Leden 2012

Kiss Me no.2

30. ledna 2012 v 21:38 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Už to na mě zase přišlo. Nálada psát... a neschopnost psát. Hrozný pocit. Chce se vám psát a nic jiného dělat nechcete... ale nejde to. Prostě to nejde. Naťukáte do klávesnice pět vět a smažete je. A pak naťukáte jiných pár vět a zas je smažete. Potom to vzdáte, ale pořád potřebujete psát. Potřebujete psát o tolika pocitech, ale kdykoliv je chcete vystihnout, zmizí.

Přijdu si beznadějně. Honím pocity po svojí hlavě a ani jeden nemůžu chytit, kromě pocitu neschopnosti a beznaděje. Je to jako tápat ve tmě rukou do prázdna. Kamkoliv sáhnete, je jen další a další prázdno, ani pod nohama nemáte pevnou půdu. Je to... k zbláznění.

Ztrácím se v tom.


Kiss me

28. ledna 2012 v 23:15 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Sníh je jedna z nejkouzelnějších věcí na světě a sníh ve světle pouličních lamp je ještě kouzelnější. Leskne se, jako kdyby v něm byly střípky diamantů a vypadá jako huňatá hřejivá přikrývka. Je chladný, čistý a nádherný.
Kdyby měl sníh ústa, přál bych si, aby mě políbil.

Na nebi září hvězdy a jsou taky kouzelné, snad ještě kouzelnější než sníh. Kdyby hvězdy měly ústa, neodvážil bych si přát, aby mě políbily...

Je tak těžké psát, když máte strach, že za chvíli toho budete muset nechat...

Jsem pryč, jsem jinde... daleko od všeho, daleko od Architektů. Jsem sám. Ale možná je to tak dobře. Nejhorší na věci je, že moje srdce touží a toužit nepřestává, s jídlem roste chuť, ale bez jídla roste hlad. Chtěl bych, ale jediná správná cesta je v odpírání. Nostalgicky vzpomínám na svůj kdysi majestátní mozek... ale k čemu je tisíc nápadů, když neznáte city? K čemu je celý svět, když není rozechvělý bolestí, láskou, nenávistí, smutkem, radostí, pláčem, křikem, jásotem, zoufalstvím a vášní? K čemu je svět bez hvězd, bez sněhu, bez bouří a bez blesků? K čemu je svět, který je víc mrtvý, než živý?
K mrtvolnému žití a k ničemu jinému.

Ač spalován vášněmi a topící se v pocitech, konečně mám pocit, že žiju. Žiju jinak, než jsem žil dřív. Bolí to a vyčerpává. Ale nevím, jestli bych se dokázal vrátit a možná už prostě ani nemůžu. Už nemůžu přikrýt kouzlo hvězd a sněhu pokrývkou šedi a apatie. Už nemůžu udělat krok zpátky k pokojnému nežití.

Vítej v životě, drahý Greyi.

Noční modř

26. ledna 2012 v 23:12 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro víru a duchovno
Nějak se nemůžu odpoutat od svých večerních myšlenkových proudů, a dnes, po tak úžasném dni, si to prostě nemůžu odpustit. Venku je nádherně chladně a jsou vidět hvězdy. Našel jsem Orion ale červená hvězda Antares, srdce Škorpiona, mi zmizela. Buď už není vidět, nebo je to ten malý flíček, který je snad i červený. Sedím na posteli a koukám z otevřeného okna. Do pokoje mi vniká chlad a je to hrozně příjemné. Slyším zvuky noční ulice a vzdálených vlaků. A mezi tím ticho. Krásnou píseň noci. Mučí mě, že z postele nevidím na hvězdy. Tady u okna je zima, nádherná, konejšivá, uklidňující i trochu kousavá. Kdybych se nechvěl, cítil bych se blaženě jako v průběhu celého dnešního dne. Měl jsem pocit, jako by mi srdce hladili andělé. Cítil jsem se jako zamilovaný, snad jen díky Měsíci a Modré Dunaji. To ticho je okouzlující. Plné krásy, hvězd, noci a naděje. Jsem Doma. Cítím se milován a milující. A vím, že to nebude trvat věčně, ale tím je to krásnější. Jako hvězdné nebe, které taky vidíte jen jednou za čas. Ležím na posteli a cítím v sobě hvězdy, svěží, noční, zimní vzduch, klid a ... Život. Jak kouzelné ticho! Jak kouzelná noc...

