close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Co zůstalo zatajeno, ale konečně bude odkryto - "rozepsané" a nikdy nedopsané články

14. prosince 2011 v 11:11 | Grey.t Dreamer |  Myšlenky a pseudofilosofie
Když už si užívám té úžasné deprese, můžu aspoň něco dělat. Konečně opět píšu na blog a mám z toho z nějakého důvodu příšerně dobrý pocit, přestože jen znečišťuji internetové ovzduší svými depresivními kecy.

No ale k věci... (motá se mi hlava, hehe)
Co všechno jsem vám zatajil?




"Asi řeším kraviny"
Možná vám tuhle větu někdy někdo řekl... Větu, která člověka dokáže fakt hrozně nasrat: "Řešíš kraviny".
Možná jste pak začali přemýšlet nad smyslem vašich úvah a nad tím, o čem vlastně přemýšlíte (hehe... pěkný hypercyklus - přemýšlet o tom, o čem přemýšlím).

I mě to obvykle lidi říkají.... i moje psycholožka mi doporučila méně přemýšlet.
Jestli řeším kraviny mě napadlo až když jsem viděl článek na krásná.cz o tom, jestli je patka v módě. Vlastně jsem viděl jenom nadpis. A tak jsem se tedy zamyslel, proč neřeším co je v módě....

No... nejspíš proto, že módě absolutně nerozumím, nezajímám se o ní a tak se spoléhám na jednobarevnou kombinaci oblečení a na pravidlo "Černá se hodí ke všemu".

A tak mě napadá část mého snu - sedím s někým v parku a slyším kompliment: "Ta černá ti sluší..."
a odpovídám: "Díky, to víš... ladí mi s depresí".

Asi vám to vtipné nepřijde, ale já se ráno mohl smát k smrti.

Takže... přemýšlím nad kravinami?
Ano.

Ale to nic nemění na tom, že jiní lidé přemýšlí nad ještě většími kravinami.

Přece jen to co je v srdci je snad důležitější než to, co mám na sobě. A já většinou (aspoň si to myslím) řeším to, co mám v srdci.

***

Nový článek - 28.5.2011

Snílek zbavený snění... je to ještě snílek? Když kouká z okna ven a místo snů se v jeho hlavě množí jen prázdnota? Je jako pták bez křídel...
A lituje sám sebe.
Asi přišel čas na další várku depek, mindráků a úzkostí.
Život vyhasl a zbylo jenom přežívání, naděje si sbalila kufry a jela na dovolenou... Hvězdy spadly z nebe a to je teď černé, jen měsíc sám tam truchlí a pláče stříbrné slzy, které rozlévají úzkost mezi nás... nebo jenom ke mně.
Sluníčko si dalo pauzu a zatáhlo mrakovou záclonu a dny i noci jsou osamělé, jenom ten měsíc někde pod záclonou putuje sám a sám...
A jenom já jsem někde hluboko pod ním a sleduju nebe, abych viděl aspoň jedinou hvězdu, jediný záblesk naděje a krásy...
Jsou to jenom kecy...jenom sračky.
A kdykoliv si myslíte, že už víc klesat nemůžete....
Není co poslouchat, zbyly jen ty neurotické pohyby nohou, které začínají i mě přivádět k šílenství.... jestli už šílený nejsem...


Mám pocit, že jsem zavřený v bublině, ve vězení... úplně bez síly... a že ani tyhle slova co píšu, nemají žádný význam... oni ho nemají...
Chtěl bych psát o kráse a o štěstí.... a


**

Pokusy o život - 7.8.2011

Vidíte nadpis a pokud už trochu znáte můj blog (asi ne), tak se chytáte za hlavu: Další depersivní článek. Mohu vás ale uklidnit, článek by neměl dopadnout jako moje depresivní výlevy, ale jako výčet aktivit, které poslední dobou dělám proti depce.
Ono vlastně to už ani není deprese, spíš taková lehká depčička, která způsobuje, že se mi občas chce vykašlat se na život a odejít někam do hlubin zapomnění... ale protože to nejde, tak se musím pokoušet nakopat téhle depčičce prdel tak, aby tam měla pořádná jelita a už se neobtěžovala mě znovu navštěvovat.
No a jak už to tak bývá, zkouším všechno. Něco funguje víc, něco míň... něco taky nefunguje :P

A tak když na mě nedávno (asi včera k večeru, nebo možná až dneska, bůh ví) přišla zase depka, tak jsem už musel uskutečnit něco z mého sáhodlouhého seznamu aktivit.

1) Jsem si četl. To je fakt skvělá činnost, zvláště pak, když ji z nějakého důvodu furt odkládáte a nevíte proč. No a pak si otevřete knížku a začtete se, vůbec nevnímáte, co se děje kolem, jestli na vás někdo nemluví. Před vašima očima místo písmenek poletují hrdinové knihy v popisovaném prostředí a vlastně i vy jste úplně mimo. A to mimo je někde, kam na vás depčička nemůže, takže pohoda :D
Problém nastane, když zvednete hlavu a vidíte babiččin obličej a zjistíte, že vám právě vypráví o tom, jak jí budete sušit seno a dělat podobné příjemné zahradní práce.

A tak přichází další pokus:
2) Jídlo. Tahle metoda je vždycky účinná. Když se pořádně nažerete, tak se musíte nutně soustředit na to, že asi prasknete, že je vám blbě jak... no prostě hrozně... ale že to jídlo bylo úplně boží. Jenže po chvíli vytrávíte a pokud nechcete skončit s metabolickým syndromem (to je taková hrozná věc o které jsme se učili v biologii a kterou stále nechápu, ale zkráceně to je když ztloustnete a posere se vám celý zdraví) tak musíte přejít k nějaké jiné činnosti.

Nabízí se samozřejmě skvělá alternativa, kterou doporučují i odborníci, ale věřte, že tohle je alternativa, která se mě netýká. Pohyb. Víte, to je něco hrozného. Oni by po vás chtěli, abyste něco dělali, abyste třeba běhali, ale to není jako dobíhání na autobus, po kterém máte skvělý pocit, že nepřijdete pozdě. Tohle je úplně na pí*u (asi bych si měl už konečně přečíst pravidla blogu, abych zjistil, jestli můžu psát podobná slova... ne že bych je doteď nepsal :D), protože běháte jak hovado půl hodiny furt dokolečka po lese a pak zjistíte, že z vás lije jak z konve, že se vám všechno lepí na tělo a že smrdíte jak hnůj. A z tohohle mě má přejít depka? No dobře, citím se líp a opravdu nemám čas na depkaření, protože právě sbírám vyflusané plíce.
Takže přichází třetí možnost:

3) Dobrý pocit ze sr*ní na pohyb.

4) pak samozřejmě čokoláda, jako nejlepší přítelkyně čokoholiků a depresantů.

5) se nabízí hudba. Jenže hudbu můžete poslouchat různou. A tak je nutné rozvést:
5.a) Depresivní hudba. Budete se divit, ale hudba jako Sirenia, nebo třeba moje nově objevená Belladonna, opravdu skvěle pomáhají proti blbým pocitům.
5.b) Příšerně optimistická a na nervy lezoucí hudba. Je to jako vyhánění čerta ďáblem. Ale zabírá to neskutečně dobře.

6) Cvičení tai-chi. O tom bych chtěl někdy napsat článek, tai-chi je totiž fakt skvělá věc. To totiž cvičíte hrozně pomalu, takže se ani nezadýcháte, ale stejně vás pak bolí těch pár svalů, které ještě nestihly odumřít. Navíc se krásně protáhnete a nebolí vás potom záda :)

7) Zkoušení ezoteriky. Paradoxně právě po zkoušení ezoteriky jsem se do téhle už rok se táhnoucí depky dostal. Ale věřte mi, neni nic lepšího, než když zkoušíte udělat v ruce ten velkej balón z energie a povede se vám to. A teď si klidně myslete, že jsem magor, ale já jsem vážně rozhodnutej dát Ezoterice druhou šanci...

8) Pokec. To je taky skvělá metoda. Hlavně když někomu dobře poradíte a jste pak hrozně spokojení, že on má radost. To váš myšlenky na všechno zlé přejdou a vy se jen radujete, že nejste k ničemu, ale naopak dokážete ostatním skvěle pomoct.

9) (Už je toho fakt hodně!) Žlutou sovou doporučovaná studená sprcha. Účinnost je zatím nulová... vlezete nasraní do sprchy, pustíte na sebe studenou vodu, vylezete zase nasraní :D

10) Monolog. Když vedete monolog se sebou jako kdybyste mluvili s někým jiným, tak se máte fakt svkěle. Vyjasníte si spoustu věcí.

11) zbytek jsem nějak zapomněl....

takže pokud jste náhodou uvízli na mrtvém bodě, tak si zkuste všechno z tohohle. Doporučuju začít čokoládou a jídlem, pak přejít k pohybu a sr*ní na pohyb, potom samozřejmě ledovou sprchu, abyste smyli ten pot :P No a pak už je to na vás.

zdraví
grey.t


PS: Poslechněte si tuhle písničku od Belladonny... je fakt divná :D



***

Troška bloudění - 10.8.2011

Vážení čtenáři mého milovaného blogu, dnes bych vás všechny rád seznámil se svojí skvělou vlastnostní - nepochopením. Nejde ani tak o nepochopení ze strany druhých, jako o moje nechápání druhých... Vy mi něco řeknete a já si to vyložím úplně jinak, nebo budu s trochou štěstí jenom zmatený. Je to hrozně zvláštní...
Myslim, že dnes budete mít příležitost pozorovat mé postupné propadání úzkostnému stavu. Asi je to i tim, že zrovna neposlouchám nic veselého, ale nějak nemám vůbec na nic veselýho náladu. A ta hudba co poslouchám neni ani neveselá...

