close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Bezejmenné vyznání...

12. ledna 2012 v 11:11 | Grey.t Dreamer |  Myšlenky a pseudofilosofie
Co já bych to vlastně chtěl? CO já bych to vlastně chtěl? Co já bych to vlastně chtěl? Co já bych to vlastně chtěl? Co já bych to vlastně chtěl?

Proč já píšu blog? Proč já píšu blog? Proč... já.... píšu.... blog....

Polomelancholická tečkovací nálada...

Hloubka někde pod povrchem

Tajemství neviděné a neviditelné.... aspoň pro ty, co ho už neznají...

O čem to vlastně všechno TADY je?



Nějak to postrádá jiskru, nápad a originalitu. Jasně, vpisuju do řádek svůj život, svoje pocity, svoje Já. Píšu sám sebe někam na net, prakticky anonymně nechávám svou poloupravenou osobu na odiv ostatním. Nechávám lidi, aby se na mě koukali, četli si mě, nechávám lidi, aby viděli na místa, která neodhaluji těm, které znám. Internet mi nechává tu trochu anonymity, co mi dopomáhá k nahotě. K nahotě před vámi.

Kde jsou vlastně výhody toho? Mám pocit, že se dávám jak děvka ke čtení všem, každému, kdo tohle najde. Mám pocit, že tu prostě stojím nahý a čekám, až někdo přijde a buď uznale pokývá a něco pochopí, nebo po mě hodí hnijící rajče a už nikdy nebude páchnout nikde po mém okolí. Mám pocit, že právě zde vysvlékám svojí duši do naha, i když spoustu věcí za tu nahotu skrývám...
Mám pocit zranitelnosti a.... šedivosti... ale né té dobré.

Kde je nápad? Kde to má duši a vlastní život? Kde je dynamičnost mých článků, hluboký obsah hodný zamyšlení? Kde je něco, co v člověku nechá nějaký rozpor a silný dojem? He?
Asi nikde.... možná proto si píšu blog a ne normální papírový deníček.... protože deníček si nikdy nikdo nepřečte a tak budu žít sám se sebou... zatímco tady snad hrozí to nebezpečné riziko, že někdo přijde... a pak se mu to třeba i bude líbit a ocení něco...

Proč to vlastně dělám? Asi pro pocit, že umím zanechat dojem. Ale já vím, že jsem šedý jak to nejšedivější podzimní nebe. Jsou barvy, které působí nevýrazně a zasáhnou.... ale já takový nejsem.
Možná se snažím o originalitu, kterou nemám a možná hledám útěchu v tom, že se tu třeba jednou objeví někdo, kdo mi napíše komentář, ze kterého poznám, že jsem zanechal dojem a že moje myšlenka bude pokračovat dál...
ALe ne. Já vím, že ne. Protože píšu jak píšu. A pomáhá mi to, i když vím, že dojem zanechám jen minimální. A že jen málo lidí donutím, aby se sem vrátilo.

Pomáhá mi dostat ven hučící otravnou myšlenku, která by mi jinak nedala pokoj. Dělá mi dobře, když tu můžu utišit rozbouřenou povrchnost své duše... možná občas promíchanou s hloubkou.

Občas jednám hloupě.

Chci něco zanechat. Hrozně moc to chci. Chci zanechat dojem, pocit, myšlenku.... ne jenom po smrti, ale vždy... protože zítra může být pozdě. Člověk nemůže vědět, kdy se mu co stane. Chci něco zanechat. Jenže na prameni originality sedí hnusná ropucha a požaduje polovinu království. A to jí dát nemůžu, protože sám mám jen polovinu, možná ani tolik ne.
Sedí a kváká a kváká a vy to čtete. Sedí a kváká a myslí, že je chytrá. Sedí a kváká. Kvák. Kvák. KVÁK!

Nějak začínám ztrácet pojem o všem smyslu tohohle blogování. Jasně, začal jsem kvůli sobě... ale člověku nějak ta nulová návštěvnost na náladě ubere. nebudu si tu totiž hrát na velikána, co je nad tyhle hloupoučké kravinky povznešený. Nejsem. Jasně, primárně mi to může být ukradený a stejně si budu psát svoje kváky dál a dál a budu doufat, že až bude ropuchu už bolet prdel a přesedne si, že snad trochu toho pramene upustí a já budu obdarován pár kapkami originality a ty schovám velice pečlivě mezi ostatní kváky a zanechám aspoň ten divný dojem toho, že v těch kecech bylo něco důležitého a zajímavého.
Ale stejně mě zamrzí žalostná jednociferná čísla denní návštěvnosti.... a sám nějak vím, čím to je... prostě tím, že se tu neděje vůbec nic. Chodit sem se občas zdá jako koukat na zatažené zimní nebe - pořád stejná barva, pořád stejná atmosféra, nemění se nic.... jen občas je mezi mraky trhlina.