Zamyšlení o dvou světech a pocitovém rozpoložení

25. ledna 2012 v 23:04 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Jsou dva světy. Jeden v ordinaci a jeden mimo ní. Aspoň tak to vidím. Během normálního dne mám pocit, že mi hlavu drtí tisíc věcí, o kterých bych mohl mluvit u psycholožky. Ale když se posadím v čekárně, mám pocit, že to je nic. Pak přijde paní s milou tváří a tmavými vlasy v drdolu, usměje se, podá mi ruku a já vejdu do ordinace.
Člověk by nevěřil, jak složité je vyklopit všechny ty věci. Většinou s tím bojuji, ale dnes jsem to udělal. Mluvil jsem co nejotevřeněji o Letní Bouři, snažil jsem se o ní mluvit co nejpřesněji to šlo. A najednou se to všechno jevilo jako normální.

Let there be Silence!

24. ledna 2012 v 23:23 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Nevěřte, že je po všem. Nikdy nevěřte na úlevu a zapomnění, protože ve většině případů je to jen konejšivá iluze. Mé dřívější já by se mým problémům vysmálo. Jak ubohé to jsou věci! Ale... ta bolest... Pálí mě Déšť a ztracené naděje. A pálí mne, že nejsem jako má slova. Snad kdybych byl, nemuselo by mé srdce nosit jizvy od sežehnutí Bouří. Jak konejšivé a milosrdné umí být sny! A o kolik bolestnější je pak realita... Spánek je slast. Už velmi dlouho mám raději říši svých snů než realitu... Vše je tam krásnější, živější, smysluplnější. Ať už hýbu vodou, házím lidi pod metro, nebo cestuju po světě, nikdy nepochybuju, že to má smysl, ani po probuzení. Ale i obyčejný nádech v realitě mi přijde pochybný. A ani ten čistý pohled na svět nemám, výhled se mi opět zkalil. Proč musím přemýšlet o Lásce z úhlu, ze kterého ji nechci vidět ani znát? Proč nemůžu zakoušet svět opět nevinně a nevědomě? Bylo ticho, a nebo je teď? Je ticho hluk myšlenek, který překřičí srdce a nebo řev srdce, který přehlučí myšlenky? A nebo je ticho absence řevu mysli a srdce? Bůh řekl: "Budiž světlo!" Já říkám: "Budiž ticho!" A ticho není.

Bolestné prozření špinavé duše

23. ledna 2012 v 22:59 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Únava, ač je hrozná a vražedná, přináší i spásný náhled na život. Unavení už nemáte sílu držet si dál na očích brýle slepé lidskosti. Unavení někdy vidíte mnohem víc než po tom nejvydatnějším spánku. Vidíte ubohost vlastního života a snad ještě větší ubohost celého (lidského) světa okolo a směšnost jeho konvencí a rituálú. Vidíte vlastní neupřímnost i žízeň okolí po ní. Vidíte každodenní hloupoučké malé lži, kterými pomalu zaprodáváte duši. Ach ano, podlehl jsem tomu směšnému divadlu a nosím jeho směšné masky, aniž bych si to uvědomoval. Omlovám se za věci, kterých nelituji a sám věřím pravdivosti své omluvy, i když je to lež. Následoval bych krysařovu píšťalu až do propasti, protože zbytečnými drobnostmi zaprodávám svou duši a vzdaluji se sám sobě. Díky únavě jsem uviděl, že věci o které tak moc usiluju vlastně ani nechci. Jen jedinou daň za to zaplatím - unavený nemám sílu cokoliv s tím udělat. Kdykoliv čtu Krysaře, mám chuť začít hrát na flétnu... A dnes mám skoro pocit, jako bych z dáli slyšel její ponurý, ale vábivý tón.