Bloudim... jo, bloudim. Mít dva hrby, budu vel-bloud. Ale hrb mam jenom jeden a ne velbloudí. To je jedno...
Někdy je mi všechno jedno, ale to jsou ty špatné stavy, musím se vyburcovat ke zlosti.

Chci bejt jako ostatní, aspoň natolik, abych měl pocit, že mě chápou... nechci být jeden z těch ubrečených sebelítostivých děcek, co řvou "nikdo mě nechápe, celej svět mě nechápe...". Vim, že jsou i lidi, co mě chápou... ale prostě asi nikdo nechápe moje chápání. Bože, to sou sra*ky

***

Nálada... - 12.8.2011

Někdo sbírá motýly, někdo známky. Já bych mohl sbírat divné dny... (pokud to někomu zní povědomě, asi jsem to odněkud ukradl, ale dnes se mi to vynořilo z hlavy).
Není to ani depka, ani radost... to je prostě zmatení. Nevíte, čemu máte věřit, komu máte věřit. Uvědomujete si, že se ženete za špatnými cíli, víte, že ty cíle pro vás nejsou vůbec přínosné jako jiné cíle, které jsou i přístupnější. A stejně se za nimi ženete... To je ale pořád docela normální. Horší je, když nechápete okolí

***

15.8.2011 - Báseň na rozloučenou

Láska je svině. Ale krásná. A horká vana o půlnoci je zase skvěle inspirující chvilka k psaní pseudoromantické básně o tom, jak někoho opouštíte. Tuhle báseň jsem psal pro konkrétní bytost. Na rozloučenou... Nakonec se všechno změnilo a tak si to můžete přečíst vy. Nejsem žádný Mácha ani Hlaváček, dokonce ani Poe... je to jen obyčejná básnička o lásce....
a ano, ten zvrat ke konci je dost... náhlý.... ale bohužel skutečný...


Báseň na rozloučenou

Tělem mi teplo jde
od srdce nahoru,
můj strach je naděje,
co sleduje pověru.

Pověru o lásce
co vzešla ze srdce,
o lásce nebeské,
o jedné z tisíce.

Chtěl bych tě milovat
a být ti na blízku,
z oblázků poskládat
ti srdce do písku.

Držet tě za ruce,
zpívat ti písničku
a přímo od srdce
líbat tě na líčku.

Mým strachem je obava,
že se to nesplní.
Jen naděje zůstává,
že láska nezmizí.

Odpusť mi, prosím tě,
že cítím mnohem víc.
Jde to jen od srdce,
není tam víc už nic.

Vzpomínej v dobrém,
z ohně teď zbyl jen dým,
dávám ti sbohem,
už totiž necítím.

Ptáš se snad proč
psal jsem ti o lásce?
Zbytek těch pocitů
v srdci teď toulá se.


***

Podivná zamilovanost - 24.8.2011

Většinu hudby jsem objevil stejně jako Krásnou Paní. Proklikáváním podobných videí na youtube. Ale to, že se z Michaela Nymana dostanu k něčemu takovému, jsem vážně nečekal. A to, že se mi to bude líbit, jsem nečekal už vůbec. První poslech mě naprosto zmátl - nevěděl jsem, jestli se mi líbí nebo ne. Ano, pro většinu lidí je tohle jen prznění díla Nymanova (pro ty kdo neví, Nyman je významný skladatel moderní vážné/filmové hudby, známý především pro svůj soundtrack k filmu Piano), ale mě to nějak oslovilo. Ne Nymanova hudba v pozadí, ale samotná atmosféra písničky, to že je složená z něčeho tak křehkého, jako je Nymanova Sacrifice (nejspíš), ze zvláštního vokálu zpěvačky, která může klidně znít jako jedna z tisíce, ale přesto má něco v sobě, fenomenální videoklip, který se mi pak stále přehrával v hlavě... a tato struktura je složená tak, že zniká jakýsi souvislý celek, který si nezaslouží jiné jméno, než jaké mu bylo přiděleno:
Let There Be Light...


