Únava, ač je hrozná a vražedná, přináší i spásný náhled na život. Unavení už nemáte sílu držet si dál na očích brýle slepé lidskosti. Unavení někdy vidíte mnohem víc než po tom nejvydatnějším spánku. Vidíte ubohost vlastního života a snad ještě větší ubohost celého (lidského) světa okolo a směšnost jeho konvencí a rituálú. Vidíte vlastní neupřímnost i žízeň okolí po ní. Vidíte každodenní hloupoučké malé lži, kterými pomalu zaprodáváte duši. Ach ano, podlehl jsem tomu směšnému divadlu a nosím jeho směšné masky, aniž bych si to uvědomoval. Omlovám se za věci, kterých nelituji a sám věřím pravdivosti své omluvy, i když je to lež. Následoval bych krysařovu píšťalu až do propasti, protože zbytečnými drobnostmi zaprodávám svou duši a vzdaluji se sám sobě. Díky únavě jsem uviděl, že věci o které tak moc usiluju vlastně ani nechci. Jen jedinou daň za to zaplatím - unavený nemám sílu cokoliv s tím udělat. Kdykoliv čtu Krysaře, mám chuť začít hrát na flétnu... A dnes mám skoro pocit, jako bych z dáli slyšel její ponurý, ale vábivý tón.