Polospavý valčík

23. ledna 2012 v 7:00 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Greye a jeho pocity
"Stěžuju si svému stínu... kdo mi podá kopretinu?"
Poloprobdělá noc, táhlé těžké obrazy v hlavě, vedro.
Mám rád letošní zimu, protože není moc chladná, ale spíš taková chladněji podzimní. To mi dělá dobře. Chlad mi dělá dobře. V noci bylo vedro i když jsem měl otevřené okno. Nedalo se spát. Nedalo se spát víc, než tři hodiny a ani potom to za moc nestálo. Vlastně skoro nic za moc nestojí. Dneska půjdu do školy a nechám se vyzkoušet z dějepisu, abych měl šanci že dostanu jedničku. A tuším, že to poseru. A po dlouhé době budu mít z dějepisu tu odpornou dvojku.
Pak si počkám na učitele filosofie a domluvím si s ním náhradní test. A budu doufat, že mi ho nedá dopsat už dnes.
Až přijdu domů, budu se něco učit, protože už je to třeba. A nebo si zdřímnu.
Přes den se sice dřímat nemá... ale já se obávám, že se bez toho neobejdu. Potom půjdu Sáře na ples. Haha... kdyby mi to nepřišlo trapný, nešel bych tam. Ale když už jsem to slíbil... :-/
A v úterý si dám ve škole osm hodinek. Nejradši bych zatáhnul tělocvik... dvě hodiny spánku by byly tak spásné!
Po těch debilních osmi hodinách ve škole bych si nejradši lehnul doma... ale to né, já totiž musím na ples Pepovi... taky bych se nejradši vymluvil, ale slíbil jsem to... když už, tak aspoň na předtančení... achjo :-/

Ve středu si napíšu test ze sacharidů, na který se tak nesmírně těším (a doufám, že to bude až příští středu, jinak si asi budu muset na Pepově plesu něco zlomit). Všechny by to bylo snesitelné, kdybych dneska SPAL! Jenže já nespal. Já jsem... polehával a popolospával...

Čtvrtek - test z angličtiny a devět hodin. Devět krásných hodin a z toho asi pět hodin biologie.... Huuu.... Pátek... že by nic?

Mám pocit, že můj mozek je z vaty. nebo z nějaké polotuhé konzistentní látky, která odmítá spolupracovat. Cítím se víc jako stroj než jako člověk. Hrané úsměvy, hraný smích... a přitom stačí krásná hudba a je mi do pláče. Krásná... taková, která mi jindy vykouzlí na rtech úsměv... taková, která mi připomíná kouzelnost světa. Proč brečím? Protože jsem unavený. Kdybych byl elf, odplul bych na západ, do Valinoru. A v zahradách Lorienu bych si odpočinul. Konečně bych si opravdu odpočinul...

"Kdo mi srdce zahřeje, když mám na něm závěje"

Váš... opravdu hodně unavený... grey.t

Vítejte v zemi sedmihradské

21. ledna 2012 v 15:40 | Grey.t Dreamer |  Myšlenky a pseudofilosofie
"Píseň píšťaly očistila bolest krysařovu; očistila myšlenku na Agnes. Oh, země sedmihradská!
Srdce jeho jistě o ní někdy snilo; ale teprve píšťala učinila ji skutečnou. A jak zněla mocně a jasně píšťala, opakoval si krysař: "Ani vina, ani hřích!""
""Ano," odpovídal krysař němé propasti. A také on hledal bránu. Takl odešel krysař a ostatní z Hameln; není však jisto, došli-li do země sedmihradské."

Krysařova píšťala vedla hříšníky do propasti. Neušetřila nikoho. Téma týdne je nevinnost. Nevinný by píšťalu neposlechl, snad. Nevinný by tu zůstal. Ale kdo je nevinný. Jen to malé nemluvně, a bůh ví, jestli se neprovinilo už tím, že se narodilo. Snad kdyby mohlo chodit, následovalo by Krysařovu píšťalu a hledalo by také cestu do země sedmihradské, kde není "ani vina, ani hřích."

They Are The Architects

20. ledna 2012 v 8:39 | Grey.t Dreamer |  Koutek pro Letní Bouři
Venku něco padá. Možná je to sníh. V pondělí jsem si sníh užil. Rozbrečel jsem se totiž, protože každá sněhová vločka je jedinečná a já si to uvědomil, když jsem je viděl padat, ale taky jsem si uvědomil, že roztají. Všechny ty vločky roztají a už nikdy taková vločka asi nebude.
O čem vlastně chci psát? Samozřejmě - chci si stěžovat, opět. Ale... je to vůbec stížnost? Je to spíš melancholické žvatlání...
Měl bych změnit vzhled blogu. Na světle modrou... na "světle bledě modrou". Bohužel pořád nedokážu zachytit ten správný odstín. Ten vražedný odstín.

Chtěl jsem si postěžovat na Architekty svého života... a přidat písničku, která mě dostává do kolen už od začátku prosince.


No dobrá! Tak já vám teda odpouštím!

14. ledna 2012 v 13:46 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Mé nejdražší Cranberries.... jak moc málo stačí, abych se nasral už podruhé. Tentokrát na sebe za to, že na vás prostě nedovedu být dlouho naštvaný... Bylo to teprve včera, co jste mi oznámily, že vaše nové album nevyjde na den svatého Valentýna, jak bylo původně plánováno, ale až hloupého 27. února - tedy na úplně obyčejné pondělí.
Potom co jsem se tím celou noc užíral i ve spánku jsem si prostě musel pustit něco od vás, abych se nakopl k práci na věcech, které jsem měl udělat už před Vánoci. A co se nestalo... Analyse... achjo, tak já vám teda odpouštim no. Heh...

Na ničem dalším nezáleží...

13. ledna 2012 v 23:59 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Naděje. Upadla a válí se v louži. A nikdo asi nechápe, jak velký to byl pád. Jak moc mi umožnil prozřít, že všechno, po čem toužím hlouběji než povrchne, se mi vyhýbá.
Je tu jen jedna podstatná věc v mém životě... a přitom je to hloupá maličkost. A... prostě "nothing else matters"...
Na ničem jiném nezáleží.

Bezejmenné vyznání...

12. ledna 2012 v 11:11 | Grey.t Dreamer |  Myšlenky a pseudofilosofie
Co já bych to vlastně chtěl? CO já bych to vlastně chtěl? Co já bych to vlastně chtěl? Co já bych to vlastně chtěl? Co já bych to vlastně chtěl?

Proč já píšu blog? Proč já píšu blog? Proč... já.... píšu.... blog....

Polomelancholická tečkovací nálada...

Hloubka někde pod povrchem

Tajemství neviděné a neviditelné.... aspoň pro ty, co ho už neznají...

O čem to vlastně všechno TADY je?


