]: Já mám blog vlastně asi nejvíc proto, abych na něm truchlil a nemusel to dusit v sobě.
Impozantní melancholická nálada... má mě to těšit?
Já nevím, jestli je to mým psavým umem, nebo prostě tím, že psaní je jediný ventil pro všechny ty pocity...

ale děkuju ti :)
Koukám, že jsi violoncellistka! Gratuluju, viloncello je úžasné :)

3 seraphia seraphia | Web | 21. ledna 2012 v 0:04 | Reagovat

Když už neexistují lidé, kteří by nás mohli (či chtěli) pochopit, tak je vždycky lepší se vypsat na kousek imaginárního papíru. Nenechat se udusit návaly emocí. Pomáhá to.

4 grey.t grey.t | E-mail | Web | 21. ledna 2012 v 1:03 | Reagovat

[3]: Ne že by mě nikdo nechtěl nebo nemohl pochopit... a spíš nejde o pochopení, ale o naslouchání... ale hlavně bych to ústně nikdy takhle neřekl. Papír je nejvděčnější posluchač. Nikdy tě nepřeruší, nikdy mi neskočí do řeči a jen mlčky přijímá, co mu říkám. A nesoudí...
Návaly emocí... to je přesně ono... jednu chvíli úplně nic, prázdno... a pak hrozně moc emocí...

5 little fox. little fox. | Web | 21. ledna 2012 v 10:15 | Reagovat

[2]: Taky si na blogu někdy popláču, jak jsi mohl vidět v posledním článku, to když jsem emocemi přeplněná... Miluju to, že mě tu nikdo nezná, nikdo se semnou nikdy nebavil ani tak něco... prostě jen píšu a píšu a některý člověk pak třeba přijde s nějakou pomocí,která ikdyž třeba nefunguje, tak mě to zahřeje.. Tohle bych přátelům nikdy neřekla.
Impozantní melancholická nálada... Tu mám ráda, nevím však, jestli by tě to mělo těšit..(:D)
Myslím, že je to tím vším... Máš na to talent... Koukám, že chceš jít na filozfickou... Vždycky jsem o tom snila, teď jsem ale pochopila, že tam patří lidi jako ty, né já...:))
Není za co děkovat...:)
Cello... nejlepší nástroj na zlepšování nálady(věděl jsi, že když hraješ a cítíš se fakt špatně, např. pláčeš...že hraješ stokrát líp než normálně?)...Ty jsi houslista, že?:) Taky krásný nástroj... Ze začátku jsem taky hrála na housle, ale po prvním roce hraní mě už nechtěli kvůli mým dlouhým prstům a dali mi cello...Jsem jim za to vděčná..:)

6 grey.t grey.t | E-mail | Web | 21. ledna 2012 v 12:49 | Reagovat

[5]: Ale proč bys nepatřila na filosofickou fakultu? :) Když to byl tvůj sen, tak si ho zkus splnit :)
Mě housle taky pomáhají zlepšit náladu, bohužel na ně dost kašlu, takže mi náladu nezlepšují. Když mám totiž dobrou náladu, nehraju na ně a když mám pak depku a vytáhnu je, zjistím, že mi už nic nejde a to mi tu náladu ještě zhorší... kdybych ale trénoval, tak si je můžu vytáhnout a něco si zahrát a to by mi pak náladu zlepšilo :D

Ale máš pravdu, při špatné náladě jde hraní mnohem mnohem líp :)

7 little fox. little fox. | Web | 21. ledna 2012 v 13:09 | Reagovat

[6]: No.. Na to mám však ještě myslím dost času, ale určitě se tam zkusím dostat...
Já na cello taky kašlu.. teda spíš na to, co mám hrát, jelikož se mi nic z toho co hraju pořádně nelíbí... takže hlavně jen projíždím net a tisknu si noty skladeb, které se mi líbí... Smutné na tom je to, že většinou nejsem schopná ty noty nalézt... Takže nakonec improvizuju, ale tak, že to co hraju se vůbec nepodobá tomu, co jsem původně měla hrát... Co už... :D

8 Alétheia Alétheia | 22. ledna 2012 v 1:00 | Reagovat

Vskutku, úchvatný článek. Je úplně jedno, že člověk neví, o čem mluvíš, ale napsal jsi to krásně a připadá mi to hodně silné. Taky používáš čím dál lepší slovní spojení.... ♥
A ještě k jednomu z nedávných článků o smyslu psaní blogu, tak je to přesně tak, jak píše little fox. v tom 5. komentáři a moc se mi to líbí.

9 grey.t grey.t | E-mail | Web | 22. ledna 2012 v 22:32 | Reagovat

[7]: Já kašlu i na to, co mě baví hrát. Ani mi to nejde. Ale cello je úžasný nástroj, má nádherný zvuk... :)

[8]: Možná je dobře, že není poznat, o čem mluvím... :) Možná proto je to tak i napsané :)

Mimochodem... pokusil jsem se o světle bledě modrou... možná ještě upravím okraje, nejspíš na barvu písma... :)

10 Sirreta Sirreta | 25. března 2012 v 22:12 | Reagovat

Já nemám slov... Tohle mi vyrazilo dech, odzbrojilo mne to.

Skláním svou hlavu až k zemi, v tichém úžasu před Tvým literárním umem.

11 grey.t grey.t | E-mail | Web | 26. března 2012 v 6:48 | Reagovat

[10]: Děkuji, vážím si toho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama