Bezejmenné vyznání...
12. ledna 2012 v 11:11 | Grey.t Dreamer | Myšlenky a pseudofilosofieKomentáře
[1]: Já ti ani nevím, já tu se čtenářema moc nepočítám
, ale děkuji, žes mi připomněl ty tiché :)
Jo jo, andílku, jen si počkej na Kanta. To se pak člověk dozví takové věci, jako že ÚPLNĚ VŠECHNO dělá jen a jen pro sebe, i kdyby to myslel jako nesobeckou pomoc ostatním, stejně se za tím skrývá jen a jen zištnost pro pocit uspokojení ze slova "děkuji".
A mně se to nelíbí.
Ale to odbíhám! Pokládáš tady velice zajímavou otázku, a jestli si mám hrát na to, že Ti odpovídám, místo abych se učila o promotor-proximálních sekvencích nebocotoje, tak si myslím, že...
JE FAKT ÚPLNĚ ZBYTEČNÉ PSÁT BLOG. Mít blog. Nacpat na internet cokoli. Připojit se k internetu. A vůbec si koupit počítač. Ve smyslu, že na tom nezávisí naše životy. Ale pokud se chceš bavit a hledáš rozptýlení...
Je to dobrá ztráta času. Tolik věcí v životě je zbytečných a vůbec je nepotřebujeme, a tohle je jedna z jejich nejzjevnějších forem. Mimochodem, nedokážeme si odpovědět ani na otázku po smyslu života, pokud se nezredukujeme na evoluční naprogramování "ploď děti!", pamatuješ? Pak je pro nás příliš těžké pochopit smysl čehokoli, možná to tak ani nemá být.
Ovšem jiná věc je, že člověka na tom internetu může něco bavit, těšit, naplňovat... Tak prosím, ať se tím třeba na chvíli nechá ovládnout.
Jenže blog... Sám o sobě... I s návštěvníky i bez nich... Je fakt k ničemu! Věř mi, měla jsem ho dlouho. Asi tak skoro 4 roky. Kašlala jsem na něj. Pak jsem ho smazala beze známky lítosti. Ten další jsem smazala ještě odhodlaněji a kašlala na něj prokazatelněji víc. A myslíš, že to tím skončilo? Neee, kdepaaak... Mám další, vůbec se mu nevěnuji a nemá nejmenší smysl, ani na internetu, ani v mém životě. Je mi absolutně lhostejný.
Jen jsem zjistila, že když už člověk blog jednou měl a smazal, tak prostě... To nějak... divně chce. Znovu. I když to stejně k ničemu nevede.
Takových hovadin se v životě stává spousta, co? Jak přízemní... Skoro jako závislost. Až na to, že tam jde nevlézt půl roku a nevadí to ani v nejmenším. Žádné abstinenční příznaky. Jen občasné nápady, které stejně nikdy nebudou uskutečněny a napsány. To je můj obvyklý vedlejší efekt. Nechávám ty nápady plout, už léta nelituji toho, že jsou jenom potencemi.
A vskutku je jedno, kdo tam leze nebo neleze, píše nebo nepíše, k čertu s počítadlem, na tomhle fakt nemá záležet - - - skutečně je tu pro Tebe. JENOM. Povznést se nad to můžeš třeba tak, že počítadlo zrušíš. Když Ti sem někdo vleze, tak ho potěší, co píšeš, anebo mu to dělá starosti, pokud Tě zná, záleží na článku, do kterého klikne, hih. Ale i kdyby to četlo sto lidí, je Ti to vůbec k něčemu? Ne, záleží jenom na tom článku samotném, když ho píšeš a zveřejníš, věnuješ mu čas a práci, protože Tě může potěšit jen to, když napíšeš něco smysluplného, kde sám pro sebe na něco přijdeš, nehledě na ostatní, a když Ti někdo něco k tomu napíše, tak Tě to sice může potěšit taky, ale málokdy to má takovou váhu jako ten pocit, že jsi něco vytvořil. A možná proto to někteří dělají.
Pak jsou takové karikatury lidí, které se prostřednictvím blogů chtějí stát slavnými; to je nakonec docela jedno, že píší slovo "nevinnost" pouze se dvěma N (jedno na začátku a jedno uprostřed, ale to trochu nestačí), protože se najdou tisíce ještě hloupějších lidí, kteří je stejně čtou a obdivují a tak jim napomáhají, protože z nich slavné vážně dělají a navyšují jim návštěvnost, blablabla...
A tohle všechno jsou věci, na kterých by nemělo záležet, pokud v tom člověk hledá smysl. Kašli na lidi, internet je neosobní, a jestli se tu cítíš ohroženě, musíš mít dvě tváře, a jestli to nepomůže, musíš umět zametat svoje stopy, aniž by Ti na nich záleželo.
A jestli Ti na nich záleží, pak to máš úplně jinak a nemůžu Ti poradit.
Každopádně, i kdybys měl pocit, že to nemá smysl, nikdy nemůžeš vědět, co si myslí ostatní. Kupříkladu já to tu čtu moc ráda, proto sem taky ještě lezu, protože potřebuji od těch promotor-proximálních sekvencí občas utéct (a na stránkách WT zrovna nic nového není). Takže je to znovu to staré dobré zabíjení dvou drosofil jednou droserou... Jdu si udělat přestávku a navštívit kamarádovy myšlenky ve virtuálním nebi.
[3]: No... na to by šlo říct hodně věcí... ale mě teď napadá jen... děkuju :)
Máš pravdu... jde o to, že napíšu myšlenku, že si jí někam uložim, protože sem jí napíšu spíš než do své Knihy Duše...
A vlastně jsem rád, že ten blog mám. Je to takový... zvláštní blog
A taky máš pravdu s tím, že je to vlastně zbytečné. Ale nějak mě to uspokojuje. Prostě vypustit myšlenku do "světa" a nechat jí, ať tam putuje a když jí někdo má najít, tak jí najde, nemyslíš? :)
Na Kanta se vůbec netěším. Nebo... spíš se bojím, hooodně bojím. Bojím se, že ho nedokážu číst a že tím zhasne naděje na to, abych se dostal na FFUK na filosofii... a že tam vážně hodně chci!
No... ale je to výzva! Všichni straší Kantem a když ho přečtu tak... tak prostě... budu machr
:)
Ještě jednou ti Děkuju :)
Vždyť není vůbec zač...
Máš pravdu. A myslím, že i kdyby člověk po čase blog smazal a nepovažoval ho nikdy za důležitý, přesto ho to psaní trošku změnit musí.
Prosím Tě, přestaň se toho Kanta tak bát, vždyť to byl cápek! Hele, teď úplně z jiného konce - sjednotil lidi, kteří proti sobě už od starověku stáli se dvěma opačnými názory - věřit můžeme jen smyslům x věřit můžeme jen rozumu. To je jako kdybys přišel a vysvětlil, proč může existovat evoluční teorie a Bible zároveň, aniž by si odporovaly (což ale asi nejde, Noemova archa fakt není možná a Eva určitě neměla 20 000 potomků... Ale to nechme stranou). Huuustý. Kant byl nehorázně geniální, těžil ze svého Aspergerova syndromu a pro jeho práci ho budou lidé obdivovat až do konce světa (tzn. ještě takových 10 měsíců, pokud věříš, lol...). Ne, ale teď vážně... Bez Kanta by morální hodnoty nebyly morálními hodnotami. VŠICHNI se musejí chovat podle kategorického imperativu, aby byl svět lepší. A přitom stačí tak málo - jednat neustále tak, abychom mohli jít univerzálním příkladem ostatním v dané situaci - pro všechny...! Není to úžasné? A to mi připomíná, kolik Ti toho musím napsat o knížce, kterou právě čtu a která mě vrací do hry, a vlastně Ti dlužím i tolik dalšího...
A to nejdůležitější jsem zapomněla - pokud jsi pro to stvořený, není důvod, aby ses tam nedostal a tudíž ani aby ses kvůli tomu obával již tak dlouho předem. Proklatě doufám, že nás život dokope tam, kde nás chce mít, protože jinak nevím, o co jsem se to dneska zase snažila...
O tichých čtenářích jsi nepřemýšlel ?