Pohoda! :)

11. ledna 2012 v 16:50 | Grey.t Dreamer |  Zážitky a události
Dvacet minut do začátku hodiny houslí. Necvičil jsem. Tedy cvičil, ale vůbec ne to, co jsem cvičit měl. A pokojem se linou jazzové tóny, zvuk trumpet a všelijakých nástrojů, které ani nejsem schopný rozeznat (až na trumpetky a bubínky :D).
A atmosféra je více než pohodová. Vlastně by měla být asi spíš hektická, když už mě čeká tolik hrůz - pololetní písemky, opravná písemka z biologie, písemka z frániny, zkoušení z ájiny (ze tří maturitních témat), psaní resumé na Úvod do filosofie dějin, učení se na filosofii, učení se na maturitu, učení se na přijímačky...
Ale co je důležité? Hraje mi tu jazz a všechno je tak nějak pohodové :) Klidné, milé.... znáte takovou tu pohupovací atmosféru? Prostě sedíte, houpete se do rytmu hudby, popíjíte čajíček, po očku možná koukáte do knížky, popřípadě do školního sešitu, a prostě jste. Nenudíte se, mohlo by se spíš říct, že relaxujete, ale to vlastně taky neděláte... prostě si užíváte samotného bytí.
Bodeť by mi nebylo blaze... po sežrání několika kousků té výborné belgické čokolády "Fruits de mer", dalších několika kousků pomerančové Lindtky, půlky pytlíku popcornu, dvou chlebů s marmeládou... a to bude asi tak všechno :) nesmím však opomenout ani tři hrníčky dobrého čaje Dung-Ťi :)

Mimochodem, slyšeli jste, že jdu na filosofii? Teda nejdu, ale budu to tam zkoušet. Z nějakého divného důvodu jsem přesvědčený, že mě tam musí vzít, to se však uvidí, až budu číst toho Kanta, že? (Povinná četba k přijímačkám).

A když se nedostanu nikam, tak mi to furt bude jistit VŠCHT, která bere na průměr (prý). Ne že by se mi snad každé ráno chtělo dojíždět na Dejvickou, ne že by mě snad bavila chemie... ale aspoň za mě někdo bude platit sociální a zdravotní :) Co tam budu dělat je další otázka, poněkud... horší. Ale ono to půjde... protože až přijdu dom, pustím si jazz a dám si čaj, přežeru se čokoládou a popcornem a svět bude zas tak skvěle blažený jako je dnes :)

Patnáct minut do začátku hodiny houslí. Měl bych uvařit čaj a vymyslet nějaké téma, kterým svou instruktorku zdržím. Už vím, bude to to samé téma, jakým zdržím vás! Tedy kromě toho, že jí budu vyprávět, jak budu dělat zkoušky na filosofii a jak ze mě bude slavný filosof (haha), budu jí vyprávět i o tom, jak se učím pracovat s "energiemi", jak je v čajovně posílám kamarádce, jak je dávám do kamenů a vůbec jak už mi tak nějak celkově asi v hlavě haraší.
Příjemné téma pro první hodinu houslí, není liž pravda?
Ale ono to není tak zlý, stupnici zahraju! :D

Jejda... možná bych měl psát nějaký sdílný a hluboký článek... protože se tu vykecávám o tom, jak je všechno v pohodě, zatímco čas běží a čtenáři (haha) odpadají.

No... haha :D

Je mi blaze, prostě blaze :) A hrozně rád bych si zdřímnul.

No nic, jdu udělat čaj :)

Mějte se stejně blaze, jako já teď :)
(Mimohodem, abych vám pomohl, zde máte odkaz na jazzové internetové rádio: http://www.live365.com/stations/snargi)

grey.t

Několik důvodů proč žít

9. ledna 2012 v 17:32 | Grey.t Dreamer |  Myšlenky a pseudofilosofie
Jednou (dnes) jsem takhle myslel cestou ze školy a vzpomněl jsem si na chuť čaje a na to, jak hrozně příjemné si s některými přáteli posedět v čajovně a povídat si a zabíjet čas a cítit se skvěle. A pak jsem k tomu dodal, v duchu - a to je důvod, proč žít.

A pak mě napadlo, že bych mohl napsat seznam takových důvodů, protože jich je víc a v tu chvíli mě napadly hned tři.

Takže proč žít?