Nejvíc mě momentálně děsí, že to plánuju publikovat... a že někdo přijde a přečte si to. Protože je to možná až moc upřímné.

Jde se spát. Protože ve spánku zapomenu na myšlenky o originalitě, na myšlenky o tom, jestli jsem schopný se dostat na filosofii na filosofické fakultě univerzity karlovy, když z hloupého resumé prvních několika odstavců Patočkovy Kacířské eseje č.5 mám pitomé 2- (řekl bych, že horší známku nemám... pětka zamrzí, ale dva mínus mě prostě sere... asi proto, že pětky většinou nedostávám).
2-.... 2-.....2-.... !!!!
To číslo mě fakt deptá.

No dobrou, prostě dobrou.

grey.t
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Myšák Myšák | Web | 13. ledna 2012 v 10:12 | Reagovat

O tichých čtenářích jsi nepřemýšlel ? ;-)

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 17. ledna 2012 v 7:09 | Reagovat

[1]: Já ti ani nevím, já tu se čtenářema moc nepočítám :D, ale děkuji, žes mi připomněl ty tiché :)

3 Fronésis Fronésis | 17. ledna 2012 v 18:27 | Reagovat

Jo jo, andílku, jen si počkej na Kanta. To se pak člověk dozví takové věci, jako že ÚPLNĚ VŠECHNO dělá jen a jen pro sebe, i kdyby to myslel jako nesobeckou pomoc ostatním, stejně se za tím skrývá jen a jen zištnost pro pocit uspokojení ze slova "děkuji".
A mně se to nelíbí.
Ale to odbíhám! Pokládáš tady velice zajímavou otázku, a jestli si mám hrát na to, že Ti odpovídám, místo abych se učila o promotor-proximálních sekvencích nebocotoje, tak si myslím, že...
JE FAKT ÚPLNĚ ZBYTEČNÉ PSÁT BLOG. Mít blog. Nacpat na internet cokoli. Připojit se k internetu. A vůbec si koupit počítač. Ve smyslu, že na tom nezávisí naše životy. Ale pokud se chceš bavit a hledáš rozptýlení...
Je to dobrá ztráta času. Tolik věcí v životě je zbytečných a vůbec je nepotřebujeme, a tohle je jedna z jejich nejzjevnějších forem. Mimochodem, nedokážeme si odpovědět ani na otázku po smyslu života, pokud se nezredukujeme na evoluční naprogramování "ploď děti!", pamatuješ? Pak je pro nás příliš těžké pochopit smysl čehokoli, možná to tak ani nemá být.
Ovšem jiná věc je, že člověka na tom internetu může něco bavit, těšit, naplňovat... Tak prosím, ať se tím třeba na chvíli nechá ovládnout.
Jenže blog... Sám o sobě... I s návštěvníky i bez nich... Je fakt k ničemu! Věř mi, měla jsem ho dlouho. Asi tak skoro 4 roky. Kašlala jsem na něj. Pak jsem ho smazala beze známky lítosti. Ten další jsem smazala ještě odhodlaněji a kašlala na něj prokazatelněji víc. A myslíš, že to tím skončilo? Neee, kdepaaak... Mám další, vůbec se mu nevěnuji a nemá nejmenší smysl, ani na internetu, ani v mém životě. Je mi absolutně lhostejný.
Jen jsem zjistila, že když už člověk blog jednou měl a smazal, tak prostě... To nějak... divně chce. Znovu. I když to stejně k ničemu nevede.
Takových hovadin se v životě stává spousta, co? Jak přízemní... Skoro jako závislost. Až na to, že tam jde nevlézt půl roku a nevadí to ani v nejmenším. Žádné abstinenční příznaky. Jen občasné nápady, které stejně nikdy nebudou uskutečněny a napsány. To je můj obvyklý vedlejší efekt. Nechávám ty nápady plout, už léta nelituji toho, že jsou jenom potencemi.
A vskutku je jedno, kdo tam leze nebo neleze, píše nebo nepíše, k čertu s počítadlem, na tomhle fakt nemá záležet - - - skutečně je tu pro Tebe. JENOM. Povznést se nad to můžeš třeba tak, že počítadlo zrušíš. Když Ti sem někdo vleze, tak ho potěší, co píšeš, anebo mu to dělá starosti, pokud Tě zná, záleží na článku, do kterého klikne, hih. Ale i kdyby to četlo sto lidí, je Ti to vůbec k něčemu? Ne, záleží jenom na tom článku samotném, když ho píšeš a zveřejníš, věnuješ mu čas a práci, protože Tě může potěšit jen to, když napíšeš něco smysluplného, kde sám pro sebe na něco přijdeš, nehledě na ostatní, a když Ti někdo něco k tomu napíše, tak Tě to sice může potěšit taky, ale málokdy to má takovou váhu jako ten pocit, že jsi něco vytvořil. A možná proto to někteří dělají.
Pak jsou takové karikatury lidí, které se prostřednictvím blogů chtějí stát slavnými; to je nakonec docela jedno, že píší slovo "nevinnost" pouze se dvěma N (jedno na začátku a jedno uprostřed, ale to trochu nestačí), protože se najdou tisíce ještě hloupějších lidí, kteří je stejně čtou a obdivují a tak jim napomáhají, protože z nich slavné vážně dělají a navyšují jim návštěvnost, blablabla...
A tohle všechno jsou věci, na kterých by nemělo záležet, pokud v tom člověk hledá smysl. Kašli na lidi, internet je neosobní, a jestli se tu cítíš ohroženě, musíš mít dvě tváře, a jestli to nepomůže, musíš umět zametat svoje stopy, aniž by Ti na nich záleželo.
A jestli Ti na nich záleží, pak to máš úplně jinak a nemůžu Ti poradit.
Každopádně, i kdybys měl pocit, že to nemá smysl, nikdy nemůžeš vědět, co si myslí ostatní. Kupříkladu já to tu čtu moc ráda, proto sem taky ještě lezu, protože potřebuji od těch promotor-proximálních sekvencí občas utéct (a na stránkách WT zrovna nic nového není). Takže je to znovu to staré dobré zabíjení dvou drosofil jednou droserou... Jdu si udělat přestávku a navštívit kamarádovy myšlenky ve virtuálním nebi.