Sám nejsem fanouškem různých remakeů, remixů a podobných věcí. Ale tohle je láska na druhý poslech. A jedna z mála písniček, které se mi poslední dobou opravdu zaryly do srdce. Tak, že jsem nemohl několik dní poslouchat nic jiného. Ráno jsem šel k počítači pro svojí dávku Belladonny a její Rock-noir hudby.

Nebudu tu rozvíjet žádnou šokující úvahu o tom, jak je text hluboký a co všechno nám sděluje, smířím se pouze s tím, že je fascinující. Názor si na něj udělejte sami.

Vím, že nikomu nemůžu nutit svůj názor, a to ten, že tohle NENÍ prznění Nymana. Zvlášť když na piáno hrál sám Nyman (a to si můžete přečíst na jeho oficiálních stránkách, když trochu zapátráte). Netvrdím, že Nyman nedělá nádhernou hudbu s úžasnou atmosférou, protože právě Michael je mým oblíbeným skladatelem (samozřejmě až po Mozartovi :P). Ale tahle písnička.... to je něco úžasného. Pro mě... nějaké fascinující oslovení. Vlastně i jejich další písničky... se mě nějak dotýkají, uvnitř. Právě díky nim jsem byl schopný napsat tak příšerně ponurou část povídky, přesně takovou, jakou jsem potřeboval.

Nechť je tu světlo.... to je něco úžasného

I am Hamlet in madness and Macbeth in blood....

Je na tom něco fascinujícího.... zpěv, melodie, nebo spíš kombinace melodií.... prostě krása.

Mimochodem, Belladonna možná nemusí znamenat jen "Krásná Paní". Rulík zlomocný se latinsky jmenuje Atropin Belladonna - Atropin podle sudičky Atropy, která střihá vlákno života, Belladonna podle toho, že si jej dámy kapaly do očí, aby se jim rozšířily zornice. A proto může mít tahle Belladonna souvislost i s rulíkem... a pak by to už i sedělo k jejich hudbě.

Nevím proč se mi něco takového líbí, vím, že by asi nemělo. "Kazí" to Nymana... jen z mého pohledu ho to prostě posouvá jinam.
Ne, není to můj styl... ale líbí se mi to. Líbí se mi jejich písničky, její hlas. A o tom hudba je - o tom, že se nám líbí...

Is Hitler alive still?

grey.t

***

12.9.2011 - Óda na Cello

Mé housle leží kdesi v pokoji, nešťastné a zoufalé, zatímco já poslouchám dokonalou bachovu suitu pro cello a sním o tom, že si jednou ten velký nádherný nástroj pořídím. Že jednou budu hladit svého dřevěného milence po krku, prsty mačkat jeho struny a táhlými tahy smyčcem vyluzovat nádherně melancholické tóny. Že budu cítit jak se jeho dřevěné tělo chvěje. Že ucítím tu úžasnou dřevěnou vůni a že budu v ráji.

***

grey.t
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 seraphia seraphia | Web | 14. prosince 2011 v 13:29 | Reagovat

Také mě dokáže vytočit věta „řešíš krviny“ nebo „to neřeš, to přejde“. Ale ono jsou kraviny a kraviny – stejně musím také všechno řešit a přemýšlet nad tím. Ráda přemýšlím.
Koukám, že jsi vytáhl staré rozepsané články. Občas je fajn si jima projít a sestavit jistý souhrn nálad, dojmů a upomínek. ( Je to divné, ale když čtu tvé články, mám naprosto jasný pocit déjà vu, dokonce i věty, slova – viz šílenství, že dál klesat už nejde, či že už dochází síly, jako by to bylo mé jiné já, jinak píšící, ale stejně cítící. ) S tím pohybem – naprosto souhlasím. Raději ten autobus nechám ujet a čekat klidně dalších 20 minut, než abych běžela. :D Neuroložka mi kvůli migrénám doporučila sportovní aktivity – počítá se válení se na terase s počítačem jako sportovní aktivita? :) Sprchu mám ale třeba naopak ráda – voda je můj živel, takže mě neskutečně uklidňuje poslouchat zvuky tekoucí vody.
Jinak, deprese jsou výborná inspirace pro psaní a podobné činnosti – sice básně nepíšu, ale ráda si sednu za piáno s tím, že potřebuju „vyhodit“ emoce do kláves, minuty, hodiny utíkají a najednou zjišťuju, že je mi líp, a jako bonus k tomu mám složenou nějakou blbost, která se lidém kupodivu i líbí. :D
A sakra – tou písní jsi mě právě inspiroval. Jdu si okamžitě stáhnout noty originálu a naučit se to.
Tak jo, dočetla jsem tenhle článek a obávám se, že komentář bude náležitě odpovídat svou délkou. :) S pozdravem, Xeňa.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama