Karle! Hynku! Mácho!
Proč? Proč se o tobě musim dovídat takové hrozné věci? Proč se můj obdiv k básnickému polobohu musí změnit v realistický pohled?
Ach ano, deziluze romantického hrdiny... jsem jím sám asi mnohem víc, než jsi jím byl kdy ty, ač ve tvorbě své jsi jevil duši snivou. Přesto, skutky tvé, jak je popisuješ ve svém deníku, mluví jinak. Ach, proč?
Proč není ideál?
Proč ani ten pitomej chcíplej básník nemůže zůstat čistou iluzí pro člověka, který to potřebuje.
NE! Všechno se hroutí. Svět mě uzavírá do svých rukou a není úniku.
Proč mám ještě iluze? Proč věřím, žes nemusel ojet kdejakou holku?
Proč... jsem tomu kdy věřil, jsi taky jenom člověk.
A zas jsem sám. Je to katastrofa? Kde začít žít? Je tolik bolestné být snílkem...
"Temná noci! jasná noci!
obě k želu mne budíte.
Temná noc mne v hloubi tiskne,
jasná noc mě vzhůru vábí;
temné hlubiny se hrozím,
ach! a k světlu nelze jíti.
Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši!
K vám já toužím tam světla ve říši,
ach a jen země je má!
Člověkem jsem; než člověk pohyne;
ve své mě lůno zas země přivine,
zajme, promění a v postavě jiné
matka má, země, zas mě vydá!
Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši!
K vám budu toužiti světla ve říši,
ach a jen země bude má!
Květinou-li mne životu navrátí,
list můj i květ můj se k světlu obrátí;
však ach, jen země zas tma mne uchvátí,
světla ve stány jíti nedá!
Vy hvězdy jasné! - Vy hvězdy ve výši! - "
obě k želu mne budíte.
Temná noc mne v hloubi tiskne,
jasná noc mě vzhůru vábí;
temné hlubiny se hrozím,
ach! a k světlu nelze jíti.
Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši!
K vám já toužím tam světla ve říši,
ach a jen země je má!
Člověkem jsem; než člověk pohyne;
ve své mě lůno zas země přivine,
zajme, promění a v postavě jiné
matka má, země, zas mě vydá!
Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši!
K vám budu toužiti světla ve říši,
ach a jen země bude má!
Květinou-li mne životu navrátí,
list můj i květ můj se k světlu obrátí;
však ach, jen země zas tma mne uchvátí,
světla ve stány jíti nedá!
Vy hvězdy jasné! - Vy hvězdy ve výši! - "
Mácho...