4 grey.t grey.t | E-mail | Web | 17. ledna 2012 v 21:56 | Reagovat

[3]: No... na to by šlo říct hodně věcí... ale mě teď napadá jen... děkuju :)
Máš pravdu... jde o to, že napíšu myšlenku, že si jí někam uložim, protože sem jí napíšu spíš než do své Knihy Duše...
A vlastně jsem rád, že ten blog mám. Je to takový... zvláštní blog :D
A taky máš pravdu s tím, že je to vlastně zbytečné. Ale nějak mě to uspokojuje. Prostě vypustit myšlenku do "světa" a nechat jí, ať tam putuje a když jí někdo má najít, tak jí najde, nemyslíš? :)

Na Kanta se vůbec netěším. Nebo... spíš se bojím, hooodně bojím. Bojím se, že ho nedokážu číst a že tím zhasne naděje na to, abych se dostal na FFUK na filosofii... a že tam vážně hodně chci!
No... ale je to výzva! Všichni straší Kantem a když ho přečtu tak... tak prostě... budu machr :D
:)

Ještě jednou ti Děkuju :)

5 Fronésis Fronésis | 18. ledna 2012 v 22:26 | Reagovat

Vždyť není vůbec zač...
Máš pravdu. A myslím, že i kdyby člověk po čase blog smazal a nepovažoval ho nikdy za důležitý, přesto ho to psaní trošku změnit musí.
Prosím Tě, přestaň se toho Kanta tak bát, vždyť to byl cápek! Hele, teď úplně z jiného konce - sjednotil lidi, kteří proti sobě už od starověku stáli se dvěma opačnými názory - věřit můžeme jen smyslům x věřit můžeme jen rozumu. To je jako kdybys přišel a vysvětlil, proč může existovat evoluční teorie a Bible zároveň, aniž by si odporovaly (což ale asi nejde, Noemova archa fakt není možná a Eva určitě neměla 20 000 potomků... Ale to nechme stranou). Huuustý. Kant byl nehorázně geniální, těžil ze svého Aspergerova syndromu a pro jeho práci ho budou lidé obdivovat až do konce světa (tzn. ještě takových 10 měsíců, pokud věříš, lol...). Ne, ale teď vážně... Bez Kanta by morální hodnoty nebyly morálními hodnotami. VŠICHNI se musejí chovat podle kategorického imperativu, aby byl svět lepší. A přitom stačí tak málo - jednat neustále tak, abychom mohli jít univerzálním příkladem ostatním v dané situaci - pro všechny...! Není to úžasné? A to mi připomíná, kolik Ti toho musím napsat o knížce, kterou právě čtu a která mě vrací do hry, a vlastně Ti dlužím i tolik dalšího...

6 Fronésis Fronésis | 18. ledna 2012 v 22:28 | Reagovat

A to nejdůležitější jsem zapomněla - pokud jsi pro to stvořený, není důvod, aby ses tam nedostal a tudíž ani aby ses kvůli tomu obával již tak dlouho předem. Proklatě doufám, že nás život dokope tam, kde nás chce mít, protože jinak nevím, o co jsem se to dneska zase snažila...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama