close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kiss Me no.2

30. ledna 2012 v 21:38 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Už to na mě zase přišlo. Nálada psát... a neschopnost psát. Hrozný pocit. Chce se vám psát a nic jiného dělat nechcete... ale nejde to. Prostě to nejde. Naťukáte do klávesnice pět vět a smažete je. A pak naťukáte jiných pár vět a zas je smažete. Potom to vzdáte, ale pořád potřebujete psát. Potřebujete psát o tolika pocitech, ale kdykoliv je chcete vystihnout, zmizí.

Přijdu si beznadějně. Honím pocity po svojí hlavě a ani jeden nemůžu chytit, kromě pocitu neschopnosti a beznaděje. Je to jako tápat ve tmě rukou do prázdna. Kamkoliv sáhnete, je jen další a další prázdno, ani pod nohama nemáte pevnou půdu. Je to... k zbláznění.

Ztrácím se v tom.



Miluju písničku Kiss Me a už druhý den o ní chci psát. Ale kdykoliv začnu, nejde to. Píšu pak o něčem jiném. Proto Kiss Me no.2.


To je ona. Je nádherná. Uklidňující. Jednoduchá. Odosamělující. Zahání některé myšlenky. Asi bych se měl odnaučit používat kurzívu. Je to sice super věc na zvýraznění slov, ale... je to divné. Hlavně když chci zvýraznit každé druhé slovo.

Mám rád chlad, možná proto, že pak mrznu zvenku a ne zevnitř. Zevnitř je to mnohem nepříjemnější. Navíc mi pomáhá myslet. A soustředit se. Chlad je můj přítel.

Voda umí líbat, sníh umí líbat, i vítr to umí a země taky.

Chystá se velká pomsta. Pomsta známá jen mě. Pomsta láskou. Ha... cítím se jako božská svině, která dokáže láskou způsobit ohromnou bolest. Bohužel se obávám, že si tím namlátím hubu jen a jen já a místo božské svině že budu božským hovadem.

Asi bych si měl tohohle pocitu užívat... konečně klid. Konečně...

Polib mě. Ne protože to dělá každý, ne proto, že je to příjemné, ne proto, že bych byl neodolatelný. Polib mě z lásky.

Šeptám to sobě, šeptám to větru, šeptám to nebesům. Občas mám pocit, že mě něco poslouchá. Daimon, duch, anděl... něco. Vítr?
Oblaka rozprášeného sněhu mě hladí, voda mě hladí. I vítr mě hladí. Jen lidé jsou nějak mimo můj hladící klub. Neříkám, že si za to nemůžu sám. Za osamělost, za absenci partnerské lásky...
Ano, jsem chladný a suchý a nemám rád cizí blízkost. Ale proč mít rád něčí blízkost, když za to ta osoba nestojí? Prostě to nemám rád...

Snad kdyby za to někdo stál...

Protože "Je lepší nemít to, co chcete, než mít něco, co nechcete."
Protože je lepší být sám než být s někým, kdo se pro to naprosto nehodí. Jediný problém je, že mě osamělost už ničí. Ha! Ale za těch pár let jsem si na ní zvykl... vlastně... jí mám rád. Stejně jako chlad - jen dokud nesvírá a nedrásá.
Protože pak je celkem fajn a snesitelná, vlastně je to nejvěrnější společnice. A věrnost od vás nevyžaduje. U Architektů je to úplně naopak. Architekti vás nutí být jim věrní, ale sami si dělají, co chtějí. A svojí Svobodou si vás ještě víc ujařmí.
Samota vám nechává svobodu, opouští vás, když máte někoho jiného, ale kdykoliv vás někdo jiný opustí, Samota se vrátí.

Jen s její milosrdností je to pochybné... vlastně to tak funguje u všech pocitů. Milosrdné mohou být snad na oko, ale když jim podlehnete, zotročí vás, zapřahnou a z vás se pak stane jen hloupý mezek sloužící pocitu... a až posloužíte, pocit vás odkopne. Je to tak i s láskou a s tou je to tak asi nejčastěji. Zotročí vás, zapřáhne, zaslepí. A vy žijete pro ni. Dokud vás neodkopne. Protože pokud jí pak nezapřáhnete vy, pokud nevyužijete příležitosti a nenaučíte se s ní správně zacházet... budete jen vysátým otrokem, kterého Láska prodala Zoufalství. A věřte, že láskou vyčerpaný otrok je pro zoufalství chuťovka...

Polib mě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Luna Lovegood Luna Lovegood | 31. ledna 2012 v 15:30 | Reagovat

S tím popisem lásky máš pravdu. Tak přesně to je. Ale asi jsem moc optimistická, že věřím, že jednou se najde někdo, kdo za to zotročení bude stát. Ale zatím se nechat zotročit nechci a ani tobě by to možná neprospělo :) Třeba by ses nemohl tolik věnovat sám sobě, rozvíjet se. Anebo by se možná člověk daleko lépe rozvíjel s pocitem, že je v bezpečí lásky. To je věc názoru.
Nejsi sám, máš kolem sebe lidi, kteří tě mají rádi a věř mi, že ten někdo, kdo tě bude mít rád ještě víc a ty jeho, přijde, pokud už někde není :)
Možná si řekneš, že to je naivní, ale nedávno jsem četla takovou šílenou knížku (je fakt děsná, až na některé myšlenky), kde se píše, že náš svět je odrazem toho, čemu věříme. To se mi líbí. :))
Přeji hezký zbytek dne,
dneska tu svítí sluníčko. Taky vám tam svítí?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama